Star Wars

Pak přicestoval jsem na planetu místně Zemí zvanou. Cesta složitá jest k ní, neb v Neznámých regionech leží. Skrze bouře iontové, mlhoviny nebezpečné a shluky černých děr. Bez průvodce Silou obdařeného jest cesta nemožná. Planeta Země však jest svět půvabný, hojně vodou i půdou zásobený. Domorodci, v kmeny rozdělení, různých povah jsou, opatrnost na místě je. Též většina značná latentní schopnosti v Síle má, leč o nich, ni o Síle samotné ponětí nemá. Čas krátký strávil jsem na planetě této, ale k srdci mi přirostla. Leč na prosbu průvodce tajemství o ní zachovám a tu jedině zápis o ní bude.

Na Dagobahu, světu odlehlém a neznámém já byl, co jsem viděl a slyšel píšu teď.

Drsný svět, vlhký a bažinatý Dagobah je. Moří a jezer málo na něm, mokřady a třasoviska jen. Život na něm bohatý je, tvorů a rostlin mnoho, ano. Civilizace není na něm. Byla kdysi, však teď jen trosky a zbytky zůstávají po ní.

Něco jiného však důležité je. Jeskyně na Dagobahu nalézá se. Temná a záhadná ona je. Uvnitř zřídlo Temné strany Síly. Sídlo zla tam nalézá se.

Nebezpečné přiblížit se, nebezpečné vstoupit je. Ten, kdo vejde, uvnitř sebe pohlédne. Svou duši a své srdce spatří.

Cvičení boje s mečem bylo pro Anakina nejzajímavější. Učil se rychle, a brzy ho už jeho mistr nemohl ničím překvapit.

Anakin si to alespoň myslel.

Oba přešli do střehu. Střídavě útočili a kryli se. Anakin vnímal souboj nejen svými smysly, vnímal i proudění Síly, její vlny, odrazy, ohýbání. Po chvíli mistr zaútočil sedmou formou. Ani to Anakina nepřekvapilo, v Síle dokáže vycítit...

Náhle Síla zmizela. Místo ní se objevil vír, který ho stahoval do sebe, dusil ho, pronikal mu do mysli. Zdálo se, že vychází přímo z jeho mistra.

Poslední, co Anakin vnímal, byl zvuk jeho meče, dopadajícího na zem.

Důkladně se rozhlédl a pak se podél regálů vplížil do sekce s nejvzácnějšími datasety. Musel dávat pozor, aby unikl pozornosti správkyně. Hlídala archiv jako ostříž a kdo nepatřil k vyvolené hrstce jejích mazánků, toho nenechala číst nic zajímavého.
Konečně byl na místě. Vědění na dosah. Natáhl ruku a vzácný datadisk plný tajemství se začal sunout z regálu do jeho dlaně.
„Co tady děláš? Tahle sekce je jen pro povolané!“ ozvalo se za jeho zády.
Polekaně sebou trhl a rychle vrátil datadisk zpět. „Omlouvám se, mistryně Jocasto,“ zamumlal. „Musel jsem se splést.“
Zatracená baba! Ale jednou si to stejně všechno přečtu!

Domem se rozléhal dvojitý dětský pláč. Nepomáhalo chování, houpání, drncání, chování, ježdění, houpání...
Děti byly nakrmené, přebalené a řvoucí.
Berek rázoval s Qui – Gonem domem. Dítě najednou přestalo vřískat a vykulilo na poručíka oči.
„Nechápu tě, vždyť vypadám jako táta.“
Qui – Gon zavrtěl hlavou.
„Jsou to Jediové,“ řekl mu za zády Mossi, v náručí Catru.
Berek vzdychl.
„Zkazils mi den a taky večer, synovče. Jsem si říkal, že bychom si mohli pořídit škvrně, ale po dnešku...“
„Hele Bereku, víš, že na Alderaanu jsou takoví hlodavci, vechvosti, a jejich samičky si dokážou zařídit, aby nezabřezly?“
Berek po něm hodil plyšovou banthou.

„Tak co?“
„Už?“
„Už?“
Kloni se nedočkavě postrkovali přede dveřmi. Za dveřmi Trins pospojoval posledních pár kabelů a zabouchl dvířka provozní skříně.
„No?“
Seržant rozehnal srocený dav a usedl do křesla před ovládací pult. Pak se rozhlédl po svých bratrech.
„Hotovo.“
Nadšení neznalo mezí. Pak se všichni trochu pohádali, kdo bude první. Nakonec to přenechali Thonovi, ostatně to byl jeho nápad.
„Tak co bys rád?“
Thon se zamyslel, pak se zakřenil a pravil:
„Já jsem pomsta. Já jsem noc. Já... jsem Batman.“

Holopokoj fungoval bezvadně. Jen spotřebovával neskutečně energie a program byl trochu pomalejší... no zkrátka, jen jeden hrdina denně.

V jednotnosti byla krása Prvního řádu.
Stovky a stovky hladkých bílých přileb lesknoucích se na slunci. Stejných, jednotvárných, neodlišitelných.
Jenže to se najednou změnilo.
"Mají snad všechny barvy duhy!" soptil Kylo: "Někteří dokonce i vzorečky! A třpytky! Kde sakra přišli k třpytkám! A jak je to vůbec napadlo?“
"To ta poslední akce na Kashyyku," zamumlal Hux: "mají tam nějaký svátek jara a naše jednotky..."
"To mě nezajímá!" Hux by přísahal, že mu na tváři přistály kapky Kylových slin.
"Jde o to, jak mám teď mezi nimi vyniknout!"
A to se ještě nedozvěděl o madeirovém zdobení, povzdechl si v duchu Hux.

Anakinův výcvik byl náročný, stejně jako jeho mistr. Kromě fyzického cvičení tu byly i meditační seance, a Anakin se pomalu ale jistě seznamoval se všemi spletitými zákonitostmi Síly.

Dnes ho měl mistr zasvětit do základů ovládání meče. Anakin čekal v postranní místnosti cvičebny. Police tu byly plné cvičných mečů. Vypadaly přesně jako skutečné, ale jejich energie byla slabší, aby si nováčci neublížili.

Anakin si meče prohlížel a přemýšlel nad skutečným mečem. Pak ucítil záchvěv Síly a otočil se. Jeho mistr byl tu.

"Rada by se mnou nesouhlasila, Anakine, ale já myslím, že je zbytečné tu ztrácet čas. Letíme na Ilum."

Vývoj a rozvinutí ras sebou nese povšechně společné rysy. Ať je rasa jakákoliv, vyvíjí se od prvotně pospolných společností, přes zemědělské společnosti k čím dál tím větší a technologicky vyspělejší civilizaci. Pak, dříve nebo později, přijde průmyslová revoluce, překotný vývoj a s ním spojené překotné znečištění. Pak už je jen na té které rase, aby vzala rozum do hrsti a začala se zajímat o ekologii dřív, než bude pozdě. V některých aspektech ale stejně zvítězí pohodlí nad životním prostřením. Protože repulzorový vozík stačí strčit jen tak do garáže. Ronto, bantha nebo dewback potřebuje péči, lásku a také čas k výcviku.

„Mistr Cote?“
Gwen přestala usrkávat čokoládu a vzhlédla. Senátní droid zopakoval otázku.
„No, to bych byla. Copak se děje?“
Droid jí podal datapad.
„Naléhavé. Prosím o potvrzení příjmu.“
Gwen namačkala kód a droid rychle odkráčel.
„Kdo ze Senátu by mi... asi Padmé.“
Gwen otevřela zprávu.
„Zkiffeně!“
Houby Padmé. Zpráva nesla Kancléřovu pečeť. A rozkaz k likvidaci.
„Odboj... sympatizování se Separatisty... biologické zbraně...,“ Gwen urychleně pročítala připojenou zprávu. Pak do sebe hodila zbytek čokolády a zamířila k chrámovému hangáru.
„Kluci? Deset minut.“
„Kam letíme?“
„Christophsis.“
„Co tam?“
Gwen pohlédla na datapad.
Likvidace.
Dole pod zprávou blikal znak Tajné služby.
„Ještě nevím.“

Minuty plynuly, a Rada byla stále zabraná do debaty, která v případě členů s živější povahou přecházela v hádku. Mistr Yoda, který ještě nepřenesl přes srdce, že byl přehlasován ohledně toho, jestli chlapce vůbec cvičit, se do debaty nezapojoval a jen seděl a čekal.

Jenže Vesmír čekat nehodlal, a tak se náhle ozval poplašný tón a uprostřed síně se objevil holografický obraz Sifo-Dyase, ohánějícího se světelným mečem. Po vcelku zbytečném oznámení, že se jeho výprava dostala do potíží, se Rada kupodivu rychle shodla a upozornila nejbližší velitelství republikové armády. Sifo-Dyas s divoce rozcuchaným účesem ještě stačil poděkovat, a hologram zmizel.

"Rada ještě stále jedná, pane. Budete muset zůstat zde."

Obi-Wan čekal. Už to trvalo příliš dlouho. Pokusil se uklidnit meditací, ale příliš se mu to nedařilo. Po dlouhé době se otevřely dveře a vycupital z nich Anakin.

"Ptali se mě na spoustu věcí. Všechno jsem věděl, ale oni se tvářili nějak divně."

Mistr Yoda zcela určitě, pomyslel si Obi-Wan.

"Co bude teď?" zeptal se Anakin.

"Slíbil jsem, že z tebe bude Jedi, Anakine. Svůj slib dodržím."

"Jak Rada rozhodla? Bude chlapec vycvičen?"

Mace Windu si povzdechl. "Bude, Obi-Wane. I když už není vhodného věku. Ale o jeho mistrovi teprve rozhodneme."

"Takže," Eeth Koth pohlédl do datapadu, "úkol splněn."
Za Gwen se ozvalo vyprsknutí. Zvuk samotný byl v Síni Rady Jedi věcí neslýchanou a to, že autorem byl Ki-Adi Mundi, bylo navýsost nemožné. Další uchechtnutí zaznělo od Mace Windua.
Tak do mně, pomyslela si Gwen, vytáhněte tu holofotku, udělejte pár vtipů a ukončeme to.
"Zprávu jsme si přečetli a zavolali jsme tě jen kvůli malé informaci."
"Ano?"
Co, u všech hvězd na nebi, můžou chtít vědět?
"Oznámení, vlastně."
"Ano?" zopakovala Gwen.
"V archivu to najdeš pod názvem 'C-197856/1687 - Banánový bor'."
Gwen si jen unaveně povzdechla, zatímco Rada padala smíchy z křesel.

"Bude to dobré," řekl Mimas.
"Nebude," pokusila se Gwen odseknout.
Vyrazila ze sebe něco mezi zajíknutím a zavrčením. V půlce slova jí navíc došel hlas.
"Slib mi, že nebudeš dělat blbosti."
Gwen prudce zavrtěla hlavou. Mimasovi na ruku dopadla slaná kapka.
"Tak mi to slibte vy."
"Jistě tati, neboj. O mámu se postaráme," ujistil ho Qui-Gon.
"Já se nebojím, jen mám strach. Znám tvoji matku dost dlouho na to, abych věděl, že je neskutečně tvrdohlavá."
Chvíli bylo ticho.
"Je čas. Nebojte se, budu vás strašit."
Přikrývky zašustily, polštář se pomalu vrátil do původního stavu. Poslední odešel. Odešla jedna epocha. Clonetrooperská.

"Poletíš se mnou," oznámil Gwen Obi-Wan.
"Kam?"
Mistr Kenobi mlčel a nahnal ji do lodi.
Tajemnej jak hrad v Karpatech pomyslela si a koukla na astromapu.
Zakopaná díra ve Středním Okraji.
"Co tam?"
Obi-Wan se uráčil odpovědět.
"Očekávám od tebe jemné chování a soucit. Letíme pro budoucího Jediho."
Gwen po počátečním šoku vztekle zaprskala. Kenobi moc dobře věděl, že s odebíráním dětí nesouhlasí!
Zbytek cesty proběhl v tichu. Stejné ticho bylo i domě, kde se rodiče snažili nezhroutit.
Obi-Wan byl důstojný, velejemný, plný ohledů. Leč nekompromisní.
Gwen držela děcko a nejraději by Kenobiho skopla do řeky.
Jediové! Povznesení a sobečtí!