Poletovala nespokojeně po existujícím světě. Přece musí být někdo, kdo by splňoval její náročné požadavky a zároveň nebyl takový slaboch, aby nepřežil její návštěvu. Tenhle hošík? Znechuceně si odfrkla. Tenhle hošík...
Pomalu, začneme pomalu. Šeptáme do uší jedovaté věty, podáváme pomocnou ruku, jsme tu vždycky pro něj.
Víš, že mě můžeš věřit.
Oh! Dokonalé, dokonalé! Silné tělo, mysl podřízená jenom mně! Konečně!
Dalších osmnáct let odplynulo jako mávnutí proutkem.
Co to? Pochyby? Ne, já nechci pochyby! Pryč! Buď zase silný, nelítostný, jak jsme tě to učili! Vzpomínky? Ne! Výčitky? Ne! NE!!
Se zmučeným zakvílením opouští hostitele
Vader nakonec nebyl dokonalý.