DMD č. 30. pro 30. 4. 2020. Téma: Nejposlednější z posledních

Obrázek uživatele Aplír

Poutník

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Poslední letošní obrazové: http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_3727/zoom
Arnošt Hofbauer: Poutník

Drabble: 

Obzor se zakulatil. Galileo Galilei měl pravdu.

Mnich, ztěžka oddychuje. Stoupání ho zmáhá. Už nedokáže spěchat. Kamenitá půda mu připomíná Boží kletbu, že půda bude prokletá, plná trní a bodláčí.
Vybavují se mu slova: V potu tváře chléb svůj dobývat budeš… On teď nic nedobývá a přece se zapotil.
Zpytuje svědomí.

Černý panter jako nejposlednějších z posledních hříchů je mu v patách.
Za chvíli bude u cíle. Těší se. Starobylost dolmenu v něm vyvolává představu, že jeho modlitby tam budou upřímnější a snadněji doputují k nebesům.

Má pocit, že roky v klášteře ho tolik nepřiblížily ke Stvořiteli, jako tato pouť.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem organizátorům, kontrolorům, těm co psali, těm co četli a těm, co komentovali, protože bez nich by duben nebyl tím, co byl - DMD. :)
Doufám, že za rok na shledanou.

Obrázek uživatele Tom_Peterson

Moje nová práce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes se podíváme na to, jak jsem dostal novou práci.
Jaká bude?
Jak mi půjde?
Počkejte si na drabblík.
Bavte se.

Drabble: 

"Pa pa la americano," ozve se SMS.
"Andulky, Alena mi píše, jestli byste mi neodchovali jedno mládě. Má jich moc, rodiče se nemůžou postarat."
"Tome, my máme moc práce, ale dáme ti návod, jak je odchovat," říká Pepinka.
"Dobře, ale zvládnu to vůbec? Já to neumím."
"Tome, začneme tím, že vezmeme kašičku do injekce a pomalu ji začneme strkat do
zobáčku," říká Kiki.
"Potom kápneme vodičku a osvěžíme," říká Honzík.
"To je ta nejposlednější z posledních andulek, které máme doma, protože se nám
tam víc nevejde. Tak si ji musíme vychovat."
"Jasně," říká Pepíček.
"To byl den."
"Jasně," přikyvují andulky.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že se vám moje drabblíky líbily.
Do diskuze mi napište, který drabblík se vám líbil nejvíce.
Ten, který bude mít nejvíc hlasů, půjde do e-knihy.
S andulkami budu pokračovat dále, ale jméno pro nový přírůstek vám prozradíme u
dalšího drabblete. Všem, kdo mě vydrželi celý měsíc číst, dám kachnu za
trpělivost.:-)
Doufám že vás Andulkoviny bavily.

Obrázek uživatele Mary

Ze zvířat poslední, člověk

Drabble: 

Na Havaji se pořád něco děje, lidského, různé soutěže v běhu, veslice národní
památeční nebo jen zpívání pro lidi z domovů pro důchodce. Ale stejně to zvířátkům
malým i velkým přijde krásné, proto tam mají v domech občas nadbytek jedovatých hadů
či roztomilých pavoučků.

Zvířata se k nim stěhují jen z jednoho důvodu,
lidé dělají veselí a oni můžou z koutu přihlížet a radovat se taky. Kdyby si
zvířata mohla udělat taky takové veselí, bydlela by v lese, ale nejde to. Copak by
se slušelo, kdyby se soutěžící navzájem pojídali??? To by pak zůstalo jeden druh
nejposlednější z posledních, člověk...

Závěrečná poznámka: 

Ten duben mi nějak utekl...

Obrázek uživatele Bilkis

Po všem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/44258

Díky všem za další skvělý duben! <3

Drabble: 

Vyšetřování samozřejmě ještě neskončilo, ale pár věcí už bylo jasných.
Jako třeba to, že Matěj i Veronika si udrží práci, i když budou nejspíš hodně pod drobnohledem. Hlavně Veronika. Ale krátký řetěz je lepší, než skončit na ulici. Snad.
Česťa se v podstatě nemá, čeho bát. Snad jen toho, jak dopadne Karl.
Karlova iniciativa s eutanaziemi, ač ne úplně dobrovolná, nebyla přijata úplně kladně, ale horší bylo to, co si nesl v sobě. Kromě výslechů ho i zkoumali nejlepší z nejlepších. Výsledky nebyly optimistické. Ale i díky tomu jeho případ vypadal nadějně.
Dostali varování. První. A zároveň nejposlednější z posledních.

Závěrečná poznámka: 

A tímto se já a Křivdy loučíme (pro letošek, snad).

A příští rok už vážně čísluju, ty názvy jsou strašný. :D

Obrázek uživatele Tora

Jak v hotelu vypukla krize

Drabble: 

Tři páry očí se navzájem ostražitě sledují. Tři těla, přikrčená, napružená. Tři mrskající se ocásky.
Vypukla krize!
V misce na dně trčí jedna jediná, poslední, ta úplně nejposlednější ze všech. Poslední granulka.
Přežije jen ten, kdo tuhle dobrotu získá.
Pružná těla vyrazí. Nad miskou zuří lítý boj. Uši, ocásky, tlapky, vše víří v jednom černobílozrzavém chumlu.

„Co tu blbnete?“ vejde domácí. „Jestli zas vylejete vodu, dostanete za uši.“ Sebere misku, vrchovatě ji nasype. „Tady máte, hladovci. Hele, kam jdete? Máte tu čerstvé granule!“
Pcha. Kdo ti o ně stojí? Tohle přece není žádná zábava, když si můžeme nabrat, kolik chceme…

Závěrečná poznámka: 

Díky, bylo mi s vámi fajn, ráda jsem vás četla, a byla jsem ráda, že jste četli i vy moje drabblíky.
Pokud máte zájem, můžete se na naše nyní roční trojčata kouknout tady (s jedním malým překvapením na závěr. I když někteří už to překvapení znají.)
Mějte se všichni krásně a za rok zase tady!

Obrázek uživatele Owlicious

Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost

Fandom: 
Drabble: 

"Uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru."

Kolik slov o tom bylo napsáno, kolik disputací se vedlo.
Kolik výkladů, kolik dohadů, kolik úporného hledání, kolik nekritických přijetí.
Kolik posměchu, kolik zpochybňování, kolik urážek.
Kolik lhostejných pokrčení rameny, kolik roztržitých zapomenutí, kolik uspěchaných odmávnutí.
Kolik se toho ještě musí stát, abychom se spolu s nejhůř zkoušeným věrným podívali na svoji situaci a konstatovali, že zbývá jenom jedna jistota - ta nejdůležitější.

"Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem."

Obrázek uživatele Alešandr_Veliký

Po bitvě je každý...

Drabble: 

"Tak odjíždíme! Dnes se fasuje munice a my to nestihneme!"
"Hele, tamhle z bunkru, jak jsme ho srovnali se zemí, čouhá něčí pozadí!"
"To je naše, nebo německé? Je od hlíny! A hejbe se!"
Čichám, že naše, ale jak to zjistí oni?
"Tak do toho kopnem a počkáme, jakou řečí to zařve."
"Au!"
"Z toho moudrý nejsem."
Ze suti se vyškrábal zaprášený Polák.
"Konečně jsem ho našel! Hrrr na ně!"
"Má granát! Pryč!"
Všichni jsme naskákali za vyřazeného tygra.
"Nech toho! Už jsme vyhráli!"
"To jsem tu zůstal zase poslední? Ještěže ten granát není odjištěný, schovám si ho na příště."

Závěrečná poznámka: 

Po bitvě je každý... majitelem granátu?
Tygr samozřejmě nebyl živý, ale německý tank Tiger.

Obrázek uživatele Annie

Konec...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak, a je tu konec. :D Sice poněkud otevřený, ale snad nevadí.

Drabble: 

Geralt si vyslechl celou historku. Takováhle absurdní verze byla nejposlednější z posledních, co ho mohla napadnout.

Jen nad tím zakroutil hlavou a povzdechl si. Naproti němu seděli ti dva, pořád se k sobě tulili. Sbalil si věci, a vrátil se do hostince, v němž přespával. Hospodskému zaplatil a koupil si pivo. Seděl na stoličce a někdo ho zezadu objal. Podíval se vzhůru.

Cítil tu známou vůni, vůni šeříku a angreštu. Viděl ty krásné fialové oči a vlnité havraní vlasy.

„Díky, že jsi mi pomohl, Geralte.“ řekla čarodějka, vlepila mu pusu na tvář a odešla.

„Yen, počkej! Kam to jedeš?“

Neodpověděla.

Závěrečná poznámka: 

Jsem ráda, že jsem to ukočila takhle dobře, happy endem. Mohlo to dopadnout i hůř :)

Obrázek uživatele Borch

Výtěžek jde na charitu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Slunce se pomalu klonilo k západu, z řeky stoupala mlha (pravděpodobně). Nastával večer. Závodníci odcházeli domů. Vyhlášení proběhlo, ceny byly rozdány (v několika případech ukradeny), tak co tady.
Na tribuně seděl arcikancléř Výsměšek.
"Ctibume!"
Rozšafín Ctibum rezignovaně přetřel omniskop.
"Pane?"
"Máte něco?"
"Ne, pane, ale jsem si jistý, že Hlídka se o to postará."
Na obzoru zahoukal vlak.
"Osmička z Quirmu. Mohl by být...?"
"Uvidíme."
Ctibum poklepal na omniskop. V zrcadle se objevila tvář velitele Elánia.
"Jo, máme ho," řekl velitel dřív, než Ctibum stačil vyslovit slovo.

"A na posledním místě, se ztrátou třinácti hodin a něco, se umisťuje Mrakoplaš."

Závěrečná poznámka: 

To zkracování bych zakázal. Vypad mi Patricij, ironické poznámky Výšměškovy o jediném závodníkovi, kterého do cíle musí doprovodit eskorta, a několik poetických obratů o večeru.

Obrázek uživatele Rebelka

A mezitím vyšlo z módy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nestoudně tu vykrádám Avevin úžasný nápad o předporodním trhu: http://sosaci.net/node/44277. Ale jakmile se mi ta myšlenka jednou zahnízdila, nešla ničím přebít.

A aby nedošlo k mýlce, já jsem spokojená. Ale když vidím toho potvoru svého manžela, který se cpe a cpe a k tomu pořád hubne... :D

Drabble: 

Končí šestnácté století a nová duše je trochu zmatená. Jednou se stane Rebelkou, ale o tom ještě neví. Řadí se do fronty na tělo – je dlouhá, na ideální barokní proporce se tu čeká.
Konečně je na řadě. Prodavač šátrá pod pultem.
„Máte štěstí. Úplně poslední model tohoto typu. Bujné kadeře, hruď operní pěvkyně… a ty boky! Porodíte deset dětí… ani si toho nevšimnete! A nebojte. Tohle tělo může hladovět měsíce a na svých křivkách neztratí.“
Duše je spokojená a ve svém novém těle vypluje do světa, kde už ale vůbec není baroko.
„20. století? Čekala jsem ve frontě moc dlouho!“

Obrázek uživatele Lee

Pravda vás osvobodí

Fandom: 
Drabble: 

V těch chvílích, kdy se odvážíš podívat na sebe bez toho lichotivého retušujícího pohledu, to vidíš jasně. Nepomohou ti žádné úhybné manévry ani rafinovaná mezilidská komparatistika. Za nekonečnými zástupy ubohých a ubožejších, úplně na konci světa (tenhle svět totiž konec má) stojíš, nebo spíš páchneš a hnisáš, ten nejsmutnější vřed na těle církve. A léčba by mohla být tak snadná, tak snadná, jen odstranit zhoubný nádor, ale pacient ji nezvolil. Celé tělo bojuje za tuhle odumírající část...
Ano, když víš, že jsi na cestě do Božího království úplně poslední, a přece je pro tebe spása, můžeš bojovat, protože můžeš vyhrát.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji moc vám všem za krásný duben. Vaše komentáře mě extrémně dobíjely. Mrzí mě, že jsem letos prakticky zcela vypadla ze čtení, škola mě začíná dost intenzivně vytěžovat (a příprava na bakalářky a psaní bakalářky se dělá bez knihoven dost blbě, grrr XD), ovšem doufám, že příští rok by mohl být zase třeba trochu lepší. :)

Ať vám Bůh žehná po celý příští rok, milí dubnoví spoluputovníci!

Obrázek uživatele Esti Vera

Ještě jeden

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám hroznou chuť si na tohle téma dát ještě Harryho Pottera, takže loučit se budu až pak :)

Drabble: 

Ještě jeden bonbón, mamííí
Ještě jeden pokus na zkoušku
Ještě jedna šance se omluvit

Ještě jedno pivo a půjdu domů
Ještě jeden hřích a polepším se
Ještě jeden zázrak a uvěřím

Ještě jeden den na dovolené u moře
Ještě jeden den na dovolené
Ještě jeden den
Jeden jediný, prosím

Ještě jedno drabble a půjdu spát
Ještě jednou si vsadím a vyhraju
Ještě jedna pochvala a budu spokojená

Ještě jedna koupená zbytečnost
Ještě jedna příležitost milovat
Ještě jeden smích dítěte

Ještě alespoň jeden den na světě, prosím

Ještě jeden bonbón, mamííí
Pak budu hodná

Tak ale už opravdu úplně poslední, ano?

Obrázek uživatele Regi

Epilog druhý - Lenka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Scamanderovy plány včera totálně krachly. Tím mám jeden loňský padesátkový dluh splacený. Bohužel jsem ale do dubnových drabblíků nedokázala vecpat postupně vznikající vztah Lenky a George. Snad jen občas maličko probleskl. Naštěstí mám dnes k dobru ještě dvě témata, takže můžu povídku CESTY K SOBĚ uzavřít tak, jak by uzavřená být měla.

Drabble: 

George vedle ní tiše pochrupoval, ale Lenka nemohla usnout. Pohrávala si se zásnubním prstenem, který od něj dostala. Nádherný horský křišťál, který v něm byl zasazený, chytal měsíční světlo a házel prasátka na strop ateliéru. Blížila se půlnoc. Zbývalo několik posledních minut poslední noci starého života. Zítra se bude vdávat.
Vzpomněla si na jinou noční chvíli, kdy také takhle bděle ležela, tehdy jako snoubenka Rolfa Scamandera, plná podivných myšlenek, nepříjemných pocitů a nejasných temných obav.
Vydechla úlevou. Je to pryč. Přitáhla si přikrývku a přitiskla se k hřejivému tělu muže, kterého miluje. Spokojeně zavřela oči. Všechno je, jak má být.

Závěrečná poznámka: 

A je to. Duben utekl letos nějak rychle. Asi je to i tím, že jsem tentokrát měla extrémně málo času. Omlouvám se všem, které jsem chtěla číst a nečetla, chtěla komentovat a nekomentovala.
Díky všem, kdo pro nás DMD - tuhle nádhernou hru - každý rok připravují. Už se těším na příště.

Obrázek uživatele nektor

Cesta z hlubin na vrchol

Drabble: 

Kap.

Když je člověk na dně svých sil, má se prý od toho dna odrazit. Naděje přece neumírá a každá bouřka jednou přejde. Jenže když jste již dlouho na dně vyschlé studny, naberou některá rčení jiný význam.

Kap.

Snažil jsem se vylézt ven již mnohokrát, ale každý pád mne jen utvrzoval v marnosti mého snažení. Čas zahojil některé rány, ale jizvy zůstávají.

Kap.

Ale pořád mám uvnitř touhu žít. Touhu dokázat si, že na to mám. Kdo nezkusí, neuspěje. A i když nejlepší čas konat již uplynul, druhý nejlepší je právě teď!

.

Dávám tomu ještě jeden pokus - ten poslední.

.

.

Svítá.

Obrázek uživatele Vinpike

Kdo je vrahem, Ireno?

Úvodní poznámka: 

24. 5. 1978 2.00 Pomezí
Předchází Podcenění cikánského senzoru, následuje No pasaran!

Drabble: 

„Jsme tam!“ zavýskne Václav, jakmile projedou pod zabezpečovací závorou, „Dokázali jsme to, kucíí!“
„Porazili jsme komouše!“ řehní se Milan, „Svoboda, volové, i pro cikány!“
„Před námi je tank!“ vřískne Robert.
S prvními výstřely se všichni tři únosci vrhnou pod sedačky. Řidič sebou trhne a zhroutí se na volant. Autobus jede dál, proti proudu hvízdající řeky.
Prudký náraz do transportéru na okamžik zastaví štěkání samopalů.
Z pneumatik probodených hřebíky uniká vzduch, sype se sklo. Práskne výfuk.
Jako na povel spustí kanonáda, zběsile mačkají spouště, dokud není i ten poslední z nejposlednějších zásobníků prázdný. Přes tisíc nábojů.
Zákeřní teroristé nevypálí ani jednou.

Obrázek uživatele Faob

Bolí to, když blízko

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Martinovi a Martině

Drabble: 

Postel kmotra prázdná. Z obsazených nezáří vyhaslé oči v propadlých tvářích. Domov pro seniory načichlý smrtí.
„Kde je pan F.?“ ptá se personálu.
„Vy nevíte? V nemocnici Na Františku. Řezají mu nohu.“
Prakticky za rohem Bohnická psychiatrická léčebna, nová pobytová adresa kmotřenky.
Každým gestem může zranit, žádným slovem neulehčí. Neslyšen vnějšně, hlasitý uvnitř.
Ani hrdinně se necítí, v doteku s marností nad marnost jen povinnost. Co kdyby závojem pronikl paprsek unavené lásky?

Nejvznešenější je vědět, kdo jsou ti nejposlednější z posledních. Žízniví, hladoví, nemocní, kterým jsme dali napít, najíst, navštívili jsme. Nejstrašnější je zjistit, že jsou to lidé kolem nás.

Závěrečná poznámka: 

A tímhle mírně patetickým kouskem se loučím, děkuji všem věrným čtenářům!

Obrázek uživatele Aplír

Konec prázdnin

Úvodní poznámka: 

Předchází http://www.sosaci.net/node/44131 Cesta domů

Drabble: 

Bětka na venkově odvykla rámusu. Nemůže usnout. Nejposlednější hodiny posledního dne prázdnin ji ruší pouliční hluk, z druhé strany pískání a hučení vlaků. Kdykoliv nějaký projíždí kolem, rodný dům se lehce otřásá. Má podmáčené základy. Prasklinu ve štítě drží několik kramlí připomínající jizvu.

Vzpomíná… Jednou, když byla nemocná, přijel doktor. Jakmile ucítil otřesy, pádil pryč. Ve zmatku nechal lékařskou brašnu u nich na stole. Myslel, že je zemětřesení.

Dřív to chvění nevnímala, byla na něj zvyklá. Teď jí připomíná, co dneska zažila. Taky se díky tomu chvěla.

Zítra ji do školy doprovodí maminka. Jako prvňáčka, aby se tak nebála vojáků.

Závěrečná poznámka: 

Úplný konec srpna 1968

Obrázek uživatele LeVirgo

Kdo pozdě chodí....

Úvodní poznámka: 

Nejposlednější z posledních mých letošních drabblů je právě tento.

Pojďte se mnou na chvíli do pozlaceného Ruska.

Drabble: 

"Proč? Proč teď?" pláče mladá dáma, která ještě před několika lety byla nezávislou dívkou s hlavou v oblacích.

"Protože Vás miluji. Proto jsem za Vámi přišel." klečí před ní a zoufale zadržuje slzy.
Jejich pohledy mluví za vše, ta láska tam byla již od prvního momentu.

Ta láska byla větší než palác, ve kterém ona žila.
Ta láska byla delší než všechny cesty do světa, kterými on šel.

A nyní se opět setkali. V Petrohradě.

Svíral její ruce a očima doufal.
"Jdete pozdě. Nemohu. Nemohu mu to udělat." lapá po dechu žena.

On odchází.

První a zároveň její poslední láska.

Závěrečná poznámka: 

Inspirace mou nejoblíbenější knihou - Evžen Oněgin.
Pokaždé je to dojemné a mohla bych to číst neustále...
Jak mě bodá u srdce ten tragický konec příběhu.
A naopak by mě měla hřát odvážná čest Taťány, která i přes lásku ve svém srdci, odolala muži, kterého celou dobu milovala.
On byl typickým mužem, ...poprvé chyboval, poté pak litoval.
Nejposlednější z posledních byl ten Evžen (lovec žen).

Obrázek uživatele Kitsune&#039;s Sun

Hrot minulosti

Fandom: 
Drabble: 

Byl utahaný. Byl velmi utahaný. Plahočil se dlouhé kilometry. Sestoupil do údolí, vyškrábal se na kopce, přebrodil říčky a potoky. Nohy necítil, nesly ho jen setrvačností toho, kdo musí jít, i když mu už fyzické síly došly. Kraj vůbec nevnímal, rozlil se mu do jednotvárné směsice zeleně, hnědi a jiných odstínů.

Míjel kolemjdoucí bez povšimnutí, a i kdyby to byla nějaká známá tvář, tak by ji nebyl poznal, a ani lidé by nepoznávali jeho. Otrhané a obnošené oblečení mu na vyhublém těle jen viselo.

Jako ubohý vyděděnec tohoto světa utíkal před osudem, který chvátal za ním, aby ho nemilosrdně dostihl.

Závěrečná poznámka: 

Tímto bych chtěl poděkovat všem, co se podíleli na letošní organizaci drabble - byli jste skvělí. Děkuji i těm, kteří si početli a občas i ohodnotili mé drabble - jste mou velkou motivací a vždy mám radost, když se mi něco povedlo. Minulý rok byla má premiéra, nestihl jsem všechna drabble témata, tak alespoň letos jsem nic nevynechal. Těším se na další ročník! Přeju všem všechno dobré.

Obrázek uživatele Killman

Triumf vůle

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na http://sosaci.net/node/44193

a ano, budu muset ještě dodat závěr... nejspíš tak dva kousky...

Drabble: 

"To je ta nejposlednější z nejposlednějších věcí, co bysme měli dělat!" vztekle vyprskla Alaemma.
"Ja viceméně souhlasim s kolegýní."
"Fajn, ale já to stejně zkusím. A jelikož tu trhlinu beze mně nezavřete, tak byste mi měli koukat pomoct," odsekl Leydenforz.

Provazec energie mezi Hydraščukem a Leydenforzem namodrale září.
Alaemmina hůl rotuje kolem své osy ve vzduchu, namířena na oblast v anomálii.
Leydenforz, ruce jiskřící, nabité temporální energií zachytává obraz v trhlině. Silou jej roztahuje na velikost okna, kterým se dá prolézt.
Trhlina víří a vylétávají z ní kouřící kusy čehosi...
Krok vpřed, a Leydenforz mizí, provazec energie poblikává, ale drží.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Herkules na trůně

Drabble: 

Nejspíš při něm stáli bohové štěstěny už od narození. Umírali jeho bratři, bratranci, strýcové a nakonec, jako náhodou v den jeho osmnáctých narozenin, i jeho otec. Měl být první mezi rovnými, ale chtěl být první nad prvními. Učence převyšoval výřečností, nepřátele bojovností, lid uchlácholil chlebem a hrami, stal se Herkulem. V oděvu ze lví kožešiny vystupoval v amfiteátru, porážel šelmy i zástupy gladiátorů.
Nakonec mu vaz zlomili milenka, komorník a praetorián. Svorně ho otrávili, uškrtili a vymazali z dějin.
První mezi prvními se tak stal nejposlednějším z posledních.*
-------

*A mohlo u toho i zůstat, kdyby ho býval nehrál Joachim Phoenix.

Závěrečná poznámka: 

Císar Commodus byl nejspíš stejně jako mnozí jiní z řad římských císařů trochu blázen.
Ale na Phoenixe se prostě nedá zlobit. :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Skřítě

Vědecká studie: žije, či nežije?

Drabble: 

Poslední z posledních přeživších: PSAVEC,
exemplář původu: DOSPĚLÝ SAVEC.

Jeví se, že skomírá lapen do sítí,
břicha jeho prázdných slov múza nesytí.

Slova v ústech převrací, jazyk o ně láme,
občas jako blázen sám pro sebe se chláme.

Něco píše, potom škrtá, nahlas vztekle kleje,
není klidný dokavaď své srdce nevyleje.

Je to případ ztracený, existence lichá,
věčně hlavu v oblacích, nad výplody vzdychá.

Fantazii na stopě - pravou střídá levá,
odešla pryč v slejváku, že prý jí déšť neva.

Psavec úpí, šlape vodu,
zvyklý chodit v doprovodu.

Větám chybí myšlenka, písničce zas nota,
věčně čeká na múzu, jako na Godota.

Závěrečná poznámka: 

Závěr: Energie došla, fantazie pošla! :-)

Obrázek uživatele mamut

Tik Tak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - jen tak prchavá myšlenka

Noc není den
Ten zrcadlí sen
Vše, co jsi v něm prožila
Představí jen

Drabble: 

22.00 Dnes půjdu dřív spát, zítra toho mám hodně...
usínám

23.00 "Jsi mě vzbudil"...
usínám

24.00 Dobře, takže zítra musím poslat ty úkoly. Jo a zavolat doktorce...
usínám

01.00 Co to? Kočka? Aha kočka... další vířivý proud myšlenek...
svět je jako zatahující se clona objektivu... usínám

02.00 Co? Zapomněla jsem... hlava se probírá vším možným...
dech pomalu zvolňuje, jako když voda nahrnuje oblázky na břehu... usínám

03.00 Ale já bych... rozbouří stojatou hladinu...
"už můžeš spát" - poklidná myšlenka čeká v řadě jak nejposlednější z posledních, nenápadná, tichá, konejšivá... usínám, spím, konečně...

05.00
BUDÍK

Závěrečná poznámka: 

Máte-li doma dítko s ADHD, pohlaďte jej, pomazlete.
Bude se se svým trápením prokousávat celým životem - každý den, každou noc...
Nedořešené myšlenky, tisíce zvuků, vše mě stoprocentně donutí otevřít oči a probudí sovu ve mě.
Věřte, že to pracování z domu jsem si užívala - konečně jsem mohla vstávat až! po vyspání
(a za chvilku to končí, co už)

Obrázek uživatele mila_jj

Naslouchejte i těm nejmenším

Úvodní poznámka: 

Páni, poslední téma? Ale s pokusy nekončíme, že ne?

Drabble: 

Polehávají a pospávají, čekají, až budou moci posloužit. Brčka, sponky, gumičky, kousky papíru, špejle. Takové smetí k ničemu, řeknete. Ale není.
Záleží na tom, jak se na ně podíváte - najednou je to materiál pro úžasné dobrodružství poznání.
"Natáhni mě na krabičku," radí gumička. "Budeme koncertovat!"
"My si chceme taky hrát!" povykují sponky a brčka. "Vždycky jsme chtěly být plachetnicí."
"A my raketou!" pokřikují odřezky instalatérské trubky a list papíru.
Naslouchejte a splňte jim jejich sny.
...
"A co já, já jsem tu jen na úklid?" žárlí koště.
"Ne," uklidníte ho. "Ty jsi přece kouzelné. Vyzkoušíme, kdo tě udrží na jednom prstě."

Závěrečná poznámka: 

Každý z nás si občas s chutí zabrnkal na gumičku, nataženou přes krabičku. Konstrukce z brček a sponek jsou naprosto úžasné - takové nic, a jak to krásně funguje! http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/voziky_z_brcek.pdf
Raketky na foukání jsou zde http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/mechanika/papirove_rakety.pdf a plány k nim zde http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/mechanika/papirova_raketa_-sablona.pdf.
A aby koště nežárlilo: http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/mechanika/tezistova_tycka.pdf
Tímto děkuji Václavovi Piskačovi, že má tak úžasný web. :)

Duben se nachýlil ke konci. Jak jsem si jiné roky myslela, že je to náročný měsíc, letošek to překonal. Tak jen doufám, že letošní experimentální série alespoň někoho pobavila a pomohla mu zabavit nudící se děti/dospělé.

Je mi ctí poděkovat především mým milým betám KattyV, Toře, Regi a Arenze, které se zasloužily o to, že drabblata jsou ve finále o hodně srozumitelnější než v první verzi. Díky, trpělivá a milá děvčata.

A v neposlední řadě mé skvělé rodině a čtenářům, jejichž komentáře mě držely nad vodou. A přidávám omluvu - číst a komentovat jsem letos zoufale nestíhala a v květnu to nejspíš o moc lepší nebude.

Obrázek uživatele Profesor

Ovce

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Hurá! S radostí oznamuji, že jsem si neúmyslně stvořila první básnickou sbírku. Co s ní?

Bohu díky za DMD. Je to úžasný měsíc.

Drabble: 

Nejposlednější z posledních
Kristus unavených služebník
Denně čeká na ovečky svoje
Nejposlednější z posledních

Ovečky jsme Ty a já
Nezdárné a toulavé
Skály trní známe již
Ovečky jsme Ty a já

Ovečky jsme unavené
Bloudící ve tmách svých
I když lampy svítí nám
Ovečky jsme unavené

Neposlednější z posledních
Včely které květy opylují
Na jabloni za dne bzučí si
Nejposlednější z posledních

Tradice políbení káže nám
Pod třešní právě rozkvetlou
Bohužel odkvetly přesto
Tradice políbení káže nám

Tradice našich předků
Minulost k dnešku váží
Zlatou nití vyprávění
Tradice našich předků

Nejposlednější jsme z posledních

Ty

Nejposlednější jsme z posledních

Návrat posledního

Úvodní poznámka: 

Tak, chudák byl poslední, a ne že ne.

A zkusil jsem to neuměle "zhomerizovat" :-)

Drabble: 

Mnoho let uběhlo od času toho, kdy Achajci
na popel spálili skvoucí a bohatou, přeslavnou Tróju.

Mnozí z těch reků přemocných nikdy se nevrátili domů,
stíhaní osudem, hněvem a mstivostí Olympských bohů.

Jiní, co záhubě jistotné ušli, pak bloudili
dlouhý čas mořem i souší, než dosáhli opět své vlasti.

Nejposlednější z nich však stále se plahočí mořem,
i dlouho poté, co ostatní všichni se v domov svůj vrátili.

Až poté, co Poseidón hněvný s ním pocítí soustrast,
a zločin až odpustí rekovi rovnému bohům,
až poté zchytralý ithacký král políbí zemi
svou rodnou a v náručí láskou zulíbá věrnou Pénelopé.

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem se zkusil držet celý měsíc jednoho "fandomu", a bylo to těžší, než jsem čekal. Ale snad se zadařilo.

A chtěl bych poděkovat všem organizátorům, čtenářům, komentátorům, kontrolorům, a samozřejmě i všem spisovatelům za další z řady krásných dubnů :-)

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Poslední slovo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Múze a jejím mladém spisovateli.
Navazuje na http://www.sosaci.net/node/43852.

Tahle série pro mě byla neuvěřitelným překvapením. Vyvinula se zcela spontánně z prvního drablátka a rozrostla se v celý příběh. Moc děkuji všem, kteří se mnou, s Múzou a s jejím mladým spisovatelem tuhle cestu šli.
Chtěla bych poděkovat i mojí Múze, která mě donutila vložit Karanténu jako nesoutěžní drabble, protože narozdíl ode mě věděla, že bych pak příběh nestihla napsat tak, jak jsem chtěla, s tématy, jež jsme dostali po té.
Taky jsem moc vděčná, že jsem mohla psát něco milého, jemného a i přes některé smutné a vážnější aspekty pozitivního. A doufám, že jste si to také užili.
Tenhle duben byl moc krásný!
Díky všem. :)

Drabble: 

"A žili šťastně na věky věků," zakončila své diktování Múza.
"Konec," připsal na závěr mladý spisovatel.
"Ty musíš mít vždy poslední slovo!" šťouchla jej pohoršeně.
"To ty musíš mít poslední slovo," bránil se mladík s úsměvem.
"Ne, ty..."
"Ty!"
"Jak říkám," přikývla.
"Mám tě rád," pronesl a dal jí pusu.
"Já tebe víc," odpověděla a pusu mu vrátila.
"Já tebe nejvíc!" Další pusa.
"Vidíš, že musíš mít poslední slovo!" Pusa.
"Umhmmm..." Pusa. "Nejposlednější..." Pusa.
"Z posledních..." Pusa, pusa. "A co udělá mladý spisovatel, když napíše poslední slovo?" zeptala se Múza.
"To je jednoduché." Pusa na nos. "Začne psát nový příběh."

Obrázek uživatele Jeřabina

Rodu královského

Úvodní poznámka: 

Po mrazivém vichru příjemné je
u krbu si zkřehlé ruce hřát.
Nedala jsem pozor na zloděje -
on mi zatím tajně srdce krad.

Drabble: 

Vychovala jsem tě. Na to myslím, když stojíš ve dveřích mé komnaty.
Nejsi přece moje matka!
Jako mě vychoval Metod, než mě vzal na lože, mladou a plnou obdivu.
Jsem dospělý, Marianno.
Bojím se, že nevíš, co činíš. Že mě začneš nenávidět.
Pro nás dva pravidla neplatí.
Nemůžu tě milovat. Ne takhle.
V lásce není žádné nesmíš.
Tvůj polibek pálí jako cejch. Nikdo už mi nezbyl, jenom ty.
Můžu mít vše, co chci, slibovalas. Chci tebe.
Můj poslední blíženec. Královská tvář a hlas uvyklý velet.
Miluju tě. A jsem ti roven.
Neodepřu ti, můj chlapče. Nechci. Nemohu.
Pouštím tě dál.

Závěrečná poznámka: 

Předchozí drabble
Poslední díl najdete tady.

Obrázek uživatele neviathiel

Jeden

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí: http://sosaci.net/node/44264

Drabble: 

„Co je to?“ vyhekne Fanda, sotva ho Tabitha konečně pustí.
„Démon, magická stopa, nevím,“ odpoví ona. „Chce zpátky k Aleksandrovi. Sám nepřežije. Nesmí k němu bez souhlasu. Je to podmínka.“
„Co když bude Aleksandr souhlasit?“
„To se doufám nestane,“ vzdychne Tabitha.
Aleksandr stojí v kruhu a hledí na svou… démonickou část. Z koutku oka mu skápne kapka krve a razí si cestu po tváři.
„Ty ho znáš?“
Tabitha si otře slzy.
Přijde nějaký čaroděj. Vezme ji za ruku. Ona se unaveně usměje a opře o jeho paži.
Vzduch srší elektřinou.
Pak Aleksandr vystoupí z kruhu a špičkou boty naruší čáry.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Klav

Kam jedu?

Drabble: 

Nastoupil, dveře se zavřely, vlak se rozjel. Našel téměř prázdné kupé, jen u okna seděla žena asi tak v jeho věku.
„Dobrý den,“ pozdravil nepřítomně.
„Dobrý,“ odpověděla s úsměvem, „kam jedete?“
Kam jedu? Zmateně se podíval na jízdenku. Víkendová, platí ve všech spojích na území ČR.
„Netuším,“ přiznal. Ona se zasmála.
„Taky jsem takhle jezdila, koupila víkendovku a sedla na to první, co přijelo,“ vyprávěla nadšeně. „To člověk občas skončí na tak neuvěřitelných místech...“
Chápavě přikyvoval, ale ve skutečnosti vůbec neposlouchal.
Můžu jet kamkoliv. Kamkoliv, opakoval si.
Na nejposlednější z posledních výběžků světa. Na úplný konec.
Nebo na počátek?

Závěrečná poznámka: 

ČR jsou dvě slova, proto počítadlo ukazuje 99.

Psát ucelený příběh pro mě byla velká výzva, takže jsem ráda, že to nějak dospělo ke konci, a těším se, až si v květnu trochu odpočinu. Kdybyste znali moji úplně původní představu, kterou jsem měla na začátku měsíce (a vydržela mi tak dva dny), asi byste se dost divili :D. Tak snad konec nezklamal :)

Na závěr mockrát děkuji všem, kteří organizovali, kontrolovali, četli, psali či komentovali, opravdu jsem si to díky vám užila!

Stránky

-A A +A