DMD č. 28. pro 28. 4. 2020. Téma: Ohleduplný sobec

Obrázek uživatele Oliver

Maličkosti

Fandom: 
Drabble: 

Všechny ty maličkosti...

Deanovy nohy na stole.
Jeho apetit, se kterým se mu povedlo sežrat půlku nákupu, hlavně věci jako zmrzlinu, brambůrky a podobně, aniž by někomu taky nechal.
To, jak při výjezdech balil holky a nestaral se, jestli má Sam odvoz nebo i kde přespat, jeho libido bylo přednější.
Vůbec už nemluvě o oblibě kanadských žertíků.
"Ty jseš vážně strašnej sobec, Deane."

Až potom Sam... On měl pocit, že zemřel, i když Dean i Bobby mu tvrdili něco jiného.

Všechny ty maličkosti...

"Kolik?!" ptal se Bobby, když zjistil pravdu.
"Rok," vydechl Dean. "Neříkej to Samovi, prosím!"

Všechny ty maličkosti...

Závěrečná poznámka: 

Nějak jsem se ztratil v těch záporech, Deanovu výměnu svojí duše za Samův život vidím z jedný strany jako sobectví - chtěl bratra zpátky bez ohledu na to, že se Sam bude potom muset sám vyrovnat se ztrátou a pocitem, že je to kvůli němu. Na druhou stranu do toho šel i s vyhlídkou na věčnost v Pekle, jen aby Sam mohl žít.
Nevím.
Ale tahle konkrétní linka mi vždycky přišla hrozně silná.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Značka versus značka

Drabble: 

Když měl Ruda naposledy trojku a svištěl si to nahoru na Kobylisy, střetl se před zastávkou U kříže s jedním poněkud agresivnějším řidičem osobního automobilu značky BMW. Zmíněný řidič mu navzdory jasnému dopravnímu značení nedal přednost v místě, kde jízdní pruh plynule přechází na kolejový pás, neboť se domníval, že tam se svými 450 koňmi bude dřív. (Přece se nenechá zdržovat stanicující tramvají.) Inu, bouračka to byla vizuálně efektní. Bavorák udělal dvě piruety, než skončil omotaný kolem lampy. Co však Rudovi vyrazilo dech, byla reakce šoféra, který z vraku vylezl.
„Hm, tohle trochu nevyšlo. Nestalo se nikomu nic? Jste OK?“

Obrázek uživatele Elet

Dusí se

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Trpící dítě

Drabble: 

Skrčená, chvěje se, nohy zoufale tiskne k hrudi v chabé náhražce objetí, které nemá. Brečí, pro vzlyky nemůže dýchat, ale počínající astmatický záchvat je v té kakofonii hrůzy téměř zanedbatelný.

Nejvíc nadávek se naučila od matky, to když ji slyšela, jak skrz příliš tenké dveře řve na otce. On jí seznam moc nerozšířil, vystačil si s tou jednou, stokrát opakovanou.

Milující rodiče, jistě, proč ne. Na ostatní vždycky milí, vždycky ohleduplní, úsměv na tváři. Vůči sobě? Sobci, možná. I když cílem dávno nebylo získat. Cílem bylo zranit.

Sedí, dusí se, srdce v hrudi se chvěje.
Poslouchá.
A úplně potichu trpí.

Obrázek uživatele Profesor

Výklenek: Nechejte děti přicházet ke mně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Já to vážně nedopíšu... Jakže funguje ta Padesátka a je i letos?

Drabble: 

Proč vlastně vzal děti Ven a ukázal jim největší tajemství Habitatu? Protože byl sobec a chtěl se o ně s někým rozdělit. Nehleděl přitom na následky. Říkal si sice, že ty děti k němu do Výklenku přišly samy, ale i on chápal, že to je výmluva.
Nevěděl, proč je obrazovka – ve skutečnosti to bylo okno – pustila ven. Měla být naprogramovaná pouze na jeho genetický kód. Zřejmě někdo nahoře zanedbal povinnosti a nekontroloval systém. Správci to nevadilo. Jen těch dětí mu bylo líto.
Chtěl, aby si svůj první a poslední pobyt v Parku užily. Věděl totiž, že tohle bude mít Následky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Pět bojišť jednoho muže

Fandom: 
Drabble: 

Pantheon, dva tisíce let starý, majestátně držící tíhu několika tun žuly.
Muž, právě vstupující do dvanácté dekády svého života, skomírající pod tíhou celého světa.

Osvětim, místo temné historie, dějiště nejkrutějších selhání lidskosti.
Muž, srdce obtěžkané hříchy, obviňovaný ze sobectví a lhostejnosti.

Jeruzalém, stojící uprostřed, místo válek za vlastní pravdu.
Muž, svírán ze všech stran, s předstíranou ohleduplností a ochotou přinášet oběti.

Tádž Mahal, vzpínající se k nebi, symbol smutku a lásky.
Muž, snažící se nespadnout, pohřbívající vzpomínky na milované.

Hrad, poslední útočiště, štít zbytky sil brání nevinné.
Albus Brumbál, poslední obrana, zlomený pravdou. Tiše posílá na smrt nic netušící děti.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Ve víru vášně - kapitola 100

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ten fanfiction bonus mě nějak rozparádil. Ale slibuju, že od zířka budu zase normální. Přidávám slibované pokráčko. Předchozí díl: http://sosaci.net/node/44036#new

Shrnutí: Hermiona konečně našla způsob, jak se vrátit v čase zpět do přítomnosti. Do cesty se jí ale postavila nečekaná překážka. Překoná její smysl pro povinnost lásku k Siriusovi?

Drabble: 

„Bez tebe neodejdu,“ zašeptala Hermiona.
Sirius ji sevřel do náruče.
„Já vím,“ řekl. „Ale ty se musíš vrátit zpátky do své doby. Harry tě potřebuje. Bez tebe Voldemorta nikdy neporazí. Neboj, podnikl jsem jisté opatření…“
Náhle zavrávoral. Nohy se mu podlomily. Hermiona vykřikla a vrhla se k němu.
„Vím, že bys beze mě nikdy neodešla,“ zachroptěl Sirius. „Proto jsem vypil lahvičku s jedem, aby tě tu nic nedrželo.“ Jemně jí setřel palcem slzu z tváře. „Taky jsem nechtěl, abys mě v budoucnu potkala jako starého dědka...“

A tak umřel před lesem černým,
slza se mu leskla v jeho oku věrným.

Závěrečná poznámka: 

A pokud vám Sirius nepřipadá jako sobec, představte si tu obrovskou, bolavou, doutnající, mokvající díru v Hermionině hrudi křičící prázdnotou, která ji bude jako lepivý stín pronásledovat až do konce dní.

Obrázek uživatele Wolviecat

Dobré dny

Úvodní poznámka: 

Tak jsem dneska z hrůzou zjistila, že jsem za ten měsíc nenapsala ani jednoho Hamiltona.
I když Lady Peahen to za mě doháněla, a líp, než bych to kdy napsala.

Drabble: 

Byly dny, kdy nechtěl nic jiného než spát.
Eliza mu nechávala jídlo za dveřmi a večer ho zase odnášela.

Nenáviděl tyhle dny.
Mohl jen čekat, až se překlopí v druhou stránku jeho života.
V probdělé noci, které za sebou nechávaly stovky stránek, myšlenek, nápadů na to, jak stvořit Ameriku.

Občas se mu třásly ruce a klid našel jen v náručí někoho, kdo nebyl jeho žena.
Občas někdo přišel s obviněním, které nemohl nechat být.
Pro svůj odkaz.
Pro představu, kterou o sobě stvořil.
Pro vyprávění o sirotkovi z ostrovů, který pro sebe vytvořil místo v novém světě.
Pro...

(Pro Elizu?)

Obrázek uživatele Tora

Nadarmo nejsem císařovna!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vídeň, 1756

Drabble: 

„Je tak úžasný… milý… krásný… ohleduplný… A chytrý! Statky pod jeho vedením jen kvetou! Jen k mým citům je naprostý sobec! Tolik dětí jsem mu dala, miluji ho nade vše… a on? Kněžna Dietrichsteinová! Hraběnka Taurocová! Hraběnka Daunová! Ach, s jakou předstíranou nevolí mi byl podstrčen ten posměšný leták – prý Paní Rézi, pozor dej si na svého France! Moc rád běhá za Katynkou na šance! Mladou Auerspergovou sem sám čert nastrčil! Ale nadarmo nejsem císařovna. Všem poběhlicím ukážu a ctné manželky mne budou milovat.“

Císařovna Marie Terezie se dala do psaní. Zřízení mravnostní policie s rozsáhlými pravomocemi bylo dílem okamžiku.

Závěrečná poznámka: 

Marie Terezie si svého manžela, Františka Štěpána Lotrinského, brala opravdu z lásky, což se v těchto dobách a kruzích moc nevidělo. Měli spolu šestnáct dětí, jen deset z nich však Marii Terezii přežilo. Nicméně stejně tak moc, jak svého „Myšáka“, jak mu říkala, milovala, na něj žárlila. A že měla na co. Vydržela to dlouho, ale když v roce 1756 se její milovaný Myšák ve svých osmačtyřiceti letech sblížil s Vilemínou Auerspergovou, devatenáctiletou chotí komořího knížete Johanna Adama Auersperga, pohár přetekl.
Nechala obratem zřídit mravnostní policii, která měla dbát nejen na mravopočestnost společenského života, ale i zatýkat a do vězení dávat mladé dívky, přistižené v nočních lokálech v mužské společnosti. Zákonem zakázala ženám práci v hospodách – pod ztrátou koncese pro hospodského, který by je tam ponechal i nadále.
Přistižené ženy byly ostříhány dohola, popřípadě vymrskány z města. Pokud se vrátily a byly znovu chyceny, byly deportovány do rumunského Banátu na nucené práce v lese.
A dámy z vyšší společnosti? Anglický spisovatel Nathaniel Wraxall napsal o Marii Terezii: „Císařovna… podupe jakoukoli galantnost vahou své nemilosti. Vejde-li ve známost, že se nějaká urozená paní prohřešila, může tato dáma s jistotou očekávat, že dostane rozkaz opustiti Vídeň. V žádném evropském městě se v milostných vztazích nehledí na počestnost tak, jako ve Vídni. Je nutná velká opatrnost, aby člověk neupoutal císařovnin pohled…“
Co vše nedokáže záletnictví a žárlivost…

Zdroj: Jan Bauer - Co se nevešlo do dějepisu

Obrázek uživatele Profesor

Sbírky profesora von Draka 65.

Úvodní poznámka: 

Tetička Wiki o Sobeckém genu.

Teorie, nad kterou se podivuje profesor, je sice poněkud zcestná a zjednodušená (však ji vymysleli studenti), ale úplně mimo taky není. I když je to vtip.

Tohle téma bylo pro Sbírky přímo geniální. Zase jednou jsem měla přetlak nápadů.

Drabble: 

Dobrý den, vážení studenti. Připravil jsem pro vás malou exkurzi do světa genetického kódu. Rád bych utřídil publikace, které jsou na nejvyšších policích. Poté můžeme začít s opravou poltergeistího modelu DNA, kterému se rozpadá cukrfosfátová kostra.
Ráno jsem objevil první vydání knihy Sobecký gen podepsané autorem. Richard Dawkins v ní přichází s hypotézou genu jako jednotky přírodního vývoje. Jednotlivé alely genů podle této teorie soupeří o zastoupení v dalších generacích a organismy jsou jenom jejich vehiklem pro lepší šíření.
Organismy jako ohleduplní sobci? Nevím, co by si o této teorii mysleli pánové Darwin s Dawkinsem, já však oceňuji vaši fantazii.

Obrázek uživatele Krajina sopek

Oblíbený kousek

Úvodní poznámka: 

Trochu jsem si vypůjčila ze života jednoho manželského páru. Ti dva už nejsou spolu, což je smutné. Divoženka a Tichý si s tím snad poradí.

Drabble: 

Křidélko měl nejraději. Naservíroval jí ho s velkým kusem libového prsního masa. Sám si vzal stehno, aby to lepší zbylo na ni. Vlastně měl tak trochu rád, když byla nemocná a mohl o ni pečovat. Měl ji pro sebe a navíc se o ni nemusel bát.

Dívala se na něj s úsměvem. Ještě ji všechno bolelo, ale cítila, jak spánek rozpustil velký díl napětí v těle. Když pekla kuře, vždycky mu dávala ten lepší kousek - stehýnko. Vzal si ho i dnes. Jen malý stín sobectví ve vší té záplavě péče.

"Dnes mi to obzvlášť chutnalo." shodli se oba malinko pokrytecky.

Obrázek uživatele nektor

Plánování víkendu

Drabble: 

Petr si na víkend vysnil, že si dá pořádný puťák - 3 dny, 150 km a pěkně natěžko.

Jenže co čert nechtěl, zrovna před odjezdem mu napsala Bětka - byli spolu domluveni na rande, ale Petr na ni úplně zapomenul. Bětku myšlenka puťákovat natěžko, natož spát venku, nenaplňovala nadšením.

Petr se snu vzdát nechtěl. Po chvíli umlouvání našli společné řešení. Petr vyrazí už ve čtvtek večer a do soboty ráno si bude puťákovat. Pak za ním přijede Bětka a dají si takový "pohodovější" výletík. Pak se uvidí - buď nějak odjede, nebo se budou "muset" tulit na jedne károšce.

Prostě výhra nebo výhra.

Obrázek uživatele KattyV

Harolde, třes se!

Úvodní poznámka: 

Tak já nevím. Minerva je tak kreativní, až mám pocit, že by to chtělo nějaké to omezení. Hmm... tak asi 12+

Drabble: 

Zuřila jsem. Kvůli sobě, těm přede mnou i těm, které mohly přijít po mně. Musím to Haroldovi zatrhnout!!!
Probírala jsem spektrum kouzel, kterými bych mohla proměnit to, co nosí v kalhotách. Před očima se mi míhali tvorové jako žížala, kvákající žába, netopýr… Želatinové prokletí by taky nebylo marné, neodstranitelné bradavice??? Nebo… muži vždycky touží po velikosti, že? Mohlo by při patřičné délce dojít k omráčení vlastním penisem? A i kdyby ne, nosit v nohavici chobot, by určitě bylo poměrně nepříjemné.

Přestala jsem vymýšlet šílenosti. Myslel samozřejmě jen a jen na sebe, ale dal mi i spoustu radosti… Udělám něco elegantnějšího.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji celému našemu čarodějnickému hnízdu za četné kreativní podněty. Můžu vás ujistit, mohlo být i hůř. :D

Obrázek uživatele Owes

Den 49/ I

Drabble: 

Clařin první pracovní den v Bradavicích za moc nestál. Kolegové ji častovali nedůvěřivými pohledy, studenti zvyklí na profesora Křiklana k ní přistupovali opatrněji než k nebezpečnému vetřelci a žáci prvního ročníku se před ní třásli jako osika. Nechápala proč.
„Když si pod kotlíkem nezapálíte oheň, těžko v něm uvaříte nějaký lektvar,“ poznamenala k nebelvírskému chlapci s rozježenými černými vlasy. Pak se zamyslela. „Neznáme se odněkud?“
„Tobias, teto Claro.“
Clara zrudla. Setkání s dětmi svých sester v poslední době poněkud zanedbávala. Výzkum, získávání prestižních ocenění...
Mávnutím zapálila hořák pod jeho kotlíkem a upravila plamen na ideální výšku.
„Hodně štěstí, pane Pottere.“

Obrázek uživatele strigga

Musí sama chtít

Úvodní poznámka: 

Horská vzpomínka. Říkala jsem si, že by to ještě jednu chtělo, a bylo to první, co mi na to téma vytanulo. :)

Drabble: 

Stoupáme. Je nádherně, pod námi sněhová pole, kosodřevina, kamzíci. Za celý den jsme nikoho nepotkali.
První pohled přes hřeben sevře útroby ledovým strachem. Bouřka na horách není legrace. Nepředpovídaná černota se valí jako předzvěst zkázy, není kam utéct, není čas. Choulíme se pod převisem. Hora, lhostejná k nám bezvýznamným, stoicky čeká.
A pak to přijde. Fascinovaně sledujeme souboj titánů. Černota narazí do vrcholu, zahřmí, vzduch citelně ochladne – ale vrchol mračno nepustí dál, drží ho v kleštích, dokud vítr temnou masu nerozcupuje do neškodných obláčků.
Jistěže víte, že je to hoře jedno. Ale stejně vám to bleskne hlavou.
Pustila nás nahoru.

Obrázek uživatele Mary

Mě přezdívka sobec nevadí

Úvodní poznámka: 

Joel je prostě takový...

Drabble: 

Milý deníčku,
sobec, sobec, co to má znamenat, to slovo znám moc dobře, je to mé druhé jméno.
Dali mi ho ve škole, hned druhý den, přesně si pamatuji, jak jsem potřeboval
vyzkoušet nové nevypratelné barvičky, nemohl jsem najít papír, tak jsem holt zkoušel
na bílé sváteční sukni Melly. Hodně ječela, myslím, že nadšením, kdo by nechtěl být
poctěn mou dobrosrdečností. Jsem si na sto procent jistý, že ta sukně byla s tím i
hezčí, ale Melly se nedala přemluvit...

Od té doby mi tak říkají, někdy ostatní také poctím.

Mně ale má přezdívka nevadí, vykládám si ji jako Krasavec.

Obrázek uživatele Erenis

Paradoxní bytost

Fandom: 
Drabble: 

Občas se dejí zázraky.
Někdy se dějí i bohům.
Obzvlášť, když se nudí.
Pak je o zázrak postaráno.

Jednoho krásneho... dne? Těžko říct, ve Vesmíru.
Budiž.
Prostě jednoho dne se bůh nudil.
Není podstatné který, on se pořád nejaký nudí.
Mozná proto je na Zemi takový bordel.

Tenhle bůh si řekl, že stvoří paradoxní bytost a bude koukat,
jak dlouho dokáže přěžít v realite kolem sebe.
Premýšlel nad originální a vhodnou kombinací osobnostních rysů.
Napokon mu blyslo – ohleduplný sobec!

S nadšením to stvořil a poslal na Zem.
Byl však sklamaný.
Jeho nová hračka po 24 letech zešílela
a spáchala sebevraždu.

Obrázek uživatele winterpool

Rozhovor

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, nebodovací

Pardon, na dnešní téma ze mě nic moudřejšího nevypadne, sorry :(
Název drablete tomu zcela odpovídá.. :D

Drabble: 

Tony Stark. Kontroverzní postava, miliardář, samozvaný filantrop… co ještě o něm lze říci? Zeptali jsme se dalších Avengers.

Steve Rogers: “Je to egomaniak. Patologický lhář. Sobecká existence -”
Black Widow: “Jednou předháněl rogalo a pilota varoval světelným signálem. Bylo to od něj.. ohleduplné, řekla bych. Starkovsky ohleduplné.”
Steve Rogers: “- chamtivý kapitalista -”
Black Widow: “Pilot přežil, mimochodem.”
Steve Rogers: “- nadutec v plechovce -”
Black Widow: “Další informace podléhají utajení.”
Steve Rogers: “- hraboš -”
Black Widow: “Steve, myslím, že Bucky chce něco říct. Bucky?”
Bucky Barnes: “Já? Ale ani ne. Já Tonyho Starka vlastně ani neznám. Jen jsem se jednou potkal s jeho rodiči. Krátce.”

Závěrečná poznámka: 

A proto Buckyho už nepouštíme k žádným rozhovorům :-(

Obrázek uživatele zirafice

Moje!

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Štíhlé tělo se proplétá porostem. Řídí se instinkty, mysl bloudí jinde.
Lidi nejsou vlci. Pochop to.
Nos zachytí nové pachy. Některé z nich k sobě rozhodně nepatří. Automaticky stočí krok, zatímco hlavou dál běží vzpomínky. Na události i na rozhovory. Dávné i nedávné.
Nebudou se vyhýbat ostatním jenom proto, že je nepočítáš do smečky. Ber na to ohledy, nebo ztratíš všechny.
Má brát ohledy? Dobře. Bude. Po svém.
Na mýtinku vběhne právě ve chvíli, kdy se Týnka rozkřičí.
„Moje!“ zavyje Tilda, pročež přejde do hrdelního vrčení.
„Všichni jsou moji!“
Bachyně pochopí rychle. S dusotem žene selata z dosahu vyceněných tesáků.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele wandrika

Krása pre iných

Drabble: 

„Čo to majstruješ?“ spýtala sa Silvia, keď našla Floriána, ako pred odchodom na dovolenku pripevňuje na okno webkameru.
„Astrophytum sa chystá kvitnúť,“ vysvetľoval Florián. „Lenže kvety vydržia iba deň, takže asi stihne odkvitnúť skôr, než sa vrátime.“
„A toto nám urobí fotky?“
„Jasné, každý deň pošle jednu fotku na server.“
„To je výborný nápad!“
„Ja kvitnem iba pre seba, nie pre vás,“ zahundral kaktus nevrlo, ale nikto si jeho protesty nevšimol.

Florián a Silvia sa vrátili domov deň potom, čo kaktus rozkvitol. Na okne stále svietil obrovský žltobiely kvet.
„Kvitnem iba pre seba,“ hundral kaktus, ale neznelo to veľmi presvedčivo.

Závěrečná poznámka: 

Edit: Ešte pridávam obrázok.

Obrázek uživatele Annie

Sobec s dobrým srdcem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak, trochu už to dává smysl, nemyslíte? :)

Drabble: 

Čaroděj už se stihl převléknout a vydrbat. Do místnosti vstoupila Yennefer a půlelfka. Měla černé kadeřavé vlasy a zelenkavé oči a na sobě blůzu a plátěné kalhoty.

„Lásko moje! Tak přece jen tě někdo vysvobodil. Počkat, to jsem byl vlastně já.“

Pevně se objali.

„Víte, mne chce skoro každý. On je příšerný sobec, ale řekl, že kdokoliv mne vysvobodí, si mne může vzít.“

„Já jsem tak rád, že jsi zase ty!“ odmlčel se „a co za to chcete vy, pane zaklínač?“ otázal se, tulíc se ke své polovičce.

„Bude mi stačit to, co máte u sebe.“

Hodil mu váček mincí.

Závěrečná poznámka: 

Zajímá mě teda, co bude v dalších dnech a jestli se mi to bude hodit. Snad jo.

Obrázek uživatele Regi

Zase doma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Konec předchozího drabble:
„Samozřejmě. Není nic jednoduššího.“ Hermiona mávla hůlkou a Fredův obraz se odlepil ode zdi, zmenšil se a zaplul do její korálkové kabelky. Spokojeně ji zaklapla. „Tak. A můžeme vyrazit do Bradavic, navštívit portrét Severuse Snapea.“

Drabble: 

Vrátili se za necelé dvě hodiny.
„Ten sobecký parchant! Choval se, jako kdyby obranu proti černé magii vymyslel sám,“ prskal Fred.
„Dělal trošku drahoty. Jiný už nebude,“ uklidňovala ho Hermiona. „Ale poradil nám, ne?“
„Jasně, pro blbečka Weasleyho a šprtku Grangerovou by to Snape neudělal, ale s ohledem na kouzelnické veškerenstvo se k nám snížil. Jak velkomyslné… Tak teď už můžeš poslat sovu Georgeovi.“
Než stihla Hermiona odpovědět, modře se zablesklo a v kanceláři se objevila skupinka tří lidí. George držel za ruku Lenku, a ta svírala paži staršího muže, který se i přes jistou zanedbanost velmi podobal ministru Scamanderovi.

Obrázek uživatele tif.eret

Překvapivá zpráva

Fandom: 
Drabble: 

Městem se roznesla překvapivá zpráva. Paní A. byla zatčena. Nikdo nechápal, co se stalo. Ta majetná a vážená žena založila a vedla s velkým úsilím sirotčinec, za což se jí dostávalo všeobecné úcty. Jak je možné, že někdo takový, vlídný a obětavý, věnující se tak náročné činnosti, byl zatčen?
Začaly se šířit fámy, co se vlastně dělo. Pochybnost, odkud vlastně paní A. brala peníze na provoz sirotčince. Byla to skutečně bohatá vdova?
Pravda nakonec vyšla najevo a všechny zdrtila. Pod rouškou sirotčince řídila prosperující podnik, kdy bezbranné děti prodávala pro potěšení bohatým zájemcům a díky tomu financovala svůj luxusní život.

Obrázek uživatele Tom_Peterson

Názor Pepinky a Kiki na koupel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes se podíváme na to, jak Pepinka a Kiki byly sobecké.
Staraly se dále o andulčata, ale nechtěly nikoho pustit do misky na koupel.
Jak to bude dál?
Počkejte si na drabble.
Bavte se.

Drabble: 

"Pepinko, Kiki, běžte nakrmit malinké andulky."
"Jasně, Tome."
"Kiki, běž osvěžit vodičkou Coco, je jí horko."
...
"Pepinko, teď si vyber, jestli chceš koupel s Honzíkem nebo s Kiki."
"S Kiki."
...
"Pepinko, to je skvělá koupel," říká Kiki.
"Koupel?! Holky, pusťte mě tam s Honzíkem taky, prosím."
"Pepíčku, Honzíku, ještě chvíli."
"Ale Izzy tam taky chce."
"Vy jste ale sobci, Pepinko a Kiki, styďte se," říká babička.
"Pepíku, Honzíku, běžte zatím ocákat Coco, je jí horko."
...
"Kiki, mě už to nudí. Pustím tam Coco."
"Ale já zůstanu, Pepinko!" říká Kiki.
"Jsem ohleduplná sobkyně," říká Pepinka."Coco, máš už volnou koupel."
"Supéér!"

Závěrečná poznámka: 

Tak holky začaly být ohleduplné a my měli o to jednodušší život.
Co bude zítra, nevím, ale vím, že budou Pepíček, Honzík, Pepinka, Kiki a spol. ve
fandomu Andulkoviny.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Vybílená lednice

Fandom: 
Drabble: 

„Mycrofte?“
„Sherlocku, co tu děláš? Stala se snad nějaká katastrofa mezinárodního významu, o které nevím?“
„Něco takového. John je na mě naštvaný a já nevím proč…“
„Tak začni od začátku!“
„Včera ráno mě John požádal, jestli bych nemohl strávit večer jinde, že bude mít dámskou návštěvu.“
„A tys neodešel a udělal ostudu…“
„Vůbec ne, samozřejmě jsem dopřál Johnovi soukromí na jeho romantickou večeři!“
„A co jsi tedy večer dělal?“
„No, tak dlouho vydržím jen v laborce v nemocnici, když se pustím do výzkumu. Tak jsem vzal z lednice to kilo svíčkové, co tam leželo, a očkoval jsem na něj plíseň.“

Závěrečná poznámka: 

Volné pokračování zde: Totální krach dobrých úmyslů

Obrázek uživatele Rya

Nouzový stav

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hned jak jsem si téma přečetla, věděla jsem, že je o mně...

Drabble: 

Chovám se předpisově.
Do práce chodím výjimečně, zalezu si do školní knihovny a jsem tam sama.
Jezdím pomalu autem tichým městem nebo chodím pěšky, přes opuštěnou Kampu a liduprázdný Karlův most.
Vozím seniorům nákupy a léky, ale podávám jim je oknem nebo je nechávám za zavřenými dveřmi.
Od lidí, které potkávám, si zachovávám odstup, spíš dvacet metrů než dva.
S přáteli se potkávám jen venku, vždycky jen s jedním.
Jezdím za město na dlouhé výlety kvetoucím krajem. Ptáci zpívají pod ztichlou oblohou, po které nelétají letadla.
Je mi líto izolovaných, nemocných, umírajících, zchudlých…
… ale zároveň si tenhle čas nesmírně užívám.

Závěrečná poznámka: 

...a trochu se za to stydím, ale jenom trochu...

Obrázek uživatele Alešandr_Veliký

Sobci to jsou!

Úvodní poznámka: 

I za vojenských transportů bývali někteří řidiči sobci. Ale tehdá někdy i ohleduplní.

Drabble: 

Z vysílačky zaškrčelo: "Dube, uhněte nám. Tady Javor. Jsme také velitelský tank a v hlášení nás dali před vás."
"Sobci to jsou!" ulevil si Greš. I přesto zajel ke kraji a v nadávání procítěně pokračoval: "Kdyby takhle jezdili všichni, tak se svezou na jednu hromadu a byl by od nich pokoj. A rovnou by z tahkle vyřazených vozidel mohli postavit pomník sobectví."
Javor profičel okolo a ohodil Dub bahnem. Vytočil zatáčku a pořádně nabral rychlost.
"A tohle je ten největší sobec!"
Zepředu se ozvalo šílené čvachtání, drnčení a nadávání.
"Ale ohleduplný. Kdyby do tamté díry nesjel, určitě bychom ji přehlídli."

Obrázek uživatele Borch

Osobní důvody

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

"Jste laskavý, pane notáři," Agáta natáhla ruku a Matěj jí podal svazek listin.
"Vůbec ne, vzácná slečno. Mám povinnosti v okolí, stavit se zde nebylo vůbec složité."
"Chystali jsme se do města. Všichni. Teď tam nemusíme. Ušetřil jste nám dlouhou a namáhavou cestu."
Matěj se uklonil.
"Pokud jinak nedáte... pak mi bylo potěšením."
Agáta se jemně zarděla.
"Opravdu nechcete zůstat přes noc? Připravit komnatu by nebylo složité."
"Ó nikoliv, slečno. Nechci vám přidělávat práci."

Matěj odjížděl z hradu. Byl spokojen. Jen ne do města, myslel si, ještě by si mojí Agáty mohl všimnout nějaký bohatý mladík a přebrat mi jí!

Obrázek uživatele Lomeril

28. Poslední úkol

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble, přestože se mi vlastně docela hodilo, mě trochu zdrželo, takže si můžu jen držet palce, abych stihla všechno zakončit, jaksepatří.

Drabble: 

Gormlaith se nerozloučila s dcerou. Namlouvala si, že je to proto, že nechce Cerys působit bolest, ale její pravé důvody byly daleko sebestřednější. Cerys by ji přemlouvala, aby zůstala, a Gormlaith nechtěla čelit pochybám, které by to v ní vyvolalo.
„Brenno, Eoghane,“ zavolala svoje vnoučata.
Sledovala, jak se k ní blíží. Ona už měla věk na vdávání a Corannův kamarád Fian se kolem ní začínal točit. Eoghanovi táhlo na osmnáct a svět mu ležel u nohou. O ně se nebála.
„Uděláte pro mě něco?“ požádala. „Běžte ke studánce do lesa.“
„Proč?“ zeptala se Brenna.
„Najdete tam klíč k poražení Běsů.“

Obrázek uživatele angie77

Úhel pohledu

Drabble: 

Hetan vycítila smrt svého muže dříve, než běžec přinesl do tábora zprávu. Nepochybovala, že zemřel pro vyšší ideály. Chtěl zachránit Barghasty Bílé tváře před nevyhnutelnou zkázou. Zabránit jim v sebedestruktivním boji proti mnohonásobné přesile. Jak ohleduplné, jak prozíravé… jak hloupé! Cožpak se o lidu, jehož vůdcem se stal, nic nenaučil? Válčení bylo jejich životem, odmítali ho pouze zbabělci.

Hluboce Onose milovala. Když ji však ženy jejího kmene zmrzačily… a když ji vzápětí začali muži hromadně znásilňovat… nemohla se ubránit myšlenkám, které vůči němu nebyly zrovna lichotivé. Zvolil cestu, která byla nejjednodušší pro něj. Co ale ona? A co jejich děti?

Určitě pro to mají nějaký pitomý název. Sklizeň nebo Sběr!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podfandom Já a kloni

Drabble: 

"Poletíš se mnou," oznámil Gwen Obi-Wan.
"Kam?"
Mistr Kenobi mlčel a nahnal ji do lodi.
Tajemnej jak hrad v Karpatech pomyslela si a koukla na astromapu.
Zakopaná díra ve Středním Okraji.
"Co tam?"
Obi-Wan se uráčil odpovědět.
"Očekávám od tebe jemné chování a soucit. Letíme pro budoucího Jediho."
Gwen po počátečním šoku vztekle zaprskala. Kenobi moc dobře věděl, že s odebíráním dětí nesouhlasí!
Zbytek cesty proběhl v tichu. Stejné ticho bylo i domě, kde se rodiče snažili nezhroutit.
Obi-Wan byl důstojný, velejemný, plný ohledů. Leč nekompromisní.
Gwen držela děcko a nejraději by Kenobiho skopla do řeky.
Jediové! Povznesení a sobečtí!

Závěrečná poznámka: 

Technicky je pojem 'Střední Okraj' renonc. Nevíte někdo, jak se to překládá? Anglicky je to 'Mid Rim'.
A je to aspoň trochu v tématu?

Jo a děcko se po Rozkazu 66 vrátilo rodině, abyste si nemysleli. Osobně jsem to zařídila.

Stránky

-A A +A