Všichni L-en-aové netrpělivě vyčkávali.
Dalekohled byl připraven, cíl zaměřen. Za chvíli mělo dojít ke konjunkci, odkryjí se hvězdy jindy neviděné, zjeví se svět za jejich světem. Planeta, o které dávné disky vyprávějí, že odtud přišli první J-oh-uiové.
Zatmění přišlo najednou, jako lusknutí prstem.
Byla tam, malá, bílá tečka. Okem sotva viditelná.
„Bratři, všichni teď vidíme planetu, počátek naší cesty, místo zaslíbené, námi opuštěné, nedosažitelné. Slavme zážitek zrození a naději budoucnosti. Přijde den, kdy se k ní navrátíme."
K-or-in nevěřil těm řečem, byla to pro něj báchorka, hloupá stejně jako povídačky o podsvětí, pokladech či princeznách. Nikdo na J-oh-ui neuměl létat.