Originální

Obrázek uživatele Lee

Don Jordán

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Není oběť jako oběť.
Doplňuji téma č. 12 z 12. 4. - Malí a (ne)škodní.

Drabble: 

Vydržel to sotva dva dny, než požádal smrkajícího muže, aby mu poradil správný směr k divadlu. Chřipka, pche.
Jo, viry ho neměly rádi, když je tak vyháněl z lidí jako Kristus zlé duchy, až na to, že kolem nebyla žádná prasata, žádní lidé, prostě vůbec žádná perspektiva. Houšť a poušť.
Dobře, možná to přirovnání ke Kristu je trochu na hraně, připustil si, ale dělalo mu dobře představovat si své léčení jako hrdinskou bitvu mezi ním a silami zla. Bylo to megalomanské a viry byly asi tak podobně duchaplní soupeři jako Quijotovy větrné mlýny, ale nešť.
Stačilo mu být malým rytířem.

Závěrečná poznámka: 

Díky moc všem čtenářům, u kterých byl Jordán v přízni, neuvěřitelně jste mě nabíjeli a mnohdy svými úvahami inspirovali. :) Jste skvělí.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Jablíčka

Fandom: 
Drabble: 

“Přistupte blíže, nejčerstvější ovoce v říších!”
Snědý stařík stál nad stánkem plným exotického ovoce. Z davu se vynořila dvojice zákazníků a zamířila ke stánku.
“Co tu máte, dědo,” zeptal se první.
“Rozplývavé hrušky z Pobřeží Slonů!” ukázal stařík na plato. “Nebo snad nadýchané melouny z plání Armaku?”
“Nevypadají nejčerstvěji,” komentoval druhý.
“A co třeba expresní jablíčka. Hotová exploze chutí,” usmál se na ně prodavač. “Ochutnávka pro vzácné pány, na účet podniku.”
Zákazníci odcházeli, každý v ruce jablíčko. První si kousl, chvíli sousto převaloval v ústech a polkl. A potom explodoval.
Druhý se otočil hledajíc staříka, ale stánek byl ten tam.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Hrot minulosti

Fandom: 
Drabble: 

Byl utahaný. Byl velmi utahaný. Plahočil se dlouhé kilometry. Sestoupil do údolí, vyškrábal se na kopce, přebrodil říčky a potoky. Nohy necítil, nesly ho jen setrvačností toho, kdo musí jít, i když mu už fyzické síly došly. Kraj vůbec nevnímal, rozlil se mu do jednotvárné směsice zeleně, hnědi a jiných odstínů.

Míjel kolemjdoucí bez povšimnutí, a i kdyby to byla nějaká známá tvář, tak by ji nebyl poznal, a ani lidé by nepoznávali jeho. Otrhané a obnošené oblečení mu na vyhublém těle jen viselo.

Jako ubohý vyděděnec tohoto světa utíkal před osudem, který chvátal za ním, aby ho nemilosrdně dostihl.

Závěrečná poznámka: 

Tímto bych chtěl poděkovat všem, co se podíleli na letošní organizaci drabble - byli jste skvělí. Děkuji i těm, kteří si početli a občas i ohodnotili mé drabble - jste mou velkou motivací a vždy mám radost, když se mi něco povedlo. Minulý rok byla má premiéra, nestihl jsem všechna drabble témata, tak alespoň letos jsem nic nevynechal. Těším se na další ročník! Přeju všem všechno dobré.

Obrázek uživatele nektor

Přílišná síla

Fandom: 
Drabble: 

Zazvonil budík.

Františkovi se zrovna zdál nepřijemný sen - něco mezi zaspáním zkoušky, přednáškou před plným sálem bez oblečení a jednou jinou katastrofou, na kterou se teď vůbec nemohl rozpomenout.

V polospánku zamáčkl budík a jal se začít svojí přepracovní rutinu. Dnes měl důležitou pracovní schůzku, takže si dával zaležet. Celou dobu mu ale vrtalo hlavou, o čem se mu zdálo.

Cestou v autě se ještě kontroloval, oblek byl v pořádku.

V zasedačce byl první. Připravil si podklady pěkně na stůl, jenže když se prudčeji posadil..

TRRRRRRRH

Jenže zakázník je již ve dveřích. Hold se k nim tentokrát opravdu neotočí zády.

Obrázek uživatele Skřítě

Vědecká studie: žije, či nežije?

Drabble: 

Poslední z posledních přeživších: PSAVEC,
exemplář původu: DOSPĚLÝ SAVEC.

Jeví se, že skomírá lapen do sítí,
břicha jeho prázdných slov múza nesytí.

Slova v ústech převrací, jazyk o ně láme,
občas jako blázen sám pro sebe se chláme.

Něco píše, potom škrtá, nahlas vztekle kleje,
není klidný dokavaď své srdce nevyleje.

Je to případ ztracený, existence lichá,
věčně hlavu v oblacích, nad výplody vzdychá.

Fantazii na stopě - pravou střídá levá,
odešla pryč v slejváku, že prý jí déšť neva.

Psavec úpí, šlape vodu,
zvyklý chodit v doprovodu.

Větám chybí myšlenka, písničce zas nota,
věčně čeká na múzu, jako na Godota.

Závěrečná poznámka: 

Závěr: Energie došla, fantazie pošla! :-)

Obrázek uživatele peva

V úzkych

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Zlodej v úzkych.. sa vždy snaží vykecať.
"Grimoár? Nestačí vám ona?" ukázal som na sochu.
Černokňažník mlčal. Frustrujúce.
"To ho za tie roky neviete spamäti?"
To už reakciu vyvolalo.
Pristál som bolestivo veďla Soni.
Rana na hlave jej krvácala a nehýbala sa.
"Vieš, jak zložité je toto kúzlo udržovať, ty biedny červ?" zahrmel vlkolinský vládca.
Preblesklo mi mysľou, že keď ho zamestnám na dvesto rokov, spraví kúzlo puf.
Chcelo to lepší plán..
Pozrel som na sochu. Po tvári jej stekala voda. Alebo ... slzy?
Vtedy ma to napadlo. Nebezpečné, neisté, všetko dokopy. Čo už. Moja koža bola na trhu už dávno.

Obrázek uživatele MataPeprna

Co chybí?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fakt jsem se snažil, ale číst se to nedá. Hodně štěstí.

Drabble: 

„Frc zrn! Drť zrn!“ frkl krt. Škrt vlk pln skvrn vtrhl skrz vrch Smrk v trh zrn. Prv krt frnkl skrz drn prh v prk mrv. Plch mrskl hrst zrn, prchl skrz trs chrp v brť. Vlk pln zrn smrkl: „Grr!“ Mls frnkl, slz, slz.

Vlk mrkl skrz strž v trh srh. „Mmm, hrst srn z Brd...“ Vlk vtrhl v trh srh; chrt hrr skrz srp mlh v trh srh. „Brzď smršť, brzď krm!“
„Pšt, mlč, kšc!“ frkl vlk.
Chrt hrkl: „Vrr!“
Vlk trkl, chrt zmlkl, zdrhl z Brd. Vlk ztrhl krk srn, zhltl srst srn. Drť, hlt, krk,... chrň.

Obrázek uživatele Tlegy

Svítání.

Úvodní poznámka: 

Další střípek ze světa J-oh-ui.

Drabble: 

Tržiště zelo prázdnotou jako ostatně vždy v tuto brzkou ranní hodinu.
Nebyli tu ani prodavači ani nakupující, jen lehký větřík si pohrával se stanovými plachtami obchůdků, rosa stékala z ocelových konstrukcí a paprsky měsíců se odrážely na sklenících.

Rušno bylo před tržištěm.

Davy trhovců čekaly na peníze. Bez peněz nemohl existovat ani nákup ani prodej.

Dokud L-en-aové neprovedli rozdělení, nemělo smysl na trh přicházet.
Peníze byly předány za ranního splynutí, ve chvíli, kdy se světlo slunce spojilo se světlem měsíců, aby jej přehlušilo a začal nový den.

Ten magický okamžik znamenal počátek trhu a smýval všechnu trpkost z provedeného rozdělení.

Obrázek uživatele Skřítě

Unikát si hledá ženu Zn. Jang postrádá Jina k zenu

Fandom: 
Drabble: 

Na trhu senzací našli mě naši,
v mládí mi dávali jen vtipnou kaši.

Ve věci rozumu byl jsem dost pozadu,
k tomu dvě ručičky levé a dozadu.

Z kašparovy krávy oči a olšovou nohu,
někdo půjčil Tamagoči samotnému Bohu!

Jak jinak vysvětlit ten úkaz přírodní,
co na svět vykoukl cestičkou porodní?!

Na trhu pracovním hledal jsem místo,
takové, kde bude klídek a čisto.

Zjistil jsem, že žití v téhle prapodivné době
vyžaduje povětšinou k práci ruce obě.

Výsadou mozků je živit se hlavou,
netřeba k tomu mít ručičku pravou.

Stanu se gigolem, děvčata lepá!
Chcete mě?! Volejte! Zovu se Pepa.

Obrázek uživatele Roedeer

Vycházky do společnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série o Lauře; kdesi v příběhu, krátce po zmíněném výletu do Moskvy, nastal okamžik, kdy Laura usoudila, že už má Prahy dost. Způsobila Pánovi z Prahy pár nepříjemností, vzala si od něj zrovna tolik peněz a cenností, kolik si nárokovala, a odjela daleko předaleko.

Drabble: 

Chodí na středeční trh pravidelně. Nakupují čerstvé ovoce a zralé olivy a lidé už si jich tolik nevšímají.
Poprvé vzbudili pozdvižení – Laura v červených šatech s vysokým rozparkem a s ní obrovský muž zvláštních mechanických pohybů.
Ale postupně zapadají. Laura si uvědomí, že už není v Praze, přehlízena v nekonečných proudech turistů z celého světa, a přeorientuje se na garderóbu střízlivých bavlněných šatů. Golem se den ode dne víc podobá skutečnému muži. Tvář pod hrubou kůží dokonce začíná získávat a napodobovat lidskou mimiku.
Když ho Laura chytí za ruku, vypadají jako pár.
Na trhu je začínají zdravit. Už jsou "jejich".

Obrázek uživatele Aveva

Nevhodná volba

Fandom: 
Drabble: 

Držel jsem nákupní seznam jako štít a pomalu se probíjel davem.
“Oči! Krásné oči!” zařval trhovec, až jsem leknutím odskočil a vrazil do stánku s ušima.
Než se do mě jeho majitel stihl pustit, utekl jsem skulinkou mezi prodejci prstů a lopatek. Oddechl jsem si, že za mnou neběží. Zbývala poslední položka.
“Kůže! Kůže všech barev!” ozvalo se z rohu tržiště. Vyrazil jsem.
Ta ebenově černá mě okouzlila, i když mi ji obchodník vymlouval. Ale zákazník je pán, tak nakonec pokrčil rameny.
Konečně jsem mohl opustit předporodní trh.

Když Hermannovi ukázali jeho prvorozeného syna, omdlel. Novorozenec byl černý jako bota.

Obrázek uživatele Tenny

Trh na hraně vesmíru

Fandom: 
Drabble: 

Vítejte na našem trhu, vždy tu rádi vidíme nováčky!
Pojďte, ukážu vám, jak to tady funguje... Každý stánek nabízí jiné vzpomínky k zakoupení. Toužíte po prvních láskách? Možná důležitých historických událostech? Nebo snad zažít pomstu na někom, kdo vám ublížil? Či vzpomínka na úžasný úspěch? Jen vybírejte, možností je dost!
Cena, ptáte se? Inu, jen taková drobnost. Za každou vzpomínku, kterou si odnesete, zde musíte jednu ponechat. Zda si můžete vybrat? Nákupčí jen těžko posoudí cenu, kdepak. Prodejce si vybere, co mu za vzpomínku dlužíte.
Utéct bez placení se nedoporučuje. Mohli byste tu pak zanechat víc než jen pár vzpomínek...

Obrázek uživatele Dangerous

The Questions

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

let's = 2 slova
you're = 2 slova (2x)
don't = 2 slova (2x)

Možné číst samostatně.
Jinak předchozí: The Former Her

Drabble: 

Let's ask each other questions,
she said.
At random,
she added
and opened the book with a pencil
and read the question on page 21:
Category: relatonships
Do you change your marketing strategy according to the person you're speaking to?
My marketing strategy?
You're not off the market?
No. But I don't like the concept of marketing strategy.
She looked him in the eye, smiled behind her facemask.
Sounds like you want to sell yourself.
Nasty business, dating.
I don't like the question. It sounds insincere.
Like fitting into the mold of someone else.
Exactly.

Obrázek uživatele Erenis

Smerom ku stoličke

Fandom: 
Drabble: 

Na trhoch bolo od rána rušno.
Boli to prvé trhy od zrušenia globálnej pandemickej krízy a lode z celej galaxie
potrebovali zúfalo doplniť palivo, jedlo, lieky a ďalší materiál.

Lietalo sa hore-dolu, uzatvárali sa obchody a tí šťastnejší odchádzali s plnými zásobami.
„Trhni si, takúto zlodejinu nekúpim!“
„Za 50 kreditov si môžeš utrhúť tri kusy.“
„Ako dlho pôsobíte na trhu?“
„Vyhodený kĺb sa lieči trhom smerom ku stoličke!“

Čo však nikto netušil bola prítomnosť, byť nevedomá, jedného prenášača.
Z neho sa vírus rozšíril do všetkých kútov galaxie.
Tešil sa. Konečne z neho bude
SKUTOČNÁ GALAKTICKÁ POHROMA!

Neprežila to ani Mlhumila.

Závěrečná poznámka: 

Mlhumilu si mozete pamatat/precitat v mojom tohtorocnom uplne prvom drabble z 1.4. ;-)

Obrázek uživatele Elet

Otec, syn a oslík

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tenhle příběh jsem kdysi někde četla, myslím, že je docela známý a traduje se v různých verzích. Myšlenku mají ale všechny stejnou :)

Drabble: 

Muž se synem vzali oslíka a vyrazili na trh. Po chvíli potkali ženu a ta se jim smála: „Hlupáci, mají osla a ani jeden se na něm neveze!“
Otec tedy vysadil syna na zvíře. Po chvíli si na ně lidé začali ukazovat.
„Starý jde a mladý se veze? Taková nevychovanost.“
Chlapec tedy uvolnil místo otci.
„Otec se veze a synovi ani nepomůže?!“ zlobili se další lidé, a tak si dítě posadil k sobě.
Někdo jiný ale hartusil: „Chudák zvíře, takhle ho týrat!“
Sesedli proto a šli pěšky.
„Hlupáci, mají osla a ani jeden se na něm neveze!“ zaslechli z dálky.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Bílá skořice

Fandom: 
Drabble: 

Prodíral se pestrobarevným světem zvuků a vůní. Na souku v úzkých uličkách prodávali všechno možné i nemožné. Na mísách se dávalo na odiv krásně velké a šťavnaté mango, pomeranče, fíky a datle. Nahoře visely v trsech banány. Na jiných stolech byly naskládány pyramidy baklav a koláče kunafeh. Vedle oblečení lákaly hory mandlí a pistácií.

Avšak jeho nezajímaly ani tepané věci, kolem kterých bez povšimnutí prošel, ani ho neupoutalo opojné volání koření, které se hlásilo o jeho přízeň v podobě šafránu, hřebíčku a skořice. Sledoval ženskou postavu oděnou v lehkou bílou tuniku kráčející před ním. Znenadání zahnula do postranní temné uličky.

Obrázek uživatele tif.eret

Kůň

Fandom: 
Drabble: 

Procházel jsem tržiště se zvířaty, když jsem uviděl muže, co bičem švihal koně. Zvíře vyděšeně ržálo.
Neudržel jsem se. „Proč toho koně bijete?!“
„Co se do toho pletete!“ Muž byl rudý vzteky.
Nechtěl jsem ho tam nechat. „Dost! Koupím ho od vás.“
Muž přestal s bitím, podíval se na mě a vyřkl cenu. Souhlasil jsem, zaplatil a koně odvedl domů.
Spokojeně ve stáji žvýkal seno.
Druhý den jsem se z novin dozvěděl, že onen muž byl na tržišti nalezen mrtvý.
Pak jsem článek dočetl do konce. Mužovu smrt způsobilo rozdrcení lebky. Prý jako kdyby ho několikrát do hlavy kopl kůň.

Obrázek uživatele Faob

Nevstupuj, kdo s úmysly nekalými

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

21+

Tak ještě jedna temná vize, aby letos nebyl Faob za úplného dobráka…
Předchází Tobiáš 20.29: První ze sedmi, následuje Když milý vyskočí z okna.
„Hrdina“ je v milostném objetí démona Ašmodaje, vzavšího na sebe tělo jeho milenky Sáry.

Drabble: 

V záblesku poznání ji ze sebe strhne a vyskočí. Zářivě směje se tvář už ženy, nohy roztaženy: a je to škleb démona a krvavá řeka. Rozeběhne se ke dveřím, uklouzne a padne s rukou nataženou k úniku, který se sám od sebe uzavírá.
Na kratičký okamžik, přitahován svou zkázou jak Lotova polovička, pohlédne zpět a vidí jen dva do sebe v kolmici zakleslé chrlící chřtány: řehot a moře. Pohyb vzhůru, na nohy, zarazí teplá vlna příboje. Znovu klesne, tentokrát tváří rozstříkne rudou hladinu.
Zvedne se, červený novorozenec, dobrodí se k dobru?
Okno jak trhovkyně nabízí hvězdy a prostor a únik.

Obrázek uživatele LeVirgo

Dadan píše domů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Kosovo 1999

Drabble: 

Znáš to, není to žádná novinka, docela typické místo pro úklid lidí. Prasečí farma, tady se zkrmí úplně všechno.
Turisté, studenti, mladé holky - ty stopařky mám na mysli, motorkáři, to jsou ti nejlepší dárci. No, jako není to vůbec pěkný. Ten, co nám velí to má rád pořádně surově, s nikým se nepáře. Což bych Ti asi neměl psát, ale tobě věřím. Sama si se ptala, kde jsem. Jsem přeci na brigádě v horách, u prasat.
Někdy chodím i na trh, tam už je potřeba zbraň. Ty orgány musíš mít v chlaďáku. A pod pultem.

Měj se mamko.

Tvůj Dadan.

Závěrečná poznámka: 

Tento trh s lidskými orgány probíhal na území Kosova a Albánie v letech 1999 - 2000. Mezi oběti patřili zejména Srbové. Dle údajů tak zemřela tisícovka lidí (lze předpokládat, že jich bylo více).

Obrázek uživatele Roedeer

Obchodní podmínky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série o Lauře, navazuje na Je to obchod.

Drabble: 

Propůjčil Lauru na výlet do Moskvy.
Původně to nebylo v plánu – vypravil ji do hotelu, tam měla být Menšikovovi po vůli a ráno se vrátit domů. Jenže co by Pán z Prahy neudělal pro dobro obchodních vztahů.
„Je úžasná, jedinečná,“ básnil Menšikov do telefonu, „rád bych s ní strávil ještě trochu času.“
Laura skutečně byla jedinečná – a také chápavá, poslušná a v mnohém jako on. Pro peníze udělá všechno a bez řečí. Proto ji měl mimořádně rád, a proto měl i on pro Igora své podmínky.
„Můžeš s ní být jak dlouho chceš,“ oznámil mu, „ale budeš na ni hodný.“

Závěrečná poznámka: 

Pozítří je konec dubna a mně se to právě nějak vymklo z rukou :D

Obrázek uživatele Naughtilus

Takové menší obžerství

Fandom: 
Drabble: 

Party byla v plném proudu.
"Tys je vážně všechny sežral?"
A opravdu, talíř, kde se ještě před půl hodinou tyčil menší kopec Klářiných pirožků, teď zel prázdnotou.
Pavel se zatvářil provinile.
"No nikdo se do nich neměl, tak jsem si vzal jeden, druhej, a najednou došly."
Tomáš, původce dotazu, jen pokynul Pavlovi směrem na balkón.
Když byli oba stranou hluku, Tomáš se zeptal:
"Poslyš, tobě vážně chutnaly?"
"Jo."
"A...je ti dobře?"
"Jo."
"No díky bohu. Klára totiž děsně špatně vaří, ale kdyby si nikdo nebral, tak by s ní nebylo k vydržení."
Pavel pokrčil rameny. Omylem ohleduplnost, taky ohleduplnost.

Závěrečná poznámka: 

Rozhodně BJB. Nápad nebyl.

Obrázek uživatele Aveva

Autorské tajemství

Fandom: 
Drabble: 

Pohladil ji po tváři a když jeho dotyky zabloudily níž, Adina začala roztávat.

Tečka. Dnešní kapitola ukončena, tu zítřejší zahájím probuzením a teď můžu do parku na pivo.

Klid. Ticho. Čerstvý vzduch. Sakra, támhlety dvě slepice míří k vedlejší lavičce! Kurnik!

“A Adina je úplně nejlepší hrdinka! A má vyjít další díl!”

Sákryš. Fanynky.

“No já se už nemůžu dočkat! Akorát by nemusela skončit kapitola pokaždý, když na to chtěj vlítnout!”
“Tak von je autor asi ohleduplnej a chce jim dopřát trochu soukromí.”
“Fakt myslíš?”

Ále houby, milé dámy, autor je sobec, co se nechce otravovat psaním hloupých milostných scén.

Obrázek uživatele peva

Stretnutie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Keď som otvoril oči, naskytol sa mi prazvláštny pohľad. Muž, v rovnošate Rubínového závodu, sa skláňal nad sochou a čosi jej šeptal do ucha. Zachytil som len pár slov.
"Odpusť, drahá, dlho som tu nebol...nedovolím...len moja.." Zježili sa mi všetky chlpy na tele. Mohlo mi napadnúť, že pán z Vlkolínca nepošle nejakého podradného sluhu, aby strážil jeho poklad.
Kež zbadal, že ho pozorujem, jeho výraz sa zmenil. Nemôžem povedať, že k lepšiemu.
"Ty", zasyčal, "myslíš, že môžeš zničiť moje dielo?"
Nejaká sila ma pritiahla k nemu a držala v tesnom zovretí.
"Kde je môj grimoár?" spýtal sa hrozivo.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pod čiarou. Černokňažník nemusí používať magické slová.;)

Org. Téma sa schováva v černokňažníkovmu vzťahu k "soche". Tak dúfam, že to prejde :D

Obrázek uživatele Lee

Není oběť jako oběť

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nebyla neděle.

Drabble: 

Sbíhal do metra a málem srazil muže vybíhajícího po schodech.
„Promiňte,“ usmál se úlevou, protože se ho nedotkl. Promiňte, ale nechci vědět, jestli a co vám je. Dneska ne.
„To nic,“ usmál se na něj neznámý a pokračoval ve svém honu na čas.
Ta smířlivá reakce ho nečekaně rozradostnila. Nemusí přece ausgerechnet pomáhat jenom uzdravováním.
Šel dál, usmíval se, dal mladé ženě přednost ve dveřích a matce pomohl vynést kočár do schodů a měl hloupou, pošetilou radost, že je víc než lék, víc než jeho schopnosti a že je tolik cest, jak se může dát. A ne všechny ho zabíjejí.

Obrázek uživatele Saphira

O jídlo se nedělím!

Fandom: 
Drabble: 

Naučili ji se o jídlo dělit, protože tak se to dělá, je to slušné a co by si o ní pomysleli, kdyby všechno snědla sama.
A tak poslední kus koláče vnitřně obrečela, když se zeptala, jestli ho někdo nechce, a on ho samozřejmě někdo chtěl. I když ho chtěla sníst.
Nesnášela to, ale nemohla si pomoct. Proč se má ptát, jestli si poslední porci zmrzliny někdo nechce dát, když ji chce ona?
Jednou jí už došla trpělivost. Nebude si odpírat! Má také právo na poslední porci!
A tak si bezostyšně nabrala, až na nikoho nezbylo.
A byl to úžasný pocit.

Obrázek uživatele Elet

Dusí se

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Trpící dítě

Drabble: 

Skrčená, chvěje se, nohy zoufale tiskne k hrudi v chabé náhražce objetí, které nemá. Brečí, pro vzlyky nemůže dýchat, ale počínající astmatický záchvat je v té kakofonii hrůzy téměř zanedbatelný.

Nejvíc nadávek se naučila od matky, to když ji slyšela, jak skrz příliš tenké dveře řve na otce. On jí seznam moc nerozšířil, vystačil si s tou jednou, stokrát opakovanou.

Milující rodiče, jistě, proč ne. Na ostatní vždycky milí, vždycky ohleduplní, úsměv na tváři. Vůči sobě? Sobci, možná. I když cílem dávno nebylo získat. Cílem bylo zranit.

Sedí, dusí se, srdce v hrudi se chvěje.
Poslouchá.
A úplně potichu trpí.

Obrázek uživatele nektor

Plánování víkendu

Drabble: 

Petr si na víkend vysnil, že si dá pořádný puťák - 3 dny, 150 km a pěkně natěžko.

Jenže co čert nechtěl, zrovna před odjezdem mu napsala Bětka - byli spolu domluveni na rande, ale Petr na ni úplně zapomenul. Bětku myšlenka puťákovat natěžko, natož spát venku, nenaplňovala nadšením.

Petr se snu vzdát nechtěl. Po chvíli umlouvání našli společné řešení. Petr vyrazí už ve čtvtek večer a do soboty ráno si bude puťákovat. Pak za ním přijede Bětka a dají si takový "pohodovější" výletík. Pak se uvidí - buď nějak odjede, nebo se budou "muset" tulit na jedne károšce.

Prostě výhra nebo výhra.

Obrázek uživatele Erenis

Paradoxní bytost

Fandom: 
Drabble: 

Občas se dejí zázraky.
Někdy se dějí i bohům.
Obzvlášť, když se nudí.
Pak je o zázrak postaráno.

Jednoho krásneho... dne? Těžko říct, ve Vesmíru.
Budiž.
Prostě jednoho dne se bůh nudil.
Není podstatné který, on se pořád nejaký nudí.
Mozná proto je na Zemi takový bordel.

Tenhle bůh si řekl, že stvoří paradoxní bytost a bude koukat,
jak dlouho dokáže přěžít v realite kolem sebe.
Premýšlel nad originální a vhodnou kombinací osobnostních rysů.
Napokon mu blyslo – ohleduplný sobec!

S nadšením to stvořil a poslal na Zem.
Byl však sklamaný.
Jeho nová hračka po 24 letech zešílela
a spáchala sebevraždu.

Obrázek uživatele tif.eret

Překvapivá zpráva

Fandom: 
Drabble: 

Městem se roznesla překvapivá zpráva. Paní A. byla zatčena. Nikdo nechápal, co se stalo. Ta majetná a vážená žena založila a vedla s velkým úsilím sirotčinec, za což se jí dostávalo všeobecné úcty. Jak je možné, že někdo takový, vlídný a obětavý, věnující se tak náročné činnosti, byl zatčen?
Začaly se šířit fámy, co se vlastně dělo. Pochybnost, odkud vlastně paní A. brala peníze na provoz sirotčince. Byla to skutečně bohatá vdova?
Pravda nakonec vyšla najevo a všechny zdrtila. Pod rouškou sirotčince řídila prosperující podnik, kdy bezbranné děti prodávala pro potěšení bohatým zájemcům a díky tomu financovala svůj luxusní život.

Obrázek uživatele LeVirgo

Pošta pro tebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Určitě mnozí z nás tento tv pořad s Esterkou znají.
A určitě mnozí z nás vědí, že je tam těchto případů z dnešního mého drabble rapidně více.
Tento drabble je pro pobavení, berte to jako vtip, mým cílem není někoho urazit.
Každý ať si tam dosadí koho chce, nejedná se o nikoho konkrétního.

Drabble: 

"Dobrý den, pošťák Ondra, vy jste paní Eržika?" zeptá se pošťák, který není ve skutečnosti pošťák a už vůbec to není Ondra.

Mohutná a dobře živená Eržika vše odkýve.
"Kontrolní otázka. Pracovala jste?"
Eržika ihned "Ne! Nikdy."
Ondra s nadějí "tak jsem tu správně."

Přichází několik dotazů, kdo si myslí,že si ji pozval, jestli je s dětmi v kontaktu ("ne nejsem.."), kolik jich má ("nepamatuji si") a jestli dorazí....

To nemohla slíbit. Nesnášela moc lidi a hlavně televizi!

"Tak si blbá ne? Co když jsou ty děcka tvoje bohatý?" křikne Laco.

"No jo, maš pravdu, to tam musim jit."

Závěrečná poznámka: 

Lacovi to pálí a Eržika určitě vyrazila. Jestli tam byly její děti, tak chudáci, co to mají za maminku.

Stránky

-A A +A