DMD č. 17. pro 17. 4. 2020. Téma: Splynutí uší

Obrázek uživatele mamut

Kdo ví

Fandom: 
Drabble: 

Kdo ví, co by bylo, kdybych vytrvala a dochodila housličky.
Byla by ze mne slavná houslistka?
Asi ne. Holčiček, co hrály na housličky bylo hodně. (I když holčiček, co přetrpěly nauky a po škole za trest klepaly loubky, protože místo cvičení doma lítaly na hromadě písku a bouraly protivníkům hrad, moc není.)
Hrála bych na vandru u ohně a okouzlovala kluky?
To taky ne. Ony ty vandry přišly později a kluci stejně koukali na Bejbinu.
Hrála bych dětem ukolébavky?
To by bylo krásné.
Tak jsem jim tichounce zpívala.
A jejich ouška splynula s písničkou a spokojeně odplouvala do říše spánku.

Závěrečná poznámka: 

Klepat loubky byl trest mého učitele, když jsem kvíkla strunu - jen bradou držet ten mistrovský nástroj a levou rukou odklepávat shora každou čtvrtku jeho těla. Abych se naučila odlehčit ruku a "nepokládala se" s housličkami do ní.
A víte co, dodnes je to nejlibější nástroj pro má ouška :)

Obrázek uživatele Alešandr_Veliký

Slyším vás jasně a čistě, akorát...

Úvodní poznámka: 

Vasil, Gustlík, Gřeš a Jenda vyfasovali nové kukly a rozhodli se je ozkoušet.

Drabble: 

"Uvnitř je vysílačka, tu si zapnete a budeme spolu na dálku mluvit." vysvětloval Vasil. "Já a Gřeš budeme na louce, vy půjdete do lesa a každý ozkouší, jestli slyší a jestli je slyšet."
Vydal jsem se s Jendou do lesa. Jendovi se z kukly ozvalo: "Tady Vasil. Ozvi se, Jendo."
Dostalo se mu však poněkud neuspokojivé odpovědi: "Haf, haf, haf, vrrr, haf!"
"Buď mi praská ve sluchátkách, nebo je z Jendy psodlak." uvažoval Gřeš.
"Jendo, to jsou hloupé vtipy. Odpověz nám jako člověk!"
"Nemůže!" zařehnil se Gustlík do svého mikrofonu. "Narazil ze srandy helmu Šarikovi a on s ní zdrhá!"

Závěrečná poznámka: 

Helmy s vysílačkou tankisté potřebují. Uvnitř tanku je při jízdě takový kravál, že by se normálně neslyšeli.

Obrázek uživatele Lomeril

17. Loučení

Úvodní poznámka: 

Díky DMD zjišťuji spoustu nových věcí o bylinkách...

Drabble: 

Gormlaith a Liadan stály na kraji útesu a zasmušile pozorovaly blížící se loď.
„Vždycky jsi měla šílené nápady,“ řekla Liadan, „Pamatuješ, jak jsi ve škole vymyslela odvar proti bolesti v uších – babské ucho a… jak se jmenovala ta druhá bylina?“
„Popenec, nebo taky srnčí ouška,“ usmála se Gormlaith nostalgicky.
„Pak jsi ukázala ten lektvar nianám a tvrdila jsi, že se jmenuje splynutí uší. Vypadaly, že je trefí šlak.“
„Kéž by všechno šlo vyřešit smícháním dvou bylinek.“
„Kéž by. Budeš mi chybět, Gormlaith.“
Gormlaith přítelkyni pevně objala.
„V Zámořských krajích se všichni setkáme. Podívej, loď už bude přistávat. Je čas jít.“

Závěrečná poznámka: 

Dneska toho bude v poznámkách trochu víc.
Babské ucho, jak asi většina čtenářů ví, je název pro šalvěj. Další jinou bylinku s ušním názvem jsem nenašla, takže "srnčí ouška" je název smyšlený (od čeho máme fantasy, že?), nicméně popenec občas někdo na zánět středního ucha doporučuje.
Niany jsou kněžky, jejichž hlavní úlohou ve společnosti je léčitelství (hodně zjednodušeně :) ). Jak Gormlaith, tak Liadan jsou vystudované niany.
Zámořské kraje jsou deabartská verze posmrtného života.

Obrázek uživatele Annie

Domluva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak nakonec přece jen, zaklínač se spojí s dračicí. :)

Drabble: 

„Neboj, nesežeru tě. Nemám ráda násilí.“ zašklebila se, ale měl to být nejspíš úsměv.

Geralta ani neudivilo, že na něj promluvila dračice. Podobných mluvících stvoření už viděl mraky.

Přišel blíže.

„Jak to, že dokážeš mluvit? Jsi měňavec?“

„Ne, nejsem. Staral se o mě čaroděj a naučil mě to. Jinak, jsem Hermína.“

„Geralt. Poslouchej, Hermíno, draky nezabíjím. Chtěl bych se domluvit, že bychom se nechali být-“

„To teda ne, já tě chtěla poprosit o něco úplně jiného.“

„Jsem jedno ucho.“

„Chtěla bych se někomu pomstít…“

V křoví to zašustilo. Někdo poslouchal. Geralt přišel blíž, avšak nikoho neviděl. Nejspíš splýval s okolím.

Závěrečná poznámka: 

Když už jsme za tou půlkou, tak se tam něco dít musí. A já se přiznám, že to mám už docela vymyšlené, jak to bude pokračovat dál. Nechte se překvapit :P
Snad mi to uznají...

Obrázek uživatele Erenis

Problém ušov

Fandom: 
Drabble: 

Bolo raz jedno ucho.

Cítilo osamelosť.

Našlo si preto druhé ucho.

Zrazu boli uši dve.

Chytili sa za lalôčky a pomaly sa k sebe približovali.
Chceli si dať pusu. Chceli zažiť splynutie uší.
Nakoniec, po dlhom, úmornom boji, k tomu došlo!

Bola to dlhá pusa! Na jej konci uši videli čosi nevídané.
Medzi nimi zrazu bol niekto tretí, ktosi, kto ich pevne prepájal.
Už sa nikdy nemohli dotknúť jeden druhého.
Nemohli sa ani vidieť.
Mohli sa len počuť. Zvuku našťastie hlava neprekážala.

Horšie bolo, keď hlava začala vymýšľať hlúposti.
Veď, čo iné by sa dalo čakať od dieťaťa dvoch uší?

Obrázek uživatele Eillen

Na obhlídce

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Trocha odpočinku pomohla a nejnovější téma jakbysmet. Takže se vracíme k Lovcům a jejich příběhu.

Předchozí část: http://sosaci.net/node/41894

Drabble: 

Být upírem nebo kožoměncem, mělo při práci Lovců výhodu. Nebylo třeba mít na sobě přichycené žádné odposlouchávací zařízení. Stačilo jen, aby jeden z dvojice zůstal v bezpečí a mohl předávat zprávy.

A právě toho teď hodlal využít Adam. Něco se mu nezdálo a tak uvázal čivavu ke sloupu a ve chvíli, kdy byla ulice prázdná, se proměnil. Jak byl jindy naštvaný, že vypadá jak pouliční směska, teď se mu to hodilo.

Ve chvíli, kdy Patricii došlo, co dělá, utíkala za Lovci, aby jim tlumočila, co Adama vidí a slyší. Příchod Patrika Bernarda všechno změnil. Adam chtěl zmizet, ale neměl šanci.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Blanca

Unravel

Drabble: 

Mawhub acted like a caged lion with a thorn in his paw.
If lions talked when nobody listened...
His problem was, he ignored his wife.
Her problem was, she was easily brought to repeat what she heard.
Zaria's brain clicked with understanding.
Another coded message left the household the next morning.
***
The trinket ended up on Mouse's counter.
It spoke.
At first she thought she might have misheard.
After second time confirmed she didn't, past and present blew up in her mind.
Her ears rang so bad, there was no point listening to the message again.
It got drowned out.

Obrázek uživatele Wolviecat

Co slyšíš ty...

Fandom: 
Drabble: 

Moneypenny se už ani neptala. Stačil jí jediný pohled na Qho zoufalý výraz a vytahovala ze stolu láhev kvalitní vodky a dvě skleničky.
"Tak povídej. Co zase Dvojitá Nula provedl?"
Q do sebe kopnul panáka. Beze slova mu dolila.
"Víš, jak jsem ho seřval, že se týden neozval?"
Přikývla.
"Od té doby si přestal vypínat odposlech."
Nadzvedla obočí. "To si přece chtěl..."
"Jenže on ho nevypíná nikdy... Že ho slyším na záchodě, to jsem si zvykl. I že si poslechnu jeho sexuální eskapády."
Složil hlavu do dlaní.
"Ale číst nahlas poslední kapitoly všeho, co mám rozečtené, to je přes čáru!"

Závěrečná poznámka: 

A ano, Q může být i John Cleese...

Obrázek uživatele Owlicious

Kdo má uši, slyš

Fandom: 
Drabble: 

I když mluvil, občas neslyšeli.
I když slyšeli, občas nerozuměli.
I když rozuměli, občas nevěřili.
I když nevěřili, vždycky jim rozuměl.
I když nerozuměli, vždycky je slyšel.
I když neslyšeli, vždycky k nim mluvil.

Ucho, které nikdy nezaléhá, s paží připravenou k záchraně.
Hlas tichý a jemný, přicházející po všem bouření světa.
Čeká až jejich uši poručí jejich rukám a ústům.

Vždycky, když klopýtli, bylo to proto, že zavřeli svoje uši.
Vždycky, když potřebovali povzbuzení, ozval se Zákon.
Vždycky, když se zvedli, bylo to proto, že se někdo rozhodl slyšet.
Protože slyšení rodí porozumění a porozumění plodí víru.
Víra koná.

Obrázek uživatele winterpool

Daffydovo trápení

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní atd

Jediný gay ve vsi má problém. Drable asi spíš jen pro znalce fandomu, nevím jestli to bez toho dá vůbec smysl.
Pro ty, co Daffyda neznáte, tak se seznamte třeba zde

Drabble: 

“Já toužím s někým duševně splynout!” posteskl si Daffyd zatímco do sebe klopil další Bacardi s colou.
“Vždyť si najdi konečně nějakého nabíječe,” odfrkla Myfanwy. “A nekňuč mi pořád na baru jak stará bába!”
“Nabíječe, nabíječe! Tobě se to řekne! Jenže… jak?”
“Dole ve městě otevřel novej gay bar. Tam se jen otočíš, a už splýváš. Duší, nebo klidně i ušima když na to přijde.”
“My-fan-wy!” zhrozil se Daffyd.
“Co, Daffyde? Proč bys to aspoň nezkusil?”
Daffyd se na barové stoličce nervozně zavrtěl.
“To nepůjde, Myfanwy. Jsem příliš křehký na rande. A navíc, v tomhle městě jsou i gayové homofobičtí!”

Obrázek uživatele Regi

Jedno ucho

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Konec předchozího drabblíku:
„Ne, když se nedáme,“ snažila se zvážnět Hermiona. Zamávala brkem a významně poklepala na pergamen s poznámkami.
Marně. Jiskřičky smíchu vzplály s novou silou.

Drabble: 

Smích skupinkou detektivů probublával ještě nějakou chvíli. Když ovšem začala Hermiona líčit, co zjistila v Krásnohůlkách, zamrzl docela.
Nikdo se nezasmál ani Georgeovu vtípku, když poté, co se Herminona na okamžik odmlčela, ji pobídl větou: „Pokračuj, jsme jedno ucho, tedy aspoň já stoprocentně.“
„Jasně brácho, to už je otřepané,“ mávl rukou Ron, ale pak se vyčítavě obrátil na svou ženu. „Tohle jsi mi teda doma nepovídala! Já myslel, že to bylo jen trochu nudné pročítání dokumentů. Fakt si jsi jistá, že se ti nic nestalo?“
Hermiona zavrtěla hlavou. „Jsem v pořádku, Rone. Olympa je skvělá čarodějka. Společně jsme to zvládly.“

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pro neznalé kánonu: George přišel ve válce s Voldemortem o jedno ucho, a od té doby na to téma občas s větším či menším úspěchem vtipkuje.

Obrázek uživatele nektor

Čas nezastavitelný

Fandom: 
Drabble: 

Tik.

Tak.

Vzduch místnosti je zatuchlý. Dlouho tu nikdo nevětral.

Tik.

Tak.

Je tu šero. Okna jsou pokrytá hustými pavučinami.

Tik.

Tak.

Dominantou místnosti jsou masivní hodiny. Skoro by se dalo říci, orloj.

Tik.

Tak.

Vyrobil je tehdy známý mistr hodinář. Jeho jméno je stále ukryto v hlubinách stroje.

Tik.

Tak.

Nataženy byly poprvé před mnoha dávnými lety. Od té doby neustále tikají.

Tik.

Tak.

Mnoho uší slyšelo jejich malebný tikot. Ale nyní jsou tu hodiny samy.

Tik.

Tak..

Není už tu nikdo, kdo by je slyšel.

Tik..

Tak..

Vše co má začátek, musí mít i konec.

Tik..

Tak...

...

Tik....

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Lekce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Naprosto neplánované pokračování ... a neviditelní

Drabble: 

„A co jsou ti hlavonozí krvesajové vlastně zač?“ zeptal se Harry večer Lenky, když mu ve spolupráci s Ginny mazala krvavé svědivé pupínky na nohách.
„Jsou to takoví malí tvorečkové, velcí jako špendlíková hlavička. Samečci se liší od samiček jen oušky, samečci je mají tyčinkovité, zatímco samičky trychtýřovité. Mají jenom hlavu a nožičky, živí se krví. Páří se splynutím uší…“
„Uší? Snad duší!“
„Ale Harry, ty blázínku, ty to bereš úplně špatně; kdyby jim splynuly duše, byla by z nich jedna bytost, čili jejich počet by se zmenšil. Neříkej mi, že jsi ani po třech dětech nepochopil základní podstatu rozmnožování…“

Obrázek uživatele LeVirgo

Světelný útvar

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vlkodlaci to sice vzdali, ale oni nejsou jediní, kdo by se o konec pana Nelu rád postaral. Nyní přichází do děje něco nového, to co záhadologům nedá spát. A ani panu Nelu.

Drabble: 

Když to děsivé škrábání přestalo a hluk přešel ve smrtelné ticho... myslel si, že je zachráněn, nebylo slyšet vůbec nic.

"Proč jsem tady?"..."proč se nemůžu dostat ven?" povzdechl si a promlouval ke stromům. Už necítil bolest v prstech.

Nad hlavou mu začal kroužit podivný světelný útvar. Takových nad Hoia Baciu krouží tisíce každou noc, a nikdo neví, kde se berou.

Pomyslel si, že je to smrt.

Ucítil prudké bodnutí u srdce. V hlavě mu začlo drnčit a do uší spustil sbor Tinnitus svou árii.
Útvar se mu skrz uši dostával do těla. Splynul...teče mu krev ze zvukovodů.

Ohluchl.

Závěrečná poznámka: 

Chudák dostává co proto. To co jí provedl muselo být opravdu hrozné, když se mu to teď vše vrací. Co je ten útvar?
To se ani nikdy nedozvíme. Dle videí od badatelů a lovců záhad jsou světelné útvary nad Hoia Baciu velmi běžným jevem. A každý,kdo jej navštívil alespoň jeden spatřil. Jsou zde zastánci, že se jedná o zprávy z vesmíru, "krotitelé duchů" to svalují právě na paranormální jevy, normální lidé to zřejmě vůbec neřeší a já? Nevím,co si o tom mám myslet. Je to zvláštní.

Obrázek uživatele Vinpike

Nabytá moudrost z krimu pro mladistvé

Úvodní poznámka: 

23. 5. 1978 19.00 Cheb

Drabble: 

„Tohle si zapište za uši,“ prolomí tíživé ticho Robert.
„Jsme jedno velké ucho,“ neodpustí si třídní šašek Martin.
„Ještě cekneš,“ vyjede Milan, „a zabiju tě!“
„… že rozhodně nechceme nikomu ublížit,“ pokračuje nejstarší únosce. „Hlavně nedělejte žádný kraviny!“
„Chceme na západ, chápete,“ vysvětluje Václav, „a komouši nás nechtěj pustit!“
„Nevnucuj se,“ zavrčí cikán.
„Teď pošleme prvního z vás,“ nenechá se rušit malorážka, „aby řekl esenbákům, že jenom jedem s rukojmími do Německa. Ať hlavně nepanikaří!“
„Běž ty, klaune,“ namíří Milanova brokovnice na Martina.
„Pustíme holku, ne?“ ptá se Václav.
„Jsi do hajzlu s Četrhendem! Každej malej drzej je potenciálně velkej zmrd!“

Obrázek uživatele Faob

Jak je důležité míti Filipa

Drabble: 

„Ale prosím vás, nejsem žádnej hrdina! Jen starej páprda z Východu. Pro mě hudba skončila s Psími vojáky, ty neznáte. Ale vím, co jsou koncerty! Chcete zjistit, že krásnou hudbu, tu požíračku duší, neposloucháte sám! Společně se radovat, že nejste s dobrým vkusem na světě jedinej!“
„Arianu Grande? Tu vůbec neposlouchám, to je totální popík… Ale jsem sekuriťák, já za to neplatím, víme? A jsou to mastný prachy, paní novinářko! Když teda vidím, že v tom jednom velkým sluchovým orgasmu má někdo sluchátka, je mi to podezřelý, ju?“
„Žádnej výcvik, madam! Česká facka. Prostě jsem ho složil, než si uprd.“

Závěrečná poznámka: 

Sebevražedný bombový útok v Manchester Areně 22. 5. 2017 si vyžádal 23 obětí včetně útočníka. V mém fandomu mu včasným zásahem zabránila česká ochranka. V názvu se skrývá malý (nelechtivý) dvojsmysl, v textu jeden citát...

Obrázek uživatele netopýr budečský

Jak mít podivné počty končetin

Drabble: 

Netopýří miminko stráví první dny života v přechodové komoře mezi dělohou a vnějším světem. Přesněji řečeno, my mámy je schováme pod ochranné křídlo. Doslova.
Když nejsou lidé dostatečně pozorní, zjistí existenci mláďat až ve chvíli, kdy má matka dvě nebo čtyři nožičky navíc. Anebo jen dvě, ale každá je evidentně připojená k jinému pýřeti.
Ovšem na to není třeba mimino. Někdy zvednete pokrývku úkrytu a vidíte pět trupů, sedm nožiček, pět křídel a devět uší. Deváté ucho totiž splývá s desátým. Obavy mít nemusíte, nic nám nechybí.
Ovšem aby nám končetina přebývala, na to mimino třeba je. Nedá se svítit.

Obrázek uživatele neviathiel

Druhý svět

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tma je studená, tuhá a lepkavá jako smůla. Tabitha zavře oči a zadrží dech, ale tma jí stoupá do hlavy a ledovými prsty svírá duši.
Vítr!
Tma ji vyplivla doprostřed rozkvetlého sadu. Listí šumí, ptáci zpívají. Ráno po tíživém snu, na první pohled.
„Jsem v druhé dimenzi,“ řekne Tabitha Karlovi.
Karel tady není, Karel je venku u trhliny, ale její uši jsou jako jeho. Slyší její hlas. Ona nemůže slyšet jeho.
Zvedne hlavu. Nebe je zelené a travnaté.
„Fando!“ zavolá.
„Fando?“ opakují tisíce ptačích hlásků.
Před ní přistane pták s lidskou hlavou.
„Co tady pohledáváš?“
„Dítě. Lidské.“
„Tady žádné není.“

Obrázek uživatele mila_jj

Vnímáme ušima prostorově?

Úvodní poznámka: 

To je zase téma - ještěže naše uši opravdu mohou za určitých okolností splynout.

Drabble: 

"Abychom slyšeli prostorově, máme uši dvě. Směry zvuků určují porovnáním intenzity a určením časového rozdílu, s jakým signály dorazily do levého a pravého ucha. Uvědomte si, že automaticky otáčíme hlavou za zvukem. Srovnáme tím intenzitu a zrušíme zpoždění..."
Půl třídy zívalo. Čas na experiment.
"Můj mobil bude přehrávat signál vysoké frekvence, dvanáct tisíc hertzů. Zavřete oči a ukažte, kde jsem."
Všechny prsty namířily k tabuli.
Tichounce se přesunul za záda žáků. Prsty stále mířily dopředu.
Zasmál se. Všichni se otočili.
"U takto vysokých tónů už uši nedokáží naměřit časový posuv. Nepoznáte, odkud signál přichází. Takže místo dvou uší máte jedno!"

Závěrečná poznámka: 

Uši jsou úžasné detektory, zvládají rozlišení výšek i směru. Jen, čím vyšší frekvence, tím hůř se směr dopočítává. Rychlost šíření zvuku je 340 metrů za sekundu. Vlnová délka 3 kHz zvuku ve vzduchu (při pokojové teplotě) je 11cm. Uši jsou 12-15 cm od sebe - od této frekvence už nedokážou rozlišit, jestli do nich současně přišla jedna vlna nebo dvě různé vlny současně. Mozek se nedokáže u příliš vysokých frekvencí prostorově orientovat.

Nápady na další pokusy jsou zde: http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz/fyzika/prostorove_slyseni.pdf

A to, jak učit naslouchat roboty, zde:
https://www.chip.cz/casopis-chip/earchiv/vydani/r-2011/clovek-10-11/

Obrázek uživatele Aries

Přihořívá

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Konec pobíhání nazdařbůh. Jinak. Po liščím.
Lišák se plíží bludištěm nebetyčných mrakodrapů obklopených chatrčemi na spadnutí. Spatří důvěrně známý dům obrostlý břečťanem, vzápětí se ztratí mezi bizarními stavbami neznámého účelu.
Dlažba pod tlapkami se zachvívá. Nos je přeplněný směsicí neznámých pachů. Sluch zahlcený nepopsatelnými zvuky.
Evžen se občas zastaví.
Zkoumá zem.
Volá bratrancovo jméno.
Zas a znovu hledá stopu.
Zkouší kontaktní čáry.
A vtom…
Vzdálený, stísněný, nevěřícný hlásek:
„Evžene?“
„Slyším tě!“ vykřikne.
„Pomoz mi!“
„Už letím!“ zavýskne Evžen. „Mluv, pořád mluv, po sluchu tě najdu!“
Lišák se žene ulicemi, ztrácí a překotně hledá další cestu, nedbá nebezpečí.
Samá voda, přihořívá.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Hostina

Obrázek uživatele Tora

Která ty seš?

Úvodní poznámka: 

Drabble je z doby, kdy u nás koťata byla asi tak druhý nebo třetí den... Připomínám, že jsme si vzali najednou tři, zrzavobílého kluka a dvě černobílé slečny.

Drabble: 

„Která ty seš?“ Lapla jsem kotě, které běželo kolem „Sára? Zuzana?“
„Jedna má pruh, druhá ne…“
„Ale která?“
„Sára?“
„Nevím!“
Vzít si z útulku kočičí sestry, které vypadají téměř stejně, je peklo.
Koťata, propletená v chumlu, tvrdě spí.
„Hele, jedna má uši bílý, druhá černý!“
„Jé, zrzavý, ty jsou Goliáše!“
„Sim tě! Ke kterým patří bílej pruh, nevíš?“
Než jsme to zjistili, chumel oušek se rozpustil.
„Tak který uši jsou čí, krucinál?“
Trvalo nám to asi měsíc, ale už víme.
Sára je má bílé, Zuzana černé.
Jen když spí v jednom klubku, těžko poznáváme, kde končí jedna a začíná druhá…

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě, že po pár dnech už jsme je začali rozpoznávat a dnes už je poznáme poměrně bezpečně a rychle :). Ale dalo to práci, to nezastírám. A teď, když je hledám na zahradě a v dálce vidím jen tři černobílé fleky (protože Rozárka je taky černobílá), tak fakt na první pohled netuším, která je která. Ale to mi nevadí. Důležité je, že souhlasí počet :)

Některé hračky dětem do rukou nepatří

Drabble: 

Dvě matky posadily svoje nadmíru geniální ratolesti k počítači, pustily jim pohádku a začaly rozebírat životně důležité problémy. Z hovoru je vytrhlo podivné ticho. Znepokojeně na sebe pohlédly, ale pak zaslechly chlapečkův hlas.
„Má milovaná, nejkuásnější, nedodolatelná!“
Usmály se. Karlík vyznává lásku Haničce.
„Sem tak ťasten, ze sem tě potkal.“
Kde se to v tom klukovi bere? To někde slyšel?
„Nechápu, jak sem moh bez tebe žít. Nemůžu se dočkat našeho dalšího splynutí uší. Až se ponouím do tvých moduých oší, do tebe.“
Karlíkova maminka vytřeštěně upírala hnědé oči na monitor manželova počítače, kde žaloval odeslaný mail. Byl pro sousedku.

Píseň

Drabble: 

Na obzoru se objevil pruh země. Naposledy se rozhlédl po ostatních. Seděli u vesel, voskem zalité uši jim splývaly s vlasy. Byli to zkušení lodníci, a k práci jim stačil zrak.

Pak uslyšel první tóny, a celá mysl se mu rozhořela touhou skočit do vln a plavat blíž a blíž. Křičel, aby ho rozvázali.

Neslyšeli ho, naštěstí.

Ale to nejhorší nastalo, když se vzdalovali. Jak píseň slábla, zdálo se mu, že mu vysává život z těla, že zemře, pokud píseň utichne. Zoufale škubal provazy, ruce a nohy rozedřené do krve...

***

Jizvy na rukou a nohou mu zůstaly až do smrti.

Obrázek uživatele Aplír

Povyk v noci

Drabble: 

Uprostřed noci vzbudí Bětku křik.
„Pomoc, pomóc!“
Okamžitě vběhne do vedlejší místnosti.
Děda rozsvítil. Jeho šepot nemá šanci manželku vzbudit.
„Jej, ááááááá, nechte ji! Pomoc!“ křičí dál ze spaní.
„Babičko, haló, probuď se,“ bere ji vnučka za ruku.
Konečně se spáčka probere.
„To bylo děsivé, děvenko,“ posadí se.
„Jen ošklivý sen,“ obejme ji Bětka a přitiskne hlavu ze strany k její. Spánkem a boltcem k ní proudí její rozechvění.
„Zdálo se mi, že sem vpadli okupanti. Rabovali tady, stříleli a…. Hrůza… To nemohu povědět,“ ještě se třese babi rozrušením.
„To máš z toho, jak pořád koukáš na zprávy,“ mručí Vašek.

Závěrečná poznámka: 

srpen 1968
volně předchází: http://www.sosaci.net/node/42381

Obrázek uživatele Čarodějnice

Ale ta koza je nějaká divná!

Drabble: 

„Jen jsem to chtěla zkusit! A ta tvoje pitomá koza bláznivá mě kousla do ucha! Podívej, mám ho celý krvavý!“
„Nekousla, Bibi…“
„Kousla! Je mi jasný, proč nás k ní nechceš pustit! Je lidožravá!“
„Ale Bibi, vždyť to není pravda!“
„Je!“
"Nepřeháněj!" zastala se Marušky Darja. "Ukaž? Žádná krev, je jen oslintaný. Ale stejně nechápu, proč se nesmíme dívat, jak Lidušku dojíš.“
„Když…“ Maruška v rozpacích sklopí oči. „Já si vždycky sednu, šeptám jí do ouška, jaká je úžasná kozenka a ona mi začne cucat ucho… Ji to uklidňuje, víte? Copak jsem mohla tušit, že Bibi půjde Lidušku tajně podojit?“

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Hukot slunce

Fandom: 
Drabble: 

Kdyby byla minulost papír, tak by ji roztrhal a cáry pak rozmetal na všechny strany. Minulost ho přiváděla k šílenství. Jako když netěsnící kohoutek pravidelně, kapku po kapce odpočítává příčetnost, tak se i jeho duše rozpíjela v temných zákoutích jeho mysli. Třepetající listí a šustící stromy roků nechutného štěstí. Lesní pěšina ztracená v naivní bezstarostnosti. Sluneční paprsky lomozily a hučely výkřiky radosti. Dech větru mu vtiskl šepot krutých slov lásky. Slyšel pachuť dní zapadlých a viděl bolest hebkých doteků… Kdepak! Nyní zkouší ten pravý život. Právě teď si hoví v dekadenci bahna, které ho obklopuje. Sedl si na kámen. Plakal.

Chodba ozvěn

Fandom: 
Drabble: 

Syrakusy. Okouzlující město u zátoky, tam, kde se z hlubin vynořila nymfa Arethúsa a dala vytrysknout prameni. Jeden z největších drahokamů řeckého světa, město filosofů, vědců, básníků, ale také tyranů.
Výstavné budovy vznikly z bělostného kamene z masivu na předměstí. Stále tam stojí ty obnažené, různě vykousané bílé skály narušené chodbičkami a tunely. Jeden klenot ostatně vznikl přímo tady, překrásné divadlo vytesané do skal.
A Dionýsios, tyran stejně krutý jako posedlý strachem, tu kdysi potají naslouchal rozhovorům otroků. Měl pro to vytesanou chodbu. Ucho Dionýsovo.
Kdoví, co se doslechl. Nicméně když se chodbička rozezní harmonií krásných hlasů, ozvěna lahodí uším.

Závěrečná poznámka: 

Pokud si někdo pamatuje Romantický nocleh v divočině, tohle byla zase cesta s rázovitým Jiříkem. Kvůli němu jsme bohužel prohlídku města trochu odbyli, protože ostatní ho nezajímalo. U Dionýsova ucha jsem se trhla, protože on se tam očividně hodlal předvádět s kytarou. Místo toho jsem tam později potkala francouzskou skupinu, která tam pěla mnohohlasý a krásný chorál.

Obrázek uživatele Killman

Dejme smyslům smysl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Tak tady to je, vnímám magii vizuálně a odsud je na to dobrý výhled, nicméně tím, že část toho je pod zemí ... chápete?" otázala se Alaemma.
"Ano, předpokládala jste, že my tři magii spíše slyšíme, takže o tom zjistíme něco, co vám mohlo uniknout.
Tak se všichni zaposloucháme, a uvidíme.
Já se přiznám, že jsem slyšení po příchodu výrazně potlačil - ten šum v pozadí tady je hrozně nepříjemný.
Je skvělé, že na rozdíl od normálního sluchu jde slyšení magie omezit - třeba poblíž magintegrátoru je neuvěřitelný kravál ..." Leydenforz si všiml výrazů ostatních, " ale to jsem se nějak rozkecal."
"Ja umět obóji."

Závěrečná poznámka: 

Je poměrně neobvyklé, když někdo dokáže vnímat magii zrakem i sluchem - obvykle když se někdo naučí jedno, to druhé se pak mnohem hůře učí...

Obrázek uživatele Jeřabina

Laskavá domovino

Úvodní poznámka: 

Pili jsme a jako přísné kruhy v pařezech
tkvěla v nás léta, léta dokulata,
s půlnocí rozkvétala kapradina zlatá,
a sokol létal.

Drabble: 

Samoto, má souputnice. Tvrz spí, i Martin odešel – s Hanou, samozřejmě.
Vyčerpání doléhá, naražený kotník a napuchlý ret bolí.
„Jsi v pořádku?“ Karel také nespí.
Křivdy dnešního dne vzplanou. „Malá laskavost neuškodí? Hlupáku!“ Vztek nepatří jemu.
Obejme mě. Plamen utichá, kotník vypovídá službu.
Přisouvá mi největší křeslo. „Proč se nevyléčíš?“
„Došly mi síly,“ přiznávám tiše.

Podává vodu a obvazy. Kotník stahuje, mozolnatýma rukama jemně smývá zaschlou krev. Ctnostný rytíř. Starý přítel.
Nakonec vzdychne. „Takhle nikam nedojdeš.“ Přisouvá mi druhý ušák pod nohy, podává plášť. „Holt přespíme tady.“
Usínám bez osamění.

Šedivý předúsvit rozetne Karlův naléhavý hlas. „Přišel posel! Vzbuď Martina.“

Závěrečná poznámka: 

Tak doufám, že se tohle započítá (kdyby to nebylo jasné, Karel s křeslama - ušákama - dělá to, že je přiráží k sobě, aby z nich Marianně udělal improvizovanou postel).
A jinak volejte sláva a třikrát se radujte, napsala jsem letos drabble, kde jsou na sebe lidi hodní.

DMD č. 17. pro 17. 4. 2020. Téma: Splynutí uší

Dneska jsem na vás skoro zapomněla! Už jsem ležela v posteli připravená to zabalit, když ve mně hrklo, že ještě dlužím téma. A jaké pěkné, tentokrát i snad opravdu poetické, téma:)

Taky vám nejde do hlavy, že už je více jak půlka DMD za námi? (a že už je zase víkend?)

Pěkné drabblení!

Téma pro 17. 4. 2020: Splynutí uší
Toto téma bude uzavřeno 17. 4. 2020 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
17. 4. 2020 v 23:59

Stránky

-A A +A