DMD č. 11. pro 11. 4. 2020. Téma: Na Adama

Černý vůz zastavil a John odevzdaně nastoupil.
„Buckinghamský palác,“ utrousila Anthea. Pohledem mu prozradila, že žádné další detaily prozrazeny nebudou.
Nervózně se zasmál při vzpomínce na poslední návštěvu oné budovy. No, tentokrát se to alespoň obejde bez prostěradel a krádeží popelníků. Zarazil se.
Mohli z toho mít pořád problémy?
Zavrtěl hlavou. Věci se změnily. Sherlock nenechával uřezané hlavy v lednici. Lestrade neměl důvod pro protidrogové zásahy. Mycroft zdvořile čekal, až John odvede Rosie do školky a až potom ho unesl.
Zestárli.

Auto zastavilo.

John vešel do místnosti. Zaúpěl.
V jednom měl pravdu – jeho přítel na sobě skutečně žádné prostěradlo neměl.

Děti vesele křičí mezi domy. Jejich hlasy uklidňují. Dnes je teplo, máme co jíst. Musíme si takové chvíle střádat do nelehkých časů.
Do časů, které nás obnaží na dřeň. Sedřou z nás všechny lži a líbivé představy. Ukážou nás nahé.
Miloval jsem všechny své děti. Trpěl každým jejich strachem i bolestí. A bál se, že zopakuju chyby svého otce. Proto jsem neupřednostňoval žádného ze svých synů. Právě to mi můj prvorozený vyčetl, než odešel za vlastním osudem.
Často na to myslím. Myslím na vlastní odchod z domova, na bratra, kterého jsem zabil. Myslím na otce, na bolest v jeho očích.

She was running towards him, hair and certain other bits flapping in the pleasant breeze of the garden. Ah, Crawley thought, here we go...

"Serpent!" Eve clasped her arms around herself, gasping for breath. "I am naked!"

"Yesss," words formed awkardly from snake lips. "Sssso?"

"What do I do about it!" She looked around in panic. "Adam, too; he told me, after we ate the apple."

"Jussssst put something on!"

"How? What?"

"Clothes." He looked around, eyes falling on Aziraphale, by the gates. "Like the angel there."

"Oh," she said, "but underneath, he is still naked!"

Crawley blinked in terror.

Neuměl si představit, že to dokáže. Zkoušel se do té situace vžít a projít si každý jednotlivý krok, který po cestě udělá. Každý pohled, který po něm sjede a každé ušklíbnutí, které bude následovat. Věděl, že nejtěžší budou ty první tři, po nichž už prostě poběží a bude se snažit neklopýtnout, ale i ty tři stačily.

Stojí mu to vůbec za to? Vážně se tady neobejde bez bratrstva? Dva a půl roku byla dlouhá doba. Rozhodně dost dlouhá na osamělou existenci.

Snad zase o tolik nešlo. Slyšel o některých ročnících, které musely obětovat mnohem více než sto nahých yardů.

Poběží.

Když procitl z těžkého, neklidného spánku poznamenaného dvěma lahvemi nepříliš kvalitního alkoholu, byl nahý.
Na kůži cítil chladný vánek z pootevřeného okna.
A taky něčí ruku. Příjemně teplou v kontrastu se studeným vzduchem, který k němu pronikal.
Na tváři ho šimral pramen dlouhých vlasů, mezi lopatkami ho tlačil nos s kovovou náušnicí. Na hladce oholené noze, kterou mu přehodila přes bok, zářily nehty růžovým lakem a přes lýtko se rozbíhala vytetovaná pavučina.
Usmál se a vdechl vůni rybízu a hořké čokolády.
25. prosince roku 1998 se Remus Lupin probudil vedle Nymfadory Tonksové.
Od té chvíle už bylo všechno v pořádku.

Dobrý den, vážení studenti. Těšili jste se na svou dnešní návštěvu mého království? Budeme pracovat v oddělení koster. Muž s achndroplázií potřebuje zkontrolovat kosterní soustavu.
Zdejší kostry mám velice rád. Pokud zrovna neterorizují své okolí, připomínají mi pomíjivost lidského života.
Tvoří poměrně rozsáhlou sbírku zástupců rodu Homo, jehož nejstarší fosilní nálezy pochází z Etiopie a jsou staré téměř tři miliony let.
Na Adama bych v této souvislosti raději zapomněl. Pokud toužíte aplikovat básnické vyjádření knihy Genesis na evoluci člověka, pak vězte že to za a není vědecký přístup a za b by v takovém případě Adam připomínal spíše čtyřnohou opici.

„Tak na tebe, kamaráde,“ přiťukli si. „Vzpomínáme na tebe, jak se asi tam nahoře máš.“
„Byls dobrý parťák, nezkazils žádnou legraci. Co jsem se spolu nasmáli.“
„Co ho to jen napadlo, jít v noci plavat do moře. Jen oblečení a boty na pláži po něm zůstaly.“
„Kdoví, jestli se utopil, nebo ho něco sežralo. Tělo se nenašlo...“
„To je už jedno. Je prohlášen za mrtvého. Tak na tebe, Adame!“

Adam zdálky pozoroval své přátele. Odpusťte, kamarádi. Mám vás moc rád, ale potřeboval jsem změnu. Začít úplně od začátku. Ať se vám všem daří dobře.
Otočil se a odešel do tmy.

Toho dne se Dorian Gray nechal ohlásit v domě Basila Hallwarda. Spěšně požádal o nějaké pití – nejlépe s jahodami – a oznámil, že počká v ateliéru. Teprve tehdy malíři sdělil důvod své návštěvy.
Basil se zatvářil zmateně, přestože ho Dorian nemohl vidět. „Chcete další portrét?“
„Byl to Harryho nápad, samozřejmě,“ zasmál se z pokoje Dorian. „A nechci od vás žádný obyčejný portrét. Dnešní umění je neskutečně strohé, chce to něco jiného!“
„Jiného? To mi budete muset vysvě-“ Zvuk rozbitého skla stěží vystihl Basilovo překvapení.
Dorian se nad malířovými rozpaky jen pousmál. Slovo stud mu očividně bylo cizí. „Odvážnějšího. Jestli mi rozumíte.“

Crowley řídil Bentleyho se zrudlým Azirafalem na sedadle spolujezdce a tiše se pochechtával.

"Nech toho, Crowley! Ani to není vtipné!"

Crowley se pokusil nasadit vážnou tvář. "Ale no tak, anděli, musíš uznat, že trochu je."

"Myslel jsem, že podnik Zahrada Eden se ti bude líbit, jako vzpomínka na staré časy. Jak jsem to měl vědět?"

"'Naše Eva vám ukáže pravé plody stromu pokušení.' zní jako dobrá nápověda."

Azirafalův obličej už ono jablko značně připomínal.

"A pokud ne to, 'Formální oblečení netřeba, dnes sehrajete roli Adama.' silně naznačovalo."

"Stejně je to celé práce vás zezdola," zabručel Azirafal a démon se rozesmál.

Albus opravoval domácí úkoly. Sotva ale přečetl první esej, do salónu vstoupil Gellert.
„Konečně mám kupce na ten viktoriánský ateliér v západním Londýně,“ oznámil. „Je to úžasně talentovaná dáma.“
„Umělkyně?“ odložil Albus se zájmem desky a naklonil hlavu.
„Malířka. Malířka kouzelnických obrazů, abych byl přesný,“ zazubil se Gellert a podal Albusovi plátno zabalené v šedém papíru. „Slevil jsem jí na provizi. A na oplátku mi udělala portrét.“
„Výborně,“ usmál se Albus a začal obraz nedočkavě vybalovat. „Pověsím si ho v Bradavicích do kabinetu.“
„No, to…“
Zcela nahá postava Gellerta Grindelwalda se začervenala a rozpačitě si zakryla klín.
„Aha. Tak nepověsím.“

Elzee přiskočila ke Geraltovu stehnu, poklekla a jako pijavice se přisála k jeho ráně.

„Ne, Elzee, ne!" Geralt nechtěl vidět chlemtání své krve.

Elzee pozvedla hlavu a přikývla. Přikývnutí i pocit, že se vše lepší, přinutilo Geralta zůstat.

„Co to bylo?" pronesl Marigold, kterého přivábil křik.
„Škrta. Magické dílko nové doby. Má hlídat břehy řek před překročením vojáky. Něco se chystá, Marigolde."
„A ten jekot?

Geralt mlčel.
„Vrátíme se. Tady už nikomu nic nehrozí."
Elzee se odklonila od zaklínačova stehna. Rána se téměř zacelila.

„Tahle to byla!" s údivem, vzrušením i strachem pronesl Marigold.

„Nekoukej tak, uklidni se! Jdeme, Marigolde!"

Pobíhají si tam jak je Bůh stvořil. Beze studu. Navzájem se olizují. Jedí z jedné misky. Pijí ze stejné nádoby. Kadí a čůrají, kam je napadne! Nic po sobě neuklidí! Válí se po sobě jako smetí. Vytvářejí živou pyramidu a klidně se ti při tom dívají do očí! A když jim chceš něco vytknout, tak zdrhnou! Schovají se do úkrytu, abys na ně nemohl! Taky vydávají takové divné pisklavé zvuky. Někdy jakoby bublifukují... jako když pootevřeš sodovku nebo co. A když je to chytne, jéje! To je randál. Kdyby tak šli využít jako alarm.
Nestydatý jsou to potvory.
Osmáci degu.

„On tě stejně nechce, tak proč se zdráháš?“
„Jak to víte?“ zajíkla jsem se.
Zasmál se.
„Nevím, jen jsem uhodl, že jsi do Prahy před někým utekla. Tak pojď, vždyť o nic nejde. Trocha radosti na nějaký čas.“
Zavřela jsem oči, abych si nepřipadala tak obnažená. Samozřejmě, hábit jsem měla zapnutý až ke krku, ale má duše, ta byla nahá. Ale neměl nakonec pravdu? O co jde? Chvilka potěšení, úlevy od marné touhy… alespoň na pár měsíců, než se vrátím domů.
Otevřela jsem oči a poprvé si Harolda pořádně prohlédla. Vypadal dobře.
Vztáhla jsem ruku a rozepnula si první knoflík.

Obdenní martyrium počítače na palubě těžařské lodi.

„Holly, potřebuju čistou uniformu!“

„Udržuju stabilní kurz, Arnolde,“ odpověděl podrážděný obličej na monitoru.

„To nemyslíš vážně! Jak mám chodit po chodbách v oblečení zaprášeném počítačovými částicemi?“

Hlas se dopálil. „Blíží se shluk vesmírných těles. Musím se soustředit na řízení!“

„Jsem osoba s nejvyšším titulem na lodi! Nemůžeš mě neposlechnout!“

Známé cvaknutí. Hologram nepostřehl, že ošacení zmizelo úplně.

Procházel kajutami, kynul robíkům, míjel jakékoli zrcadlo. Kocour ho ustaraně sledoval.

„Co je dutohlavovi? Proč tu chodí nahatej?“

„To je Hollyho práce. Hole, prosím tě, vrať Rimmerovi aspoň kalhoty. Moje bránice další vlnu smíchu prostě nedá.“

"Na americkou nezávislost!" pozvedl Washington sklenici portugalské madeiry propašované z Francie holandskými podloudníky. Pro dobrou věc se obvykle musí spojit celý svět.
"Na Jefferrrsona!" připojil Lafayette jméno autora deklarace.
Až časem se z tichého viržinského farmáře stane kontroverzní politická postava.
"Na Franklina!" přidal Hamilton dalšího spoluautora.
Ten byl kontroverzní vždycky, dokonce si v tom liboval. A všichni ho za to obdivovali.
"Na Johna Adamse!" doplnil Burr toho posledního.
Neoblíbeného, tvrdohlavého protivu a brilantního myslitele se sklonem poučovat.
"Kušuj, Aarone, když na Adamse, tak na Sama!" přebil Laurens trumfem.
Protože pokud jde o zanechání odkazu, zakladatele státu snadno překoná zakladatel pivovaru.