Galanterna

Obrázek uživatele kytka

Místo epilogu

Fandom: 
Drabble: 

Ulicemi pochodují legionáři, břeskné trubky, prapory, nažehlené uniformy a jásající davy.

Ze stínu ten rumraj pozoruje muž s unavenýma očima. Jako kdyby to nablýskané pozlátko mělo něco společného se skutečnou válkou. Jako kdyby to strašné nikdy nebylo, jako kdyby nebylo mrtvých a zmrzačených, zbyla jen sláva a hrdinské historky.

Na druhé straně ulice štíhlá žena s plavými vlasy a úsměvem, který se nezapomíná. K sukni se jí tiskne děvčátko, rozzářené oči, dolíčky ve tvářích. Jako kdyby to strašné nikdy nebylo. Jako kdyby budoucnost měla být už jen zářivá.

Poslední, který si ještě chce pamatovat, tiše odchází.
Žena ho smutně sleduje.

Závěrečná poznámka: 

Moc děkuji organizátorkám i čtenářům. Zase to s Vámi bylo moc fajn! Doufám, že se zase společně za rok sejdeme.

Obrázek uživatele kytka

Spondeo et polliceor

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Ohleduplný sobec

Drabble: 

"Já se tu s nim tak piplám!" vzteká se šéfarc. "Takovýho času, takovýho úsilí! A teď, když je z nejhoršího venku, provede mi tohle!? Ten bezohlednej parchant!"

"Takže mu pomůžete, pane doktore?"

"Abych kvůli němu vlastní krk strkal do oprátky?! Milá zlatá, pomáhat takovýmu, to je vlastizrada!"

"Přece ho... neudáte!"

"Kvůli tomu jsem mu kejhák nezachraňoval, natolik si ještě vážím vlastní práce." Šéfdoktor mašíruje sem tam po své oficíně. "Porajsuje do zajateckýho lágru, tam ať dělá, co umí! Sofort!"

Najednou zatne Míně prsty do ramene, až to zabolí: "A ty ani necekneš! Moje slovo proti tvýmu. Stejně by ti nevěřili."

Obrázek uživatele kytka

Ze šrapnelu

Fandom: 
Drabble: 

Bledé slunce ztrácí sílu. V noci přišel první mrazík, jeřabiny jsou glazované v ledu.

Je příjemné nechat se vidět v doprovodu fešného mladíka. Karel má přes ramena přehozený plášť, prázdné rukávy schované uvnitř.

"Kdybyste byla tak laskavá, slečno Mínko," tvář mu ztmavne ruměncem, "v kapse mám takovou maličkost."

V dlani ji zastudí prstýnek.

"Ten je pro Vás."

"Ale..."

"Nebojte, není vopravdový. Je z šrapnelovýho tempírunku. Vyrobil bych ho pro Vás sám, ale... však víte. Tak jsem ho koupil na pokoutním trhu."

Prstýnek s nápisem po obvodu: S vděčností a láskou.
Mínka má pocit, že její srdce je jako ty jeřabiny.

Závěrečná poznámka: 

Víc o válečných prstýncích a jak mohl třeba vypadat: http://www.vhu.cz/prstenek-v-upominku-na-svetovou-valku/

Obrázek uživatele kytka

Skutečné peklo si neseme v sobě

Fandom: 
Drabble: 

"V Alpinách jsme provrtali hory jak ementál," vypráví Lojza Mráček. "A pak jsme v těch dírách seděli celé týdny. Ve tmě, v zimě. Ty dlouhý hodiny hluboko v úzký šachtě, tuny kamení nad sebou, celá hora se třese, jak do ní šije nepřátelská infantérie, to je hoši, pravý inferno."

Bohatýr leží a mlčí. Ví, že peklo, skutečné peklo vypadá jinak. Peklo je, když obsadíš nepřátelský zákop, krev vře v žilách vzrušením, opojený úspěchem řveš radostí, pak tě za nohu chytí chlap v uniformě nepřítele, krev, krev všude, poznáš vlastního bratra, padneš na kolena a nevíš, zda ho nezabila tvoje kulka.

Obrázek uživatele kytka

Ze skicáře

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
Navazuje na http://www.sosaci.net/node/43453

Drabble: 

Mínka má strach. Bojí se jeho a bojí se o něj.

On se tváří jakoby nic, s nikým nemluví, celé hodiny čmárá do svého notesu. Dnes Mínka zahlédla jednu stránku: pečlivá kresba s mnoha detaily, vtipná a přitom znepokojivě krutá.

Dvojice prasat v ošetřovatelských uniformách krouží v komickém tanci po dvou nohách mezi nemocničními postelemi. Zdá se, jako by svými rypáčky hledala tučná sousta mezi pacienty, všetečná očka se jim lesknou dychtivostí, z mordy jen jen ukápnout slina.

Laloky na krku připomínající dvojitou bradu, křivozubé úsměvy, není pochyb, koho mají zvířata představovat.

Mínka z té kresby vůbec nemá dobrý pocit.

Obrázek uživatele kytka

Víc všeho

Fandom: 
Drabble: 

Když se přihlásila, představovala si práci ošetřovatelky jako vznešené poslání. Vždyť co je víc než zachraňovat životy?!

Ve svých představách plula v bílém stenokroji mezi lůžky, roznášela sladký čaj a hořkou medicínu, tady pohladila milým slovíčkem, jinde něžnou dlaní. Skutečnost byla jiná, samozřejmě.

Viděla masa a kostí víc než řeznický tovaryš. Uklízela sajrajt odporný tak, že by na něj posluhovačka odmítla sáhnout. Ošetřovala rány, na které by si netroufl ani lecjaký doktor. Omývala mužská těla tam, kde by holka ze šantánu klopila oči. A vyslechla víc zpovědí než velebný pán.

Ale nakonec stejně tím nejdůležitějším bylo rozdávat úsměvy a pohlazení.

Obrázek uživatele kytka

Jako Mata Hari

Fandom: 
Drabble: 

"Poď se podivat, Liduno, tamdle to je ten Rusák, ten jak sem ti řikala."
"Ten divnej?"
"Dyť se koukni, ten chlap něco tají, jako že se Máří jmenuju."
"Nojo, ale co?"
"To zatim nevim. Zatim!"
"Ale je to fešák! Možná je to ruskej šlechtic, a jenom se vydává za vobyčejnýho vojáka."
"Proč by to dělal," zakroutí Máří očima.
"Třeba... třeba je to carskej špión! Zamaskovanej."
"Co by tu špionoval, prosim Tebe? Liduno, nečti už ty šestákový romány, dyk z toho dočista zblbneš!
Ne, počkej, víš že máš možná pravdu? Von tady nejspíš má nějaký inco gnýto."
"???"
"Liduno, já mám plán!"

Obrázek uživatele kytka

Zoufalá doba žádá zoufalé činy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Asi to není pro děti. Ale nic explicitního.

Drabble: 

Počkat, počkat, vašnosto! Nejsem dnešní, víme?! Depak, čéče, zlatka neni žádná láce, koukej navalit aspoň dvě. Já sem sice dobračka vod kosti, jináč bych taky tudle samaritánku dělat nemohla, žejo?! Ale co je moc, to je moc! Dyk já taky riskuju: chlupatý věčně za hrbem, jednou nohou v lochu.

Víš, co ti to hodí? Nejmíň dva měsíce odšvindluješ ve špitále, pak porajsuješ za ženuškou na urlaub a kdo ví, třebas do tý doby tadle legrace skončí. Dvě zlatky za kapavku, to je skoro zadarmo.

No proto, však sem věděla, že se dohodneme. Tak si tu kapelu ve zdraví užij, vojáčku.

Závěrečná poznámka: 

To není vymyšlené. Skutečně to byl pro některé vojáky zoufalý způsob, jak se dostat z fronty, vojenskými úřady ovšem přísně trestaný.

Porodnost to má šanci zvýšit, když se uzdravený voják dostane domu, jinak spíš ne. Když mi téma neuznáte, nebudu se zlobit.

Obrázek uživatele kytka

Naděje Bez tváře

Fandom: 
Drabble: 

Myslela, že už si zvykla. Že se zatvrdila. Rány plné červů, hnijící pahýly, nic ji nemůže zaskočit. A přece.
Šéfarc sundá tomu novému z hlavy obvazy.
Muž bez tváře. Místo obličeje změť masa a kostí, a zoufalé, napůl šílené oči.

Při vizitě udrží klidnou tvář. Pak už ne. Zalyká se křečí vzlyků.

Když se konečně uklidní, šéfarc jí podá skleničku: "Žije, to je hlavní."
Ucítí alkohol, ale pije. Málem jí to zadusí. "Lépe kdyby nežil."

Šéfarz jí útěšně poplácá po rameni: "Stále má naději."

"Leda na zázrak."

"Někteří kolegové umí i zázraky. Třeba vyrobit nový obličej. Z proužků kůže pacienta."

Závěrečná poznámka: 

Průkopníkem v plastické chirurgii a rekonstrukcích obličeje byl i český lékař František Burian. Za velké války působil ve vojenské nemocnici v Temešváru, po válce pomohl mnoha veteránům v Praze.

Obrázek uživatele kytka

Jako zabít ptáčka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Po modrém nebi se pomalu sunou bílá oblaka jako obrovské vzducholodě. Na cestičce vysypané pískem čiřiká čečetka. Sedí vedle sebe na lavičce, jeho velká snědá dlaň jen na dva palce od její. I v její hrudi jakoby poskakoval ptáček.

"Vy znájetě, kto éto krásno-bielyj?"

Mínka přikývne. Čečetka nakloní hlavičku a vážně ji pozoruje.
"Já... Omlouvám se..." sdělí ptáčkovi. "Vím, že vy nejste... červeno-bílý."

Velká ruka sevře její. Jeho knír zašimrá na tváři, za uchem horce cítí jeho dech: "Ale já jsem."

Vzdušné zámky se bortí a tříští, dopadnou na ni jako balvan a rozmačkají ji.

Jak je dokáže znovu vystavět?

Obrázek uživatele kytka

Bílá káva rudá krev

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na http://www.sosaci.net/node/42616

Drabble: 

"Sestro Máří," začne opatrně Mína, když spolu pijí odpolední kávu, "vy víte, komu chlapci říkají červeno-bílý?"

"Bodejď bych nevěděla." Máří pečlivě krájí chleba na malé kousky. "Toho pečiva dávaj čím dál míň."

Mína sleduje, jak se chlebová kačenka pomalu noří do cikorky. "Komu?"

"Jak komu? Nám přece. Nejspíš máme být živy jen z falešnýho kafe."

"Komu tak říkají."

"Jo tohle. To jsou dezertéři. Zrádci, co přeběhli k Rusku a teď zabíjej naše chlapce."

Míně zaskočí kůrka v krku.

"Tebe to, holka, nějak vzalo," uštědří jí Máří herdu do zad. "Neboj, takovýho když chytěj, oprátka ho nemine, to se můžeš vsadit."

Obrázek uživatele kytka

Červený a bílý

Fandom: 
Drabble: 

Sestra Mína mu čistí nohu lihem, pálí to jako rozžhavené železo. Vyhýbá se jejímu pohledu, zatíná zuby a zírá do zdi. Na bílé ploše se chvěje její stín, neostrá silueta bez tváře.

"Máte nohu pořád hodně oteklou. Zarudlou." Líh zastudí, stehnem mu projede bolest. Cukne pohledem. Do výhledu se mu dostane plavý pramen vlasů a drobný boltec.

"A jste hrozně bledý," sestra pořád mluví, moc jí neposlouchá.

Nakloní hlavu a zkouší dostat to malé něžné ouško do zákrytu s větším stínem. Skoro se mu to daří.

"Jste takový červeno-bílý," zasměje se.

Obraz a stín se prudce rozjedou.

"Mlčte, probůh! Mlčte!"

Obrázek uživatele kytka

2. července 1917

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle je nesoutěžní dvojče drabblete Na východní frontě klid.
http://sosaci.net/node/42453

Drabble: 

Sedíme v zákopu a čekáme na ofensívu. Artilérie duni od šírání a teď už bude devět.
Už aby to začlo. Všechno je lepší než to hrozné čekání. Mlčky kouříme. Nemusíme mluvit, všichni myslíme na totéž.
Jsme tu sami za sebe. Na Rusy není spolehnutí. Prý: "Svobóda, ničevó něnádo." Svoloč jedna! Klidně by nás v tom nechali. Ale ať, to zvládnem, Slávku. To zvládnem! Hlavně, aby tě nedostali Rakušáci, jinak budeš viset za dezerci.
Eh, je to divný pocit, že jsem loni tohle dobou byl na druhé straně.

Najednou je ticho. Ticho? Zdá se mi to nebo...

Bratři, do útoku!

"Huráá!"

Závěrečná poznámka: 

1. - 2. 7. 1917 proběhla bitva u Zborova, ve které proti sobě bojovali, aniž by to předem věděli, na obou stranách Češi. Legionáři proti domobrancům v R-U uniformě.
Za první republiky z bitvy propaganda udělala legendu, ze strategického hlediska nebyla ale významná. Díky vojenskému úspěchu však od té doby Rusko bralo legie vážně. Dodnes je to celkem kontroverzní téma.

Obrázek uživatele kytka

Na východní frontě klid

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Toto je dvojče drablete 2. července 1917
http://sosaci.net/node/42473

Drabble: 

Sedíme v mělkém zákopu a čekáme ruskou ofensívu. Jejich artilérie duní od šírání a teď už bude devět. Země se nám houpe pod zadkem. Všude vybuchují gejzíry hlíny a kamení. Vzduch je plný prachu a kouře.
Čekání je hrozné. Ta nečinnost. Už aby to začlo! Mlčky kouříme. Stejně bysme se neslyšeli. Ruka s cigaretou se mi třese, sevřu ji pevně mezi koleny. Nedokážu to zastavit.
Říká se, že kozáci neznají slitování, žádní zajatci, žádní zranění, jen řežou, řežou.
Tisknu rty pevně k sobě, to zvládneš, Fanouši. To zvládneš!

Najednou je ticho. Ticho! Zdá se mi to nebo...
Útok začal.

"Urááá!"

Obrázek uživatele kytka

Páternoster

Fandom: 
Drabble: 

Sestra Mína předříkává modlitbu.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes,

ještě je teplý a voní kvasem.
Zavřu oči a jsem zpátky doma,
tatík živ a máma u plotny v bílé zástěře.

Odpusť nám viny naše.

Protože jsou k neunesení.
Je vůbec možné něco tak strašlivého odpustit?

Jakož i my odpouštíme viníkům našim,

bolševikům zatraceným, odpusť, Bože, rouhání,
to že mi v noze cuká jako čert.

A neuveď nás v pokušení

s očima tatarských krasavic,
s něžnýma rukama a srdcem anděla.

Ale zbav nás od zlého,

od fronty a od šibenice. To hlavně.

Amen.

Zvednu oči: anděl se na mě dívá.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že tam téma je vidět.
Detektor je jednak ta modlitba, při které si sám ujasňuje svoje pocity, a pak na konci ještě anděl.

Obrázek uživatele kytka

Švestkové snění

Fandom: 
Drabble: 

"Klucí, dneska budou k obědu knedliky!"
"Doufám, že švestkový!"
"Máslem maštěný!"
"S tvarógom!"

"Když jsme v zimě vartýrovali na Isonzu," rozpovídá se Průstřel, "umačkali jsme si pár koulí ze sněhu a představovali si, že to jsou knedlíky. Hoši, věříte, že se mi zdálo, že dovopravdy voněj tvarohem?"

Věří všichni.

Následuje chvíle zbožného rozjímání o slastech a požehnání ovocných knedlíků.
Chlapům září oči jak malým hošíkům.

Knedlíky jsou nakonec sražené, polité margarínem.
"Mohli by je ausgerechnet dodávat do kasína," ušklíbne se sestra Máří. "Oficíři by s nima šťouchali biliár. Todle má lazary postavit na nohy?!"

Pro lazary to je božská mana.

Obrázek uživatele kytka

Noční směna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Blíží se půlnoc, na střechu bubnuje déšť. Mínka v kaluži světla naposledy kontroluje oddělení.

Průstřel chrápe s hubou dokořán, až se chvějí okenní tabulky. Hezký Karel ze spaní tichounce naříká.

Mína se zastaví u lůžka Bohatýra. Ten člověk ji znepokojuje. Je na něm cosi... neupřímného. Nic konkrétního, jen neškodné, zdánlivě nevýznamné maličkosti. Aura tajemna, kterou si zřejmě úmyslně pěstuje.

Rus křečovitě zatíná prsty do prostěradla, tiše, nesrozumitelně něco drmolí v horečce. Mína odloží petrolejku a zlehka mu položí dlaň na čelo.
Vystřelí ruka, sevře Míně zápěstí: bolí to.
Rus třeští oči do tmy.

"Maminko, to jsi ty?"

Mína polekaně ucukne.

Obrázek uživatele kytka

Zápis z deníku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Je to hodně primitivní šifra. Co byste taky čekali v deníčku obyčejného děvčete.

Navazuje na http://www.sosaci.net/node/41570

Drabble: 

Bohatýr většinu dne leží se zavřenýma očima, i když určitě nespí. Noha jej musí krutě bolet, ale trpí statečně jako pravý hrdina. Vůbec si myslím, že se velmi kontroluje. Jednou nebo dvakrát jsem jej přistihla, jak se na mě dívá těma svýma uhrančivýma očima. Vždycky mě z toho zamrazilo.

Když jsem večer šla zkontrolovat teplotu, Tetanus se ode mě odvrátil. Zeptala jsem se, jestli se zlobí. Jen zavrtěl hlavou. Pořád ke mně zády. Nenaléhala jsem, ale když jsem odcházela, zašeptal: "Stydím se." A pak si přetáhl deku přes hlavu, jako děcko. Je na něm cosi dojemného.

Jinak dnes nic zvláštního.

Obrázek uživatele kytka

Možná jen jednou potkáš anděla

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Cela to tak úplně není, ale v nemocnici si tak člověk může připadat.

Drabble: 

Mína neví, kdo začal, ale teď už zpívá celá cimra. Všichni se nechali strhnout, i Turek nesměle pobrukuje. Nevadí, že neznají slova.

Pak Tetanus začne jednu z těch svých, kdyby to tak teta slyšela! A není mu to málo, rozparáděný Míniným ruměncem spustí:

Sestřička z lazaretu
s plavými vlásky,
za jednu cigaretu
spoustu dá lásky.

Někteří se přidali, ale jeden po druhém rozpačitě umlkají, popěvek dokončí Tetanus sám.

"Ty durag!" ozve se do náhlého ticha.
Všichni se překvapeně otočí, je to poprvé, co Bohatýra slyší mluvit.

"Ty durag," blýskne Rus divoce očima, "ty viděl angela. A ty krylja jevo rveš?"

Závěrečná poznámka: 

"Ty hlupáku, viděl jsi anděla. A ty mu trháš křídla?" Tak nějak.

Možná jste poznali, že při plození popěvku jsem rým lazaretu - cigaretu ukradla Radůze. Ona má ale tu písničku krásnou. A smutnou - taky z 1. světové.

Obrázek uživatele kytka

Popleněno mlčí hrdinství

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Název opět vypůjčen od Jana Skácela.

Drabble: 

Ovšem, byla tu bolest, všudypřítomná, nasáklá v prostěradlech i v papundeklových stěnách, a byl tu zapáchající hnis a rány plné červů a někdy také tichá smrt.

Přesto všechno se Mína cítila šťastná. Věděla, že je potřebná, hřála se ve vděčnosti pacientů a byla pyšná na svou obratnost.

Dnes ji poslali na operační. Raněný Rus, bohatýr z pohádek. Noha jeden absces, rudá, napuchlá. Doktor řízl od třísel až ke kotníku: hnis se vyvalil proudem, hnis a krev.

Jen taktak stihla vyběhnout ven. Dáví, dáví všechnu svou hloupou samolibost, ideály se rozstříkly v hlíně a páchnou.

Pád na samé dno skutečnosti bolí.

Obrázek uživatele kytka

Inzerát plný myší a naděje

Fandom: 
Drabble: 

DrAma! LíTě, myš u T. Vel.mož leč. Prim.Ky. dal nad! Do nás.
Mínka dopíše text inzerátu, Zraněná paže spokojeně přikývne.

"Drama kvůli lítým myším," směje se Průstřel břicha ze sousedního kavalce. "A budou je lovit ňáký šlechtici s prýmkama. Co to je za šifru?! Pozor na cenzuru, hochu, ať kvůli inzerátu nemáš voplejtačky."

Mínka se na Průstřel zamračí: "Však adresátka bude jistě rozumět."

Paže jí tiskne do dlaně hrstičku pětníků: "Dvacet halířů za řádek, sestřičko."

Vzkaz otisknou hned pod reklamou bia Illusion.

Drahá Amálko! Líbám Tě, myšlenkami u Tebe. Velká možnost léčby. Primář Kyncl dal naději! Dopis následuje.

Závěrečná poznámka: 

Skutečně takové vzkazy plné zkratek v inzertních rubrikách vycházely.

Tentokrát si vůbec nejsem jistá počítání slov, věřím tedy počítadlu.

Obrázek uživatele kytka

Když voní oukrop a koprovka

Fandom: 
Drabble: 

"Mhm, ukróp," nakrucuje si labužnicky knír amputovaná noha.
"Kdepak oukrop," směje se Mína, "to je koprovka. Ko-prov-ka."

"Ukróp je v ruštině kopr, sestřičko," pomůže jí hezký Karel.
Přisedne si k němu na slamník: "A co vy? Vy máte rád koprovou?"
"Od Vás mi chutná všechno," usměje se a poslušně se nechá nakrmit.

Když mu z pěkné tváře ubrouskem stírá zelené smítko, dovolí si malíčkem lehce sklouznout po teplé kůži. Na dlani ucítí jeho horký dech.

"Sestřičko, vy jste anděl. Já bych Vám obě ruce zulíbal! Jen počkejte, až se zas budu moct hýbat!"

Neví, že on už žádné ruce nemá.

Obrázek uživatele kytka

I oči pohubly jim jako boky laní

Fandom: 
Drabble: 

Mínka pospíchá za sestrou Máří, srdce jí tluče vzrušením a trémou. A rozpaky. Takhle si svou nadřízenou nepředstavovala. Ta ženská vypadá spíš jako... řeznice než ošetřovatelka.

Podpadky klapou po dřevěné podlaze. Dvě nekonečně dlouhé řady postelí a oči, oči, oči, z každého kavalce ji sleduje jeden pár, cítí ty pohledy lepkavě na sobě: dychtivé, troufalé, horečnaté. Zoufalé. Mínka si popotáhne zástěru, připadá si skoro nahá.

"Zvykneš si," vycení sestra Máří zkažené zuby. "Hlavně bacha, ať se ti nedostanou pod kůži. Pamatuj si," praští se dlaní do hrudi, obří poprsí se měkce zavlní. "Jako kámen!"

Mínka se vzmůže sotva na přikývnutí.

Závěrečná poznámka: 

Název je parafráze ze Skácela.

Obrázek uživatele kytka

Per Patria

Fandom: 
Drabble: 

Sochorka se škaredí na škaredý litinový hmoždíř. Dostala ho náhradou za zrekvírovaný mosazný, opečovávaný, po prabábě.

"Půlka národa scípá hlady, brambory se vyvažujou zlatem, ale hlavně že hlavně budou levný!" Třískne litiňákem na poličku, až tlouček zazvoní. "Z hmoždířů moždíře, to se vyplatí!"

"Vždyť ho teď stejně neužijete, teta."

"Užiju, neužiju! Bodejť bych si ho užila, když člověk nemá co do huby!"
Sochorka klesne na židli. "Ten špitál nám byl čert dlužen! Každý zrnko, každou brambůrku, všechno stahujou do galanterny. Tam si debužírujou, tam si nacpávaj těřichy! A vobyčejnej vobčan aby třel bídu."

Mína nenápadně položí na stůl náborový leták.

Závěrečná poznámka: 

Pardubické vojenské nemocnici se přezdívalo karanténa, vugo galanterna.

Obrázek uživatele kytka

Výchova dívek v Čechách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mínka dostala svůj fandom.

Drabble: 

"Dítě, nemáš horečku?" Teta si utře ruce do zástěry a užuž jí sahá vlhkou dlaní na čelo.

Mínka cukne. "Cožpak to není ženský úděl, pomáhat trpícím?"

"Baže. Ale ty vůbec nevíš, o čem mluvíš. Do špitálu by slušná ženská nepáchla. Leda..."

Když už Sochorka ruce utřela, podepře si jimi bolavá záda. V kříži jí hlasitě lupne.

"Leda?" připomene se Mínka.

"Leda vdova! A to ty nejsi, že ne?! Kdepak, slíbila jsem nebožce tvé matce, že tě vychovám ve vší počestnosti! A s tím se ošmatávání nahatých muských neslučuje!"

Mína vzdorně semkne rty.
Bože, proč jen je ta holka tak umíněná?!

Obrázek uživatele kytka

Večer v prázdném městě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Na staveniště se snáší soumrak. Pracovní ruch ustal, utichlo bušení kladívek i písničky řemeslníků. Jen řetězy hupcuků skřípou ve večerním vánku.

Mínka se toulá ulicemi prázdného města. Baráky z prken a papundeklu vypadají jako kulisy ochotníků. Smrkové dřevo voní pryskyřicí.

Jenomže zavřeš oči a všechno se změní. Ruch a shon, sténání a křik deliria, rychlé kroky sester a šourání invalidů, úsečné povely lékařů, pach desinfekce a hnijících ran, píšťaly lokomotiv, přivážejících nové a nové raněné z Haliče, Zakarpati, Itálie.

Mínka prudce rozevře víčka. Ticho kolem ji málem povalí.

Z otvoru po suku pomalu stéká pryskyřičná slza. Mrknutím zažene svou vlastní.

Závěrečná poznámka: 

Pardubická vojenská nemocnice byla postavena během zimy a jara 1914/15 na 80 hektarech. Tvořilo ji 365 baráků, každý 160 metrů dlouhý. Bylo to skutečné město s vlastními pekárnami, prádelnami, ubytovnami a restaurací pro personál, jatky i drůbežárnou, s pěti vlastními nádražími.

-A A +A