Měla to být rutinní mise. Kontrola napřirozených jevů v běžném, ničím nevybočujícím sibiřském lese. Až na to, že všichni předchozí výzkumníci se vrátili rovnou do blázince... nebo o nich už nikdy nikdo neslyšel.
Nikolaj Petrov přešlápl. Příliš nejistě na svůj vkus. Udělal předběžný výzkum, mluvil s těmi, co měli o štěstí a vrátili se, byť do svěrací kazajky...
Už pět dní pochodu nikoho ani z dálky nepotkal. Přesto se cítí... pozorován. Všechny smysly křičí "Uteč!". Kolem nikdo, přesto místo přímo tepe nedočkavostí.
Vybaví si šílený šepot vězně ve svěrací kazajce.
Ty stromy mají oči!
Pod nohama mu tiše křupe jehličí.