DMD č. 3. pro 3. 4. 2020. Téma: Mrk smrk

Obrázek uživatele Birute

Pst, past

Fandom: 
Drabble: 

„Měli jsme přejít potok,“ prohlásila Žofka. „Je na mapě.“
„Byl, než nám spadla do bahna,“ namítl Tom.
„Tobě spadla do bahna,“ opravila ho Žofka a upravila si světlo na čelovce.
„Navíc to byla stejně past,“ řekl Tom.
„Mapa byla past?“ zeptala se Žofka nebezpečně pomalu.
„Tady je všechno past. Na tý včerejší hře nás nutili pořád běhat a zapamatovat si čísla…“
„Už tady někde mělo být stanoviště.“ Žofka se rozhlížela po temném lese a nechala Toma jeho traumatům.
„…jenom aby nám je Lišák před cílem říkal špatně a pletl nás…“
Žofka se zničeně opřela o kmen nejbližšího stromu.
Smrk mrkʼ.

Výlet do lesa Sel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vstup do lesa Sel se obvykle nedoporučuje, ne bez patřičné výbavy...

Drabble: 

Letěl jsem nad stromy. Nechápal jsem, proč mě v hotelu varovali, ať do této oblasti ani nepáchnu. Přistál jsem na půvabné mýtince. Koberec jsem zanechal slunit na balvanu a lehl si do trávy.

Pohodička.

Náhlý stín nade mnou.
Kde se vzal, uprostřed mýtiny byl smrček, mladý, útlý. Hleděl na mě. Doslova, na kmenu se objevila zvídavá pubertální tvář.
„Jsem Dan,“ představil se. „Moc návštěv tu nemíváme.“

Nechápal jsem.

„To létátko bych tam nenechával,“ doporučil mi dobrácky. Dokonce mrkl!
Ohlédl jsem se. Viděl jsem jen, jak se balvan postavil na maličkých nožičkách a rychlostí blesku, i s mým kobercem, cupitá pryč.

Závěrečná poznámka: 

: )))

Obrázek uživatele Red Knight

Návštěvník ze stínů

Úvodní poznámka: 

Konečně se nám povedlo přidat aspoň nějaké malé info. :)

Amias nese do královského města drahokam. Věděl, že to nebude jednouduchá cesta, ale pomalu začíná jít do tuhého. Přímo navazuje na Neklidnou noc.

Red

Drabble: 

Když se tu noc Amias probudil potřetí, s povzdechem se rozhodl spánek pro dnešek vzdát.
Teď, když se oheň znovu rozhořel, se konečně trochu uvolnil. V duchu si děkoval za nápad nasbírat dřevo na oheň ještě před spaním.
V tom se něco u stromu za hromadou dříví pohnulo. Amias prudce ucukl a přísahal by, že smrk na něho mrkl. Na okamžik si byl jistý, že v listí zahlédl nějakou siluetu.
Vzápětí se ozvalo zašustění. Postava splynula s okolními stíny.
*
Po zbytek noci Amias sděl u vyhaslého ohně a s holí v ruce pozoroval okolí. Ale noční návštěvník už se nezjevil.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Dr. HaDr

Smrkáme-li, mrkáme.

Drabble: 

Časový úsek, během kterého člověk vypouští hlen otvorem nosním do látkového - dnes již papírového - kapesníku, se nazývá smrkání. Cimrman si dovolil upozornit, že během údajného smrkání člověk zároveň vykonává další pro člověka důležitou činnost, a to pravidelné zvlhčování bulvy oka očními víčky, tzv. mrkání. Cimrman se proto rozhodl, že je nezbytné, učinit tento termín archaickým a představil společnosti nový slovní obrat - mrk smrk.
Nebudeme si nic nalhávat, nový termín se nijak výrazně neuchytil. Citovat zde můžeme jeden z Cimrmanovi příchozích telegramů: “Drahý pane Cimrmane, ráda bych tímto vyjádřila nesouhlas s Vaším termínem mrk smrk, s velkou obtíží se skloňuje. Marta”

Obrázek uživatele Borch

Slepá vývojová ulička

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

V horách Beraní hlavy všeobecně a v Lancre obzvláště se nacházelo mnoho zajímavých a magických rostlin a živočichů. Drtivá většina z nich byla na pokraji vyhynutí, nebo už z něj spadla neboť kdo by odolal předpřipravené tabulce s číslem popisným (vypočítavá borovice), zbavení se nutnosti vymetat komín (rojenice ostnohřbetá), usnadnění orby i sklizně (ruchavec veverkovitý) a podobně, že. Některé rostliny na tuto hrozbu reagovaly stáhnutím se do neprostupných pralesů. Ale některým ani to nepomohlo. Poslední jedinec druhu Picea nictea padl do měkkého mechu a byl bryskně a rychle opracován, rozřezán a odvezen. Lidi prostě nesnáší, když na ně smrky mrkají.

Obrázek uživatele Tajiš

Make America Great Again

Fandom: 
Drabble: 

Každoročně se ve Spojených státech odehrávají stovky konferencí, kde mohou výrobci zbraní a munice nejen předvést svoje produkty, ale i načerpat nové nápady. Tato konference však přitáhla zvláštní pozornost. Bylo to poprvé, co na takovém setkání vystoupili ekologové.
„Náš produkt by se mohl stát novým slovem v boji proti odlesňování a tato metoda je pravým americkým řešením. Naše semínky nabité brokovnicové náboje vmžiku udělají z pustiny zahradu či lesík. Pro větší plochy jsme ve spolupráci s naší armádou vytvořili i stromové bomby, které by se mohly shazovat z letadel na nezalesněné plochy. Naše heslo je – Mrk a je tam smrk!“

Obrázek uživatele Smrtijedka

Smrk

Úvodní poznámka: 

Pokud znáte fandom, vězte, že toto drabble se odehrává asi někdy před kánonem (aby se mi tam nepletl žádný složitý bordel).

Drabble: 

Harvey a Sabrina šli obvyklou cestou lesem do školy. Bylo ráno jako každé jiné (tedy uvážíme-li, že každý den v Greendale je alespoň z třetiny podivný). Hřejivé paprsky slunce se statečně prodíraly korunami stromů, vítr roztáčel listy i jehličí ve složitém tanci.
„Objednal jsem si novej skicák, už se na něj těším,“ básnil právě Harvey, když se uprostřed kmene nedalekého smrku objevilo lidské oko. Sabrina se zarazila. Zamrkala – po oku ani památky. Ale určitě...
„Děje se něco?“
„Nic, myslela jsem, že něco vidím v lese.“
Pokradmu sledovala stromy kolem pěšiny. Nic. Přesto se nemohla zbavit pocitu, že ji něco vidí...

Závěrečná poznámka: 

Zdá se, že jsem zahájila jakousi minisérii :). Uvidím, jestli se mi témata budou hodit do krámu a něco z toho bude.

Následuje Mezitím v kuchyni.

Obrázek uživatele Lee

Nehoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Léčitele.
Díky těm, kdo si žádali pokračování, docela mě to nakoplo. :)

Drabble: 

Byla to vlastně úplná náhoda. Už si ten den nic neplánoval, měl dost a věděl to. Mířil rovnou domů. A pak ta posmrkávající dáma, co jí i přes mrkání ustavičně slzely oči. Vypadalo to jako alergie. Mohl to nechat být, ale měl dojem, že by opravdu potřebovala vlídné slovo. A možná dotyk léčitele.
Cestou do schodů do ní jemně strčil, jen natolik aby to ospravedlňovalo omluvný výstup. Chtěl se na ni povzbudivě usmát, ale vlídný výraz mu zkameněl na rtech. Tohle bylo něco velkého.
„Jste v pořádku?“ vysoukal ze sebe takřka násilím.
„Ne,“ odpověděla bez přemýšlení, „promiňte.“
Těžká diagnóza. Sakra.

Závěrečná poznámka: 

Následuje Blbý pudl.

Obrázek uživatele angie77

Nově objevená alergie

Drabble: 

V hostinci U Fénixe bylo dnes večer podivně poloprázdno. Murillio s Kruppem si nejprve tiše, s přibývajícím množstvím vypitých piv pak stále hlasitěji, vyměňovali názory na všechno možné. Kalous naslouchal a jednou za čas prohodil větu. Scillara pokuřovala a mlčela.

„Neříkal Kvítko, že se zastaví?“ napadlo najednou Murillia.
„Jsem toho názoru, že se těší z lepší společnosti,“ pousmál se Kruppe.

Scillara se rozkašlala. Zamrkala, popotáhla, znovu zakašlala a nepříliš elegantně se vysmrkala do rukávu.

„Děvče…“ povzdechl si Kalous, „pořád tě to drží?“
„Co?“ vyštěkla. „Ty myslíš… Ale vůbec ne. Jen moc silná dávka rezlistí. Asi mám tu… alergii, že jo.“

Obrázek uživatele Zuzka

Chorobný flirt

Drabble: 

"Kde se tu vzala?" šeptla Mrs Smith se zjevně otráveným výrazem.
"Nemám tušení," Susan v duchu trochu panikařila.

Tahle alternativní nerealita je přece můj výtvor. Já to píšu. Jak se sem dostala nová drahá? Tu bych s sebou přece nevzala.

Sličná dáma na prahu čtyřicítky zatím pilně dělala oči na starého pána. Nechápala, kde se tu vzala, ale spolehlivě ve společnosti dokázala identifikovat křehkého muže se solidním jměním.
Její pomrkávání přes okraje číší ovšem nemělo valného efektu.
Až závan větru, který do jídelny přinesl ze zahrady čerstvou dávku jarních pylů a následné neodbytné posmrkávání získaly Mrs Hillsman páně Woodhousovu pozornost.

Závěrečná poznámka: 

Jsem zlý, jsem zlý, jsem zlý.
Ale ještě budu muset vyřešit, jak se tedy kolegyně ve F&F ocitla... nu, uvidíme.
(Mrs Smith je Veve a ano, bude to chaos, když máme i Mrs Sigismund-Smith.)
Mrky i smrky jsou určitě vidět :)

Obrázek uživatele Jacomo

Kdy železo nestačí

Fandom: 
Drabble: 

Kol mě je kov. Víc a víc. Strach je pryč.
Však stal se zlý čin. Tam krev. Má ne, leč měl jsem vztek. A zas strach.
Ne, o mě ne.
Pěst.
Prásk. Dům byl pryč a zbyl jen prach.
A já frnk´. Dál a dál.
Let. Pád. Kov cink´. Hlas zmlk´.
Kol mě jen tu a tam strom. Dub či smrk.
Noc. Chlad.
Šel jsem vpřed. Stál tam srub a v něm kov, co jsem chtěl.
A byl tu kluk. Měl strach?
Ne, ze mě ne.
Jen mrk´ a dal mi dar. Tik tak.
Zas jsem byl muž a kov.

Obrázek uživatele Čespír

Drobná nehoda při premiéře

Drabble: 

Premiéra se chýlí ke konci. Dámy v publiku už svírají krajkové kapesníčky, připraveny oplakat nenaplněnou lásku Juliinu i svoji, pánové vedle nich netrpělivě posedávají, jeden spokojeně pochrupuje.
K hrobce se blíží lidé, světla a rozuzlení. Jen rychlý pohyb Romeovou dýkou a bude po všem.
Romeo mrkne na rozložení světla a osob na scéně, to nejde, to nevydrží! Navzdory všemu frkne, stiskne nos, je pozdě.
Romeo kýchá.
„Ach, lásko, živý jsi, jaký to dar!“ zvolá Julie v improvizovaném blankversu.
Polibek.
Paris v duchu smolí žalobu, takovým zneuctěním Mistra mu kazit inscenografii!
Opona padá. Dav nechápavě zírá.
Režisér se chytá za hlavu.

Závěrečná poznámka: 

Slovo inscenografie jsem asi právě vymyslel, nechápu, proč nějaký termín pro inscenace, v nichž herec účinkoval, už dávno nevznikl (jestli jo, řekněte mi to, já se za tu hlavu klidně taky chytnu). Posvětil mi to tento článek z Naší řeči.

Obrázek uživatele Peggy Tail

V háji

Úvodní poznámka: 

V půlce to začne být takové... intenzivní

Drabble: 

Zamrkám
kolem jehličí
jsem
ale nevím čí
už jsem zase spadla
tam, kde jsem byla před sekundou
ve smrkovém háji, noc chladná
opakuji stále tu samou nudnou
píseň
o nemoci
o bezmoci
bloumám nocí
smrkám, kapesník rudý
krvácím
jen tak z nudy
páč je to prdel největší,
když se nic nelepší
buď vděčná
máš štěstí
taky ti mohl dát někdo pěstí
zlomit ti vaz
s páteří jde všechno snáz!
to si pamatuj
v paměti uchovej pevně
všechnu naději, co zhebne
nakrm se
zadus se
to je jediné, co ti jde
smiř se s tím,
že z tebe
nikdy
nic
nebude

Obrázek uživatele Klav

Dobrodružství

Drabble: 

Sledoval zrovna ruch nádraží, když si k němu najednou přisedla mladá prodavačka lístků.
„Proč na mě pořád mrkáte?!“
„Nemrkám. Jen mi něco spadlo do oka,“ odvětil s klidem.
Chtěla něco namítnout, ale místo toho rychle vytáhla kapesník a začala smrkat.
„Neměla byste být v práci, když jste nemocná...“
„A vy byste neměl posedávat na nádraží, když nikdy nikam nejedete! Nechcete si konečně jednou koupit lístek?“
Lehce se usmál. „Nemůžu odjet. Mám tu lásku svého života.“
„Tak kupte dva.“

„Kam to bude?“
„Dvakrát do Prahy, prosím.“

Venku lístky vzal, zmačkal a vyhodil do nejbližšího koše.
Na dobrodružství už si připadal starý.

Obrázek uživatele zirafice

Na lovu

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„...a duch toho bandity tu prý straší dodnes,“ dokončí Vilda tajemně.
„Bomba,“ vydechne zrzka vedle něj a nenápadně se přisune blíž. Vilda se spokojeně usměje.
„Hapčá!“
„To křoví kýchlo!“
Tentokrát se nepřisune, ale doslova se na Vildu pověsí. „Pojď odsud,“ žadoní.
Vilda přes její rameno udělá na křoví ošklivý obličej.
„Dobrý nápad,“ souhlasí a odvádí kamarádku pryč
Křoví za nimi párkrát popotáhne a pak vydá štíhlou vlčí postavu.
Zatracená oměj, letí Tildě hlavou, zatímco mrkáním vyhání slzy z očí. Zase jí poteče z nosu až do večera. Ale vyplatilo se. Alespoň už ví, proč brášku najednou tak zajímají místní pověsti.

Závěrečná poznámka: 

Jo jo, mrk, smrk, frk, kých :D. Alergie je sviňa :D.

Další

Obrázek uživatele Profesor

Výklenek: Mááámííí!!!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Noční ticho prořízl výkřik. „Nnééé!!! Mááámííííí! Mámíííí!!!“

Marka vylétla z postele a sevřela dítě v náručí dřív, než se stačila probudit. „Psst miláčku, nic se neděje. Něco se ti zdálo,“ konejšila ho.
„A-ale b-byl tam b-bdouk. C-chtěl-l tě sníst…,“ vyrazil hošík mezi vzlyky.
„Žádní brouci maminku nespapají, neboj se. Protože maminka každého zašlápne,“ uklidňovala matka synka bojovně.

„Co se mu zdálo?“ zeptal se otec, když se matka vrátila do ložnice.
„Nějaký brouk mne chtěl sežrat. To ty jejich vyprávěnky o Venku. Kluk z nich má noční můry!“ rozčilovala se matka.
„Mrk smrk. Jsou mu čtyři. Z toho vyroste,“ odvětil otec.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Perný den apy Foibammóna z Naqlunu

Úvodní poznámka: 

5. stol. po Kr.

Drabble: 

Pět amuletů proti horečce, tři proti hadům, jeden pro mladého mnicha proti bezhlavým démonům, tři milostná kouzla, jedno rozlučovací, jedno prokletí úředníka …. Když se konečně chystal k večerní modlitbě a kaši, přišla žena s miminkem. „Stále brečí.“
Vzal je do náruče, udělal křížek. (Dobré, horkost nemá. Jen ucpaný nos.)
„Musíme ty démony vypudit, aby nevlezli dále dovnitř. Připravím amulet.“
Nahlédl do knihy. („Vyjdi rýmo, dcero rýmy …“ Účinné, ale moc dlouhé. Rituál složitý. Kaše vychladne.) Na kousek pergamenu napsal:

SMRK
MRK
RK
K

"Pověs mu to na krk, démoni do týdne odejdou. Ježíš vás ochraňuj. Slepici, co mi neseš, dej učedníkovi."

Závěrečná poznámka: 

Apa Foibammón jako profesionál použil "mizící" způsob, známý ze starověkých magických papyrů - když se něco napsalo tak, že postupně na každém dalším řádku zmizelo písmenko, předpokládalo se, že podobně zmizí i problém.
Badatelé mají za to, že koptskou magii provozovali často mniši (jako ti, kteří uměli psát a znali správné anděly), poustevna apy Foibammóna v Naqlunu je pro to důkazem: http://www.coptic-magic.phil.uni-wuerzburg.de/index.php/2019/02/08/relig...

"Vyjdi rýmo, dcero rýmy" je staroegyptské zaříkání.

Obrázek uživatele Tora

Co se v zimě naučíš, na jaře jako když najdeš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Jsme v českých zemích, někde kolem roku 1400. Hustým lesem kráčí mladý muž, v jedné ruce třímá kuši, v druhé sekyru, kolem krku má pověšený dlouhý provaz. Jde a rozhlíží se lesem.

Drabble: 

Martin, řečený Brtník, odložil nespokojeně kuši na zem. Vysoký smrk, zřejmě sražen zimním vichrem, ležel povalený na zemi a mrkal na něj osleplým okem pracně vydlabané brtě.
Včelí roj byl fuč. Prohlížel si otvor, ke kterému se ještě na podzim dostával jen namáhavě, pomocí provazu. Osahal vnitřek, očichal prsty… Nebudou daleko!
Zaposlouchal se do zvuků lesa, očima pročesával koruny stromů. Srdce mu poskočilo. Támhle!
Vzal do ruky sekyru, rozvážně ji rozkýval. Dohodí? Nedohodí? Naštětí neuletěly daleko, ale přece jen…
Švih! Ostří se zakouslo do kmene stromu, v koruně kterého bzučel velký roj včel.
Oddechl si. Neházel sekyrou celou zimu nadarmo!

Závěrečná poznámka: 

Brtníci, lidé, kteří v lesích pečovali o divoké včely, zpracovávali a prodávali včelí vosk a med, byli vždycky vážení. Jejich práce měla sladký závěr, ale byla tvrdá. Dohledávat roje, označovat "své" stromy, pracně dobývat sladký med - nebyla to práce pro každého. V době, kdy se energie ještě měřila lidskou silou, to byl med, a nikoli ropa, co pohánělo společnost.
Jenže včely nedbaly lidských zákonů a tak se naskýtal jeden velký právní hlavolam. Jak daleko může brtník pronásledovat svůj roj? Včelstvo vyletí, shromáždí se jako hrozen na větvi a letí dále. A co chudák brtník? Musí jen smutně přihlížet, jak mu zdroj obživy mizí v dáli?
V každém regionu byly uplatňovány jiné zákony, obvyklé však bylo, že brtník mohl sledovat roj až tam, kam dohodil sekyrou.
Pokud svůj roj dohnal a usadil zpátky, nikdo už neměl právo mu ho odnést. V opačném případě mohl jen smutně sledovat, jak mu uletěly včely a čekat,zda odněkud odjinud se nevynoří nový, cizí roj.
Brtníci měli v podstatě jen dva nepřátele - medvědy a zloděje medu.
V roce 1537 například jen v Saalau vybrali medvědi čtyřicet pět včelích dutin - brtí (proto je medvěd hnědý taky nazýván brtník). Na medvědy platily pasti, na zloděje odstrašující tresty a vysoké pokuty.
Brtníci měli svých brtí povícero, existují prameny, které uvádí, že jeden brtník obhospodařoval až na 500 brtí. Na stromy lezli pomocí provazu, časem začali místo dutin stromů používat špalkové brtě, které se posléze přetransformovaly do včelínů.

Zdroj: Michaela Vieser - Mastičkáři, čichači kávy a brabenáři, aneb čím se živili naši předkové.

Omlouvám se za předlouhou závěrečnou poznámku...

Malý písař

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Časem se drabblátka o Cimburku rozhodla, že chtějí být rozvedena do širšího příběhu, který má dvě samostatné, ale mírně se prolínající dějové linky. Včera jsme byli na hradě, dnes v městečku nepříliš vzdáleném. Obě místa navštěvuje bratr Metoděj, hrnčíř a laický kazatel. Dnešní setkání se odehrává asi deset let po včerejším, a to v době před odchodem Jana Husa do Kostnice.

Drabble: 

„Teto Majdaleno, jsem tak ráda, žes dnes přišla i s dětmi,“ posadila se Anežka vedle mladé matky. „Ukaž, vezmu Martičku, však už nemá moc místa u tebe na klíně,“ usmála se. Majdalena jí s úlevou podala dcerku a protáhla si ztuhlá záda. Děťátko v jejím lůně se již brzy chystalo na svět a Martička byla příliš těžká.
„Teto, než přijde bratr Metoděj a bude vyprávět o Pánu Ježíši, chci ti ukázat, jak Prokůpek pokračuje s psaním. Prokope,“ zavolala chlapce, „podej tabulku a pisátko, ukážeš mámě, jak už umíš R. Piš: hrk, mrk, brk, trk...“ „A ještě smrk,“ maluje chlapec písmenka.

Závěrečná poznámka: 

Vskutku vypečené téma :-)

Obrázek uživatele Amy

Superhrdinské námluvy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Batman je nejlepší detektiv světa. O Supermanovi se to bohužel říct nedá...

Drabble: 

Superman miloval možnost pracovat v Lize spravedlnosti.

Opravdu.

Jediným problémem byl Batman. Začal totiž se Supermanem flirtovat.

Nebo dělat něco velmi, velmi podobného.

"Ten manévr," mrk, mrk, "z tvé strany byl neuvážený," mrk, mrk, "a mohl jsi svou sílu využít lepším způsobem." Mrk.

Superman toho už měl tak akorát dost. Vždycky byl muž činu a rozhodl se, že Batmana políbí.

Uchopil ho za ramena, přitiskl k sobě...

A Batman mu kýchnul do obličeje.

"Já s tebou neflirtuji!" bránil se poté Batman, zatímco posmrkával do Supermanova pláště. "Mám rýmu a pálí mě oči!"

Supermana po následující měsíc v Lize nikdo neviděl.

Tam v dálce vidím všechny své předky...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podfandom Já a kloni.

Drabble: 

Ráno se probudilo zatažené a naprosto nevhodné pro kar, ale co už. Jarl nastydnout nemůže a nový jarl bude tak navlečen do teplých svršků, že se spíš upeče než prochladne.
Pozůstalí se shromáždili dole v přístavu u plně naložené lodě, která jarla doveze do Síně Hrdinů.
"Dobrý?" naklonila se Gwen k novému jarlovi, dvanáctiletému klučinovi, který se tvářil strašně drsně. Jako šmirglpapír.
Njörld po ní hodil zamračený pohled.
"Jo."
Gwen zachytila pobavené pohledy kluků a skryla úsměv. Za chvíli bleskla pohledem po Njörldovi. Pevně stisknuté rty, čelo jak bouřkové mračno. A zrádné mrkání.
Gwen našpicovala uši. Tiché smrk jí neuniklo.

Závěrečná poznámka: 

Zbavit se Monty Pythonů bylo těžké.
Drc drc
Šklíb šklíb
"Nic mi neříkejte!"

"Eriku, chtěl bys, aby ti na hlavu spadlo šestnáctitunové závaží?"
"Já nevím..."
"Já bych chtěl, aby na mě spadla Rachel Welchová."
...

Obrázek uživatele Bídák

"Zábavné" hospodské hry

Úvodní poznámka: 

Nutrie - v pohodě
Tučnák - jasnačka
Ale tohle?

Sami si za to můžete. Dějově se nikam neposouváme. S tímhle tématem to fakt nešlo...

Drabble: 

V hostinci bylo všechno při starém. Stále se chlastalo a přicházelo s novými, a čím dál víc nechutnými hrami.

Například o úplňkovém večeru, přišli s nápadem na hru, při které se každý musel napít piva. Napít, al nepolknout. Jakmile měli plnou pusu chmelového moku, úkol pokračoval. Na stole byla hromádka soli smíchané s pepřem a každý musel část směsky vmrknout do oka. Cílem bylo nevysmrknout z té bolesti pivo nosem.

Ptáte se, jaká byla výhra? Možnost dál pít v hostinci. Protože ty, co pivo vysmrkli, Bídák bez milosti vyhodil.

Nechutná hra...
Ale tu bandu vochmelků na pár večerů dokázala zabavit.

Závěrečná poznámka: 

Prostě jsou to prasata. Ale to už dávno víte...

Obrázek uživatele Rebelka

Jak svět přichází o vynálezce

Fandom: 
Drabble: 

Ten, jehož jménem se nemusíme zabývat, protože už brzy skončí v cele, nervózně pokukoval po lordu Vetinarim.
„Co jste mi to přinesl za vynález?“
„Říkám tomu mrkvovlnka, protože Vám to ohřeje jídlo dřív, než mrknete…“
Vetinari mrknul.
„Ale… ale… vy to berete moc doslova. A já jsem ještě nebyl připravený…“
Vetinari mrknul znovu.
„Vy tomu nerozumíte!“
Dvořané se začali obezřetně rozhlížet po nejbližším úkrytu.
„Vskutku pravíte?“ upřel na něj Vetinari Pohled. Tentokrát nemrkal ani trochu.
Ten, jehož jménem se nemusíme zabývat, protože už brzy skončí v cele, smutně posmrknul. Mrkvovlnka skončila na stejném smetišti jako kolíkulačka, ledovnička a bezdrápkový telefén.

Obrázek uživatele winterpool

Pod kořenem

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžím, tedy bez nároku na body atd

Drabble: 

Po první půl hodině se tomu ještě smála. Pak jí to přišlo jako špatný vtip.
Nakonec si zoufala.
Slyšela kamarády z chaty - “Zdeno!? Zdenooooo!!!!?” Hledali ji. Marně však tloukla pěstí do zrádného kořene.
Ticho. Nejspíš odešli dorazit zbytky.
To jí připomnělo… žízeň.
Na jedné straně žízeň, na druhé urputná potřeba.
Vydrž!
Snáší se noc, tichá, studená.
Už žádné volání..
Najdou ji vůbec?
Pokouší se o ni mdloby.
Zdá se jí to, nebo ten smrk skutečně zamrkal?
Začíná blouznit.
Zima, zima…
Myslí na vojáky v zákopech. Ti to také zvládli!
I jim byla zima.
Je jen jeden způsob jak se zahřát…

Závěrečná poznámka: 

Tohle drabble je takový skromný tribut jedné žijící legendě

Obrázek uživatele KattyV

Ach ta čeština 2

Drabble: 

Mistr Harold se sice často choval příšerně, ale jako učitel byl nedostižný. I když… i tehdy se občas projevovala jeho zlomyslnost.
Přeměna živé rostliny na jinou, bez toho, aby došlo k její úhoně, je nesmírně obtížný proces. To, že mistr vymyslel vlastní inkantace, je jistě obdivuhodné, ale jejich znění!!!
„Strč-prst-skrz-krk-mrk-smrk,“ pronesl ledabyle, máchl hůlkou a půvabná jablůňka se mrknutím oka proměnila v pichlavý smrček.
„Sterč-perst-skerz…“ trápila jsem neohebný jazyk.
Copak jsou v češtině samohlásky zakázané? zuřila jsem.
A znovu a znovu. Jabloň zůstávala jabloní.
Pekelně jsem se soustředila.
Konečně tady stál smrček… pokrytý stovkami očí, které na mě výsměšně pomrkávaly.

Obrázek uživatele Tlegy

Krk, smrk, mrk.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To máte tak, když z večera čtete zadání a ráno zapomenete, zda-li krk či mrk.
Pokračuji v příběhu Přichází Marigold. Předchozí část zde:<a href=http://sosaci.net/node/40261>Přichází Marigold

Drabble: 

Marigold podivně mlčel, pil pivo a poočku pozoroval sedící dívku.

„Co mlčíš, Marigolde, copak jsi ještě nikdy nebyl odmítnut?“

„To ano, ale já o ní píšu baladu a ona….“

„Cože. Baladu?“

„Jo. O krvavém boji v lesním úvoze. Každý muž teď snívá,“ spustil,

„Jak krásnou tvář pod rouškou ona skrývá,
její spanilý krk,
jak osamělý smrk,
na sebe pozornost lapků strh.
Každému z nich se zachtělo,
zneuctít její krásné tělo.
Však jako lítý vlk,
zaklínač se na ně vrh.
A brzy z těch tří těl,
život bez mrknutí odešel.

Ta krásná dívka jménem ….

A copak vím, jak se vůbec jmenuje?“

Obrázek uživatele Saphira

Spiknutí stromů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No jak bych to... promiň, Marigolde, já tě ve skutečnosti mám opravdu ráda :)

Drabble: 

Uprostřed hlubokého lesa se hřáli u malého ohýnku, na kterém Marigold opékal veverku. Geralt zamyšleně čistil stříbrný meč od krve. Regis ležel a meditoval.
Když snědli nevelkou porci veverky, Marigold se natáhl po loutně.
„Ne,“ udtušil zaklínač. Básník smutně stáhl ruku z nástroje.
Najednou se ochladilo. Zavál vítr a sfoukl oheň. Tváře jim osvětlovaly rozžhavené uhlíky.
„Kde je Regis?“ vyjekl polekaně Marigold, když si všiml, že upír chybí. Geralt se rozhlédl. Skutečně, byl pryč.
Bard se otáčel kolem sebe, paniku v očích. „Ten smrk na mě mrknul!“
Geralt se podíval směrem, kterým Marigold ukazoval.
Regis se tam schovával za smrkem.

Obrázek uživatele Oliver

Bonusový nepřítel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původně jsem zamýšlel něco s dryádou, ale ta není kanonicky ukotvená a nakonec mi tahle scénka přišla i lepší. Horší už bylo narvat to do sto slov, pořád mi to někde přetejkalo.

Drabble: 

Ghúl Samem smýkl.
Dean slyšel tupé zadunění, když bratr narazil hlavou do jednoho z náhrobků.
Vzduchem zasvištělo ostří mačety.
Tělo ghúla ještě kráčelo jako dekapitované kuře.
Dean se už ale skláněl nad Samem. S obavou sledoval, jak se bratrovi protáčí oči. Rána na hlavě pořádně krvácela.
"Tak jo, dostanem tě do nemocnice," řekl Dean, ale Sam zvedl ruku a ukázal do tmy na kraji hřbitova.
"Ten smrk na mě mrk," zamumlal.
Dean se ohlédl. "Tak zaprvý je to borovice, za druhý-"
"Mrk smrk. Na mě. Heh," nedal si to vymluvit Sam.
Další ohlédnutí.
Pohyb.
"Sakra!"
Zpoza stromu vyrazil další ghúl.

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 3

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Možná bych tomu měla založit fandom. :D

Drabble: 

První dětskou nemocí, kterou mimino chytí, je rýma. Jenže mimino neumí smrkat. Tak pořídíte, jako zodpovědná prvomatka, odsávačku. Ideálně už když jste těhotná. V době, kdy o tom víte totální kulový a sami nemáte rýmu. Takže vezmete tu první, co vám padne pod ruku. S balónkem.
Pak přijde rýma. Žádný smrky smrk, mrky mrk. Nene. MUČENÍ! Balónková odsávačka je totiž zlo. Dítěti je sotva šest neděl, možná ani to ne, ale už ví. Jakmile ji zmerčí, a to prosím ještě moc dobře nevidí, začne ječet. A bránit se.
Pak ji vyzkoušíte na sobě, jelikož tu rýmu máte taky. Jop... Zlomatka.

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě jsem ji vyzkoušela, až když jsem koupila jinou... :D

Obrázek uživatele netopýr budečský

Moje moje moje!

Úvodní poznámka: 

Varování: koronavirus a kapénková infekce

Drabble: 

Jsem frajer a mám rád bílou barvu a dřevo. A tak, když mě člověk vypustila na stůl, abych si tam mohl šmejdit mezi druhou a třetí večeří, rozhodl jsem se, že stůl chci.
A dal jsem se do práce
My netopýři máme pachové žlázy na hlavě. Takže když kejchne netopýr, neznamená to, že na vás pošle smrkelem koronavirus kapénkami infekční nemoc, ale že si značkuje teritorium.
Místo trapného dělání žlutých loužiček prskáme neviditelné značky.
To mrkáte na drát, co?
Jenže ta moje člověk každý den otře stůl nějakým cizím smrádkem.
Takže musím zase půl večera chodit a značkovat.
Ach jo.

Závěrečná poznámka: 

Netopýři opravdu takhle značkují.
Koronavirus navíc nepřenáší - ten mohou přenášet kaloni. Není však vyloučena nákaza netopýry člověkem. Netopýři však mají unikátní metabolismus, fyziologii a vůbec celé fungování, takže většina virů u nich moc dlouho nepřežije.

Stránky

-A A +A