DMD č. 3. pro 3. 4. 2020. Téma: Mrk smrk

Obrázek uživatele saasa

Stromy mají oči

Úvodní poznámka: 

18+

Kdo si není jist, že chápe název, neměl by číst obsah.

Drabble: 

Bobby se v malé prohlubni mezi kořeny třásl zimou, ale neodvažoval se pohnout z místa. Věděl, že ho hledají a že jsou nedaleko. Slyšel nelidské zvuky, které vydávali a nedokázal zaplašit výjev, který se mu dokola přehrával v hlavě. Ty stejné zvuky, ty stejné postavy a výraz na tváři jeho matky, když jí jedna z těch postav otcovou sekyrou přeťala páteř a ona se bezvládně zhroutila. Našedlé provazy čehosi, co jí postavy trhaly z otvoru v zádech a rvaly se o krvavé cáry, které si chvatně cpaly do úst.

Bobby doufal, že ostatní stihli utéci a přijdou mu na pomoc.

Obrázek uživatele Lady Peahen

Bez kalhot

Drabble: 

"Zaslechl jsem něco o veřejné nahotě," začal Laurens. Znělo to bezelstně, ale jen těm, kdo ho neznali. "Nemáte pro nás historku, pane generále?"
*mrk*
"To nestojí za řeč," zkusil Washington. Marně.
"Ale notak, Georgi!" odbyl výhradu Laurens a šťouchl generála loktem.
*mrk* *mrk*
Theodosia vyprskla potlačovaným smíchem.
"Je pozdě..." zkusil generál poslední možnost úniku, ale tím rozesmál i ostatní.
"Není, co vyprávět," rezignoval. "Šel jsem si zaplavat. Jednu dámu napadlo, že ukojí svoji zvědavost nejlépe, když mi mezitím ukradne šaty."
"Proboha! Co jste dělal?"
Washington se pousmál: "Co jsem mohl dělat? Sháněl jsem se po fíkovém listu a nejbližším konstáblovi..."

Mrk na smrk

Úvodní poznámka: 

Pokračování dračáku z předminula.

Drabble: 

Po ranní houbové smaženici Petr pokračoval ve vyprávění plot-linu tak usilovně,
jako by příběh skutečně prožíval.

Tomáš líně klepal prsty o stůl a Libor ještě napůl klimbal a jen tak ledabyle se šťoural vidličkou ve zbytcích snídaně, minimálně Lucka, posilněná tradičním cappuccinem s notnou dávkou cukru, však Petra sledovala pozorně.

Pán jeskyně byl v realitě očima vpitý do mapy, ale myšlenkami byl
ve svém světě, kde vězel spolu se svými druhy ve spodním patře pekla a nahmatat dokázal kromě nich jen kořeny jakéhosi stromu. Zamrkal. Není to smrk? A byly to opravdu bedle, které jsme na dnešní smaženici byli natrhat?

Obrázek uživatele JednoDuše

Dva

Fandom: 
Drabble: 

Hluboký les. Strom vedle stromu. Vedle dalšího stromu. A dalšího stromu.

Mrk Smrk na Borovici.
Co po mě házíš šiškou mladíku“, odvětila Borovice suše. Jak jinak, když už 14 dnů nepršelo a byly fakt velký vedra.
Já si tady jen tak smrkám. Co jinýho taky dělat, když sem smrk.
Kdybys po mě aspoň házel okem jako Buk“, odvětila Borovice. „Šišku tu má kde kdo
S Bukem to daleko nedotáhneš, ten opadává“.
Ty zase pícháš všude kde stojíš“, popíchla ho mírně rozverně Borovice.

A tak tam spolu tak stály, chvílema se hašteřily. A jestli nepřišli dřevorubci, stojí tam vedle sebe dodnes.

Obrázek uživatele peva

Škola základ života

Fandom: 
Drabble: 

Pri každom kúzle je veľmi dôležitá správna intonácia. Prváci sa ju učia celý rok. Kontrolujú tón hlasu, poctivo opakujú každú slovnú hračku aby ich "r" bolo skutočne "r" a zo "s" sa nestalo "z".
Správny pohyb rúk je ďalšia zložitá vec. O pár stupňov vedľa a namiesto krásneho ohníčka sa vytvorí niečo..no, nazvime to prskomet.
Nič sa nevyrovná tomu pocitu, keď sa tieto dve disciplíny spoja v jedno krásne umenie.
Najťažšie je však naučiť sa, kedy ho používať. Nejeden mág pohorel pri tom, keď chcel svojej vyvolenej vyčariť ružu hodnú jej krásy.
Ono keď hromovým hlasom zadeklamujete "Mrk smrk!"...

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Malá lekce slušného chování

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za vulgarismy se předem omlouvám.

Drabble: 

Nezkoušej nikdy realizovat v praxi onu známou frázi strč prst skrz krk. Zejména ne tehdy, jsi-li pln žbrnd. Obsah žaludku udělá hrk a nastane vrh.
Před druhými nedělej brk ani prd, jen v ústraní si dle přísloví zdraví tvrď. Pouze do kapesníku a nenápadně dělej smrk. A při jídle a pití žádný srk!
Buď hrd, jen decentně však na slečny dělej mrk. A také měj umytý krk. Vštípíš-li si tato základní pravidla, bude ti nakloněn seznamovací trh. V opačném případě nebude žádné prc, leda tak prd!
Tyto zásady jsou prosté, nekoukej na to jak vyoraná myš; pardon, jako pokácený plch!

Závěrečná poznámka: 

Musím vysvětlit naše rodinné přirovnání pokácený plch. Kdysi jsme na zahradě káceli suchou švestku a objevili jsme, že dutina kmene je plná plchů. A ti byli ze svého skáceného obydlí tak překvapení, že na nás hodnou chvíli zblble koukali, než se vydali hledat nový úkryt. Proto jsme vyoranou myš nahradili pokáceným plchem, neboť myš se nám nikdy nikde vyorat nepodařilo.:-)

Obrázek uživatele Lejdynka

Smrk mrk, mrk smrk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

2. drabble. Bez nároku na bod.

Doufám, že už to tu není, ale chtělo to tu být. :))

Drabble: 

Mrk.
Smrk mrk smrk smrk mrk mrk.
Mrk mrk.
Smrk smrk mrk mrk smrk mrk smrk.
Mrk.
Mrk.
Smrk smrk smrk smrk smrk.
Mrk smrk.
Smrk mrk.
Smrk mrk mrk mrk mrk mrk.
Mrk smrk
Smrk.
Smrk smrk.
Mrk.
Smrk mrk mrk smrk mrk mrk smrk mrk.
Mrk smrk.
Smrk.
Smrk.
Smrk smrk smrk smrk smrk smrk.
Mrk mrk.
Mrk.
Mrk.

*ticho*

*vyčkávaně hledí*

*doufá v úspěch*

"Ne, Vilíku," povzdechne si unaveně Rikitan, a důkladně si v rámci relativně povedené autosugesce promne nos kostkovaným kapesníkem. "Nemyslím, že bychom mohli mrkání a popotahování používat místo teček a čárek v Morseově abecedě."

Závěrečná poznámka: 

Nezkoušejte to vyluštit, fakt to nic neznamená. :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Elrond

Pastýř stromů

Fandom: 
Drabble: 

Na dohled od jezera byla půda měkká množstvím vláhy a hojně porostlá mechem. Zem pod nohama lehce pružila a do mechu se nohy bořily jako do polštářů.
Timpinen si často při hře na píšťalu poskočil a přesto nevydal žádný hluk.
Hvězdy mu k písni svítily jasnou modrou září, stromy nakláněly větve a jemně šelestily listím. Několik elfů bylo vábenou jeho hudbou. Následovali jej však zpovzdálí, aby jej nevyplašili.
Tak se dostal do temnějšího lesa, kde byl sem tam listnatý strom mezi jehličnany. Hrál zrovna na paloučku, když se jeden smrk otřepal, protáhl si větve a otevřel oči, které dlouho spaly.

Obrázek uživatele Ansonville

Špatný den

Drabble: 

Zápis č. 125 v osobním deníčku:
Dnes jsem neměl chodit do práce.
Začalo to už ráno. Bylo větrno a já si zapomněl vzít bundu. Do uniformy jsem se převlékal déle a málem nestihl nástup.
Půlku směny byl klid.
Pak mi vítr fouknul něco do oka a já ten bordel asi hodinu vymrkával. Bylo to naprosté utrpení!
A pak to přišlo. Z toho mrkání a slzení mě začalo šimrat v nose. Dal bych cokoliv za to, abych se mohl vysmrkat. Ale nešlo to! A pak jsem prostě...
Od zítřka jsem z hradní stráže převelen do kanclu. Ta hučka mi bude chybět.

Obrázek uživatele Arenga

Mne to opravdu nebaví, Cosette

Úvodní poznámka: 

Nejmladší dceři Paulíny a Norberta Krásových, Haně, je sedm a půl roku, je žačkou druhé třídy obecné školy. Její nejstarší sestra Cosette je jednadvacetiletá mladá dáma, která se připravuje na své vysněné povolání učitelky měšťanských škol (brzy úspěšně ukončí poslední rok povinné tříleté praxe). Je jasné, že dbá i na domácí přípravu své nejmladší sestry.
drabble volně souvisí s tímto: http://www.sosaci.net/node/31611
Praha, jaro 1912

Drabble: 

„Mne to vůbec nebaví.“
Cosette vyloudila povzbudivý úsměv. „Přírodozpyt je důležitý, Haničko, všechno má své zákonitosti a ty je třeba pochopit. Vyjmenuj alespoň tři jehličnaté stromy.“
Malá obrátila oči v sloup, verbálně odporovat si však již netroufla. „Smrk, smrk, smrk.“
Cosette jen stěží potlačila smích. „Tři různé jehličnaté stromy.“
„Smrk, borovic a jedel.“
Překvapeně zamrkala. „Cože?“
„Ještě znám modřín.“
„Výborně, ale proč ten borovic a ten jedel,“ zdůraznila zájmena.
„Protože ten strom, ten smrk a ten modřín. Říkalas přece, že všechno má svoje zákonitosti.“
Nevěděla, dělá-li jí to sestra schválně, nicméně pomyslela si, že Hanička se v životě rozhodně neztratí.

Nenápadné dvoření

Fandom: 
Drabble: 

Poté, co ji došlo, že se Brenta jen tak nezbaví, tak se rozhodla přistoupit na jeho hru a využít všeho, co se o něm dozví. Ačkoliv ji to nebylo vlastní, zkusila použít ženské zbraně. Takže na jednu stranu dělala mrk, mrk, aby zjistila, zda si toho všimne a na druhou stranu smrk, smrk, dávala najevo, že je jen slabá ženská, která potřebuje něco nést, s něčím drobným pomoci.

Za nějakou dobu už je všichni považovali za pár. A čím více to popírala, tím více byli ostatní přesvědčení, že se k sobě hodí. Dohadovali se pouze o tom, kdy bude svatba.

Obrázek uživatele Roedeer

Kytara z Lombardie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Velmi volně vkládám do rozepsané série.

Odehrává se v Praze roku 2031 a busking je už zase normálně povolený.

Drabble: 

Tu elektrickou kytaru koupil už před lety v jednom lombardském vetešnictví, než se dotoulal zpátky domů a zakotvil na Havelském trhu. Nebyla ledajaká: ze smrkového dřeva zíral suk tmavý jako duhovka ohnivé Italky, a jeho tehdejší holka kolem něj holografickou barvou domalovala přivřené víčko s vějířem řas.
Takže když jste se nechali zlákat jeho hudbou, zamířili blíž a podívali se ze správného úhlu, to smrkové oko pohlédlo taky; na ty dvě pihami kropenaté holky, starou paní s rudými nehty, kluka, co se nedávno porval a zakaboněného závozníka.
Házeli mu do futrálu mince, slunce pražilo a Štěpánova rozezvučená kytara děkovně mrkala.

Obrázek uživatele zirafice

Tábornické trampoty

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní
bez nároku na bod

Drabble: 

Včera na mě mrk
rozložitý smrk.
Zdrhám o zlomkrk.
V tomhle lese straší!

Pod strání jsem potkala,
na mou duši, hejkala,
málem jsem se po...močila
Nesmějte se braši!

U jezera vodní víly
nemile mě překvapily,
vodníka tam přivábily,
když jsem se šla večer mýt.

Za stanem už od klekání
prochází se bílá paní,
ruší moje klidné spaní,
nepřeje mi chvíli klid.

Trpaslíci, potvory,
hloubí v cestách otvory,
že i moje pohory
snadno se v nich ztratí.

Prchám cesta necesta
z lesů zpátky do města
a už nikdy víc,
nevrátím se do přírody,
nezmatou mě její svody,
nevábí mě nic.

--- verze 2 ---

Včera na mě mrk
rozložitý smrk.
Zdrhám o zlomkrk.
Určitě tu straší!

Ráno jsem potkala,
pod strání hejkala.
Jak já jsem prchala!
Nesmějte se braši!

U vody mě překvapily
škodolibé vodní víly,
vodníka tam přivábily,
když jsem se šla mýt.

Bílá paní
nemá stání,
vzdycháním mi trhá spaní,
nepřeje mi klid.

Trpaslíci, potvory,
vyhloubili otvory,
v kterých moje pohory
snadno se ztratí.

Strašidla se spikla asi
bodláků mám plné vlasy
už mě třikrát svedly z trasy
šišky na mě klátí

Prchám cesta necesta
bystře zpátky do města
nikdy už víc,
nezavítám do přírody,
marné všechny její svody,
nevábí mě nic!

Závěrečná poznámka: 

Tak trošku tam chybí jedna sloka po trpaslících, ale ať to skládám jak skládám, ne a ne to sejmout na 100 slov :(.
EDIT: nedalo mi to a nakonec jsem zplodila verzi dva, která má o sloku víc, takže líp sedí mé původní rytmické představě. A protože je tohle drabble stejně nesoutěžní, nechávám tu verze obě, nechť si ctěné čtenářstvo vybere samo :D

Obrázek uživatele Jan F. Rajm

Šmírkáci

Úvodní poznámka: 

Z předchozích drabblů:
Měsíc pukl a jeho snová matérie zaplavila svět.

Drabble: 

Když se po hutné noci rozplynula ranní mlha, klouzaly kapky rosy po stěnách mého stanu.
Vylezl jsem na zelenou trávu a protáhl rozlámané kosti.
Palouček, kde jsem stanoval, byl uprostřed smrkového lesa.
Stromy se mi však zdály nějak blíž než když jsem včera večer rozbíjel tábor.
A už vůbec nestál ten obří strom hned vedle ohniště.
Natáhl jsem se pro boty.
Něco zapraskalo.
Asi větve.
Rozhlédnu se.
Najednou je tu nějak těsno.
Stromy se zdají být zase o kus blíž.
Obří smrk se naklání.
Jeho šišky se na mě dívají.
Nechtějte slyšet ten ohavný zvuk, když stovka šišek naráz mrkne!

Obrázek uživatele Brygmi

Na procházce v lesíčku

Fandom: 
Drabble: 

Les byl krásný, přívětivý, lákal milence k procházce, říčka lákala k napití, mýtina k lehnutí.
Nemohli jinak, než se k sobě přitulit. Ach, ta mladá láska!

„Hej!“ dívka vykřikla.

„Co je?“

„Ten smrk na mě mrkl!“

Rozesmál se: „Ale, miláčku, to byl jen stín.“

„Houbelec! Někdo nás šmíruje, bylo to jasný oko," začala se oblékat.

„Tak se pojď podívat, uvidíš, že to byla jen tvoje fantazie.“

Vstali a šli se podívat na údajného šmíráka.

„Nikdo tu není, jen stromy,“ přiznala.

Opět neodolala dotekům a nechala se povalit do mechu.

*

„Hmmmmmmmm… Co myslíš, že asi dělají?“
„Hmmmmmmmm… Enťata. Asi dělají enťata.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Probouzení

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Kletba Bílé čarodějnice neležela na všech narnijských hvozdech stejně. Přelévala je ve vlnách podle toho, kde se právě nacházela či kam byl zrovna upřen její zrak. Udržet po léta v područí spánku statisíce živoucích bytostí nebyl jednoduchý úkol ani pro velkou Jadis z Charnu.
A tak se dryády, hamadryády i sylváni čas od času probírali ze smrtelné únavy, tu po jednom, tu ve skupině. Pomalu zvedali ztěžklá víčka, pokoušeli se otevřít ústa zaslepená sněhem. Hledali další oko, další větev, která jim pokyne na pozdrav. Šátrali pod zemí po známých kořenech. A pevně je stiskli, když udeřila další vlna ledového kouzla.

Obrázek uživatele kytka

Večer v prázdném městě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Na staveniště se snáší soumrak. Pracovní ruch ustal, utichlo bušení kladívek i písničky řemeslníků. Jen řetězy hupcuků skřípou ve večerním vánku.

Mínka se toulá ulicemi prázdného města. Baráky z prken a papundeklu vypadají jako kulisy ochotníků. Smrkové dřevo voní pryskyřicí.

Jenomže zavřeš oči a všechno se změní. Ruch a shon, sténání a křik deliria, rychlé kroky sester a šourání invalidů, úsečné povely lékařů, pach desinfekce a hnijících ran, píšťaly lokomotiv, přivážejících nové a nové raněné z Haliče, Zakarpati, Itálie.

Mínka prudce rozevře víčka. Ticho kolem ji málem povalí.

Z otvoru po suku pomalu stéká pryskyřičná slza. Mrknutím zažene svou vlastní.

Závěrečná poznámka: 

Pardubická vojenská nemocnice byla postavena během zimy a jara 1914/15 na 80 hektarech. Tvořilo ji 365 baráků, každý 160 metrů dlouhý. Bylo to skutečné město s vlastními pekárnami, prádelnami, ubytovnami a restaurací pro personál, jatky i drůbežárnou, s pěti vlastními nádražími.

Hra

Fandom: 
Drabble: 

„Viktore!“
„Nemůžu!“
„Chtěli jsme si zahrát!“
„Máma je v práci. Hlídám ségru. Zítra?
„Doučování.“
„Pozítří?“
„Trénink. Můžu o víkendu.“
„To jsme u táty.“

Viktor čte pravidla: „Souboj titánů. Hráči si zvolí svou virtuální postavu. Ségra, musíš pořád popotahovat!“
„Já chci kaky hrát souboj kikánů.“
„Nikolo, nehuhlej.“
„Nehuhlám. Špakně slyšíš.“
„Nehádejte se, hrajem. Má to zvukové rozhraní. Každý řekne svoji superschopnost.“

„Já jsem teda dost zklamanej. Prej jedenáct let na tom makali. Víš, co to muselo stát? Jen jsme se hodinu motali v pořád hustějším lese a zakopávali o kořeny!“

„Nikolo!!! Cos přesně řekla!“
„Jsem Medusa a můj pohled přináší smrk!“

Obrázek uživatele Dangerous

When the past and future mingle, you get the present

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Don't = 2 slova

Drabble: 

Put on some make-up. Don't forget the mascara; the camera needs it. Forget the lipstick. Tie up your hair nicely. And then put on your facemask and grab your headphones.
The countryside is deserted, but you are not alone.

Make yourself a cup of tea. Put on your comfortable pyjamas and turn on the speaker. Choose a book to read aloud tonight.
There is no fireplace to sit at, but you still have company.

Turn off the news. Work from home. Charge your phone. Again. There may be a world pandemic outside, but you still connect, laugh, and date.

Pomalé probouzení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Obávám se, že trochu alternativní realita, což právě v tomhle fandomu dělám nerada. Ale mohlo to tak nějak být...

Drabble: 

Nemohl být větší rozdíl než mezi prastarým Fangornem a lesy v blízkosti Orthanku.
Původní stromy nechal Saruman vykácet, stále ale potřeboval dřevo. Do Fangornu si ani skřeti netroufali.
Vznikl proto nový les. Rychle rostoucí smrky, všechny ve vzorných řadách.
Entové je vnímali jako naprosté cizince. Tohle byli otroci určeni pro sekery, ujařmení, němí.
I Stromovous jen krčil uzlovatými rameny.
Řeřábek měl však jiné mínění. Tajně smrky navštěvoval a rozmlouval s nimi. Dlouho bez odezvy. Ale kteréhosi dne jeden strom zamrkal, jako by se probouzel...
Saruman nic netušil. V útoku na Železný pas však podpořily enty i smrky. A získaly svobodu.

Závěrečná poznámka: 

A potom žili Fangorn a smrčina u Železného pasu navěky v přátelství.

Obrázek uživatele Remi

Trable satyrů

Úvodní poznámka: 

Letos asi vážně sázím na méně známé fandomy. Tak snad aspoň trochu pobaví. :)

Drabble: 

„Ta nymfa mě prostě nechala!“ vyprávěl překvapeně faun. „To je třetí jenom tenhle tejden!“
„Nymfy poslední dobou nemají žádnej vkus,“ přisvědčil satyr. „To je samý ‚Znáš se s Apollónem?‘, ‚Zahraješ mi na syrinx?‘, ‚Když jsi říkal, že jsi úplný zvíře, představovala jsem si to jinak…‘“
„Přesně.“
„Počkej,“ zarazil se satyr. „Nezkoušel jsi na ni zase ten starej trik s převtělením se do stromu, že ne?“
„No, je to přece klasika…“ uhnul faun pohledem.
„To je samý ‚mrk mrk‘, nenápadnost jak smrk v zahradě Hesperidek, a čekáš, že na to sbalíš nymfu?“ satyr složil hlavu do dlaní. „Ty seš ale kozel…“

Závěrečná poznámka: 

Následuje drabble Trable nymf.

Obrázek uživatele Gilnar

Jarní problémy

Drabble: 

Táborák vesele plápolal. Měkké světlo zlatilo lahváče a jemně vykreslovalo tváře okolosedících. Každý ví, jak oheň působí na člověka, na jeho ochotu mluvit a svěřovat se - ve skupině, i mezi čtyřma očima.
Viola zírala do plamenů a občas mrkla po Filipovi, sedícímu naproti. Ten dělal to samé, v perfektní protifázi.
„...a tak to skončilo,“ vyprávěla Viola. „Je to už dlouho a cítím se nějak sama...“ Znovu vzhlédla a lehounce zamihotala víčky, jako když motýl střásá rosu.
„HEPČÍÍK!“ udělal Filip a mocně zatroubil do kapesníku.
„Blbá alergie,“ zahuhňal. „Promiň, co jsi říkala?“
Viola protočila zrak a posunula se o špalek blíž.

Obrázek uživatele Scully

V prostoru

Drabble: 

Lidé visící v dopravním prostředku, hlava na hlavě, noha na noze. Hromadná doprava dostává každodenně svému názvu. Normální, běžné, obvyklé.
Jenže pandemie se šíří. Panika se taky šíří. A paranoia. Tři pé, ruku v ruce. Lidé jsou ostražití. Drží si odstup, pokud možno jezdí autem nebo zůstávají doma. V hromadných prostředcích dopravy poloprázdno. Nenormální, divné, nezvyklé.
Smrk, smrk. Hlavy se otáčí jedním směrem.
Mrk, mrk. Nakazí nás?
Jedinec visící v dopravním prostředku se ocitá v ostrůvku prázdnoty. Dopadají na něho pohledy ostré jako šípy. Zlost. Strach.
Odsouzení.
Podivná doba prázdna, osamění.
Zbude tu vůbec někdo, kdo zase naplní tu normálnost?

Závěrečná poznámka: 

Asi mi ty přeplněné pražské tramvaje a ruch velkoměsta docela chybí.

Obrázek uživatele Stevko

Schovávačka

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či sa do lesa neschováme, predseda sem zase mieri.
- Neboj, Jarík, nejako to zahovoríme. Dobrého zdravia, predseda. Čože nového nám nesiete?
- Ja vám dám, že čo vám nesiem, ja vám donesiem. Kde sa ovce? Kde sa Anča?
- Jáj, predseda, kde by boli? V lese. Na schovávačku sa hrajú.
- Veruže, predseda, a vy sa k nim nepridáte?
- Schovávačku? Ako minule Malým Dodom? Dva týždne ho nikto nevidel. A keby si robotníci nevšimli, že jeden smrek žmurká, tak by ho hádam aj spílili.

Závěrečná poznámka: 

Inšpirované drabblom Pst, past od Birute.

Obrázek uživatele Ilian

Více než podivná knihovna

Fandom: 
Drabble: 

Knihovna Neviditelné univerzity byla podivné místo. Pokud vám tohle někdo řekl, situaci velmi zlehčoval.

Mudromil, nový student zaniklých run, procházel nervózně kolem tmavých poliček ze silného smrkového dřeva. Nevěděl, jestli ho víc zneklidňovaly slabé elektrické výboje nebo tlusté řetězy omotané kolem některých knih.

Aniž si to uvědomoval, postupoval čím dál hlouběji do knihovny.

Přece to není tak hrozné, pomyslel si. Vezmu knihu a vrátím se odkud jsem přišel.

Potíže nenastaly, když zjistil, že se ztratil. Pravý problém se ukázal, když na něj dřevo poličky mrklo.

Toho dne se po Mudromilovi slehla zem. Žádného z mágů to ani v nejmenším nepřekvapilo.

Obrázek uživatele Charlie

Lesní pozorování

Drabble: 

Mlok seděl u potoka a studoval mapu. Do Bělověžského pralesa se vypravil na zmapování života prastarých treantů. Zatím ale zahlédl pouze všudypřítomné větvíky a stopy lešijů. Podle zápisků nedaleko potok ústil do mokřadu. Bažina by v noci mohla treanta lákat, pomyslel si Mlok.
Náhle si uvědomil, že hlasy lesa se změnily. Přibyl hlubší a pravidelný tón. Čaroděj vzhlédl od mapy. Nic podezřelého v dohledu, jen stromy a potok. Skrývá se něco pod vodou? Na hladině zahlédl nový odlesk. V odrazu vysokého smrku žhnul pár modrozelených světel. Mlok zamrkal, aby se ujistil že vidí správně. Smrk se pohnul. Treant našel jeho.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Ampér

Na táboře

Fandom: 
Drabble: 

„Proč zrovna já mám tu smůlu a jdu stezku odvahy s nejukecanějším stvořením celého tábora,“ bručel jsem si pro sebe. „Jasně, je malej, tyhle prťata dali k nám, mazákům,“ odpověděl jsem si sám. „Ale tenhle nezavře pusu ani tady v nočním černočerným lese.“

„Jú, Pavle,“ ozvalo se nadšeně vedle mě. „Tenhle smrk na mě kouká, paráda. A mrká na nás jedním okem! To je určitě, no ten pastýř stromů z Pána Prstenů.“
„Mates, jsme na Český Kanadě,“ zareagoval jsem. „Tak sem nepleť Fangorn.“ Pak jsem se na ten strom zahleděl. Ty světlý místa na kůře, že by přece jen ent?

Obrázek uživatele Wendyses

Smrkový les

Fandom: 
Drabble: 

Zakopl. Kolena se podlomila, tělo se skácelo k zemi. Bitevní vřava se rozléhala vůkol, pronikala do jeho uší. Ze zad se oddělovala tekutina, vsakovala se do jehličí. Hlava se točila, oči zíraly vzhůru.

Někde vysoko na větvi poskakovala veverka.

Zvuky odcházely. Teplá skvrna pod ním se rozšiřovala. Jehličí přestalo píchat. Říkal sám sobě, že nesmí zavřít oči, nesmí. Nesmíte usnout, nesmíte polevit, i když rána v zádech vám zajistila setkání s věčností.

Ticho. Někde v dáli se ozval pták.

Bolest se rozlévala v těle. Snažil se. Tak moc.

Mrkl.

Smrkový les se mu rozléhal nad hlavou.

Mrk.

Smrk.

Mrk.

Smrt.

Obrázek uživatele Elluška

Zavři očka svý

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

V šeru na paloučku někdo tiše popotáhl. Vyrostla tu kupa větví, mezi nimiž prosvítala celkem nenápadná světlezelená látka s výšivkou. Uvnitř to vonělo smrkovou smolou, ovcemi a trochu... Maminkou.
"Co je?"
"Spadlo mi smítko do oka."
"...to určitě."
Noční vítr zadul mezi skalami, vodopády temně zahučely.
"Neměli bysme držet hlídku?"
"Hm."
"Ty brečíš!"
"Ne! Jdu hlídkovat!"
Z přístřešku vyrazil Elrohir omotaný sametovým přehozem. Vzdorovitě upřel pohled do noci.
Ten svíravý pocit, to určitě nebylo stýskání! Kdepak! Spíš lovecká předtucha. Ať ho zpod smrků pozoruje cokoli, nezaskočí ho nepřipraveného.
Netušil, že pozorovatel v temnotách měl v plánu nechat je raději vyspat.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele may fowl

Louka

Fandom: 
Drabble: 

Zamrkala jsem proti světlu a vystoupila na pěšinu. Husté větve smrků se rozestoupily, mezi stromy se vynořilo slunce. Stačilo pár kroků a vůně smůly se smísila s vůní posečené trávy. Zhluboka jsem se nadechla a cítila jsem, jak se mi po tváři rozlévá široký úsměv.
Tohle bylo to místo.
Vykročila jsem napříč loukou. Ta se mírně svažovala a zahýbala mezi stromy.
Kdy jsem tu byla naposledy?
Z pár neklidných týdnů se staly roky. Hledala jsem pokoj na všech koncích světa, v lidských náručích a slovech. A on přitom celou tu dobu čekal tady - na louce za domem dědy a babičky.

Stránky

-A A +A