Mytologie egyptská

Obrázek uživatele Hippopotamie

Jak vzniklo puzzle

Drabble: 

O Afrodíté jako o vynálezkyni pexesa jsem psala už dříve (https://sosaci.net/node/38631), tedy nyní zabrousíme do egyptské mytologie a k vynálezu puzzle ...

Průkopník

Drabble: 

Nachtnebef, velekněz Hermopole Magny, sídla chrámu Thovta, boha moudrosti a vědění, byl spokojen. Nový faraon ve své nekonečné moudrosti rozhodl o rozšíření chrámu (což už potřeboval jako Egypt záplavy). Nové sochy, lepší malby. Sochaři a malíři se svými tovaryši pracovali naplno, dílo utěšeně pokračovalo, ale občas...

"Co. To. Je?" zíral Nachtnebef na oltář.

"Apoteóza Thovta, ó nejvyšší."

"Kdo to maloval?"

"Mladý Punkhotep," přistrčil mistr k veleknězi sebevědomého mladíka s vlasy od barvy (alespoň to tak vypadalo).

"No?" ukázal Nachtnebef na postavu boha-ibise, vyvedenou en face.

"A jak jinak jsem ho měl namalovat, když se mu všichni klaní z obou stran?"

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je to dostatečně punk. Už jen proto, že se to nedochovalo.
Ale vypadalo to asi takhle.

Obrázek uživatele Birute

Nebezpečí deskových her

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Prolog, jehož vypravěčem nejsem já, protože se ve volném čase nedokážu soustředit na nic dlouhého a složitého

Občas je potíž najít společníky pro hraní deskových her, zvlášť když máte pověst vševěda, mudrlanta a trochu puntičkáře. Ovšem když odpřisáhnete, že nepůjde o hru, u níž musíte deset hodin vysvětlovat pravidla, načež se ji se zemdlenými druhy pokoušíte hrát, někdo se nad vámi smiluje.

Drabble: 

Je příjemný večer, ideální k hraní her v dobré společnosti.
Pak váš přítel spokojeně zkříží ruce, zazubí se na vás a zavyje: „Šach mat!“
Namítnete, jestli si je jistý, a on, že mrtvého krále přece pozná.
Vzápětí trhne uchem.
Cosi dopadne na střechu a za oknem se sype zdivo.
Oba zvednete hlavy. „Ne.“
Ano. Oknem se dovnitř vřítí rozzuřená masa, šachovnice letí vzduchem, vy letíte vzduchem…

Thovt ze sebe setřásá omítku, zatímco Anubis vysvětluje: „Volal jsem šach mat, ne Sachmet.“
Lví bohyně cosi omluvně zavrčí.
Šachy jsou hra určená pro dva hráče, ale počet hledačů roztroušených figurek není nijak omezen.

Závěrečná poznámka: 

První zmínky o šachách prý pocházejí ze 7. století. Ovšem zmínění bohové je klidně můžou hrát, jelikož mají s nástupem nových náboženství víc volného času.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Jeden den Horem

Drabble: 

„Opravdu mne volá?“ Kdysi byla nejuhoněnější maminkou v celém Egyptě (a její syn Hor nejkatastrofičtějším dítětem na celém světě). Zvládli spolu horečky, kousnutí jedovatých tvorů, spálení, noční můry, průjmy. Teď už ji ale staletí nikdo nezavolal. Místo ní vzývali toho mladého křesťanského boha s jeho vousatým doprovodem.
Mrňavý posel - démon, zjevně nepatřící do pohanského světa,- netrpělivě přešlápl na své jediné noze. „Hor chytil sokola, křepelku, divokého pelikána. Zařízl ho bez nože, uvařil bez ohně, snědl bez soli. Bolí ho břicho.“
Eset pozvedla ruce. Ucítila v nich opět čarovnou sílu. Usmála se. Už se těšila, jaké dítě bude dnes jejím Horem.

Závěrečná poznámka: 

Stará egyptská léčebná tradice mocných příběhů (historiol),které odkazovaly na božský precedens, kdy některý z bohů (nejčastěji malý Hor) trpěl podobným problémem jako nemocný. V okamžiku pronesení zaříkadla se nemocný Horem stával, a to by nebyla Eset, aby nepřišla a nepomohla mu :)
Zajímavé je, že několik textů historiol, využívajících příběhu Hora a Eset, máme i z 8. století (tedy z doby, kdy byly v Egyptě staré kulty již byly dávno zapomenuty - jako tento o Horově břichabolu; Hor k Esetě posílá démona jménem Agrippas, převzatého z křesťanských legend). Eset se pak v závěrečném zaříkadle sama většinou prohlašuje za Jaó Sabaótha nebo za Ježíše, ale jinak se příběhy velmi podobají těm o dva tisíce let starším...

"Tu přijde Eset, mající na sobě nádherné šaty, se vztaženýma rukama (a praví): „Jsem u tebe, jsem u tebe, můj synu Hore! Neboj se, neboj se, synu vznešené bohyně! Nemůže se ti přihodit nic zlého …“ část jednoho zaříkadla z Metternichovy stély,překlad F. Lexa: Staroegyptské čarodějnictví, s. 193-194.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Před úsvitem

Drabble: 

„Ree, pozor! Apop na levoboku!“ Ryba abdžu máchla ploutvičkou a zmizela v hlubinách.
Bárka se zakymácela. Veliký had, který do ní vrazil, pozvedl hlavu a zasyčel.
„Kobří bohyně, plivejte na něj!“
„Malé devatero, podupej ho levou nohou!“
(„Au, ta byla moje!“ „Promiň.“)
„Sutechu, máš harpunu?“
(„Jak -zapomněl doma-? Dobře, opékáček na buřty postačí.“)
„Hore, svaž ho!“
„Reovo oko v podobě kočky, máš nůž? Nakrájej ho!“
(„Mňau!“)
„Podsvětní bohyně s ohnivým dechem, spalte ho!“
„Tak jo. Dobrá práce. Vycházím.“

Každý nový den je tomu předchozímu podobný jako vejce vejci. O tom, že to ale není vůbec samozřejmé, staří Egypťané věděli své.

Závěrečná poznámka: 

Je to šest kroků, kterými má být podle Knihy o Apopovi zničen had, ohrožující každou noc Reovu sluneční bárku, plující podsvětím. (Podle některých verzí prý Apop vznikl z Reovy pupeční šňůry.)
Krájející kočka např. zde https://cuddlywumps.blogspot.com/2014/09/the-egyptian-god-who-became-cat...

Obrázek uživatele Hippopotamie

Madama Lucrezia

Úvodní poznámka: 

Trochu inspirováno Gaimanem a jeho současnými životy dávných bohů.

Drabble: 

Přišla jsem dávno. Oslavovali mne, bořili mé chrámy. Byla jsem svržena do Tibery a opět vylovena. Pronášela jsem dokonce satirické verše na papeže. Pak se na mne trochu zapomnělo.
Ale ne docela. Postavili mne do klidného kouta rušného náměstí. Nahlížím do srdcí kolemjdoucích. Občas nepatrně pošťouchnu (ty okamžitě vychladni a běž se omluvit … ty se neboj, uzdraví se … ty počkej tady, za chvíli ho potkáš … ty nastup do autobusu a jeď za ní … ). Ne náhodou se u mne scházejí milenci.
Jsem Isis. Čtu srdce živých stejně snadno, jako můj muž čte srdce mrtvých.
Jsem Isis, a toto je moje město.

Závěrečná poznámka: 

Socha Isidy, mocné egyptské ochranné bohyně, stojí v koutě na piazza Venezia.
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Madama_Lucrezia_Roma_piazza_San_...

Zhruba od Pantheonu až sem se kdysi rozkládalo její území, Iseum Campanese. Isidin kult byl v Římě střídavě zakazován a povolován, asi byl na spořádané Římany moc divoký. Od 16. století tato Isis pod jménem Madama Lucrezia působila (spolu s Pasquinem, Marforiem, a jinými) jako tzv. mluvící slocha - v noci na ni lidé přilepovali posměšné verše na mocné http://roma.andreapollett.com/S1/roma-c2.htm (tradice pořád pokračuje, akorát ze "starých" soch teď mluví už jen Pasquino)

O Isidině muži zde http://sosaci.net/node/29665

Obrázek uživatele Hippopotamie

Usire XY

Úvodní poznámka: 

Letos jsem měla velkou radost, že se mi podařilo něco napsat i na staroegyptskou mytologii, kterou jsem jako malá strašně milovala, ale pak jsem ji opustila pro okouzlení jinými dobami a texty ... ale leccos z toho v paměti zůstalo.
Děkuji všem za psaní, čtení a milé komentáře.

Drabble: 

Kdyby ještě mohl, určitě by se potil. Pevně sevřel příručku a vstoupil.
Byli opravdu hrozní. "Jak se jmenuješ?" "Ten, jenž vyrostl v papyrusovém houští, Obyvatel Olivy."
"Co chceš spatřit?" "Nohu se stehnem."
"Co jim řekneš?" "Spatřil jsem jásot v zemi Fenechů."
"Pokračuj v cestě, projdi branou síně Obou pravd!"
Římsa dveří volá: "Nepustím tě, dokud neřekneš mé jméno!" "Jazýček vah spravedlnosti".
etc. ....
Utahaná duše předstoupila před Usira a předala srdce na misku vah.
"Povídej!"
"Nedopustil jsem se zla vůči lidem. ... Nikoho jsem nerozplakal ...
etc. .... Jsem čist!"
Usire se usmál. "Dobře. Vyhoď kamenného skaraba, pravé srdce sem, znovu a vlastními slovy."

Závěrečná poznámka: 

Usire XY značilo zemřelého; jinak je Usire bůh říše mrtvých a jejich soudce.

Příručkou byla Kniha mrtvých, ze které pocházejí skoro všechny citace (až na poslední větu). Přebírám je v (hodně zkrácené podobě, 100 slov je na egyptské poměry velmi málo) z překladu Z. Žáby.
Vážilo se srdce a mělo být stejně těžké jako Pravda na druhé misce vah.
K vybavení mrtvého patřil i tzv. srdeční skarab; asi měl spíš sloužit k upamatování a zachování, kdyby skutečné srdce bylo zničeno, než k podvádění, každopádně na něm bylo vše napsáno tak, jak se očekávalo, že budou chtít v síni Obou pravd slyšet.

Každonoční cesta

Drabble: 

[šplouchání vody, skřípot dřevěné lodi, hekání veslařů]

RE: [pateticky]"Hle, již skončil den, a zář má pohasíná. Však zanedlouho se zas znovuzrodí. Jen vpřed, mí věrní, vpřed, do nejtemnějších temnot!"

PRVNÍ VESLAŘ: [šeptem k druhému]"Už je to tu zas. Motivační proslov."

DRUHÝ VESLAŘ: [šeptem]"Nech toho. Víš, jak jsi dopadl včera. Málem tě sežral jeden z těch démonů."

RE: [stále pateticky]"Tma tmoucí zde je nekonečná, ni moje spalující zář ji zahnat nesvede, však v hlavě bystrý rozum mám a v pažích božskou sílu."

PRVNÍ VESLAŘ: [šeptem]"Napadlo ho někdy, že kdyby mlčel, tak si nás možná Apop nevšimne?"

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Usire XY

Drabble: 

Kdyby ještě mohl, určitě by se potil. Pevně sevřel příručku a vstoupil.
Byli opravdu hrozní. "Jak se jmenuješ?" "Ten, jenž vyrostl v papyrusovém houští, Obyvatel Olivy."
"Co chceš spatřit?" "Nohu se stehnem."
"Co jim řekneš?" "Spatřil jsem jásot v zemi Fenechů."
"Pokračuj v cestě, projdi branou síně Obou pravd!"
Římsa dveří volá: "Nepustím tě, dokud neřekneš mé jméno!" "Jazýček vah spravedlnosti".
etc. ....
Utahaná duše předstoupila před Usira a předala srdce na misku vah.
"Povídej!"
"Nedopustil jsem se zla vůči lidem. ... Nikoho jsem nerozplakal ...
etc. .... Jsem čist!"
Usire se usmál. "Dobře. Vyhoď kamenného skaraba, pravé srdce sem, znovu a vlastními slovy."

Závěrečná poznámka: 

Usire XY značilo zemřelého; jinak je Usire bůh říše mrtvých a jejich soudce.

Příručkou byla Kniha mrtvých, ze které pocházejí skoro všechny citace (až na poslední větu). Přebírám je v (hodně zkrácené podobě, 100 slov je na egyptské poměry velmi málo) z překladu Z. Žáby.
Vážilo se srdce a mělo být stejně těžké jako Pravda na druhé misce vah.
K vybavení mrtvého patřil i tzv. srdeční skarab; asi měl spíš sloužit k upamatování a zachování, kdyby skutečné srdce bylo zničeno, než k podvádění, každopádně na něm bylo vše napsáno tak, jak se očekávalo, že budou chtít v síni Obou pravd slyšet.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Věčný boj

Drabble: 

Každou noc vyplouvám do věčných mrtvých vod. Vídám požehnané a jejich rozhojňující se zástupy. Každým západem slunce se tenčí má šance zvítězit, protože mých spojenců není mnoho. Přesto se pokouším potopit bárku Milionů a přinést vládu tmy.
Řeka se nad ránem naplňuje krví, která ne vždy tryská z mých ran. Jednou za koloběh Maat dovolí, aby narostly mé síly. Jednou za koloběh smím potěžkat váhu slunečního kotouče. Nikdy však nezadržím jeho plavbu a vypluje nad východní horizont.
Jsem starší než veškerý svět. Jsem jeho příčinou i zkázou. Prohrávám, abych nakonec zvítězil. Mým údělem je věčný život. Jsem Apop – had ničitel.

Závěrečná poznámka: 

Had Apop nikdy nesmí opustit Duat, nebeský oceán, takže jakmile se Re ve své bárce přehoupne přes horizont, už na něj nemůže a musí čekat na další noc. Re ho může porazit, ale nikdy ho nesmí zabít, protože by tím narušil vesmírnou rovnováhu. Dobrou noc. :-)

Obrázek uživatele Arengil

Usir v Dolních Kounicích

Drabble: 

Zelený jazyk.
Ptačí jazyk.
Jazyk ducha.
Duch jazyka.

Stačí si pro něj zajít do podloubí Týnské školy. Nebo ke svatému Haštalu.
Do katedrály v Chesteru. Do Bamberka.
Nebo do Dolních Kounic.
Taky do Egypta.
Do lesa...

Usir-Chidr se usmívá v listoví a nepoví a nepoví...
Anebo poví, ale my mu už nerozumíme.
Odvykli jsme. Odrodili.

Zelená řeč, gloriola dubových či akantových listů, vystupujících z úst Zeleného muže, nám uniká. Navázat stovky (tisíce?) let ztracenou, zašmodrchanou nit, když její smysl se nám dávno ztratil, postrádá smyslu. Nebo ne?

Já to nevím.
Chidr mlčí,
odchází.

A zlatozelené světlo si bere s sebou.

Závěrečná poznámka: 

Pozn.: Usir-Chidr počítám za dvě slova.

Obrázek uživatele Durwen

Nebeské znamení

Mladý Tutanchaton se neklidně zavrtí. Venku je tak nádherně a on tady musí sedět a poslouchat toho otravu Rashida. „...a nebesa jsou bohyní Nut...pane, posloucháte ?“ Tutanchaton sebou trhne.“ Co- jo, samozřejmě. Bohyně Nut, chápu.“ Rashidi si mírně povzdychne. „Dobrá, budu tedy pokračovat. Bohyně Nut nám často posílá přes nebesa různá poselství, která...Tutanchatone?!“ Patnáctiletý faraon sebou trhne. „Ohm, jo, nebeská poselství. Ty já vidím pořád.“ Učitel si vyčerpaně povzdechne. A tenhle fracek má být náš faraon...“Dobrá můj pane, co tedy vidíte na obloze?“ Tutanchatona to už vážně začíná otravovat. „Zadnici.“ Odpoví pohrdavě. „Čí, u Isis?“ „Snad bohyně, ne?“

-A A +A