Christián (originální fandom)

Plížil jsem se tichou chodbou se Sparkem v patách. Na jaké je tedy straně? Myslel jsem, že bude můj přítel…
Došli jsme ke dveřím ředitelny. Naposledy jsem rozmýšlel svoje možnosti a nakonec jsem se rozhodl to přece jen udělat.
Vzal jsem za kliku a dveře se se pronikavým skřípnutím otevřely. V místnosti nikdo nebyl. Zvláštní.
Vyměnil jsem destičky a zavřel za sebou dveře. Předal jsem ji Sparkovi, který…brečel?
„Co se děje?“ přistoupil jsem k němu.
Objal mě a zašeptal „jsi můj hrdina. Díky.”Pak odběhl pryč.

Cože…? Co takového jsem udělal?
S touto myšlenkou jsem se vrátil do své třídy.

Vzbudil jsem se. Ve své posteli, zdá se. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nic zvláštního. Možná to byl jen špatný sen?

No nebylo by to nic nového. Nočními můrami trpím už dlouho.

Udělal jsem si ranní hygienu. Nic zvláštního, až na jednu velkou fialovou modřinu rozpitou přes obě moje zápěstí. Možná jsem spadl? Takové modřiny se mi občas objevují.
Natáhl jsem dlouhý rukáv a vyrazil do školy.

První hodina byla dějepis. Učili jsme se o nějakém kmeni soumarů, kteří vylézali jen za soumraku, nebo co… Bylo to strašně nezajímavý.

Když najednou se mi v hlavě ozval známý hlas „Ahoj, Christiáne…“

„Hej, kámo? Jsi v pohodě?“
Prudce jsem se otočil, a spatřil jsem kluka.

„Čauko, já jsem Spark!“ představil se. Na hlavě měl mullet, rozčepýřený do všech stran, nabarvený na svítivě zelenou.
„A-ahoj, já jsem Chris.“ Podal jsem mu ruku a on ji stiskl.
„Nevíš, co se tady ksakru děje?“ zeptal se mě zatímco se rozhlížel kolem sebe.
„Nevím… myslel jsem že ty budeš něco vědět.“

Pomohl mi vstát z té studené země a někam se rozběhl. Rozběhl jsem se za ním tak rychle, jak mi to moje astma umožňovalo a za chvíli jsme se ocitli u dveří s oprýskaným nápisem.

Zazvonilo.
Christiánova parta složená z Toma, Kryštova a Teda se přiřítila k jeho lavici. Všichni na něj začali pokřikovat, ale jediné co chtěl Chris dělat, bylo jít si lehnout. Ale nechtěl ignorovat své kámoše, tak si protřel oči a začal vnímat.
„…No a pak jsme všichni čtyři doletěli do banánového háje, všude byly opice, prostě vysněné místo!“ vyličoval nadšeně Tom.
„Akta banánového háje, fakt že jo.“ Popíchl Toma Chris.
Ale Tom se nenechal odradit, právě naopak. Chris mu tím skvěle nahrál.
„Ano! Přesně tak jsme se pojmenovali! Ale jak to ty víš, Chrisi?“
Chris protočil očima a s taškou odešel.