„To není naše,“ řekne dcera, když ve vyrabovaném obchodě vyloví zpod regálu láhev.
„Ta už nepatří nikomu, drahoušku!“
„Je mrtvá?“ chvějí se víčka s rampouchy na řasách.
„Už nic neví, drobečku, a kabát nepotřebuje. My ano!“
Co může hořet, přiloženo. Vesnice vypálena, nashromážděné stráveno, neseli, co sklízeli.
„Nedojdeme tam, tatínku,“ kouří ji od úst, „pojďme umřít.“
Cesta lemována zmrzlými těly. Jsou to sirény, nebo záchranné tyče horských cest?
I na dálku ucítil teplo. Ještě žila, když prořízl břicho.
„Pojď se rychle zahřát,“ pobízí stín za sebou. „Sem dej ruce!“
Opanován vůlí žít, postupně, krůček po krůčku, opouští cestu zpět; vpřed.