Péťa: "Mamí, pokud se vesmír stále rozšiřuje až do velkého smrsku, jak může být nekonečný?"
Maminka: "Nevím, Péťo. A nesahej na tu plotnu."
Péťa: "Vždyť musí mít nějaký konec, nekonečno se nemůže zmenšit!"
Maminka: "Řekla jsem, nesahej na ni."
Dítě pláče, maminka jej kolébá. "To prostě nechápu, jak mě mohla spálit, když nebyla zapnutá?"
"Protože sis předtím spálil ruku o svíčku a na plotýnku svítilo sluníčko. Normálně by tě nepálila, ale pocity jsi měl už limitně u prahu bolesti..."
"Takže se bavíme o limitách, jako že se vesmír blíží nekonečnu?"
Péťa spokojeně usnul. A maminka vypnula plotýnku s rozbitým vypínačem.