Zhluboka se napil kořalky a pohlédl směrem k Langstonskému mostu. Ta mizerná hromada kamení a trámů pořád stála netknutá na svém místě.
Tolikrát si představoval, jak se kamenné pilíře řítí k zemi a jak voda unáší trámy pryč po proudu řeky. Nebo jak suché dřevo olizují oranžové plameny a k nebi stoupá vysoký sloupec černého dýmu.
Mohl by to udělat, kdyby mu nescházela odvaha k neuposlechnutí rozkazu. Mohl by ukončit tohle nesmyslné přetahování. Zatím ale most dál stojí a muži umírají. Modří i šedí.
Zaburácely první výstřely děl. „Další útok, kapitáne,“ informoval ho pobočník zbytečně.
Tak jdeme zase na to...