DMD č. 23. pro 23. 4. 2019. Téma: Spoutáni časem

Obrázek uživatele Kumiko

Už jdu zase pozdě!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Lidé jsou hloupí.
Den co den. Sami si zapínají obojek. Heh. A pak to začne. Nervózní pokukování. Spěch. Stres. Dobíhání. Pocení. Omluvy. Já se bavím. Je to tak iracionální. A stejně, další ráno, zase obojek... Sami se svazují. Poutají. Já si to užívám. Ne že bych někdy slýchal vlídná slova. Ale ten pocit moci je fascinující. Návykový. Ten pocit, že je na vás někdo závislý... Že ho ovládáte. Je to nezapomenutelné. Někdy by mi jich bylo skoro líto. Ale což, každý svého štěstí strůjcem.
Lidé jsou hloupí. Nebo masochisté.
A každé ráno si mě, svá pouta, zase připnou na ruku.

Závěrečná poznámka: 

No, nešlo to tak, jak jsem chtěla... Ale podobnost obojku a náramkových hodinek bylo to, co mě k tomuto tématu přivedlo, tak mi bylo líto ho pustit.

Děda

Fandom: 
Drabble: 

Děda, nebo aspoň muž, kterému jsem tak říkala, už tady není, aby poznal moje děti. Zbyla tu babička, která zpovzdálí zajišťovala všechen servis, a zdráhavě se usmívá, protože si s dětmi nerozumí, přestože by chtěla. Děda děti miloval o to víc, že mu žádné nebyly dopřány a jeho halasná, hřmotná láska dodnes sytí a schází zároveň. Přála bych jim aspoň trochu spřízněnosti časem, protože s dědou vymřely ty geny bohémského snílkovství, prchlivého zaujetí vším a lásky k životu, které naší rodině dávaly lehkost žití, která jí v její těžkopádné zodpovědnosti a melancholické vážnosti schází dodnes. Čas je tak beznadějně lineární...

Obrázek uživatele galahad

Nastavení mysli

Fandom: 
Drabble: 

V sedm měl hrát U růží.
V osm U harfeníka.
Původně naopak, ale U harfeníka měli pěknou děvečku, hodina navíc se hodila, protože v deset měl být v předehřáté posteli.

Jenže jak to stihne?

Zaklínač Marigoldovi poradil: „přijít včas je nastavení mysli.“

Tak dobrá.

Všude přišel jak měl. Problém nebyl v nedostatku času, jak se obával, ale v tom, že když zpíval, hleděl na písek v hodinách a namísto toho, aby držel holku za stehna, hodiny otáčel a v posteli přepočítával, kdy a kde má zítra být.

„Já si tu mysl zase nastavím po svém,“ řekl rozmrzelý do ticha noci.

Odděleni hrází staletí

Úvodní poznámka: 

Tak dlouho jsem uvažovala o někom určitém, koho by se mohlo téma týkat, až z toho vyšlo něco jiného.

Drabble: 

Někdy je to zřícenina, kdysi výstavný hrad, nyní jen několik zdí.
Nebo ruiny slavného opatství, štíhlé zdi a elegantní žebroví pod širým nebem, bělostné zdi na zeleném trávníku.
Ulice, kudy kráčely dějiny, a ulice s domy, které již neexistují.
Hrad či zámek slavného rodu, nyní jen udržovaná vzpomínka.
Žili a chodívali tady, ti lidé z minulých staletí. Nacházím se na témže místě, a přitom jinde. Nemůžu je zahlédnout.
Protože vězím ve svých časech a oni zase v těch svých.
Jsme tu spolu a přitom nekonečně daleko od sebe.
A někdy mám dojem, že stačí málo a potkáme se.
Snad. Jednou

Závěrečná poznámka: 

A vlastně jde o místa stejnou měrou jako o lidi, ne-li víc. Prostě o to, co zažilo svou slávu v jiných dobách, než to potkáváme my.
Ale jsou i místa a lidi, která naopak v těch jejich časech určitě vidět nechci, dodává ta, co musí někdy jezdit do Terezína.

Obrázek uživatele wandrika

Kaktusový deduško

Fandom: 
Drabble: 

Na vyprahnuté skalnaté kopce pražilo slnko. Medzi niekoľkými kríkmi sa jasne vynímal mohutný rozvetvený kaktus, vyšší než trojposchodový dom. Po cestičke k nemu práve prichádzal správca národného parku a biológ s fasciklom plným rozborov.
„Tak ako to s ním vyzerá?“ spýtal sa správca.
Biológ otvoril fascikel, no potom ho zase zavrel. „Tie hnedé miesta na kmeni sú zasiahnuté nekrózou,“ povedal jednoducho. „Dlho to nevydrží.“
„A antibiotiká? Musí byť nejaká možnosť...“
Biológ len pokrútil hlavou. „Najviac zo všetkého ho ťaží tristo rokov veku.“
Správca neodpovedal hneď.
„Všetci sme spútaní časom,“ vzdychol si. „Bez Old Granddaddyho to už nebude také ako doteraz.“

Závěrečná poznámka: 

Old Granddaddy rástol v národnom parku Saguaro v Arizone, umierať začal v roku 1990. Tu je obrázok z čias, keď ešte žil (people for scale).

Obrázek uživatele Erenis

Dno

Drabble: 

Tik. Tak. Tik. Tak...

Čas plyne. Čas nepočká. Čas uzdravuje.
Doufám...

Sedím na dně. Je tu tma. Propast hluboká jest.
Světlo lehounce dopadá a strácí se v mých očích.
Je tu ticho a prázdno. Jsem tu pouze já.
Není odsud cesta ven. Nebo se pletu?

Tik. Tak. Tik... Tak...

Vím, že času není nazvyš.
Vím, že jsem ním spoutaný.
My všichni sme.
Spoutáni časem.
Plynoucím, nehmatatelným, ukončujícím.

Čas prý všechno zahojí.
Veřil jsem tomu.
Pak jsem uzřel dno.
Dno Černé díry. Místo, kde ani čas nemá léčivou moc.

Nevidím únik. Neznám cestu. Nevím, co dál.
Počkám.

Tik... Tak... Tik... Tak...

Obrázek uživatele Tenny

Otroci času

Fandom: 
Drabble: 

Musím tam být za pět minut. Kdy že to jede? V osm, pak deset minut pěšky, patnáct minut rezerva, kdyby měl zpoždění.

Kolik minut do konce? Deset? Možná když se přestanu dívat na hodiny... Je to jako věčnost, kolik uběhlo času? Ještě osm minut.

Máslo je měsíc prošlé. Mléku má ještě dva dny... Péct to dvacet minut, pak na hodinu do ledničky.

Kolik je hodin? Zbývá ještě hodina spánku. Půl hodiny. Deset minut. Času dost. Zvoní budík, musí se jít.

Konečně dovolená. Čas přestává existovat. Dny splývají v jeden, dokud hodiny nezaklepají na dveře. Je čas dávat pozor na čas.

Závěrečná poznámka: 

Taky vám občas přijde, že vám ty malý zpropadený červený číslice diktujou celej život? Ach jo.

Obrázek uživatele Iantouch

Vězni

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám dnes nějakou depresivně sentimentální náladu (to bude tím jarem). Stejně v rámci dodržování zvyklostí musím napsat aspoň jedno patetický BJB, tak co.

Drabble: 

Stojím u okna a dívám se ven. Pozoruji, jak se mění roční období, jak čas prochází okolo mne. Stárnu, ale připadám si neměnný. Vše okolo rotuje závratnou rychlostí, stromy sotva opadají a už kvetou, aby se utopily v zeleni léta. Dnes je mi sto let, a přesto si nepřipadám jiný, než když mi bylo osmnáct. Stále jsem to já. Říkají, že mám moc, ale já se cítím bezmocný. Přestože jsme dlouhověcí, smrt nás nakonec dostihne; před smrtí neujde nikdo. Jsme vězni ve svých celách. Já jsem polapen ve své zodpovědnosti, ty odpykáváš trest v Nurmengardu. Oba platíme za své chyby.

Od kolébky do hrobu

Drabble: 

Pět třicet! Crrrr! Robůtku, vstávej!
Pět čtyřicet. Robůtku, vyčistit zuby a opláchnout obličej!
Pět padesát. Robůtku, vypij si ranní kávu.
Šest deset. Robůtku, odchod do práce, no tak dělej, mazej, máš málo času!
Za deset sedm. Odpíchnout si příchod. V kanceláři uvařit a vypít další kafe. Mezitím zapnout počítač.
Jedenáct. Robůtku, poklusem do kantýny na čvoch!
Jedenáct třicet. Makat, makat, makat.
Patnáct třicet. Robůtku, vypni počítač a padej domů, čeká tě ještě plno práce.
Šest večer. Večeře.
Půl sedmé. Robůtku, zapni televizi, dávají ti seriál.
Jedenáct v noci. Robůtku, je čas jít spát, fofrem!
Matka Příroda jen nevěřícně kroutí hlavou.

Obrázek uživatele Elet

Vždycky

Fandom: 
Drabble: 

“Někdy mívám pochyby. Trvá to tak strašně dlouho, než najdu alespoň malou jiskřičku lásky! Není… není ta cena příliš vysoká?”
Nechat se spoutat časem, přírodními zákony, nechat se ponížit, pocítit bolest a pak-
“Není,” přerušil ho prudce Věčný společník, “je přesně taková, jaká být musí. To já jsem ten, kdo bude trpět a strádat. A jsem na to připravený.”
Naposledy ho objal, usmál se a odešel. Zůstalo po něm nepříjemné ticho, prázdno a slabá vůně dřeva.
Mýlíš se. To milující rodič nejvíc trpí, když ubližují dítěti.
Někdy.... mívám pochyby.
Ale pro ty malé jiskřičky lásky - budu s Tebou, Synu.
Vždycky.

Závěrečná poznámka: 

Fandom mi sice není úplně vlastní, ale ten nápad jsem prostě nemohla dostat z hlavy.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Přiznání

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/37888

Drabble: 

„Přivedl jsem vás sem, abyste se stal mým svědomím,“ prohlásil Vypravěč a na chvíli se zarazil. Jeho společník jej pobídl k dalším slovům svým mlčením.

„Minulost byla změněna. Motýlí efekt začíná působit. Za pár chvil nebude nikdo, kdo by si pamatoval. Jen ti, kteří stihli vstoupit do tajemného města. Vy a já. Spoutáni časem, který nenastal. Odsouzeni nezapomenout na životy těch, kteří neexistovali.“

„Jak jste mohl!“ pronesl zděšeně Čestislav.

„Hodlala zničit město. Neměl jsem jinou možnost.“
Nehájil se. Jen konstatoval holý fakt.

„Víte vůbec, proč to provedla?“ zeptal se Čestislav.

„Netuším. Ale vy mi to jistě řeknete,“ odpověděl popravdě Vypravěč.

Závěrečná poznámka: 

Je mi jasné, že na to, co Vypravěč provedl, se termín Butterfly effect nehodí úplně dokonale. Má jít o drobnou, až nepatrnou změnu. A přivedení nakaženého morem do rodiny, která by se jinak s onou nemocí nedostala do kontaktu, zrovna nespadá mezi "drobnosti".

Ale nejsem Doctor a tak mám problém vysvětlit ty timey wimey stuff (a ještě navíc ve sto slovech).

Obrázek uživatele Kleio

Slzy v dešti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nathanelovi

Drabble: 

"Viděl jsem věci, o kterých by se ti ani nesnilo. Věci, které nedokáže spatřit žádný z vás, lidí. Viděl jsem je, cítil jsem je, plakal jsem nad jejich ztrátou. Říkáš, že jsme jiní, ty a já, ale oba nás svazují pouta pomíjivého času. Vymanil jsem se ze své vědomé smrtelnosti. Zemřu někdy. V čem ty jsi člověkem víc než já? Já jsem viděl hořící válečné lodě v ramenech Orionu. Prošel jsem Tannhäuserovou branou..." Roy se odmlčel a plakal. Deckard váhal, držel mu pistoli u hlavy, ale věděl, že na tom už nezáleží.
Oba jsou smrtelní. Ztracení jako slzy v dešti.

Závěrečná poznámka: 

Téma... no já ho tam vidím a decentně pomrkávám směrem k něm poutům. :-)

Obrázek uživatele Giles Rigby

Od času do času

Fandom: 
Drabble: 

Tik tak.
Pořád tu je. Někde blízko. Čeká. Číhá.
Tik tak.
Čekám. Co ve mě zvítězí v rozhodné chvíli? Strach, nebo hlad po pomstě?
Tik tak.
Zdává se mi, že ho zahlédnu. Občas ho slýchávám ze tmy. Cítím, že je blízko.
Tik tak.
Možná, že ví, že se ho bojím, ale musí vědět, že ho nenávidím. Nenechám ho vydechnout a sám nespočinu v klidu, dokud bude tady.
Tik tak.
Jednou se dočkám a změříme síly. Skončí pronásledování. Skončí noční děsy.
Tik tak. Tik tak. TIK TAK.
Blíží se? Kde je? Kde jsou moje pistole? Tak pojď! Nadešla naše konečná hodina.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 25. - Spoutáni létem

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Jen tak mimochodem, zatím jsme dokázali ujít asi tak šest kilometrů.;-)

Drabble: 

První písemná zmínka o Voltuši pochází ze 16. století, kdy zde žili čtyři osedlí.
podle Oslavy 120. výročí SDH Voltuš a 2. sjezd rodáků a přátel Voltuše

Obec Voltuš se půvabně rozkládá na svazích brdského vrchu Štěrbina, nazývaného místními Hvězda. Poutníci přicházejí k dolní části obce. V líném letním odpoledni je vítá jen ticho, klid a skřípání brousku na kosu.
Hostinec těsně před otevřením dýchá časem předchozího večera. Čeká na nové návštěvníky. Poutníci ho však míjejí. Pokračují kolem bývalé záložny a nynější obecní knihovny až na náves.
Tam se u pomníku padlých zastaví. Líný letní čas konečně spoutá i je.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXVI.

Úvodní poznámka: 

Ta šestadvacítka v názvu není chyba. Jen mi včera technické potíže neumožnily vložit napsané drabble. Dočkáte se ho v nedělním bonusu.;-)

Snad je tam téma znát. ;-) Poplašňák se totiž časem spoutat nedá.:-D

Drabble: 

V hodině patnácté stojí Jaroslav s Markem a Vraspírem u dveří na konci deváté uličky. Kolem poletuje Poplašňák stále prozpěvujíc poněkud nevhodné písničky.
"Nechceš ho vzít sebou do tunelů?" ptá se Jaroslav kysele.
Vraspír otočí hlavu k modrému přízraku. "Utekl by. Vymyká se zákonům prostoru, ani
časové tunely by ho nezadržely."
"Proč tedy straší právě tady?" zajímá se Marek.
Vraspír pod kápí pokrčí rameny. "Řekl bych, že to tu má rád."
Jaroslav si odfrkne. Fakt, že by zlovolná ektoplasmatická bytost mohla k něčemu chovat sympatie se mu zdá silně nepravděpodobný.

"Vánoce, Vánoce přicházejí. Zpívejte přátelé!" zavřeští v tu chvíli Poplašnák.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Časová bublina

Fandom: 
Drabble: 

Od té doby, co vyjeli, se pohybovali v jakémsi bezčasí. Jíst, spát, milovat se mohli, kdy se jim zachtělo. Neomezoval je žádný zaběhnutý řád. On se v té bublině cítil bezpečně. Věřil, že je ochrání.
Od té cesty si sliboval hodně. Doufal, že společně prožité okamžiky je spojí víc než pomyslné snubní prsteny.
Tak zaslepený láskou a chtíčem. Neviděl, že pouto společně stráveného času, které je k sobě váže, je tenoulinké jako vlásek. Že stačí maličkost a přetrhne se. Ona to vycítila. A také toho využila, aby unikla z něčeho, co pro něj byl sen, ale pro ni noční můra.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Arenga

Doramo stále překládá

Úvodní poznámka: 

Je to trochu taková blbůstka, ale prostě mi to nedalo...
Opět souvisí s mojí padesátkovou povídkou, ale mělo by fungovat i samostatně.

Praha, 1938

Drabble: 

„Začínám to chápat,“ ukázala Doramo na rukopis. „Tedy, začínám chápat, proč to působí tak zmateně. Autor se zjevně nenechal svazovat časy, naopak s nimi experimentoval.“
Cosette zvedla obočí. „Myslíš slovesné časy? Němčina jich má šest, záměna samozřejmě srozumitelnosti nepřidá...“
„Kdepak, žongluje s různými časy ve vyprávění. V prvních kapitolách dodržuje chronologickou posloupnost. Líčí události, jichž byl účastný Koba a jeho druhové. Jenže najednou skočí a začne čtenáře seznamovat s jinou časovou rovinou. Potud ještě dobré. Ovšem pak se mu tam zcela nelogicky začnou míchat různé časové i místní vrstvy. A čtenář se marně ptá, kam se ztratil ten zatracený Koba.“

Obrázek uživatele Wolviecat

Život za životem

Drabble: 

"Myslela jsem, že na to už neskončíš, Aangu." rozesměje se Toph. Pak ale natáhne ruku a pomůže Koře na nohy.

"Vzpomínáš?" zašeptá Asami. Mladík vedle ní zrudne. Jejich svatební noc. Jako by to nebylo skoro století.

"Máme ji." Z fotky se mračí dívka se zlatým očima, ale ona v ní pozná svého syna.

Vnučka Avatara Malu adoptuje její nové převtělení, když teroristický útok zničí jejich chrám.

Ten čaj sklízela ještě jako Avatar Nyima. Zbylo ho sotva na kovnvičku, víc vody se jí ale stejně nepodařilo z vyprahlé země vytáhnout.
"Na přátelství, které vydrží víc než život," připila duchům kolem sebe.

Obrázek uživatele Bilkis

Pod útokem

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Trochu se posuneme v ději, tedy, konečně se snad dočkáme nějaké akce.

Drabble: 

Kouzlo zaznělo ve chvíli, kdy se rozvlnila hladina rybníka.
"Je tady," řekl Karl a zachvěl se.
"A má to u sebe," poukázal Česťa na mapu, kterou s kouzlem propojili. Česťa sáhnul do skříňky u zrcadla a vytáhl rybí šupiny. Karl zatím kouzly uzamkl hladinu. Veronika ze sebe shodila bundu a vytáhla nůž. Kopecký s Moravcem je užasle pozorovali. Veronika byla jen na okraji, ale Karl s Česťou se proplétali ve složitém tanci příprav. Léta strávená bok po boku byla znát - dosáhli úrovně propojení, jaká se jen tak nevidí.
"Matěji, vy zůstanete uvnitř. Používáš oheň... Když neuspějeme, otevři hladinu a utečte."

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Téma je schované v předposledním odstavci. Snad. :D

Obrázek uživatele Terda

Den za dnem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

To tak dlouho přemýšlíte o tom, co si s tím tématem počnete, a přitom je řešení tak prosté. Seriál asi ještě sesmolím, ale tohle sedlo jak hrnec na...

Drabble: 

Budík zvoní s urputnou neodbytností. Najít správnou piluli. Zapít. Spolknout. Za dvanáct hodin znova. Sníst druhou snídani. Vypít ranní příděl tekutin. Učesat se. Udělat ze sebe člověka je den ode dne těžší. Zkontrolovat čas. Ještě deset minut. Hlavu už si neumeju. Stejně jdu jen na nákup. Vycházkovým tempem dojít k nejbližší sámošce. Cesta zabere dobrou tři čvtrtě hodinu. Uvázat Zvíře. Ulovit pár housek, sýr a rajčata. Vyzvednout Zvíře. Znovu zkontrolovat čas. Autobus jede za tři minuty. Domů dorazím s dvacetiminutovou rezervou. Uvařit oběd. Sklidit kuchyň. Odpočítávat minuty do odpolední vycházky. Každodenní rutina svázaná údajem na kusu papíru. Daň za klid.

Závěrečná poznámka: 

Jsou chvíle, kdy silně přemýšlím tom, že si a zeď začnu dělat čárky, protože některý dny jsou nekonečný.

Obrázek uživatele Esti Vera

Po cestě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jen takový jeden střípek...

Drabble: 

Krajina za okny se rychle míhá, jak auto uhání po dálnici.
“Kdy tam budeme?” zeptá se sestra už po páté.
Pokrčím rameny. Jak čtyřletému dítěti vysvětlit, kolik je čtyřicet minut? A navíc - čas je relativní. Hodina radosti uteče rychleji než minuta bolesti. My všichni jsme jen oběti neustále utíkajících okamžiků ztracených dříve, než nastanou.
Kam letíš, vzpomínko? Do věčného zapomnění.
Čas nás spoutal a ta pouta jsou příliš pevná - nic je nedokáže rozvázat. I když jedna dáma by to přeci jen zvládla. Ale na ni myslet nechci.
“Budem tam za tři Večerníčky. Ano, Veru?” Usměju se.
A čas letí dál.

Závěrečná poznámka: 

Dokud sestra neuměla hodiny, čas se opravdu měřil délkou pohádek. Hlavními jednotkami byl Večerníček a Lví král.

Obrázek uživatele Albia

Vyměřený čas

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Spoutáni časem ve mně evokuje jedinou věc, a to je cestování časem. Cestování časem, které není samospásné a nevyřeší každý problém.
Cestovatel sedí v obraze Clauda Moneta - Západ slunce nad Seinou. Nebo alespoň v té stejné krajině, není to takový frajer, že by uměl cestovat i po obrazech. :)

Drabble: 

Seděl u řeky, nad hlavou meruňková oblaka na sivém pozadí oblohy za rozbřesku, jako na impresionistických malbách, které tak milovala.

Jediný den po jejím skonu. Nikdy netušil, jak moc krátce byl vyměřen jejich společný čas.

Mohl by se vrátit o pár desítek hodin, kdyby se její smrt dala zvrátit. Kéž by ji srazilo auto, kéž by uklouzla na vrcholku skály. S nemocí nepohne, i kdyby se vrátil o pět let.

Nakonec se skutečně vrátil; to aby s ní mohl znovu prožít každou chvilku, kterou spolu měli, tentokrát s vědomím, že jim čas šlape na paty. Tentokrát toho spolu stihnou víc.

Obrázek uživatele tif.eret

Fotka

Fandom: 
Drabble: 

Tuším, že si pro mě dnes přijde.
Dívám se na starou fotografii, dvě smějící se děvčátka v letním slunci. Prchavá chvíle navždy zajatá v čase. Jen mé vzpomínky a ten snímek jsou svědky její existence.
Jsem to já a holčička, se kterou jsem si jako malá hrála. Kamarádka. Jednou jsme se pohádaly, já do ní strčila a ona upadla tak nešťastně, že si rozrazila lebku o kámen. Umřela. Rodiče mě pak odvezli domů. To já, pětileté dítě, jsem způsobila její smrt. Tehdy jsem si nic neuvědomovala, ale dnes…
Fotka mi padá z ruky. V posledním záblesku vědomí slyším dětský smích.

Obrázek uživatele Elluška

Celý život před očima

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

S postavami jste se setkali v drabblích Hořkost až do dna a Konec vyčkávání.

Drabble: 

Šermířský mistr se v zašlých pruhovaných přikrývkách ztrácel. Ze dne na den seschl, jako by se mu veškerá horká lidská krev vylila do toho neviditelného zranění uvnitř lebky.
Jeho nesmrtelná schovanka seděla na pelesti. Pozorovala jeho tvář. Uvolněnou, bez výrazu, s milionem vrásek podobných dubové kůře.
"Už přišel čas," zašeptal hedvábný hlas šermířovy stejně staré ženy. "Věčná temnota si ho brzy vezme."
Spolkla odpověď.
Proč je pomíjivost darem? Jak někoho může nakonec zradit vlastní tělo?
Starý muž pootevřel zarudlé, zvlhlé oči. "Ještě tu jsi?" S povislým koutkem se mu těžko vyslovovalo.
Přikývla, s úctou. Kde jinde by teď měla být?

Osvobozeni fantazií

Fandom: 
Drabble: 

Chtěla bych vám nabídnout jednu otázku. Jen tak, pro radost:

Co byste dělali, kdybyste měli nekonečně mnoho času?

Já bych:

... přečetla všechny ty zajímavé knihy,
... trávila víc času s rodinou,
... se naučila plynně francouzsky,
... lezla po skalách s partou kamarádů,
... šla na dvouměsíční vandr po střední Evropě,
... vystudovala programování,
... vyučila se truhlářem,
... ještě jednou navštívila Island,
... se naučila vyrábět šampon z bylinek,
... přijala víc klientů na psychoterapii,
... častěji ležela na trávě a koukala do oblak,
... vedla další smysluplný pracovní projekt,
... si hlouběji užívala klid přírody,
... se častěji viděla s kamarády, přáteli a známými z dob minulých i současných.

A vy?

Obrázek uživatele Skřítě

Na srazu veličin SI

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hlavní a vedlejší role:

t (téčko) - Čas
l (elko) - Délka (případně i jeho jinak značení příbuzní - viz dotaz na děti)
m (emko) - Hmotnost
n (enko) - Látkové množství
I (Íčko) - Elektrický proud
T (velké Téčko) - Termodinamická teplota
Iv (Ivéčko) - Svítivost

Drabble: 

"Dočkej Času jako husa,
nazdar téčko!" *mlask, mlask - pusa.

"Čau Zrychlení, to to letí,
rozsviť Iv, kolik dětí?
Emko, ty jsi pěkný cvalík!"

"téčko, ty nás stojíš balík!"

"Drahoušku, ta cesta sem holt byla dosti drahá,
jestli elko tvrdí opak, tak tě za nos tahá.
Víš, že všechno jen na délku trasy přepočítá
a s výdaji vedlejšími vůbec nepočítá."

Ičko se zas v síti rýpá,
velké Téčko vedrem chcípá.

"Enko urob prezenčku."

"Já teď nemám čas."

"Moje jméno nadarmo brát? Dobrá, sper to ďas.
Prý mnou příliš spoutaní?! Tohle se mi nezdá."

Čas se zase jednou cítil jak filmová hvězda.

Obrázek uživatele zirafice

Tak zase za měsíc

Drabble: 

„Budu muset jít.“ oznámí, pohled upřený z okna. Ne, že by to potřeboval. Přesně ví, kolik měsíce ubylo. Cítí to v krvi.
„Občas je to k zlosti, víš. Vidíme se sotva pár dní v měsíci.“
„Vím. Nebude mi vadit, když si najdeš někoho jiného.“
„Bude.“
„Bude mi to líto. Ale pochopím to. Potřebuješ někoho kdo tu bude, kdykoliv budeš potřebovat. A děti taky potřebují tátu pořád ne jen občas na návštěvě.“
„Mluvíš nesmysly, my chceme tebe. Prostě se vrať co nejdřív a mezitím na sebe dávej pozor.“
„Vy taky.“ Polibek na rozloučenou a klapnutí dveří. Osamělou slzu spolknou každodenní starosti.

Obrázek uživatele Lomeril

Jaro, o třicet let později

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Takové zoufalství. Odpusťte starému pánovi trochu sentimentu.

Drabble: 

Bylo jaro a soumračný šeřík na Antaresu kvetl. Ryko a Irena si na sluníčku vychutnávali krásný den.
Třicet let, pomyslel si Ryko, od jiného jara, kdy se království začalo vzpamatovávat z války a my se pomalu odvažovali doufat, že spolu můžeme zůstat. Třicet let a pořád nás svazuje nedostatek času. Kdybychom ho měli víc, mohli jsme roztáhnout křídla a letět, kam by se nám zachtělo. Jenže tu byly děti, pak jsme se museli starat o Violu a pak už jsme se cítili staří. Ale já a Irena... Kdybychom nebyli vázáni časem, který nám draci vyměřili, kam až bychom mohli doletět?

Závěrečná poznámka: 

Při zpětném čtení to působí, jako by Ryko něčeho litoval. To ale jistě není ten případ. Nechce čas vrátit, jen ho chce mít víc.

Obrázek uživatele mamut

Teorie kočky

Fandom: 
Drabble: 

Lidé si s ním neví rady a jsou časem spoutaní celým bytím:
Nemám čas.
Tlačí mě čas.
Dočkej času jako husa klasu.

Pan Einstein jej krásně zasadil do teorie relativity, kdy v časoprostoru nebo také prostoročasu (jak dnes věda uvádí) je počítán jako čtvrtý rozměr, ve kterém (jako jediném) se můžeme pohybovat jen jedním směrem.

Co však ani pan Einstein ani žádná teorie relativity nikdy neovlivní?

Kočka si s časem hraje.
Ať leží, kde leží, ať je jakokoliv daleko, v okamžiku, kdy zvednete ruku k madlu lednice, je TAM!
Padají teorie, hroutí se konstanty. Rychlost světla by jí mohla závidět.

Obrázek uživatele Aplír

V zajetí času

Fandom: 
Drabble: 

Chtěli jsme se podívat za obzor. Příliš nebezpečné v tom čase.
Chtěli jsme putovat za obzor. Nesměli jsme. Naše touha byla spoutána časem.
Tak jsme se jen dívali k obzoru, možná trochu shrbeni, ale s hlavou nahoru.

Myšlenky nespoutané jako gejzír tryskaly z nás, ale slova ve vězení na neurčitou dobu spoutaná časem.

Hlavu v oblacích, spoutání časem, než jsme k nim mohli vzlétnout k nebi.

Bláhoví v narůžovělém oparu zamilovanosti, spoutáni časem, toužili jsme po věčnosti.

A když přijde poslední hodinka, byť se snažíme sebevíc, nezískáme ani několik okamžiků, pár nádechů a výdechů navíc.

Celý život jsme spoutáni časem.

Stránky

-A A +A