DMD č. 13 pro 13. 4. 2019. Téma: Pořád spolu

Obrázek uživatele Gwendolína

Tři rány

Úvodní poznámka: 

O kom je to asi dneska? :)

Drabble: 

První dvě ztráty utržil velice krátce po sobě. Bylo to, jako by najednou někdo vypnul slunce a vymazal barvy.
Dny byly najednou šedé, temné, stále stejné.
Byl tak zoufale sám. Ti, které by chtěl vidět, už se vrátit nemohli. A ostatní už vidět nechtěl. Ne po tom, co se stalo. Myslel si, že už nemůže být nikdy šťastný.

A pak, za velmi dlouhou dobu, našel ji. A ona našla jeho. Svět se najednou rozsvítil a rozzářil milionem barev.
Byl šťastný. Myslel si, že je nic nerozdělí.

Potom mu ji vzali.

Svět se zbarvil rudě.

A tak si pořídil dlouhý nůž.

Obrázek uživatele vatoz

Stále spolu jen.

Fandom: 
Drabble: 

Možná je to karma,
možná je to náhoda.
Posledních pět pootočení velké mandaly, posledních sedmdesát reinkarnací, pokaždé jsem na tebe narazil.
Nevěřím, že je to jen hloupá shoda okolností. A i kdybych věřil, stejně mi to nikdo neuvěří.
Hmm, reinkarnace, budou se ofrňovat, ta neexistuje.
Já ale vím, že to tak není. Nenení. Je.
Reinkarnace existuje.
Ale já na ní vyzrál. Já vím, co se patří.
Dokonalý klid a zábava.
Až teď mě napadlo jak na tebe dokonale vyzrát. Koupím zcela nový pozemek, bez dědičného zatíení.
Pozvu si tě tam a zavřu v dokonalém bezpečí.
Budeš jen má. Navěky věkův.

Obrázek uživatele Bilkis

Vysvětlení

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/36445

Tak čekání na nové téma mi nevyšlo, neinspirovalo mě a cítím krysu třetího týdne, číhá za rohem!

Drabble: 

"Kostěj je postava z pohádek," namítnul Mory a založil si ruce.
"My těm parchantům říkáme Lich. Princip je stejnej, jedná se o nesmrtelnýho, nebo spíš nemrtvýho mága, kterej si vyrve duši z těla, aby ho nebylo možný zabít. Tělo to nevydrží věčně, samozřejmě, po čase se z něj stane kostlivec. Takže Matoša je ještě pořád čerstvej, neudělal to kdysi, ale někdy teď. Potíž je ta, že duše je zakletá v nějakým předmětu, kterej budem muset najít a zničit. To může trvat roky. A pokud budou ty bedny, co je v nich zavřenej, spolu, bude se snažit poskládat zpátky dohromady. Chápeme?"

Závěrečná poznámka: 

Projevuje se Veroničino středočeské nářečí. :D

Následující: http://sosaci.net/node/36777

Obrázek uživatele Katie

Nejlepší přítel každého programátora

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejen pro DMD jsou důležité kachničky.

Drabble: 

Jsou chyby jako chybějící závorka. Ty najde každý slušný editor.

Jsou chyby, kde jste jedničku přičetli místo odečtení. Prostě zkusíte tu druhou možnost.

A jsou chyby ve zdánlivě správném kódu. Pak přichází na řadu ona. Gumová kachnička.
Frustrovaný programátor si jí začne stěžovat. Vysvětlovat, proč je jeho kód správně. Že vůbec není důvod, aby dával špatný výsledek.

"Vstup si uložím sem, to je jasné... Přičtu k tomu tuhle proměnnou. Samozřejmě, co jiného? A s výsledkem přece zavolám tuhle funkci. Kde je tady chyba?! Všechno je správně... Aha! Já to musím vlastně nejdřív vynásobit dvěma! Díky, kachničko, že jsi mě vyslechla!"

Závěrečná poznámka: 

A když nepomůže kachnička, vždycky je tu Stack Overflow.

Obrázek uživatele Roedeer

Devět tepů srdce

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Druhý kontakt po konci světa.

Raději 15+. Násilí.

Drabble: 

Nejdřív zabili Alana. Jemu pak řekli, že si s ním zašpásují. Bál se, že nesvede utíkat, ale utíkal celých devět tepů srdce.

„Takovýho pěknýho kluka si nenecháme pláchnout!“ Nenáviděl se za to, že mu nerostou vousy.

Nejhorší byl ten, co se chtěl líbat. Jack mu ty hnusné rty ukousl. Krev měl všude, v ústech i očích. Někdo jiný mu zhasnul svět.

Probudil se bosý, bez kalhot, hýbat se mu nechtělo. Ale nehýbat se mohl s Alanem. Vrátil se k jeho tělu, uložil se k němu, jako by ho zahřátím mohl přivést zpátky k životu, a slíbil mu, že nikdy neodejde.

Separační úzkost

Úvodní poznámka: 

Tohle téma mi hned přivedlo myšlenku na drabble. Plánuju dovolenou (jednu bez dětí) a mé děti mi neustále říkají, že beze mě nemůžou být, že je nemůžu opustit.

Drabble: 

Říká se, že pupeční šňůra mezi matkou a dítětem je hodně silná a tvoří se už v těhotenství. Zpočátku se tohle pouto jeví jako roztomilé, protože malé miminko, které potřebuje často maminku, ostatní, obzvlášť ženy, docela rozněžňuje.

Ale malé dítě časem roste a roste a jeho potřeba maminky je stále velká, takže takové období separace, které kolem jeho 9. měsíce přijde, už je horší, zvlášť, když si žena nemůže zajít sama ani na záchod.

Období pořád spolu ovšem tímto nekončí. Spaní v rodičovské posteli ještě v předškolním věku je vcelku častá. Naštěstí v pubertě přichází snaha o získání vlastního soukromí.

Obrázek uživatele Kraken

Nesmrtelní přátelé

Fandom: 
Drabble: 

Zůstal stát vedle svého druha.
"Jsi v pořádku?"
Jeho přítel rychle oddechoval a z tváře se mu řinul pot.
"Jasně, že nejsem," řekl a pomalu se zvedl.
Zase vyrazili po příkré, kamenité stezce.
Hora nad nimi soptila a vydávala hrozný žár.
Teď zase potřeboval pomoc první ze skupiny. Ten druhý řekl: "Pojď dál, už je to
kousek, musíme jít dál!"
Jak tak stoupali pořád výš a výš, bylo na nich vidět, že toho spolu už hodně prožili. Vyprávěli tomu druhému o situacích, kterými společně prošli. Jeden druhému pomáhal v cestě nahoru.
Nakonec to Frodo nevydržel a svalil se vedle Sama.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele tif.eret

Poté

Fandom: 
Drabble: 

Díval se na bílé průčelí hrobky. Tak tady skončila její cesta, život mladé ženy. Jaká škoda. Ne však pro něj.
Nenáviděl ji. Nechal se okouzlit mládím a krásou a neviděl, co za zlo se skrývá v jejím nitru. Když konečně prohlédl, nebylo úniku. Byli k sobě připoutáni navždy.
Až donedávna.
Dnes je tedy po všem. Zamkl bránu hrobky a klíč zahodil daleko do křoví. Sbohem.
Co je to za divné sny? Proč v nich slyší její hlas, jak volá ,přijď ke mně,? Co ta tíže na prsou?
S výkřikem se probudí a užasle hledí na klíč, ležící na jeho hrudi.

Obrázek uživatele Zuzka

Intimní vzkaz

Fandom: 
Drabble: 

Nejlepší jsou dny, kdy jen ležíme vedle sebe. Stulení do klubíčka nebo v něžném objetí. Ve společnosti jiných, ale hlavně společně. Patříme k sobě.
Občas nás povinnost vytáhne ven. Strávit nějakou tu dobu činností je hezké, jeden si připadá naplněn, konečně je užitečný. Ale my dva se pak častokrát míjíme, setkáme se znovu zase až když všechno utichne, když opadne shon. Něco se ale změnilo, cítíme se potřísnění, špinaví, opotřebovaní.
Zmizíme jeden druhému ve víru, svět se s námi roztočí, zmatek k zalknutí.
Já jen doufám, že nakonec zase budeme spolu. Na šňůře i v šuplíku. Má drahá druhá ponožko.

Závěrečná poznámka: 

Napadla mě krávovina, ale Tess říkala, že to mám napsat. Kleio taky. Tak tady to máte :)

Obrázek uživatele Elrond

Jak se měli rádi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Kuřopýr je kouzelný tvor, který se vyznačuje tím, že má dlouhé tělo, velké uši a především krátké nožky, které připomínají kuřecí paličky.
Blechopýři jsou většinu hodně chlupatí a svůj název získali díky tomu, že se snaží vzlétnout, což se jim nedaří, a vypadá to, jako když skáčou blechy.

Drabble: 

Hned po příjezdu domů, řekl blechopýr kuřopýrovi: „Líbíš se mi, kuřo, ale před páníčky budeme dělat, že se nemusíme, jó?“
„Jasně, blechopýre,“ potvrdil kuřopýr.

A tak Neli štěkala na Darrena, kdykoli přišel do obýváku nebo chtěl na gauč, který obývala. Darren nenechal Neli projít okolo své misky a občas po ní i vyjel.

Ale pak dostala Neli kapky do nemocného oka, které se dávaly pětkrát denně a chodila s páníčkem do práce. Po návratu domů se Darren přivítal s Neli a teprve pak s páníčkem.

„Teď už jim došlo, že se máme rádi,“ prohlásil kuřopýr a tak přestali cokoli předstírat.

Obrázek uživatele gleti

Hůlky

Fandom: 
Drabble: 

Pár dnů poté, co se syn a snacha v nemocnici sv. Munga probrali z šílenství, přinesla jim Augusta Longbottomová pouzdro s kouzelnými hůlkami. Aliciina byla v pořádku, ale Frankova ve dvou dílech.

Hned se pustila do vysvětlování, že Frankovou hůlku dala Nevillovi do Bradavic, aby cítil spřízněnost se svým statečným otcem. A jak to přineslo ovoce, když se na Ministerstvu kouzel postavil Smrtijedovi Dolohovi. Bohužel se v boji rozlomila. Ona však nikdy nebyla na vnuka pyšnější, než když jí rozpačitě předával její dva kusy.

Hůlky Nevillových rodičů nebyly pořád spolu, ale s oběma bylo nakládáno s úctou, jaká jim náležela.

Obrázek uživatele Erendis

Lepší než nožem do zad

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Máš vůbec tušení, kam přesně jdeme?“
Zatím to bylo jasné: nejkratší cestou k ohnisku otřesů. Teď vystoupali na kopec, odkud byl dobrý výhled, a zjistili, že žádné jedno ohnisko není. Krajinu před nimi zdobilo několik velmi nedávných trhlin. Nebylo pochyb, že v okolí je jich víc.
Potlačil chuť odseknout, ať si jde po sama po svých. Pokud jsou na stejné straně, proč zbytečně přijít o společníka. Pokud nejsou, chce ji mít na očích.
„Před lety se pokoušeli zdejší jeskyně zmapovat. Udělal jsem si kopii.“
Opatrně nákres rozprostřel na velký kámen.
„Kdybys tu chtěla něco dobře schovat, kam bys to dala?“

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Kdo číhá ve tmě

Obrázek uživatele Aplír

Stále spolu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

S ránem se v tobě probudil despota,
jak spráskaný pes se nyní třesu.
Proklínáš vše i zrod mého života.
Tohle dál vážně jen těžko snesu.

S ránem se v tobě probudil despota,
hněv na mě vrháš bez skrupulí.
Pro tebe jsem jen hloupá dorota.
Tvá nevrlost mé srdce půlí.

S ránem se v tobě probudil despota,
nepočítal jsi do sta, ba ani do tří.
Nervy skřípla zabouchnutá kapota.
Tvůj hněv bez zábran vyletěl do povětří.

S ránem se v tobě probudil despota,
v mém nitru jsi způsobil binec.
Žít s tebou, věru, těžká je lopota.
Oba jsme zralí pro blázinec.

Obrázek uživatele Saphira

Přípravy

Drabble: 

Clarissa Ambrosiová procházela poslední poznámky k přípravě narozeninové oslavy Severuse Snapea.
„Balónky, konfety, skleničky… a samozřejmě narozeninový dort s překvapením,“ mumlala si pro sebe. Na tváři jí hrál zasněný výraz, když si představovala, jak o půlnoci vyskočí z dortu zahalená pouze miniaturními flitrovými šaty à la Marylin Monroe a Severus se jí vrhne kolem krku.
„A už jen pozvánku... Tu protivnou Grangerovou ale nepozvu, v poslední době se kolem Severuska nějak podivně motá.“
Věděla, že její plán je geniální. Severus nemá o oslavě nejmenší tušení, a protože je celý život osamělý, její čin ho tak dojme, že už pořád budou spolu.

Obrázek uživatele Birute

Rodinná historie

Drabble: 

Někdy si vybavovali, jak se vynořili z vánic. Když jako novorození králíci otevřeli oči slepené ledem, pokoušeli se spočítat. V té době ale byli ještě moc malí. Počty jim příliš nešly.
Možná jich ani nebylo tolik.
Občas je zamrazilo při představě, že tu před nimi mohli být jiní. Zapomenutí bratři, ztracení s posledními ledovci a obřími huňatými tvory.
Rozhodně si vybavovali kroky jeleních bohů.
A paní, která jim dala kouzelný kyj, s nímž mohli vládnout živlům. Nebyli si jistí, jestli to byla Morana, nebo Vesna.
Navzdory existenciální nejistotě (a snad i kvůli ní) drželi pospolu.
Dvanáct ručiček na ciferníku roku.

Závěrečná poznámka: 

Opět dvanáct měsíčků.

Občas lze i osud překvapit

Drabble: 

Byli jako černá a bílá.
Už zase řvali jeden na druhého, s nosy jen kousíček od sebe. Ani jeden z nich už nevěděl, proč se hádat začali. Přeli se pořád. Potřebovali to k životu stejně jako dýchání.
Když vyšli ze školy, mysleli si, že už se nikdy nepotkají.
Ale potkali se. Hádali se.
A potkali se znovu. A znovu. Z hádek se postupně stalo přátelské pošťuchování, které přerostlo v soukromé vtipy, spiklenecké pohledy a dlouhé konverzace za temných nocí.
Když osud chtěl, aby se pořád dokola potkávali, tak proč nejít dál spolu?
Byli jako černá a bílá.
Navzájem se doplňovali.

Závěrečná poznámka: 

Upřímně, při psaní jsem myslela na Keitha a Lance z Voltron: Legendary defender, ale můžete dosadit kohokoliv (anebo nedosazujte vůbec...)

Obrázek uživatele Giles Rigby

Co Skot zahodí, Holanďan zvedne

Drabble: 

Jednou, bylo to zrovna na Štědrý den, nejlepší den z celého roku, seděl v kanceláři a pracoval. Dnes nesnídal porridge, jen neslazenou kávu. Ta mu ještě zhořkla pohledem do ranních novin.
VÁNOČNÍ ZÁZRAK! SKRBLÍK ROZDÁVA JMĚNÍ! HAMOUN NEJBOHATŠÍM KAČEREM!
Cože? Tohle není vítězství… Bez zadostiučinění...
Mlčky hleděl před sebe. Potom šel a převlékl se z kiltu do černého obleku. Oholil se až na mohutné licousy. Na plotnu dal vařit kakao. Nalil si sklenku jeneveru.
Nakonec vytáhl účetní knihy. A potom se usmál.
“Ne, nezbavíš se mě. Takhle ne! Kolik že to rozdal? Milion sem, milion tam? Na to ještě mám!”

Sama

Fandom: 
Drabble: 

Od chvíle, kdy se narodil, byli pořád spolu. Od rána do rána. Společná postel. Společné aktivity. Ať se hnula kamkoliv, v patách jí zněly o něco rychlejší kroky drobnějších nožek. Jako správná sestra se o něj bála, svědomitě se starala a ukazovala mu svět. Když se ocitli v chaloupce, najednou byli rozděleni. On v chlívku, ona ve světnici. Zažila samotu, jejíž chuť dávno zapomněla. Jaké to je, jít vlastním tempem, ve vlastním rytmu. Starat se o sebe. Bát se o sebe. Když dostala příkaz nanosit dříví a rozpálit pec, na chvíli zaváhala. Ale pak se zvedla a začala ho plnit.

Obrázek uživatele Aziz

Hodinu co hodinu

Drabble: 

Rejska vzbudí Žabák.
“Vstávej, semínko, holala,” zatrylkuje, a Rejsek ho bací polštářem.

V Rejskově talíři se objeví vidlička - Žabák mu ukradne kus omelety.
“Nabírám proteiny,” prohlásí výmluvně, a pak Rejskovi věnuje svůj kousek bábovky.

“Najdi si vlastní schovku!” sykne Žabák, když se Rejsek pokusí schovat se s ním za jedním rohem. Jakmile se ale na chodbě ozvou kroky, omotá kolem Rejska ruce a přitiskne ho k sobě. Nikdo je nezapyká.

“Žabáku, pučíš mi šampon?”
“Jasně.”
Z jednoho sprchového koutu do druhého přeletí lahev.

“Rejsku, pojď si povídat.”
Vlezou si do Žabákovy postele. Usnou tam.

Ráno Rejska probudí Žabák.
“Vstávej, semínko,--”

Obrázek uživatele Iantouch

Grimsel

Úvodní poznámka: 

Takové coby kdyby... Tak to neberte úplně vážně. :)

Drabble: 

Tmavomodrý Mercedes-Benz 220S Cabriolet klouzal po klikatých silnicích průsmyku Grimsel. Na 40 let staré auto byl ve výborném stavu.
Spolujezdec Albus Brumbál si přidržoval slaměnou fedoru a jeho dlouhé stříbrné vlasy a vousy unášel vítr.
„Jedeš v protisměru,“ upozornil řidiče.
Gellert Grindelwald si promnul knír a zavrčel: „Jedu normálně vlevo!“
„Ano, drahý, ale tohle je Švýcarsko.“
„Ach tak.“
Gellert elegantně pohnul volantem. Albus mu položil ruku na stehno a vyzývavě povytáhl obočí.
„Jeden by řekl, že ve sto patnácti letech už si dáš pokoj…“
„Nemůžu za to, že jsi ve sto třinácti pořád sexy.“
Zvonivý smích obou staříků odneslo povětří.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Kovově červená

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování drabble z 11.4.

Drabble: 

Vkročil dovnitř. V potemnělé místnosti se nacházelo asi deset urostlých chlapů. Byli viditelně napjatí.

„Máš to?“ vybafnul nedočkavě jeden z nich.

Příchozí jen mlčky došel ke stolu a hodil na něj váček, který kovově zachrastil.

„A oni?“

„Zůstanou už pořád spolu,“ zaznělo lakonicky.

„Přece znáš Inkvizitora – toho lupu si tedy dlouho neužili,“ poznamenal podsaditý muž stojící vedle dalšího sedícího na židli s oteklým a zakrváceným obličejem. „A ty!“ otočil se. „Jestli se ještě jednou necháš oškubat, tak to bude naposledy!“

Inkvizitorovi probleskl hlavou obraz rudě zbarvené postele s dvojicí těl. Vlci… ti si nikdy neuměli vyřizovat osobní účty, pomyslel si.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Láska nebeská

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ a naštěstí cenzurováno, takže neškodné!

Drabble: 

My netopýři jsme pro volnou lásku. Kdepak, tradiční rodiny, to není nic pro nás. Ještě by nám zaklepal na dveře homosexualista kaloň a zničil by nám rodinné vztahy zbořil by mi bejvák.
Na podzim bydlím se sedmi dámami. (Periferní bicáček marně zpívá.) Před zimováním dámy odletí a určitě nenavštíví jiné pány, protože takoví krasavci jako já se široko daleko nenajdou.
Pak všichni společně zimujeme ve Spirálové chodbě.
Na jaře začíná staromládenecký život. Občas se zastaví moji staří kamarádi. Bicáčka rozhodně na červy nepozvu.
Dámy totiž v létě žijí spolu na hromádce s hromádkou dětí. Ale srdce jsem vždy s nimi!

Obrázek uživatele ef77

Ruka bohatýra, meč vorpálný

Drabble: 

Na zelené dolině, v trávě orosené, bledý leží, hlava od těla odseknuta, rytíř jasný den.

V pole úhoru, na hlíně udusané, zle porubán, rytíř rudý. Rytíř slunko žhavé, nezazáří víc, jeho světlo padlo, oheň byl uhašen.

Polštář mechu v tmavém lese, lůžkem je rytíři temnému, černé noci. Podetnut mečem, sem složil hlavu havraní. Jako kdyby klidně spal, však víčko černobrvé víc se neotevře.

Bratři v životě, soubratimi jsou i v nesmrti, rukou bohatýra sraženi, mečem vorpálným přemoženi.

Neživí, nemrtví, z života mocného povstali, v nesmrtném strnutí na novou naději čekají. Z rukou té, která je stvořila – Baby Jagy, čarodějky hrozné.

Závěrečná poznámka: 

Po Operaci Izrael je Modrákova cesta Domovinou mou nejoblíbenější částí Mýtů.

Obrázek uživatele neviathiel

Budoucnost, která nebude

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Prázdné bílé místo na prsteníku.
„Jimmy se vyslovil na Bealtaine. Svatba se měla konat přesně za rok. V červenci jsme sbalili batohy a odjeli procestovat bývalý východní blok. Slovanské země, bájnou Prahu a Budeč. Poznat místní lidi a život. Často jsme měnili plány. V Dráždanech jsme potkali partu studentů na prázdninách a se třemi jsme jednoho dne sedli na letadlo do Prahy. Nechali jsme batohy na hotelu a vyrazili do nejprofláklejšího místního baru. Oběma se nám udělalo špatně. Probrala jsem se v cele. Jimmyho jsem neviděla, dokud mně ho nezabili přímo před očima. Zbytek znáš.
Jaký je tvůj příběh, Aleksandře?"

Obrázek uživatele TimeGirl

Neoddělitelní

Drabble: 

Ben pozoroval Klause, jak leží hlavou dolů na pohovce. Kdyby ho takhle býval jeho otec, nejspíš by mu dal přednášku o tom, jak je to nevhodné. A upřímně Ben začínal mít podobné úmysly.

"Vážně jako nebudeš celý den nic dělat?" rozhodl se svého bratra popíchnout k aktivitě. Jen na něj koukat už ho přestávalo bavit.

"Střízlivím, to je něco," zamumlal Klaus a nevrle si překřížil ruce na prsou.

"Nebaví mě jen koukat, jak se pořád flákáš."

"Když mě necháš být, budu za několik hodin dost bdělý, abych ti dal fyzickou podobu." Ta myšlenka se Benovi líbila dost, aby už mlčel.

Obrázek uživatele Blanca

Horká hlava

Drabble: 

Když se vrátila do mlýna, našla Jindřicha vzhůru a při smyslech.
Dokonce byl oblečený a připravený odejít.
"Přece bys nezmizel bez rozloučení," vyčinila mu. "Kam tak pospícháš?"
"Musím doručit panu Rackovi meč. Kam jsi ho dala?"
"Žádný jsi neměl, když jsme tě našli."
"Ten bastard! Ukradl ho. Musím ho najít. A pohřbít rodiče..."
"O to jsme se s panem Robertem postarali. Leží spolu pod lipou. A rozhodně nemám po tom všem v plánu ti dovolit, aby ses k nim přidal kvůli nějakému meči."
"Byl to poslední meč, který otec ukoval. Nerozloučím se s ním jen tak. Přísahám, dostanu ho zpátky."

Obrázek uživatele Queen24

Ještě že tě mám

Drabble: 

,,Tak kde sakra je?"
,,Deset minut, to se ještě dá omluvit..."
,,To jo. Ale stejně. Co když.."
,,Co?"
,,Ale nic."
,,Bojíš se, že nepřijde, co?"
,,Hele! To neni pravda. On přijde."
,,Když myslíš..."
,,Myslíš, že ne? To by přece neudělal..."
,,A proč by ne? Zas tak dobře ho neznáš."

Musela připustit, že má pravdu. Znala ho teprve pár dní.

,,Ale přijde. Vždyť minule..."
,,Co?"
,,Bylo to krásný. Byl fajn. Říkal, že teď spolu budeme často. Pořád."
,,Nejsi na tyhle sladký řečičky už trochu velká?"
,,Nech mě bejt!"
,,Já jen, abys zas nenaletěla. Znáš se."

Nepřišel.
Její vnitřní Já mělo pravdu.

Závěrečná poznámka: 

Jediný, s kým jsme doopravdy pořád, jsme my sami.
Poslouchejme se občas.

EDIT: Teď mi došlo, že na to může volně navazovat toto: http://sosaci.net/node/35582 (óda na morální kocovinu...)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Jako dvě srdce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

asi spoiler pro 10. sérii

Drabble: 

„Ti dva? Jsou jako dvě srdce, pořád spolu!“ smáli se všichni, když přišla řeč na Thetu a Koscheie. Nikdo si neuměl představit jednoho bez druhého. Vesmír měl ale jiné plány.
Byli dvě strany jedné mince, které se nikdy nesetkají někde uprostřed. Nepřátelé na život a na smrt. Hašteření přecházející v nenávist. Jeden druhého házeli vlkům. Jeden byl stále krok za tím druhým. A celou dobu byli tak strašně sami.
Došli až na konec, zdálo se, ale tehdy se Doctor rozhodl, že se vysměje vesmíru a jeho úkladům. Vzal ji s sebou a zavřel do tisíciletého vězení. Doufal, že udělal správně.

Závěrečná poznámka: 

Theta Sigma a Koschei jsou (asi) původní jména Doctora a Mastera. Váhala jsem, jak skloňovat jméno „Koschei“, ale protože je to vlastně jenom anglický zápis Kostěje, zařídila jsem se podle toho ;).

Obrázek uživatele Arenga

Sama u zámku

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Tohle jsem neplánovala, najednou mi ta scéna vytanula na mysli a nedokázala jsem se jí zbavit (a přiznám, že jsem se tedy ani moc nesnažila ;-))
Volně navazuje na drabble Stigma nevhodného původu.

Horní Hrádek, 1955

Drabble: 

Světýlka lampionového průvodu naplňují náměstí jako obrovský roj světlušek. Transparenty hlásají: „Se Sovětským svazem na věčné časy!“ a „Sláva VŘSR!“
Eliška se z průvodu ztratí hned, jak může. Rozhodne se trochu projít, kroky ji zavedou až k zídce ohraničující park kolem bývalého zámku hrabat von Thaleck. Když za ní zaslechne chraplavý hlas, zastaví se.
„Neboj, všeci sou na lampioňáku. Jézéďáci zvlášť.“
„Gut. Musíme to prubnout,“ promluví někdo jiný a v Elišce se všechno sevře. Ne proto, že mluvčí hovoří německy, ale proto, že zcela jistě není člověk.
Lituje, že nedokáže být ve stálém myšlenkovém spojení s tetami, jako bývala maminka.

Závěrečná poznámka: 

Dovolím si tentokrát ještě poznámku na závěr, která trochu osvětluje, co vlastně Eliška myslí: pouto mezi sestrami Krásovými bylo velmi těsné, i v rámci jejich zvláštní rodiny neobvyklé. Jejich „mamička“ si se svou sestrou, tetou Lydií, musela psát, pokud si chtěly něco sdělit. Cosette, Doramo, Toninka, Poldýna a Hanička (Eliščina maminka) si sice také psávaly, ale vlastně nemusely. V myšlenkách spolu dokázaly hovořit i na dálku, byť nikoli neomezenou. Věděly o sobě, jako kdyby byly stále pohromadě. Bylo to výhodné i v dobách, které byly relativně bezproblémové; v nebezpečných časech to bylo ovšem neocenitelné.

Eliška je učitelkou, do Horního Hrádku se dostala na základě umístěnky. je tu daleko od své rodiny, odkázaná jen na běžné komunikační prostředky jako pošta a telefon, případně telegram. Na případné problémy je tedy více méně sama.

Tchýně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nějak mi to holt nedalo.

Drabble: 

Pořád je tady. Pořád. Pořád ona.
Dokonce i když není přímo s námi, tak jako by tu byla.
Vždycky ta nejdůležitější, nejmoudřejší, nejzkušenější, vždycky má pravdu. Zvykla si poroučet a ani ji nenapadne, že by už mohla uvolnit místo mladší generaci.
A hlavně, ona ví nejlépe, jak vychovávat děti. Jen ať jí je nechám, ještě mi ušetří starosti. Kdyby na ně občas dohlédla, byla bych ráda, ale takhle? Ten starší už pořád jen babička tohle, babička tamto, a já nic. Aspoň že ten druhý je zatím můj.
Copak ta baba zatracená nikdy neumře?
Tak tedy dobře. Tunno, Gommone, pojďte sem!

Závěrečná poznámka: 

Divíte se té Drahomíře?

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A