Jedno milé setkání a jak se vše dokáže změnit. Člověk si myslí, že je pevně usazen v čase a prostoru, a pak…
Letmý úsměv, pohled, nepatrný dotek ruky a všechny plány se sypou jako domeček z karet. Vše, o čem člověk snil, najednou není podstatné, myšlenky se toulají úplně jinam, k jedné mladé, krásné…
Ten vnitřní klid je ztracen, asi pohlcen hvězdami a jejich věčným tichem, a já přemýšlím, co bude dál, jaký bude nový plán, nová budoucnost, nové sny?
A to ani nevím její jméno, jen číslo ubikace z nedbale zastrčené visačky, ale musím s tím něco dělat, já....