Je čas začít pracovat na nových snech. Čas na nic nepočká.
Přicházím k terminálu přehledu ubytování posádky, malá zelená kontrolka přítomnosti svítí, sbírám odvahu.
Zkusím to, volám.
„Haló, tady Jack - ten s čajem.“
„Ano, Kristy, slyší.“
„Nechtěla byste prožít opravdu něco zajímavého? Musím na venkovní kontrolu lodi, nepřidáte se?“
„Ven do vesmíru?“ slyším údiv v hlase.
„Nebojte se, pojedeme PAVOUKem.“
„Čím???“ ulekaně, překvapeně, zvědavě.
„Pavoukem – Personálním Autonomním Vozem Osobnostně Univerzálního Krytí, prostě takový tank na nožičkách, určený na pobyt ve vesmíru. Nebojte se, již jsem tam s ním venku byl.“
A bude to krásné, s vámi určitě, Kristy, myslím si...