Mach a Šebestová

Obrázek uživatele se.id

Jak byla tma

Drabble: 

Jednou jeli na školu v přírodě, bylo to velmi zábavné, zejména když vypadl proud a žáci seděli ve společenské místnosti při svíčkách, ovšem Mach s Šebestovou hledali nějaké ještě temnější místo. Našli komůrku na košťata, jenže Šebestová strašlivě zaječela, někdo tady je! A opravdu, byli tam Pažout s Horáčkem, co tady děláte? zeptal se Mach, a co vy? oplatil mu Pažout, a pak šli rychle pryč. Zvědavý Mach řekl do sluchátka, my bychom rádi věděli, co tam ti dva dělali, a sluchátko odpovědělo, za prvé, nejsem Děd Vševěd, nemusíte mluvit ve verších, a za druhé, co je vám do toho?

Obrázek uživatele vatoz

A tak štěkám jako hrom

Drabble: 

Ale beze všeho, milión koček říkáte, ozvalo se ze sluchátka, Mach ho leknutím pustil, protože najednou kolem něj bylo milión koček, všechny s čerstvě olízanými kožichy a všechny se na Macha vyčítavě dívaly, co s náma teď budeš dělat, Šebestová mu poradila, ať je zkusí sluchátkem zase odvolat pryč, nicméně to se vzpečovalo, protože jedno přání a basta, Mach nadával a jeho rodiče ještě víc, chlapče nebohý, co si počneme s miliónem koček, a když pak přišel Horáčkův otec s plánem na výrobu kočičích kožichů, nikdo nebyl proti, vydělali tím majlant a dokonce pořídili starému pánovi kontaktní čočky místo brýlí.

Obrázek uživatele Rya

Jak utěšovali Pažouta

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

asi bych jinak neusnula...
Navazuje na skvělé Jak jel Horáček na výstavu od Brygmi

Drabble: 

Horáček odjel na výstavu kombajnů a Pažouta nic netěšilo, tak zašel k Machům. Něco uvařím, řekla Machová, a Pažout povídal, nesu domácí šunku, a Mach řekl, dáme si panáka, a Pažout na to, přinesl jsem fernet, a Machová nabídla, já ti třeba vyperu, ale vlastně nám nefunguje pračka, a Pažout se zeptal, máte nářadí?
Když pračka šlapala, Pažout se rozloučil, já vám nevím, mám takovej dojem, že je někde blízko, špitl rozpačitě.
Machová povzdechla, moc jsme ho nepotěšili, jenže Mach řekl, fernet neubyl, šunka je výborná, ušetřili jsme za opraváře, a Machová řekla, člověče, ty seš někdy cynickej až hrůza!

Obrázek uživatele se.id

Jak nechtěli, aby se to vědělo

Drabble: 

Mach s Šebestovou chodili do 7.B, Horáček a Pažout do třetí, každý rok propadli, byla to s nimi učiněná hrůza, i Ahmed, který se přistěhoval z ciziny a neuměl česky, byl za rok lepší než oni, když Mach a Šebestová ty dva lemply potkali, řekli jim, z Ahmeda si vezměte příklad, to je snaživý žák, ale oni mlčeli, zato sluchátko řeklo Šebestové, Pažout s Horáčkem znají učivo třetí třídy jak když bičem mrská, oni Ahmeda doučují, víme? Mach šel za nimi a řekl, pardón, ale oni odpověděli, vole, my chceme zůstat ve třetí, ne abys to vykecal, nebo uvidíš!

Obrázek uživatele Rya

Jak se na nic neptali

Drabble: 

Člověče, Machu, řekla Šebestová, tohle je divný, tohle sluchátko ještě nikdy neřeklo, a Mach ohromeně kýval hlavou, jako že ano, divné to opravdu bylo, sluchátko jim nikdy v ničem nebránilo, vždycky jen řeklo, jistě, jak si přejete, nanejvýš dodalo, buďte opatrní, a že se navyváděli věcí, třeba jak bojovali s Kropáčkovými bacily, to bylo nebezpečné, ale tohle? Navíc po něm ani nic nechtěli, na nic se neptali, promluvilo zčistajasna úplně samo, a Mach se zeptal, jak to myslíš, jenže sluchátko mlčelo a vypadalo uraženě, a Mach pokrčil rameny, vzal Šebestovou za ruku, oba se zhluboka nadechli a vstoupili do MacDonaldu.

Obrázek uživatele se.id

Jak byli na dovolené

Drabble: 

Stáli na skále nad mořem, Mach říkal, já nevím, Pažout povídal, jsme přece dospělí, Horáček řekl, musíme, a Machová řekla, fakt, musíme ho poslat dál, ale všichni byli hrozně nerozhodní, až nakonec malá Machová sáhla po sluchátku a prohlásila, tak se rozlučte, řekněte všichni pac a pusu, a všichni to řekli, pac a pusu, ze sluchátka se ozvalo pac a pusu vám všem, malá Machová hodila sluchátko do moře, Horáček vzdychl, teď může plnit přání mořský havěti, všichni se zasmáli, ale nad hladinu najednou vyletěly ryby, modré, zlaté, stříbrné, mávaly ploutvemi, stoupaly vzhůru, bylo to poněkud šílené, ale velmi krásné.

Obrázek uživatele ef77

Než to skončí

Úvodní poznámka: 

Drze a bez dovolení jsem si půjčila Sovátko. Jsem na něj ale hodná, tak tiše doufám, že mi Rya odpustí.

Drabble: 

Horáček na konci dubna povídá Machovi: “Člověče, Machu, my jsme s Pažoutem tak spokojení, zámečnictví funguje, vztah klape, rodiče nás respektují, babi nestůně, vy nám půjčujete malou Machovou, dokonce i vztahy s bývalými učitelkami se urovnaly. Tak nějak máme pocit, že nám poslední dobou někdo někde strašně moc pomohl. A než to skončí, rádi bychom mu poděkovali. Půjčíš nám sluchátko?”
Když to všechno vysvětlili, ze sluchátka se ozvalo: “Ale jistě, to se dá zařídit.”
A neviditelná ruka pohladila sovátko, načechrala mu peřinku a zahrála ukolébavku na větvičkách jabloní. A pak se na nočním stolečku objevila krásná, vypasená myš k snídani.

Závěrečná poznámka: 

Nashledanou, buď na pikniku nebo příští rok v dubnu.

Obrázek uživatele vatoz

Poslední hovor

Drabble: 

Jednoho krásného letního dne Mach naposledy vydechl ve spánku, neuplynuly ani tři měsíce a i Machová zavřela svá víčka navždy, a tak se stalo, že jejich vnuk Jonatán a vnučka Sylvie přišli vyklízet pozůstalost po stařečcích, načež Sylvie povídá, podívej, sluchátko, a Jonatán se usmál, myslíš, jako takové, o kterém nám babi vyprávěla ty krásné pohádky, a pak vzal to sluchátko ze zaprášené krabice od bot, přiložil ho k uchu a zahlaholil, ahoj babi, moc na tebe vzpomínáme a máme tě rádi.

Protože ale suverénně držel sluchátko vzhůru nohama, už vůbec nezaslechl z reproduktorku ono tichounké špitnutí: „Vždyť já vím.“

Obrázek uživatele Smrtijedka

Zhulené dobrodružství

Úvodní poznámka: 

Moje obhajoba zní asi takto - 1. téma je totálně zhulené, 2. je večer, 3. všechny fandomy jsem použila a nechci se opakovat. A ne, nejsem schopná dát dohromady myšlenkovou mapu a zrekonstruovat, jak mě tohle napadlo.

Drabble: 

Morpheus a Neo prchali ulicemi, když na ně spadlo sluchátko. Neo pokrčil rameny a povídá, prosim vás, my bysme si potřebovali tak nějak orazit, šlo by to? A sluchátko na to, no beze všeho. Najednou leželi mezi stromy a nasávali vůni marihuanových polí. Morpheus hodil kabát do trávy a zasněně hleděl na mraky.
„Opice!“
„Houby opice, čekni moji kosatku!“
„A co tam dělá ta pumpa?“ Hluboké zamyšlení.
„Pane Andersone,“ zasyčel Smith.
„Kámo, hoď se do klidu,“ řekl Morpheus a tak se stalo. Agent Smith zahodil sako do trávy a zahleděl se na nebe.
„Hele, hoši, co tam dělá ta pumpa?“

Obrázek uživatele se.id

Jak se rozhodli to neudělat

Drabble: 

Přemejšlel jsi někdy o svatbě, zeptal se Horáček, a Pažout se zamračil, člověče, to by bylo něco jako funus, a když viděl, že se Horáček tváří uraženě, řekl, jen si to představ, přišli by všichni, ale polovina příbuzenstva by brečela, druhá by se tvářila zachmuřeně a náramně zaskočeně, protože by je naše nenadálá smrt, teda chci říct svatba, děsně překvapila, a Horáček povídal, taky by všude byly kytky, takže bychom brečeli a kašlali a smrkali my, teda kdybychom se brali, ne kdyby nás pohřbívali, to by nám to nevadilo, takže z hlediska alergika je vlastně lepší bejt mrtvej než ženatej.

Obrázek uživatele ef77

Jak nezařídili Hanouskovi strýčka

Úvodní poznámka: 

H a P.

Drabble: 

Malá Machová se vrátila z Matějské pouti nadšená, strejda Pažout se mnou byl na třech! kolotočích a ještě na houpačkách a strejda Horáček mi vystřílel obrovskou kytici, akorát jsme před vchodem potkali Pepu Hanouska, kterej brečel, že chce taky, ale maminka mu řekla, nikam nepudeš, a mně bylo líto, že Pepa Hanousek nemá takový bezva strejdy, a Hanouskova maminka povídá, eště, že tak. Mach se zamračil – to by nakonec šlo zařídit, ale velká Machová mu vzala sluchátko a říká, člověče, Machu, na tohle musí lidi přijít sami a ze sluchátka se ozvalo: Jak vás tak pozoruju, nebude to dlouho trvat.

Obrázek uživatele se.id

Jak nectili velikonoční tradice

Úvodní poznámka: 

Pro Aries

Drabble: 

V pondělí přišel Mach k Šebestové s pomlázkou, jenže Šebestová řekla, neblázni, Machu, tohle nesnáším, snad mě nechceš mlátit, a Mach povídal, prej to omlazuje, je mi deset, odpověděla Šebestová, a tak Mach zahodil pomlázku, že vejce stejně nerad, Šebestová řekla, čokoládový si dáš, ne, za chvíli přijde Kropáček, o Velikonocích hotový sadista, budeš mě bránit? Neumím se prát, přiznal Mach, a Šebestová řekla, pravá žena změní i brejlatého kluka v obranáře! Když přišel Kropáček s dvoumetrovou pomlázkou, stál vedle Šebestové obrovský orangutan, Šebestová se usmála a řekla, hele, Kropáčku, sáhneš na mě a je po tobě, chceš čokoládový vejce?

Obrázek uživatele se.id

Jak se Mach a Šebestová ocitli v cizí kůži

Drabble: 

Když chodili do 9.B, povídala Šebestová Machovi, člověče, zajímalo by mě, jaký to je být někým jiným, s někým se na pár hodin vyměnit, Mach se uchechtl, s Horáčkem a Pažoutem, a Šebestová řekla, ani náhodou, ale Mach už mluvil do sluchátka, najednou z nich byli ti dva výtržníci, hned dostali pětku z matematiky, odpoledne šli za školu, a když zase byli sami sebou, řekl Mach, nic moc, ale divný je, Šebestová, když jsem byl Pažout a ty Horáček, cejtil jsem k tobě to samý co vždycky, a Šebestová řekla, já taky, ta výměna se sluchátku tak úplně nepovedla.

Obrázek uživatele se.id

Jak se nestali punkery

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Z krajiny vod a strání
Za všechna punková hesla vděčím Wikipedii.

Drabble: 

Jednou, to už byli v 9.B, vzala paní učitelka třídu k Sázavě, aby tam pozorovali přírodu, a Pažout s Horáčkem šli vzadu a zpozorovali tři nutrie.To by mě zajímalo, co si taková nutrie myslí o životě, řekl Pažout, a Horáček povídal, to se dozvíme, šlohl jsem Šebajdě sluchátko.
Nejmenší nutrie řekla, důležitý je srát na systém, chápete, jinak vás semele do karbanátků. A taky nebát se odlišovat.
Šli dál a přemýšleli o tom, srát na systém, nebát se odlišovat, opakoval si Pažout, a Horáček řekl, karbanátky nekarbanátky, já bych to nehrotil, my dva už se odlišujeme až až.

Obrázek uživatele ef77

Coming out

Úvodní poznámka: 

Nepomyslela bych si nikdy, že napíšu slash, ale co se dá dělat, myšlenka mě chytla a nepustila.

Drabble: 

Když se jednou sešli u piva, zeptal se Mach Horáčka, co rodiče, když se dozvěděli, že žiješ s Pažoutem a Horáček povídá, člověče, Machu, v pohodě, akorát pokaždý, když u našich byla babi, chodil mi radši otevřít táta a šeptal, už je tady zase, doufám, žes nechal Pažouta doma, aby to s ní neseklo. Jenže nakonec jsme ji potkali v parku, líbali jsme se prvního pod třešní a babi tam mířila s nějakým štramákem, tak jsme se domluvili, že teda jako hrob, aby to neprásklo s tátou. A Mach povídá, člověče, Horáčku, nevím, jestli jsi větší číslo ty nebo babi.

Obrázek uživatele kytka

Jak zmizelo měkké i

Úvodní poznámka: 

Moc se mi líbilo drabble Blueberry lady, neodolala jsem a tady je pokračování. Snad se nebude zlobit.

Drabble: 

Potom se rozhodli, že nechají jenom tvrdé y.
Druhý den si Horáček vzpomněl, že si vždycky přál kolo, řekl něco do sluchátka a v tu ránu tu stálo krásné kolo s přehazovačkou, dokonce s tachometrem, jenom celé zabahněné. Než se Horáček rozkoukal, držel v jedné ruce hadr, ve druhé houbu, a chtě nechtě drhnul kolo, dokud se neblýskalo.
Teď bych pyl, zahučel pak do sluchátka, a hned se všude vznášel žlutý pyl, pokrýval zem a taky to čerstvě umyté kolo, Horáček dostal záchvat - měl chudák astma - a musel na pohotovost.
Když mohl zase dýchat, uznal, že měnit pravopis se nevyplácí.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Jak zmizelo tvrdé Y

Drabble: 

"Tak co si račte přát, vašnostové?" ozvalo se ze sluchátka.
A protože Pažout s Horáčkem už zase dostali s diktátu pětku, chtěli zbavit svět tvrdého y.
"No jak račte," potvrdilo sluchátko.
V pondělí se ukázalo, co způsobilo jejich přání. Celá třetí bé byla plná modřin, protože všichni chtěli bít přátelé, rovněž zapáchali, protože mít mohli kde co, ale špínu mohli tak maximálně čistit. Nikdo ovšem nechtěl psát diktát, z čehož měli Horáček s Pažoutem radost.
Pak si ale dali ke svačině rohlík se sírovou pomazánkou, odvezli je do nemocnice a když se uzdravili, tak honem zase vrátili do světa y.

Obrázek uživatele Rya

Veřejné ohrožení

Úvodní poznámka: 

Double drabble pro Julii a Quiquillu.
Veselé Vánoce! ;)

Drabble: 

Jednou šli Mach a Šebestová, která už nebyla Šebestová, ale Machová, s Horáčkem a Pažoutem na pivo, a přišla řeč na to, co prováděli v dětství, a Machová řekla, teda vy dva, kluci, vy jste teda byli čísla, přímo veřejný ohrožení, to se hned tak nevidí. Jenže Pažout prohlásil, omyl, veřejný ohrožení jsme nebyli my, nýbrž vy s tím vaším sluchátkem, vy to ani nevíte, ale málem jste mě připravili o život, prej štěkám jako hrom, ať je koček milion, jenže milánkové, já jsem na kočky alergickej, a milion koček, to už přestává bejt sranda, já byl sám doma, všude kočky, sotva jsem dejchal, přemejšlel jsem co teď, zavolal bych záchranku, ale na telefonu seděla kočka, tak jsem vyházel věci z ledničky a vlezl si dovnitř, studenej vzduch je dobrej na dejchání a v ledničce kočky nebyly, jenom kuře, co jsem zapomněl vyndat, ale zase tam byla zima, říkal jsem si, jestli je lepší zmrznout nebo se udusit, už jsem neměl ani sílu vylézt, ještě že přišel tuhle Horáček. Vyhodil kočky, zahřál mě, dal mi umělý dejchání, ale bylo to o fous.
Mach a Machová byli celí zděšení, ale Horáček se usmál a povídal, mně se to vlastně docela líbilo.

Obrázek uživatele Birute

Konec civilizace

Fandom: 
Drabble: 

Kolonie začala doslova z ničeho, kdy jejich předkové po přeletu nehostinným Vnějším světem nalezli chráněné místo s příznivým klimatem a dostatkem potravy. Jejich rod se počal utěšeně rozrůstat na náhorní plošině rozdělené rozeklaným údolím i v jejím širokém okolí.
Dějepisci by příchod Trojice nejspíš nazvali invazí. Teologové božím trestem. Smutnou pravdou však je, že z jejich národa nepřežil nikdo, kdo by o osudných událostech onoho dne mohl podat zprávu. Všichni skončili probodení, zakousnutí, ubití nebo utonulí.

„A je to,“ přikývla spokojeně Šebestová, když řádně vydrhla Kropáčkův jazyk rejžákem. Pak se spolu s Machem a Jonatánem zvětšili u Kropáčka v pokoji.

Neviditelný fandom: 
Mach a Šebestová
Obrázek uživatele Rya

Setkání po letech

Úvodní poznámka: 

Mám slabost pro pro problémové a zlobivé děti a téhle dvojky mi bylo vždycky trochu líto. A taky jsem si to musela zkusit, aspoň jednou ;)

Drabble: 

Když Šebestová už nebyla Šebestová, nýbrž Machová, šla s Machem po ulici, a koho nepotkají, jako Pažouta a Horáčka, ano, ty známé výtržníky ze 3. B, ale nevypadali jako výtržníci, vypadali docela mile, tak se dali do řeči a dozvěděli se, že ti dva mají spolu zámečnickou dílnu, a nejenom dílnu, taky byt a vůbec všechno. A Mach se zeptal, kluci, proč jste ve škole tak vyváděli, a oni se začervenali a řekli, protože jsme vůbec nevěděli, co se s náma děje.
Když se rozloučili, vytáhl Mach sluchátko a řekl, „Je to vůbec možný?“ a sluchátko odpovědělo, „Možné to je!“

Obrázek uživatele se.id

Omyl

Drabble: 

Jednou šli Mach a Šebestová ze školy a louskali oříšky, a když potkali paní Ticháčkovou, tak jí nabídli, ale ona řekla, děti, já oříšky nemůžu, nemám zuby, a Mach řekl Šebestové, člověče, měli bychom pro paní Ticháčkovou něco udělat, na co máme sluchátko. Šebestová řekla do sluchátka, prosím vás, my bychom chtěli, aby paní Ticháčková měla pořádné zuby, a ze sluchátka se ozvalo, no prosím, proč ne. Paní Ticháčková šla do školky pro vnučku a ta začala křičet, ty máš veliké zuby, ty nejsi babička, jsi vlk! A Šebestová řekla Machovi, je to jasný, děti už z těch pohádek blázní!

Obrázek uživatele eliade

O zajících a dobrém obědě

A/N: Věnováno všem, kteří ve škole disponují takovýmito "trumfy".
A taky nám všem, kteří jsme dokázali tuhle drabblící hru hrát až do konce, ač jsme třeba všechny svoje trumfy už dávno použili, že :D.

Jednoho dne se paní učitelka rozhodla zkoušet z přírodopisu.
„Koho si dneska vyvoláme?“ zeptala se. Ve třídě bylo hrobové ticho. „Tak pojď, Machu, s tebou už jsem u tabule dlouho nemluvila.“
Mach vstal a nešťastně zamířil na stupínek.
„Tak nám pověz, co víš o zajících.“
„Ehm… V neděli nám maminka udělala jednoho na smetaně…“
Ze třídy se ozval smích. I paní učitelce trochu zacukaly koutky.
„A dál?“
„Dál? No, byla to dobrota.“
„Oběd nechme stranou. Řekni nám něco o zajíci obecném.“
„Zajíc obecný, no, žije… v lese. Jasně. Žije v lese.“
„A ještě?“
„Hm… žije v lese a… na poli!“

Obrázek uživatele Hedera

Metla lidstva

Garrus Mordina vedl kolem baru ke stolku v rohu.
„Tudy, doktore Solusi. Nehýbe se už půl hodiny. Říkali jsme si, jestli nemáte nějaký… něco na probuzení.“
Shepard ležel jak široký tak dlouhý u nohou židle obličejem dolů a nejevil známky života.
Mordin se nad něj postavil, pečlivě se rozhlédl a promnul si bradu.
„Příčiny stavu? Žádná krev, zranění v boji nepravděpodobné… ne, ne, rozhodně ne, jsme přece v baru. Následky fyzické hádky? Těžko – bar nedisponuje asarijskými tanečnicemi, novinářům vstup zakázán, vyhazovači náležitě impozantní. Snad… slabost způsobená abusem alkoholu?“
Garrus významně mlčel.
„Značně podezřelá varianta. Shepard pryč ani ne hodinu. Leda…“
Mordin poklekl. Ukazatel jednoho z počítadel na unistroji splašeně vylétl.
„Že by… ale to přece… nutno se zeptat… byl to… kroganský ryncol?“
„Trojitý. S kapkou červeného vína. Jmenovalo se to salarian v tuchanské poušti.“
Mordin zbledl, ale během okamžiku nabyl svého obvyklého klidu.
„V tom případě… řešení prosté.“
Několikrát se otočil na patě.
„Ano, ano, účinné. Dočasný diskomfort subjektu nevyhnutelný. Úroveň společenského znemožnění lehce zvýšená, ovšem hodnoty kritické již delší dobu. Chvilková verbální agresivita pravděpodobná, avšak hrozba bez pohybové koordinace nulová. Efekt okamžitý.“
Konečně na vzdálenější straně místnosti uviděl dveře na toaletu.
„Voda ledová…,“ dramaticky se odmlčel, „je voda ledová.“

Životologie je nejoblíbenější předmět!

Fandom: Mach a Šebestová (a narážky na několik dalších)

Žlababa zamávala a šla si po svých žlababích záležitostech. Zkoušení mohlo pokračovat.
„Minule jsme probírali život měst, k tabuli půjde žák Leža. Tak nám řekni něco o rozmnožování, prosím.“
„Prosím, města se množí vegetativně, pučením.“
„Správně, Ležo. Co jsou to Civitas parasiticus?“
„Prosím, to jsou cizopasnická města. Napadají cizí planety, na kterých se rozmnožují.“
„Výborně. Vyjmenuj, prosím, parazitická města, která znáš.“
„Prosím, největší je pramáti, Tatíček stověžatý ve vesmíru Unk. Má potomky ve všech známých vesmírech a taky ve třech neznámých. Například Řím, Ťop-ťum, Luna City, Minas Tirith, Prasinky a Ankh-Morpork.“
„Výborně,“ řekla paní učitelka, „píšu ti jedničku s hvězdičkou.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Skřítě

Smrt na pitevním stole : Pomsta bude sladká

„Ale paní učitelko, tohle po mě nemůžete chtít, co když to tu žábu bude bolet?“ „Ta žába je mrtvá, Horáčku. Vezmi si příklad z Macha a Šebestové, jak se se skalpelem činí.“ Horáčkovi se při tom pohledu zvedl žaludek. Také Pažoutův obličej zezelenal. „Vy asi nechodíte do kostela, nezabiješ vám nic neříká, viďte?“ „Nebuď drzý, Horáčku! Je to jednoduché. Takhle vezmeš skalpel a uděláš přímý řez. V tu chvíli se stalo hned několik věcí. Žábě definitivně odzvonilo, Horáček se v mdlobách svezl k zemi a paní učitelka měla jisté, že v příští kapitole skončí v dutině korouhvičky na střeše kostela.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Skřítě

Pomsta bude sladká

„Ale paní učitelko, tohle po mě nemůžete chtít, co když to tu žábu bude bolet?“ „Ta žába je mrtvá, Horáčku. Vezmi si příklad z Macha a Šebestové, jak se se skalpelem činí.“ Horáčkovi se při tom pohledu zvedl žaludek. Také Pažoutův obličej zezelenal. „Vy asi nechodíte do kostela, nezabiješ vám nic neříká, viďte?“ „Nebuď drzý, Horáčku! Je to jednoduché. Takhle vezmeš skalpel a uděláš přímý řez. V tu chvíli se stalo hned několik věcí. Žábě definitivně odzvonilo, Horáček se v mdlobách svezl k zemi a paní učitelka měla jisté, že v příští kapitole skončí v dutině korouhvičky na střeše kostela.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Arengil

Pražský masakr švýcarákem

„Neprodlužuj to, kamaráde. Ať už to máš za sebou…,“ domlouval Pepovi otcovským tónem prosektor a schoval za zády nůž, aby si to jeho společník tak nebral. Držel mu hlavu, když v agónii běsnil na krví pokrytém nerezovém stole…

„Teď to trošku štípne. Raději zavři oči. …No jo, ty vlastně nemůžeš,“ uchechtl se.
A přidržel si ho pěkně za zátylek, aby dokončil svůj zákrok.
Pepa se cukal – tušil totiž, co ho čeká – ale nebylo mu to nic platné.

„…No vidíš, ani to nebolelo,“ zkonstatoval pan Šebesta a utřel si ruce do utěrky. „Maminko, můžeš začít obalovat, Pepa už je u ledu!“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lunkvil

Když pohár trpělivosti přeteče

poznámka: tak trochu AU a úplně BJB

„Kolik je čtrnáctkrát deset?“
„Padesát tři,“ odpověděl sebevědomě, ale třída se zachichotala.
„Sedmdesát dva děleno devíti?“
„Sto dvacet pět.“
Třída se znovu zasmála.
„Zkusíme to se sčítáním: Kolik je patnáct plus osmnáct?“
„Dvacet dva,“ řekl, i když ho odvaha zjevně opouštěla.
„Kolik je dva plus dva?“ zkoušela nejlehčí příklad, na který si vzpomněla.
„Dva plus dva…“ lovil v paměti, „šest!“
Třída doslova vybuchla smíchy.
„Tak to by stačilo, Pažoute,“ řekla soudružka učitelka. „Jsi tupý jak poleno, neumíš ani základní počty! Ty prostě střílíš naslepo. Ale tohle bylo naposledy. Ze mě si už šoufky dělat nebudeš. Zítra nastupuješ do zvláštní školy.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Sothis Blue

Zaháněná

Jednou takhle odpoledne vyzvali Horáček s Pažoutem Macha a Šebestovou, že si zahrajou zaháněnou. Šebestová řekla: „Proč ne," jenomže Horáček s Pažoutem pokaždé popošli s míčem dopředu, až už to Mach nevydržel a řekl do sluchátka: „Prosím, nemohli by se Horáček s Pažoutem poučit, že švindlovat se nevyplácí?"
A ze sluchátka se ozvalo: „Ale beze všeho."
Takže kdykoliv Horáček nebo Pažout popošli dopředu, odneslo je to místo toho dozadu. Horáček spílal Pažoutovi, že je to jeho vina, a Pažout se bránil, že to tedy ne, „podívej se na sebe, ty nemehlo."
A Mach s Šebestovou nad tím jen kroutili hlavou.

Rok: 
2010

Stránky

-A A +A