Ze života pražského tramvajáka

Obrázek uživatele Linkový stykač

Poslední kobyla do stáje

Drabble: 

Zatahovat na Pankrác poslední znamená rozjet se krátce po první hodině ranní z modřanské smyčky, vyrazit prázdnou, temnou tratí k poliklinice, naslouchat hukotu větru a rytmickému dunění kol, potom spoře osvětleným úsekem do Braníka, míjet zastávkové sloupky na opuštěných refýžích, podél Vltavy na Výtoň, výhybka doprava, prosvištět nuselským údolím, vzhůru k Povstání a pak už jen podjet magistrálu a jsem doma.
Depák Zbyňa mi ukazuje, ať nechám tramvaj v myčáku a jdu.
Je 1:54 a za poslední herkou se zavírají vrata.
Nad vozovnou panuje mírumilovné ticho, kolejovou harfu zalévá oranžové světlo lamp a vzduch voní mazivem a kvetoucími kaštany.

Závěrečná poznámka: 

Tímto se s vámi loučím, přátelé. Děkuji všem, kteří mě letos četli, a hlavně těm, kteří nadšeně komentovali. Moc mě to povzbuzovalo a těšilo. Na vaše komentáře teď v následujících dnech budu odpovídat. A za rok tu možná zase s něčím zacinkám. :)

Obrázek uživatele Linkový stykač

Tramvaj se nedobíhá, na tramvaj se čeká.

Drabble: 

Dobíhači. Strastiplná kapitola profesního života řidiče tramvaje.
Krásně ji ilustruje Bohoušova příhoda z loňska.
Tehdy na Albertově trpělivě počkal na v pořadí již třináctého opozdilce.
Tento pán stejně jako všichni předchozí neprojevil ani špetku vděku, s bohorovným výrazem nastoupil a poohlížel se po vhodném místě, na něž by usadil své královské pozadí.
"Řidiči nejlépe poděkujeme tak, že zvedneme paži," informoval jej Bohouš palubním rozhlasem.
"Trhni si!" dolehlo k němu.
Přání klienta je mi rozkazem, pomyslel si a trhnul pákou řízení tak, že chlap odletěl do prostředního článku, kde si natrhl gatě, jak se snažil bojovat s fyzikálním zákonem o akceleraci.

Závěrečná poznámka: 

Chtěl bych poděkovat všem, kteří na tramvaj opravdu čekají a nedobíhají. A když už dobíhají, protože je pro ně z nějakého důvodu opravdu důležité daný spoj stihnout, tak aspoň poděkují. :)

Obrázek uživatele Linkový stykač

Značka versus značka

Drabble: 

Když měl Ruda naposledy trojku a svištěl si to nahoru na Kobylisy, střetl se před zastávkou U kříže s jedním poněkud agresivnějším řidičem osobního automobilu značky BMW. Zmíněný řidič mu navzdory jasnému dopravnímu značení nedal přednost v místě, kde jízdní pruh plynule přechází na kolejový pás, neboť se domníval, že tam se svými 450 koňmi bude dřív. (Přece se nenechá zdržovat stanicující tramvají.) Inu, bouračka to byla vizuálně efektní. Bavorák udělal dvě piruety, než skončil omotaný kolem lampy. Co však Rudovi vyrazilo dech, byla reakce šoféra, který z vraku vylezl.
„Hm, tohle trochu nevyšlo. Nestalo se nikomu nic? Jste OK?“

Obrázek uživatele Linkový stykač

Döner kebab

Drabble: 

Nastupování se zmrzlinou, otevřenou plechovkou piva, jízdním kolem nebo smečkou rotvajlerů bez vodítek už Rolanda nechávalo tak nějak chladným. Ostatně, kdyby měl řešit každou krávovinu, v životě by nedojel na konečnou.
Nereagoval dokonce ani na tu smíchovskou rodinku, co se mu dovnitř nacpala se čtyřmi nákupními vozíky.
To, co ho však lhostejným rozhodně nenechalo, byla partička mládežníků, která se rozhodla uprostřed vozu uspořádat kebab party. Když kousek zelí s dresingem přistál přímo na kameře, Roland vzal do ruky mikrofon.
„Ty čuňata u třetích dveří okamžitě vystoupí, nebo zažijou takovej tanec, že kousky kebabu nebudou to jediný, co bude lítat vzduchem!“

Obrázek uživatele Linkový stykač

Na rozloučenou

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 21 - Koncert zkázy

Drabble: 

Všechno se to přihodilo poslední den před Pepíkovým odchodem do penze.
Začalo to tím, že navzdory ranní nespavosti zaspal, a pokračovalo neúspěšným pokusem chytit svoji tramvaj na Podolské vodárně.
Když konečně sedl za panel, den blbec plynule přešel v sérii katastrofických událostí.
V Karlíně ho z boku nabral Košík.
O dvě hodiny později mu pod kola vletěl cyklista.
Třicet minut před střídáním se vůz rozhodl zahlásit kritickou poruchu pohonů.
Během manipulační jízdy do vozovny se ještě stihl střetnout s ambulancí a pohádat s dispečery.
Jakmile si Na veselí konečně oddychl, blafnul panťák a tramvaj zapálil.
Pepík pochopil, že odchází včas.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Broňa mravenec

Drabble: 

Máme u nás lidi, kteří jsou takovými nadšenci do tramvají, že zastávají práci hned na několika pozicích. Makají v depu, kde stroje opravují a opečovávají, zároveň pravidelně nastupují do služby jako řidiči běžných linek a když zrovna mají volný den, chodí pořizovat záběry dopravních kuriozit a tyto fotografie pak prodávají marketingovému oddělení, které jimi tapetuje stránky podnikového časopisu, web a facebookový profil.
Jedním takovým kolegou je Broňa.
Když jsem mu minule na Palmovku přivezl tramvaj s rozhrkanými dveřmi, po svačině mi ji vrátil se slovy: „Tak jsem to na konečný otevřel, vyčistil, dotáhl šrouby a promazal. Máš to v cajku!“

Obrázek uživatele Linkový stykač

Šichty pod psa

Drabble: 

Dělat šejdry je pro člověka dojíždějícího z Dobříše naprosto nelidské utrpení. Vstáváte ve tři ráno, abyste na půl pátou dorazili, kolem desáté skončíte, abyste ve dvě odpoledne mohli začít znovu někde jinde a definitivního konce šichty se dočkáte ve 20:25. Doma padnete do postele zbití jako pes, a pokud vás následující den čeká to samé, tak už dopoledne připomínáte mršinu onoho zbitého psa a večer dokonce vydáváte odpovídající pach.
„Dobrou noc. Pokus se nechrápat,“ loučí se manželka po telefonu, zatímco zavírám vrata vozovny.
„Klid, miláčku. Já dneska asi stejně nedolezu domů. Lehnu si na dvorku, ráno mě jenom zasypeš.“

Závěrečná poznámka: 

Šejdr je tzv. dělená směna (v Ostravě také známá jako "trhačka"). Skládá se z ranní a odpolední části, přičemž v ideálním případě (který už prakticky neexistuje) má každá část cca 4 hodiny a mezi nimi řidič libovolným způsobem tráví volný čas. Volno by mělo být minimálně dvouhodinové, avšak těch hodin taky můžete dostat třeba pět. (To už jste si stihli dát oběd i s dezertem, přečíst dvoje noviny, napsat tři drabbly, nakoupit, vyřídit Zásilkovnu, uklidit si skříňku a pořád ještě vám zbývají dvě hodiny, než budete muset vyrazit na svoji tramvaj.)

Obrázek uživatele Linkový stykač

Dušičky

Drabble: 

Dušičky jsou den, kdy opravdu nechcete vyfasovat linku 13.
Tedy, ne kvůli samotnému číslu, o němž se traduje, že přináší smůlu.
Potíž je, že trasa téhle linky vede z Vršovic do Strašnic. Jezdí kolem největších pražských hřbitovů, zastavuje u krematoria a je pověstná tím, že vozí převážně seniory.
V den Památky zesnulých ji však k cestování využívají nejrůznější existence. Ať už jde o lidi v černých kápích, lidi zamotané do bílých prostěradel, rej děsuplných masek, zástup mnichů s kočičími přepravkami, ženy se špičatými klobouky a košťaty nebo jen pomatenou stařenku, která chce nastoupit do přecpané tramvaje se zapálenou hřbitovní svíčkou.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Malí tramvajáčci

Úvodní poznámka: 

Dnes bujabéza.

Drabble: 

Řízení tramvaje spadá do skupiny povolání, které nelze vykonávat v období těhotenství. Řidička spatřivší dva proužky na testu gravidity má povinnost tuto skutečnost neprodleně oznámit vedoucímu vozovny, načež je stažena ze služby a ponechána doma za stoprocentní náhradu mzdy.
Což při takové populační explozi po zavedení slušného porodného ústí v nepříjemnou komplikaci – snížení stavu aktivních řidičů z pouhého nedostatku na nedostatek kritický.
Ve finále to vždycky zachrání brigádníci a penzisté, které už nebaví zahrádkaření. A nakonec stejně všichni šišlají nad fotkami malých tramvajáčků a usmívají se jako idioti.
Včetně výpravčího Jindry, který se neusmívá nikdy. Na nic a na nikoho.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Magie kolejnic

Drabble: 

Kolejový pás je kouzelný prostor, který se vyznačuje nadpřirozenou schopností přitahovat k sobě nekolejová vozidla.
Všichni jsou jím vábeni, všichni do něj chtějí. Bez ohledu na to, jestli se zrovna jedná o asfalt nebo otevřený svršek (rozuměj z hromady štěrku trčí pražce).
Síla jeho magické moci se nejčastěji projevuje v Plzni. Ale Praha nikterak nezaostává.
Nedávno nám auto vletělo 250 metrů daleko do kolejiště modřanské trati, kde na několik hodin uvízlo s proraženým chladičem a zlomenou přední nápravou.
Řidič se dušoval, že ho ze silnice určitě vyhodil výmol.
Ocelové pruhy mizející v oblouku před Pobřežní cestou se mu tiše pochechtávaly.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Linkový stykač

Já už tam stál!

Drabble: 

„Čili vy tvrdíte, že v okamžiku střetu jste na kolejovém přejezdu už stál, tudíž řidič tramvaje měl povinnost zastavit a umožnit vám dokončit manévr?“ ujišťoval se dopravní policista přivolaný k další ze stovky typických nehod.
„Jo, říkám, normálně jsem stál! A rozhlížel se. Jel jsem do Jysku vyzvednout gauč, takže jsem se tadyhle musel otočit, abych se tam dostal. Logicky."
„Logicky,“ kývl policista. „A kdybyste ten gauč jel vyzvednout přes železniční přejezd, taky budete tvrdit, že měl strojvedoucí zastavit? Z márnice už byste toho moc nenapovídal, co? Takže dva tisíce, čtyři body a buďte rád, že vás nesbíráme do pytle."

Závěrečná poznámka: 

V drtivé většině případů se střety s kolejovým vozidlem na přejezdech odehrají tak, že řidič osobního automobilu v náhlém popudu zkříží kolejovému vozidlu dráhu. Po přivolání vyšetřujícího orgánu pak často padá kouzelná věta: "Já už tam stál!", o které jsou viníci přesvědčeni, že je spasí.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Zpodkolvstání

Drabble: 

Jakmile Toníček zpozoroval v kolejišti tmavou siluetu, spustil zvonec a sešlápnul pedál brzdy na magnety. Přibližující se postavu hypnotizoval až do úplného zastavení.
Právě v tom okamžiku mu chlap zmizel z dohledu.
Toníček sundal prst ze zvonku, pustil kolejnicovou brzdu a zůstal sedět na místě. Přibitý šokem. Dočista oněmělý.
Mozek mu servíroval jasný obraz toho, co se nachází pod vozem. Při představě, že by měl vylézt ven a podívat se, ho jímala hrůza.
Teprve, když mu chlápek zaťukal plechovkou piva o kabinu a zeptal se, jestli by nemohl trochu couvnout, jelikož má pod kolem šňůru od sluchátek, Toníček začal řvát.

Obrázek uživatele Linkový stykač

O prokletém Jožinovi a hodném náčelníkovi

Drabble: 

O Jožinovi se říká, že je prokletý. Ročně absolvuje v průměru 13 nehod. Všechny jsou nezaviněné. Berou ho zleva, zprava, zepředu i zezadu. Jediný směr, kterým do něj ještě nic nenarazilo, je seshora dolů.
„Jožine, včera to byla dvaadvacátá zneprovozněná tramvaj,“ pověděl mu jednou ráno vedoucí. „Takhle to dál nejde.“
„A můžu snad za to, že se Mongol rozhodl odbočit na šipku přímo?“
„Nahoře si myslí, že se tomu dalo zabránit.“
„Jak? Nechat ho zmizet?“
„Já vím, že za to nemůžeš, ale já to musím nějak řešit.“
„Takže sbohem odměny?“
„Ne. Dostaneš patnáct stovek navíc a necháš si vyčistit čakry.“

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení tématu: Heslo "My se nedáme" vztahuji na situaci, kdy vedoucí vozovny drží s partou řidičů a nenechá se zastrašovat z vyšších míst.

Obrázek uživatele Linkový stykač

High-tech

Drabble: 

Do pražských tramvají se postupně nahrávají nové systémy, které mají zvýšit bezpečnost provozu a komfort cestujících. Minulý rok spustili ostrý provoz elektronického mapování, které vyhodnocuje, jaká rychlost je zrovna potřeba. (Pokud vymetáte oblouky, nekompromisně vám zasahuje do řízení.) Loni zahájili testování antikolizního systému. A letos...
„...prý uvažují o speciálním odemykání řízení, které nejprve provede zkoušku na alkohol, a teprve po negativním výsledku umožní nastartování panelu.“
„To jako vážně?“
„No vážně!“
„A bude mě ta tramvaj testovat jen na alkohol? Nebude třeba zjišťovat, jakou mám náladu? Ha, Saša je nasranej, ještě by někoho přejel, tak ho radši pošleme domů. Potřebuje dovolenou.“

Obrázek uživatele Linkový stykač

Jsi-li Ruda, neskolí tě nuda. Ale možná tě jednou ve spánku zabije sporák.

Drabble: 

Od propuknutí koronavirové epidemie skončilo v nařízené karanténě 156 zaměstnanců (včetně mě).
Někteří už byli propuštěni zpět do služby (to zní zvláštně, když si uvědomím, že zaměstnanci jiných firem byli po skončení karantény propuštěni definitivně).
Ostatní však ve svém domácím vězení zůstávají.
„Slyšela jsem, že Ruda začíná trochu blbnout,“ informovala kolegy na záloze Dáša. „Přidal se na Facebooku do nějaký skupiny pro elektromechanický nadšence a vyrobil si chytrou kuchyň. Než se převlíkne z pyžama, má na stole míchaný vejce a půllitr kafe. Jo a včera naučil sporák hrát piškvorky. Mariáš prej ještě potrvá.“
„Jak dlouho že je doma?“
„Teprve tejden.“

Obrázek uživatele Linkový stykač

Otázka priorit

Drabble: 

Říká se, že po dvou letech u Dopravního podniku vás začínají škrtit kalhoty a další rok nedopnete nafasovanou košili.
Zbyněk tvrdí, že tu košili nemohl zapnout už ve výdejním skladu, poněvadž odpor textilního materiálu byl větší než vynaložené úsilí. Knoflík na pupku mívá rozepnutý.
Milan k problému přistupuje opačně. Dva dny poté, co mu při přehazování výhybky praskly kalhoty, dorazil do práce pěšky a na zádech nesl krosnu.
„Co v tom proboha taháš?“ zeptal jsem se.
Otevřel zip a vyskládal na stůl tři láhve vody, dvě kila zeleniny, nádobu s proteinovým práškem a mixér.
„Ketodieta, kámo, ketodieta. Mě podnik nedostane.“

Obrázek uživatele Linkový stykač

Čudlíky

Drabble: 

Malé děti můžou být zábavné. Když je naberete na Výstavišti a ony na sobě mají kostýmy Avengerů. Dokážou být roztomilé. Když je za kabinou slyšíte brebentit, k čemu asi slouží který knoflík na ovládacím panelu a že ten velký červený zcela určitě odpaluje rakety, aby tramvaj mohla projet mezi všemi těmi auty, co stojí na kolejích.
A pak je tu skupina malých záškodníků, kteří čudlíky strašně rádi mačkají. Lhostejno jaké. Hlavní je provést co možná nejvíce stisků za minutu.
Zásadní úskalí jejich ambiciózního plánu tkví v tom, že přerušovaným mačkáním tlačítka Znamení k řidiči nám dávají návěst Zastavte všemi prostředky.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Máme to jen přes ulici

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 10: Zpívá celá cela

Drabble: 

Ládík si při práci vždycky vesele prozpěvuje. Než začal dělat tramvajáka, vyučoval hudební výchovu na základní škole. Zpěv je jeho velká vášeň, a tak jednou přišel s nápadem na založení pěveckého sboru vozovny Pankrác.
Zrovna to nadšeně předkládal na výpravně, když do dveří vrazil Karel a udeřil novinami o stůl.
„Tak tu plzeňskou tramvajačku odsoudili za zabití z nedbalosti, vážení. Takže bacha! Teď pokaždý, než se odpíchnete od sloupku, musíte zvednout prdel ze sedačky a zkontrolovat, jestli vám před čelem nepřechází shrbená babka s fofrtaškou!“
„No, Ládíku, vypadá to, že název Zpívá celá Pankrác by mohl brzy dostat novej rozměr.“

Obrázek uživatele Linkový stykač

Adamova okružní jízda štědrovečerní Prahou

Drabble: 

Jezdit ve svátek bývá odpočinková záležitost, navíc dvojnásobně odměněná. Není proto divu, že se o sváteční práci řidiči doslova perou.
Naposledy, když si bral Fanouš dobrovolně Štědrý den, jezdil prakticky prázdný. Až na jednoho silně uzrálého chlápka se dvěma igelitkami, co vypadal, že se rozhodl strávit večer popíjením krabičáku na trojsedačce vzadu.
„Poslyšte, už vás vezu druhé kolo. To jste to ještě nedopil?“
„Dneska si ho šetřim. Dneska je významnej den.“
„To pro nás všechny. A necucáme jedno krabicové čtyři hodiny.“
„Jo, jenomže všichni se nejmenujou Adam a nemaj narozeniny na Evu.“
„Aha. Tak tu aspoň vyvětrejte. A všechno nejlepší.“

Obrázek uživatele Linkový stykač

Rizikové povolání

Drabble: 

Naše povolání je na pracovní úrazy poměrně bohaté. O jejich četnosti svědčí objemné knihy archivované na jednotlivých vozovnách.
Pepíkova zlomená noha, když vylézal na výhybku a hodil tlamu na mokrém bumlíku.
Viktorův krvavý šrám, když ho nad ránem šlehla bičem rozdováděná cestující.
Světlanin anafylaktický šok, když jí do kabiny vletěla včela.
Bohoušův zásah elektrickým proudem od probíjející páky řízení.
„Takže tys do té pracovní jámy zahučel poté, co tě uklízečka nabrala mopem?“ ujišťoval se výpravčí u Toníčka, který stál před okýnkem s tamponem v nosní dírce.
„Já to viděla,“ dosvědčila Dáša. „Hodil dvojitý salto a do rypáku si vrazil kličku.“

Závěrečná poznámka: 

Bumlík je slangové označení podélného dělícího prahu, což je ta plná čára na silnici, kterou jen tak nepřejedete.

Klička je univerzální čtverhran. Slouží k odemykání většiny elektrických či jiných zařízení, třeba krabičky zpětného pohybu v zadní části tramvaje nebo pískovačů. Taky se jím natvrdo zamykají dveře pro cestující a především! s ním na voze nastavujeme směr pohybu - dopředu, dozadu a "0". Tramvaják bez kličky je smutný tramvaják. (Ověřeno v praxi.)

Obrázek uživatele Linkový stykač

Jen růžová to může být

Drabble: 

V posledních letech se nám tu rozmohl takový nešvar. Partičky vyhecovaných mládežníků se zálibou ve freestylové výtvarné tvorbě nabyly dojmu, že nejvhodnější prostor pro zviditelnění jejich talentu představují naše tramvaje.
Podnik kvůli tomu zavedl už několik opatření. Například bychom neměli ve smyčkách za tmy zhasínat světla v salónu, aby mohli být případní umělci zavčasu odhaleni kamerovým systémem. Nebo se nemáme od svých vozů zbytečně vzdalovat.
I přes veškerou snahu občas dojde k incidentu. Tahle umělecká disciplína je totiž hlavně o rychlosti.
Igor si v Modřanech jen odskočil na malou. Když se po třech minutách vrátil, našel svoje 14téčko přestříkané narůžovo.

Závěrečná poznámka: 

Vozy 14T (některými nazývané Kotasovy rakve, díky absolutně neúčinnému systému větrání) momentálně vypravuje už jen vozovna Kobylisy, která si před mnoha a mnoha lety vysloužila přezdívku "růžová" podle barvy fasády. Je rovněž zajímavostí, že v této vozovně se již za totalitního režimu "potkávali" řidiči s homosexuální orientací. Kobylisy byly takový jejich azyl. Dodnes je mezi kobyliskými početná řada hrdých členů LGBT komunity.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Takové to zkulturňování

Drabble: 

Při brázdění Prahy se dá zahlédnout lecjaká přírodní krása. A teď nemám na mysli vnady cestujících, ačkoli těch si samozřejmě také občas všimnu.
To, co můj zrak poutá od jara do léta, jsou dechberoucí květinové výsadby, které lze čím dál častěji vidět na takových těch hluchých místech, jako třeba mezi svodidly na Bubenském nábřeží nebo pod Hlávkovým mostem na Vltavské. Tulipány, vlčí máky...
Když jsem minulé léto přijel do smyčky Nádraží Podbaba, vnikl ke mně otevřeným okýnkem závan nesoucí s sebou vzpomínky na zavařování okurek.
Mezi chrpami a bodláčím rostl kopr.
15 minut obratového času stačilo.
O víkendu byla koprovka.

Obrázek uživatele Linkový stykač

V karanténě

Drabble: 

Když jsem se před čtrnácti dny (během zálohy na výpravně) účastnil vášnivé debaty ohledně dovolených v Itálii, nařízených karantén, rizik na pracovišti a tak podobně, vykřikoval Štěpán něco o tom, že bychom si my řidiči měli taky na chvíli lehnout doma před televizi a ty důchodce, co se nechávají vozit přes půl Prahy do Kauflandu, by před tu televizi měli přivázat.
Tenkrát jsem mu řekl: "Štěpo, ty netáhlo, chuj vem důchodce, ale kdo by vozil do práce ty zdravotní sestřičky a pekaře a popeláře a další lidi, co musejí makat?"
Dneska před tou televizí ležím.
Jen se mi hůř dýchá.

Závěrečná poznámka: 

Od dnešního dne už jsem bohužel i já v karanténě pro podezření z nákazy a onemocnění Covidem 19. Naštěstí mám příběhů z práce v rukávu dostatek, takže pokud mi to nebude hatit úporná bolest hlavy, kterou teď trpím, drabblení pro mě ještě neskončilo. :-)

Obrázek uživatele Linkový stykač

Cink cink

Drabble: 

Když vás bolí hlava, není zrovna příjemné řídit tramvaj. Když vás bolí hlava, tak se jakákoli činnost stává extrémně náročnou a nepříjemnou, ale řídit tramvaj je v takovém stavu jedna z málo probádaných oblastí pekla. Zvlášť, když vám za kabinu nastoupí tatínek s kočárkem, v němž se ukrývá lidské mládě s extrémně vyvinutými hlasivkami a záchvatem hysterie.
Nutno podotknout, že otec zkoušel, co se dalo. Mluvícího medvídka, dinosaura Barneyho, Iron Mana i svůj mobilní telefon. Nepomohlo nic.
Pak jsem zacinkal na neukázněného chodce a dítě zmlklo.
Tak jsem v pravidelných intervalech cinkal až do Modřan.
Koneckonců, použití zvonku nic nestojí.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Byla by to švanda, nemít šichtu Vanda

Drabble: 

Řidičky tramvaje stále stejně dnes jako před desítkami let vnášejí do našeho světa půvab, dělají ho pestřejší a tak nějak hezčí. Dámy na kolejích se třeba častěji usmívají. A střídat kolegyni ve většině případů znamená sednout si do čisté kabiny, kde ještě dvě kolečka cítíte dozvuky jejího parfému.
A přestože tyto ženy nejsou žádná ořezávátka a dokážou bez problémů odtlačit jazyky neudržované čepové výhybky, někteří problematičtí cestující si na ně z pozice mužů vyskakují.
Kdyby ten opilý hrubián tušil, co je zač Vanda, určitě by si to rozmyslel.
Srovnala ho tágem tak důkladně, že ho na Podbabě nakládali do sanitky.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Čekání do času

Drabble: 

V době snížené poptávky po přepravě (rozuměj: kaštana na ostrůvku hledáš lupou) čelíme nepříjemné věci - spoustě času.
Většina pražských tramvajáků je uvyklá vražednému tempu, ze kterého se jen obtížně přepíná do takřka relaxačního módu, pročež teď nebývá ničím neobvyklým, že tramvaj v zastávce zdánlivě bezpříčinně postává.
Mě kdyby dnes na Vinohradské nezbrzdil ten ztepilý smrk, vypadnuvší z otáčejícího se kamionu, přijedu na Pavlák o čtyři minuty dřív!
Což by bylo naprosto skandální.
Lidé by se ošívali, kontrolovali hodiny, někdo by se určitě přišel zeptat, co se děje.
A já bych musel předstírat kašel, abych ho donutil vzdálit se bez odpovědi.

Závěrečná poznámka: 

Autobusy mají v systému nahranou hlášku: "Čekání do času odjezdu.", která cestujícím vysvětluje, proč dané vozidlo tak dlouho stojí v zastávce s otevřenými dveřmi a nic se neděje. My takovou hlášku v palubním počítači nemáme.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Velcí i malí nadšenci

Drabble: 

Přiznávám, že to, co mám na lidech rád, je jejich zvídavost.
Občas se stane, že někdo na konečné přijde a zajímá se o technické detaily. Často to bývají rodiče neúspěšně předstírající zájem své ratolesti. Když něco opravdu potřebuje vědět dítě, obvykle přiběhne samo a zoufalý rodič ho pak odchytává.
Jako tehdy na Petřinách, kdy do smyčky přiletěl sedmiletý chlapec a bez okolků zaplul přímo pod vůz T3R.P. Dostávali jsme ho odtamtud dobrých pět minut.
„Ládíku, proč zrovna pod tramvaj proboha?“ láteřila maminka.
„Já chtěl vědět, na co má ty sosáky!“
Věnoval jsem mu pár edukativních slov na téma „pískovače“.

Závěrečná poznámka: 

Trubice pískovačů, které přivádějí písek pod kola tramvaje, opravdu mohou připomínat sosáky, zvláště dětem oplývajícím dobrou představivostí. https://drive.google.com/file/d/1-jV4MOS-MVyoIhU8Cghb0n-ob9mnsqyF/view?u...

Obrázek uživatele Linkový stykač

3 z 5 tramvajáků varují: Čím víc vzduchu, tím víc COVID!

Drabble: 

Když naplno propuklo šílenství ohledně nového koronaviru, byla jen otázka času, kdy jeho osidla zajmou i některé z nás, řidičů MHD, pracovníků v takzvané první linii.
To, že jsme přestali v tlupách chodit na cigáro a na konečných se ukrýváme v bezpečí svých kabin, je vcelku logické.
To, že někteří dobrovolně řídí deset hodin s rouškou na obličeji, je politováníhodné sebemrskačství, které nepomůže ničemu jinému než rozvoji dermatitidy, nicméně nějaký psychologický efekt to mít může.
Když jsem však minulý týden za panelem uviděl kolegu s hlavou vstrčenou do nafukovacího míče, má víra ve zdravý rozum našeho kolektivu byla hluboce otřesena.

Závěrečná poznámka: 

True story.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Sídliště Řepy

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 10 - Periferní bicáček

A tímto vám cinkám na rozloučenou. Uvidíme se příští rok! Díky moc za vaše ohlasy, reakce, postřehy a názory. Moc si toho vážím. Ani jsem netušil, jaký úspěch by moje zážitky z práce mohly mít.

Drabble: 

Obratiště Sídliště Řepy nemají řidiči příliš v oblibě. Nikdo přesně neví, čím si to ta ubohá smyčka zasloužila. Někdo tvrdí, že tam ze země vyvěrají proudy negativní energie, někdo zase, že je to jedna velká geopatogenní zóna, která vám div nezpůsobí rakovinu, když se tam třikrát za den otočíte. Odpozorovaným jevem je, že zatímco všude okolo svítí sluníčko, nad řepským obratištěm číhají ocelová mračna a jakmile vylezete z kabiny, spustí déšť.
Vanda tuhle konečnou nenávidí od doby, co jí v nástupní zastávce francouzskou holí roztříštil boční okýnko erpéčka asi stoletý stařík a rozbitým sklem se soukal dovnitř, aby ji uškrtil.

Závěrečná poznámka: 

Erpéčko (také RP nebo erpeso) = tramvaj T3R.P
(zde foto: http://prahamhd.vhd.cz/Tramvaje/T3RP.htm)

Obrázek uživatele Linkový stykač

Na Chmelnici

Drabble: 

Zkraje roku Karlovi nastoupila nachmelená partička.
Styl jejich nastupování byl pro tento druh skupin obvyklý. Ty, kdož jsi pískajícím dveřím nejblíže, proskoč jimi, aby čidla, která tě sňala, automaticky zastavila jejich dovírání, a ty, který skáčeš jako druhý, hleď se mezi dveřmi zaseknout, ať ostatním umožníš úspěšné doběhnutí tramvaje.
Tento manévr by jim býval vyšel, kdyby při něm dveře nezůstaly viset na zkřivených pantech.
Karel majestátně dokráčel na konec vozu, aby křídla ručně zavřel, uzamknul a přelepil nápisem MIMO PROVOZ.
„Za okamžik pojedeme,“ promluvil vlídně k cestujícím.
Pak se obrátil k provinilcům.
„Vy nepojedete.“
Vystoupili rychlostí blesku.
Karlovi nikdo neodmlouval.

Závěrečná poznámka: 

Pro kontrolora: Snad je tam téma dostatečně vidět. Pojímám to tak, že Karel je natolik autoritativní a majestátní, že je v podstatě králem své tramvaje, který rozděluje cestující na ty, kteří smějí zůstat, a dobytky, kteří patří ven.

Stránky

-A A +A