Nechápou ti, kdo málo znají
tu mámivou moc vítězství
když hranice se posouvají
Je opojnější vzácných vín
mít moc tvarovat samu zemi
být rychlejší než vlastní stín
Neznej bratra, otce, matku
zapomeň i na svou čest
cíl je cestou, vždy létají
třísky, když se kácí les
Jsou posedlí opatrností
neublížit jim káže strach
však k čemu je jim hora ctností?
Chci vždy a znovu posouvat
hranice možného a nechci
se nikdy za nic omlouvat
Umlč všechno, co jsi znala
nestarej se o cizí
když se zbavíš soucitnosti
následky tě nemrzí
Zdar novým obzorům! Zdar!
Zdar vědě, která nemá soka!
Zdar!