Kdo prožil pár let s kočkami, nikdy nezapomene. Nelze zapomenout na (většinou) přítulné kožíšky, (vždycky) mlsné jazýčky, vědoucí pohledy a ležérní chůzi. Každá je jiná a všechny jsou stejné. Vždy elegantní, vždy krásné, vždy nad věcí.
Když si vzpomenu na naše začátky, musím se smát.
Bylo to pomalu jako v těch omletých vtipech:
- Ne, naše kočky nebudou chodit za plot.
- Dobrá, ale jen chvilku a hned zas domů.
- Ještěže přišly aspoň ráno…
- Ne, nebudou spát v posteli.
- Dobře, tak jen v nohách.
- Hele, odsuň se! Nech mi aspoň kus polštáře!
Říci ne kočkám? Zkuste to. Třeba pochodíte lépe než my.