DMD č. 25. pro 25. 4. 2018. Téma: Zadek sedí

Obrázek uživatele Bídák

Večerní klid

Drabble: 

Pevnost Nortgard není dokonalé místo pro život. Neustálá zima, možnost napadení ze sousední země, krátké dny a dlouhé noci. No, dalo by se tak pokračovat do nekonečna. Ale to vy už dávno víte.

Přesto má pevnost pro své obyvatele kouzlo. A kdybyste mě mučili, neřeknu vám jaké. Prostě je a tím bych to ukončil.

A co se osazenstva týká, najdete tu průřez vším možným i nemožným. Přesto tu máme všichni jednu věc společnou. Na konci každého náročného dne je pro nás úlevou, že konečně zadek sedí, nohy odpočívají a hlava vypíná u sklenice oblíbeného chlastu.
Nebo lahve.
Někdy i dvou...

Zjevné i skryté

Fandom: 
Drabble: 

Celá řada postav, významných i zcela nenápadných. Každá něco sdělovala, vysvětlovala, vymlouvala se, připomínala, zamlčovala. Vnímal jejich tváře, pohyby, masky, zastírací gesta i gesta bezděčná.
Za tím vším vyvstával neklid, uspokojení, obavy, nadějná očekávání, nesplněná přání, pocity selhání, sžíravá chtivost, palčivé připomínky minulosti, láska, nepřátelství.
Souvislosti skutečné i zdánlivé, rozpory, náznaky. Bludiště spletitých cestiček, téměř všechny slepé, ale mezi nimi jedna, zatím nezřetelná…
A tak stále seděl v křesle, zdánlivě klidně, skoro bez hnutí, zatímco jeho mysl soustředěně pracovala.
Pak náhle vyskočil.
„Ah, mon Dieu, quel imbécile je suis! Vždyť mi to mělo být od začátku jasné! C´est bien ça!“

Závěrečná poznámka: 

Podle počitadla a patrně i pravidel je c´est počítáno jako jedno slovo, tak budiž.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Taarg

Mýtinka na kraji lesa

Drabble: 

Jeden zadek tiše sedí,
druhé tělo nehybně leží,
třetí oko do duše hledí,
čtvrté nohy rychle běží.
A na koho dýchne, musí z kola ven,
nebojte se děti, byl to jenom sen.

Dětská rýmovačka

Charlie se snažil odplazit z louže, střelba tichla.

Žluťáci přece neměli tušit, že zaútočí. A přesto byli připraveni.
Tolik kamárádů, zbyl vůbec někdo? Snad přiletí helikoptéry a uslyší známý zvuk tadam-fuu, jak se napalm zakousává do stromů.

Ale stále nic, jen štěknutí granátometu. Pomalu se proplazil na mýtinku. Tam spatřil, co zbylo z přátel. "Jak že zněla ta dětská básnička?" napadlo ho. Jenže on se neprobudí.

Obrázek uživatele mamut

Musculus gluteus maximus

Fandom: 
Drabble: 

Tak se na to podívejme.
Milí mužové občas sednou na zadek z krásné ženské zadnice.
Taková Venuše Věstonická nebo Merilyn to dokáží ještě dnes.
Zvláště kategorie mužů zvaných dolňáci zažívá v teplém čase hody.
Kabáty a bundy se přestěhovaly zpět do skříní a klenuté obloučky dámských zadniček se provokativně pohupují skoro na dosah.
Ale, buďme upřímné my - ženy.
Bijeme se v prsa za emancipaci, tedy vyrukujme s pravdou na světlo.
Co vás dámy více polechtá u bránice.
Ploužící se smutný zadeček velikosti dvou suchých kmínků a nebo pěkně vypracovaný musculus gluteus maximus, sval hýžďový?
Já raději kouknu na to druhé.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Největší chyba Dr. Phibese

Úvodní poznámka: 

Druhé NESOUTĚŽNÍ drabble NESOUTĚŽNÍ identity.

Varování: hrozí ztráta iluzí a záchvaty smíchu při zetkových hororech

Drabble: 

Tmavým sametem zakrytá klec se spustila střešním oknem do ložnice nic netušící oběti. Spodní část zadní části se odklopila a dosedla na zem a vypustila hrůzný obsah klece.
Velká děsivá křídla se zatřepotala ve tmě. Několik tmavých okřídlených těl dopadlo na přikrývku oběti. Jazýčky mlsně olizovaly rty.
Vzápětí se smečka hladových kaloňů vrhla na mísu ovoce na stolku.
Ohavný Dr. Phibes a jeho krásná asistentka Vulnavia seděli na střeše a důsledně se jeden druhému vyhýbali pohledem. Nemluvili, neboť ani jeden promluvit nemohl.
"Nedá se nic dělat," napsal nakonec distingovaný sériový vrah na papír, "budeme ho muset ukousat k smrti sami."

Obrázek uživatele Simbacca

Svěrače stírají!

Drabble: 

Simbacca si sice vlastně vážil snahy imperiálních pilotů udělat mu do stíhačky pár děr navíc, protože tam byl poněkud stísněný a klimatizace nestíhala, ale tentokrát to trochu přehnali. Vracel se z bitvy na jeden motor, co občas škytl a vysadil, astromech už ani nepípl a z vysílačky se ozývala jenom statika. Moc fajn pocit.
Přesto se mu povedlo domanévrovat až k Jolly Jediovi, proletět nad lesem a jemným odrazem od stěny se dostat téměř přesně na své obvyklé parkovací místo. S úlevou vypnul repulzory.
Ozvalo se vrznutí, křupnutí a řinčení kovu a Simbacca najednou seděl na zadku uprostřed hromady šrotu.

Závěrečná poznámka: 

Naštěstí máme na palubě Eta-dvojek ještě tak osmdesát.

Obrázek uživatele Šmelda

Dobrá zadnice

Fandom: 
Drabble: 

Nesnášel, když ho vycházející slunce při práci oslňovalo, zavolal sluhy.
Zatímco sluhové zvedali těžký stůl pokrytý pečlivě srovnanými papíry, povolil uzdu myšlenkám.
Býval římským císařem. O ten titul přišel kvůli Francouzovi. Zvláštní člověk, taky prý moc nespal. Pamatoval anekdoty o tom, jak se Korsičan učil valčík. Pche.
Když se posadil ke stolu, myslel na další císaře. Filozofovali, nebo filozofy popravovali. Jedni říše zakládali a jiní za ně padli v bitvách. Slyšel o císařích, kteří celé dny proháněli milenky nebo zvěř.
K ničemu to nebylo. Zdravý rozum a dobrá zadnice, to z vás udělá císaře.
Od stolu vstal až po setmění.

Obrázek uživatele Hippopotamie

A všichni sedí na zadcích a píšou a píšou a píšou …

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, něco z mého oboru, je to nudné a zašmodrchané ...
Chronologicky asi od 1-2. století po.

Drabble: 

Autor (Zoroastrovy knihy): „Jednotlivé části těla Adamova stvořilo 72 andělů. Tak jo, udělám seznam.“
Redaktor (Tajné knihy Janovy): „Hele, tenhle text se mi hodí. Převezmu ho.“
Opisovač (řecké verze): „To je dlouhý.“ (dělá chyby)
Překladatel (do koptštiny): „Kdo má těm termínům rozumět? Nějak to odhadnu.“
Opisovač (koptské verze): „To je jednotvárný.“ (vynechává omylem řádky)
Editor (německý): „´Beduk (stvořil) [pravou] PTETE; Arabéei levý penis´ … co to PTETE mohlo být? Možná děloha; Adam byl androgynní.“
Editor (anglický): „PTETE: zadek.“
Překladatelka (do češtiny, zoufale): „Úp!“
Geniální badatel (německý): „Během tradice řádek vypadl. Tedy: ´Beduk (stvořil) [pravou] hýždi; Arabéei levou (hýždi; XY stvořil) penis´“.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Král netančí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ identita

Drabble: 

Slunce tančilo a kolem tančil svět. Byl mladý, krásný, ambiciózní. A pak už ne. Stárnul, tloustl. Tělo i mysl chátraly. Vládl šedesát let a zažil, co si žádný panovník nepřeje. Jeho zemi zachvátily četné války a hladomor. K čemu byla všechna vítězství a nádhera, jež ho obklopovala, když lid trpěl. Další rány následovaly jedna za druhou. Zemřel Velký dauphin a ani ne za rok i jeho syn. Naděje starého krále se upínaly k pětiletému chlapci, ale byl churavý a spalničky ho zabily pár měsíců po otci.
Zbyl dvouletý chlapeček. A i ten ještě dlouho čekal, než usedl na pradědečkův trůn.

Závěrečná poznámka: 

Ludvík XIV. vládl 72 let. Jeho pravnuk Ludvík XV. sice tenhle čas netrumfnul, ale vládl 60 let, což je taky docela síla.

Obrázek uživatele neviathiel

Jaro

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/32043

Časový skok a jedna stará známá.

Drabble: 

Někde najde starý adresář, který naštěstí nevyhodila. Očima cestuje po jménech.
Eliška Stejskalová. Naposledy ji viděla mnoho let předtím, než ji kontaktovala Militia. Jejich cesty se setkaly jednou, vyměnily si adresy a nikdy si nezavolaly.
Adresa ještě platí.
Složka, kterou okopírovala během noční služby, má asi jeden centimetr na tloušťku.
„Takže mám sedět na zadku vedle výbušného materiálu, nekoukat dovnitř a čekat, až se ti jednoho dne něco stane, a pak to teprve odnést na policii,“ zrekapituluje Eliška celý rozhovor.
„Prokopovi na kriminálku.“
„Já vím. Jen nemám chuť koukat, jak se ženeš do obrovskýho průšvihu.“
„Snažím se z něj dostat.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Palčík

Realita: odloučení (Matěj)

Úvodní poznámka: 

Souvisí s Úder: zklamání.

Drabble: 

„Pojď mi pomoct vybrat fotku pro tátu,“ řekla mi ráno máma. „Nesmí tam být nikdo cizí, jen rodinní příslušníci.“
„Co tuhle?“
„Tam vypadám hrozně.“
Probíráme, zarazí se.
V ruce fotografii z „předávání žezla“ u nás doma. S mluvčováním Charty 77 končili Véna, Jiří Hájek a Láďa Hejdánek, nastupovali táta, Zdena Tominová a Jirka Dienstbier. Usmívají se, Zdena a Jiří sedí, táta s doutníčkem v ruce.
„Tu přece nemůžeme poslat, mami!“
„Celá zadní řada sedí,“ mžiká očima.
„Snad stojí, ne?“
„Ne.“
Pláče.
Aha. Naplácal bych si na zadek.
Ale s Láďou to nesedí.

Deníkový záznam M. B. z 5. 2. 1980

Obrázek uživatele Peggy Tail

Utéct

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Zadání semestrální práce. Odevzdat do konce dubna. Totální šílenost. Jakoby si ten učitel dysgrafik z nás dělal legraci. To se mi nemůže nikdy povést. Vůbec nevím jak na to, co s tím.
Totálně demotivovaná. Chce se mi brečet, utéct. Jít pracovat do skladu. Stokrát radši než tohle. Jen kdybych měla kuráž to udělat.

...

25. 4.
Můj zadek sedí doma na židli. (Bez hlavy).
Hmmm... jaký, že to mám počítat noviny?
Líně se natahuji pro svůj notes. Jo, Lidový noviny, ok. Do konce dubna to mám, že... Kolikátého vlastně je? Mhm, to je za chvilku. O víkendu se na to mrknu.

Závěrečná poznámka: 

Poslední rok (hepší, 4 roky) sabotuji sama sebe. Tedy, tak se tomu říká, když jste uvnitř rozpolcení.

Obrázek uživatele may fowl

Léto

Fandom: 
Drabble: 

Zapnu digestoř a předstírám, že je to klimatizace. Léto přišlo do města a lehlo si mezi domy, mezi oprýskané stěny, mezi lidi u jídelních stolů, kteří si nemají co říct.

Odložím si oči do hlubin špatně napsaného kódu. Cítím, jak se mi mezi obočím krabatí čelo. Zadek sedí u práce, ale mozek jsem nechala někde v bytě s příliš vysokými stropy.

Jsem jenom divná holka, která by ráda jedla pomeranče ke snídani, a přitom dýchala kouř ze Tvých plic.

Zavři mě do tabulky a dobře naformátuj. Proměň mě v proměnnou, abych Ti neutekla. A než půjdeš spát, nezapomeň mě uložit.

Obrázek uživatele tif.eret

Hrdinka

Fandom: 
Drabble: 

„Můžete sedět?“ Doktor má soucitný hlas.
Pomalu se sesouvám do židle. Au. Ale je to sympaťák, přece se před ním neztrapním. „Jo, v pohodě.“ Podruhé už ti svou ránu na zadku neukážu.

„Prý tě ten zloděj poranil,“ má v očích zvědavost kolegyně. Nebo tam vidím zlomyslnost?
„Celkem o nic nešlo. Hlavní je, že jsem v pořádku.“ Skoro. Nebudu nikomu nic vysvětlovat.

„Takže jak k tomu zranění došlo?“ Policistka mluví věcným tónem.
„Do mého domu se vloupal zloděj. Vrhl se na mě s nožem a trefil…“ Můj křivý posed na židli je všeříkající. „Ale ještě jsem ho stihla praštit do hlavy.“

Obrázek uživatele KattyV

Už ne tak malá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Teddy se vrací ze svých léčitelských studií domů na Vánoce. Volně navazuje na drabble: Z Malého prince (http://sosaci.net/node/31990).

Drabble: 

Teddy objeví v mudlovské části Florencie nádherné šaty v barvách moře. Jako stvořené pro Meganinu útlou postavu. Raději nepřemýšlí, kdy se stalo, že místo obvyklých knih a sladkostí vybírá něco podobného.

---

„Jsou nádherné,“ vydechne Megan a běží si je zkusit.
„Mami!“ ozve se nešťastné zavolání.
Teddy se zarazí. Nesluší jí? Napjatě poslouchá, co se vedle děje.
„Vzadu mi sedí dokonale, ale tady...“
Popotahování látky.
Hermionin smích.
„Jsi snad čarodějka, dítě!“
Tiché mumlání zaklínadla.
Zářící Megan vpluje do pokoje. Teddy zalapá po dechu. Zdaleka ne tak útlá, jak si představoval. Přinejmenším ne všude.
Definitivně si uvědomí, že Megan už není malá.

Závěrečná poznámka: 

Kouzelníci naštěstí dokáží upravit šaty, aby lépe seděly. Díky tomu pak Megan sedí nejen zadek.

Obrázek uživatele winterpool

Hérečka

Úvodní poznámka: 

Pro Nevi :P :-)
(promiň ten debilní název, debilní názvy jsou moje superpower)

Drabble: 

“To ta uniforma. Prostě mu vzadu fest sedí,” prohlásí Natasha a mávne prázdnou sklenicí. Sam jí přes stůl pošle lahev Nemiroffa a zavrtí hlavou.
“Uniformou ne,” řekne. “Když běhá, má obyčejný tepláky. Myslím, že se prostě předvádí. Jop. Rogers je hérečka.”
Lahve se chopí kovová ruka, takže je jasné, že u Buckyho už zůstane.
“Není. To to supersérum,” zabručí. “Předtím nic takovýho neměl.”
Natasha významně pozvedne obočí.
“Přísahám,” pokračuje Bucky. “Dřív to byly jen samý kosti - “
Buckyho výlet do dávných dob přeruší příchod hérečky samotné.
“Ahoj, lidi,” září jako sluníčko. “O čem se bavíte?”
“O fotbale!” vyhrknou naráz všichni tři.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Ancient Coffee

Jednou nejedeme oklikou

Drabble: 

Významné pohledy a terénovité pohyby obočí. Opatrné fámy.
Aneta raději pozvala Noru na čaj a diskuzi o Berthě Benzové. Nora měla její fotografii na nočním stolku.
Po předehře o automobilismu nastala ona chvíle vyzývající k osobním rozhovorům.
„Wilhelm… Všichni cosi naznačují o vás,“ – řeku tykání dosud nepřepluly – „a hraběnce Karóly.“
„Jsem předmětem klepů. Netušila jsem, že jsem tak slavná,“ odvětila lehkým tónem podezřelého. Pak… „Sedíte?“
Aneta si ověřila svou polohu.
„Dochází k tomu, když se pozadí dotýká podložky, ale nejde o pozici ležmo.“
„Sedím.“
„Mezi námi se nestalo vůbec nic.“
„Aha!“ Radost z ověřeného faktu. „Takže se teprve něco stane!“

Závěrečná poznámka: 

Bertha Benzová byla ženou vynálezce prvního automobilu. On byl ale příliš velký puntičkář na to, aby si troufl vyjet na testovací jízdu. A tak se toho chopila Bertha a stala se tak zcela prvním řidičem auta. Více třeba tady.

Obrázek uživatele ioannina

Co přiměje kámen růst

Fandom: 
Drabble: 

V Chansons se hudba prolínala do všeho. Tradovalo se, že i při samotné stavbě hradu mistr figur narýsoval tvar, mistr proměn materiál oživil a mistr písní složil a provedl skladbu, kterou kameny přiměl, aby se samy od od sebe sklenuly do navržených kleneb.
Erik netušil, jestli tomu má věřit. Věděl, že podobným způsobem srostla doma v Bjørkhallenu žebra kleneb skleníku, když se stavitel bál, že nekouzelné kamenické postupy tíhu skleněného stropu neudrží. Ale tam tesali, sestavovali a spojovali jednotlivé kamenné části lidé.
Zkoumal celý hrad. Nenacházel nic nadmíru neobvyklého.
Až objevil zadní trakt paláce.
Nezděný.
Skutečně vyrostlý z živé skály.

Závěrečná poznámka: 

Poslechněte si třeba tohle. Teď už víte, že je potřeba poslouchat každý hlas samostatně, tak jako každý sloup rostl samostatně. Jestli je to napsané a provedené správně, sklene se nahoře klenba. (Skladba je o kousek mladší než chansonský hrad, ale budiž.) Pod videem je zajímavý komentář o Fibonacciho posloupnostech, které se dají najít jak v tehdejší architektuře, tak v tehdejší hudbě.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Když to máš, tak to ukaž

Úvodní poznámka: 

Asi bych tu měla založit fandom "Tlusté kotníky."
Upozornění: bizarní, ostré, upřímné.

Drabble: 

Sedí vám zadek jinde, než by podle ideálu měl? Například na břiše? Máte nějakou část těla podivně větší či menší než ostatní? Máte prsa na zádech? Visí vám jako dva těstové válce nebo jsou fakt zajímavé? Skřípáte si občas špekem druhý špek? Jsou vaše kotníky tak gigantické, že když nastoupíte do autobusu, tak se nerozjede? Má i vaše tričko velká prsa? Připomínáte bezdomovce či veksláka? Nebo se snad občas cítíte jako kripl z lesa? Připadáte si jako dárek, který se chce rozbalit, ale nemůže, protože se bojí, že adresáta neoslní?
Tak se na to totálně vyserte. Jste dokonalí. Skrz naskrz.

Závěrečná poznámka: 

Reklama na sebe sama, samozřejmě :) Tím myslím, že každý by se měl mít hlavně rád a být sám sebou. To je lepší, než jakýkoli přípravek či kůra.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXIV.

Úvodní poznámka: 

Máme dnes Marka, tedy důvod proč si napsat další nesoutěžní drabble. Tentokrát o Markovi. Navíc si potřebuji pomoci, abych příběh dokončila v termínu.

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí zde.

Drabble: 

"Vy jste velitel centrály?" divil se Marek sedící na lůžku.
"Ano. Omlouvám se za to překvapení," odpověděl Jindřich.
"Daniel to věděl?"
"Ano. Ty a Jaroslav nejste agenti, ty ostatně být nemůžeš, proto jste to vědět nepotřebovali," předešel Jindřich další otázce. Marek odvrátil tvář.
Jindřich ovšem neměl čas jeho zklamání řešit. Na displeji komunikačního zařízení se totiž objevila očekávaná zpráva od Josefa.
Tunely průchozí. Vyslání mise možné.
Jindřich ji přeposlal záchrannému týmu.

"Předpokládám, že víš, proč jsem tady," obrátil se zpět k Markovi. "Zřejmě si sedly kmitání pozadí, čili tunelu, s frekvencí zvuku zvolenou při pokusu. Potřebuji si ověřit jednu domněnku."

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Vteřinka navíc

Fandom: 
Drabble: 

„Drž jí rovně!“
„Ty drž rovně! A nekvedlej s tim!“
„Krucinál, Pepo, klouže ti, drž jí!“
„Tak jedeme, kluci, razdvatři...“

Pepa začíná uvolňovat provaz. Obrovská plastová jímka se třese na dvou provazech nad ještě obrovštější jámou. Jeden provaz drží naproti sobě Mirek s Pepou, druhý já s Alešem.
„...teď!“
Začali jsme také spouštět. Ale Pepa je moc napřed.
„Pepo, co děláš, drž jí, kluci rychlejc!“
„Tady je hrozný bahno, hergot!“

Pepa podkluzuje, jímka sklouzává z provazů a Pepa padá za ní.
Díru od kamene bychom snad zacelit dokázali, ale otvor, který do jímky prorazil Pepa svým zadkem, prostě opravit nešel.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno skutečnou událostí.

Obrázek uživatele Witch

Jak usadit výběrčího

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Nepoučitelný Taxus" - http://www.sosaci.net/node/32089
:-)

Drabble: 

„Já mám jinou jistotu, výběrčí. Mého kamaráda.“
„Co vzmůže takový tlusťoch proti...!“ nadechne se Taxus, když kolem něj proletí přilbice.
„Budli! Budli!“
Asterix se usazuje na menhirky pro lepší výhled. Obelix rozdává přátelská plácnutí a po každém udělá piruetu.
Po náměstí se za chvíli povaluje polovina manipulu. Druhá se obrací na ústup, ale proti rozjařenému Galovi nemají šanci.
Taxus se snaží vycouvat, ale Asterix je rychlejší...
*
Římské vojsko se v nedůstojných pozicích válí na dlažbě a ctihodný Taxus je namáčknutý zadkem v sudu.
„Snad se ti dobře sedí,“ oprašuje si ruce Asterix, zatímco Obelix baletí po ´bojišti´ a sbírá přilbice.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Podklady pro posudek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

O něčem, co mladší generace snad ani nezná. Omlouvám se za vulgarismus, ale je to autentická citace a při nahrazení eufemismem by se ztratil smysl.

Drabble: 

Blížila se doba maturit a přihlášek na vysoké školy a na třídním profesorovi bylo, aby na každého sepsal komplexní hodnocení. Za tímto účelem nám nadiktoval dotazník. Kromě tehdy běžně sledovaných faktů jako angažovanost rodičů a podobně tam byl i bod zvaný povahové vlastnosti, které pro sebe považuji za charakteristické.
"Například zpupnost..." uvedl žertem příklad.
"Co tam mám napsat?" ptá se mne posléze spolužák.
"Nevím, asi zpupnost, jak říkal třídní..."
"To určitě; bez prdele!"
"Tak napiš bez prdele."
"Když toto bude mít v posudku," reaguje další spolužák, "nevezmou ho na sedavé zaměstnání. Protože nemá na čem sedět, když je bez prdele!"

Obrázek uživatele Tenny

Zásadní otázka

Drabble: 

"Mám takové podezření. Tenhle pán pořád říká jaký je fanoušek temného pána a napsal o něm knihu a kdesi cosi, a pak má čirou náhodou manžela, co je 'expert na černou magii'?"
"To není čirá náhoda! Co když je ten manžel temný pán v přestrojení?"
"Ale jak to sakra poznáme?"
Pán jeskyně se snaží ze všech sil udržet si neutrální tvář. "Jediné zobrazení temného pána je obraz, který jste našli. Ale je tam vidět jen v brnění a stojí zády."

Hráči chvíli přemýšlejí.
"A můžu si hodit na to, jestli jejich zadky vypadají stejně?"
"Co?"
"No jestli ten zadek sedí!

Závěrečná poznámka: 

True story, aka tahle konverzace se opravdu odehrála. A já byla pán jeskyně. Moji hráči mě málem zabili smíchy. :D

(zadek neseděl, protože to byla reinkarnace s jiným zadkem. Komplikované!)

Obrázek uživatele Wolviecat

Nákupní maniačky

Drabble: 

První dvě hodiny to byla docela zábava. Dokonce si koupila sáček popcornu a kolu.
Jenže teď se zvolna blížili k páté hodině, bolely ji nohy, popkorn došel a v tašce měla celkem jedno balení ponožek a šortky, které si koupila pro sebe.
Steve byl pevně rozhodnutý jí to nijak neulehčovat.
"Pořád si nejsem jistý, že to má takhle sedět, Nat," vykoukl nejistě z kabinky. Obešla si ho a usmála se. Přikývla.
Netvářil se zrovna přesvědčeně.
"No tak dobrá." Podíval se na cenovku. Zbledl.
"60 dolarů za kalhoty? To snad nemyslí vážně!"
Už se přestávala divit, proč pořád chodí v uniformě.

Obrázek uživatele Eillen

Rozloučení

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/32085

Drabble: 

„Po zbytek života si budu vyčítat, že jsem tě nezastavil,“ povzdechl si léčitel.

„Vy? Vy jste to věděl?“ vydechl překvapeně bývalý učedník.

„Tušil. Jak jinak by mohl mít bratr Hayden schovaný rulík v truhle v nemocničním křídle?“ pokrčil léčitel rameny.

„Nejvíc mne mrzí, že jsem vás zklamal,“ zašeptal mladík.

„Jestli to chceš odčinit, snaž se nežít jako poustevník. Máš mé znalosti, dokážeš si ve světě vydobýt uznání,“ odpověděl léčitel.

„S tímhle?“ dotkl se mladý muž jizvy. „Nemám šanci.“

„Právě proto! Bude ti připomínat, že nechceš být sobcem sedícím na zadku.“

Ani jeden netušil co víc říct. Mlčky se navždy rozloučili.

Obrázek uživatele Martian

Příliš brzké stmívání

Fandom: 
Drabble: 

Když Severusovi začátkem léta přišel dopis od otce, zaslaný spěšnou sovou přes Evansovy, okamžitě vycítil, že je něco strašně, strašně špatně.
Pohlédl na Lily a třesoucími prsty roztrhl trochu kostrbatě nadepsanou obálku.
… zemřela nečekaně ve věku … rozloučení s Eileen Snapeovou proběhne … se zármutkem manžel a syn…
Čas se na okamžik zastavil.

Ztuhlá záda se zvolna sunou podél zdi.
Kostnaté kyčle na studené zemi, kolena přitažená až k bradě.
Severus nepláče. Jen jeho svět se pomalu propadá do tmy.

Lily přisedá vedle něj.
Neví, co přesně dělat.
„Je mi to moc líto, Seve,“ zašeptá nakonec.
A neobratně ho obejme kolem ramen.

***
Obrázek uživatele Eillen

Na zápraží

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/32084

Drabble: 

Jindřich se zmateně díval kolem sebe. Stál na dvorku rodinného domku. Všiml si dvou mužů sedících na zápraží.

„Nečekej, že se vrátím, bratříčku,“ prohlásil jeden z nich ironicky.

„Nikdo se nebude vracet,“ prohlásil klidným hlasem druhý.

Jindřich cítil, že je na místě, které hledal. Vykročil, aby pozdravil oba starce. Zvládl ale udělat jediný krok. Poté se s ním celý svět začal točit a srdce mu bušilo jako splašené. Padl na kolena a zoufalým pohledem prosil oba muže o pomoc.

Já tu umírám a jim je to jedno. Hlavně, že jim zadky pohodlně sedí na měkkém, pomyslel si Jindřich, než omdlel.

Obrázek uživatele Regi

Povelová technika

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hagrid usoudil, že by se Tesákovi hodil nějaký ten výcvik. Začal úplnými základy.

Drabble: 

„Tesáku, sedni!
Sedni, povidám!!
Tak dej přeci tu prdel na zem…
Ty si nesedneš?
Sedni!
Sedni!!!
SEDNI!!!
Himlhergotbasbombardón, psisko jedno mizerný, tvrdohlavý, sedneš si nebo ne?!
Já se na to vy…
Tesáku, ty moulo moulovatej, nechápeš, vo co tady de? Tak já ti to předvedu. Koukej. Takhle vohneš zadní nohy, a zadek hezky položíš na zem. Rozumíš?
Nerozumíš…
Tak eště jednou. Dyž řeknu SEDNI, uděláš to, co sem ti teď ukazoval.
Áaale no táák, Tesáčku, pejsánku můj zlatej, posaď se, miláčku.
U Merlina, nečum na mě tak blbě a sedni si konečně…

Hmm... tak si teda lehni. No co už…“

Obrázek uživatele Vinpike

Sedíš-li, ulpíš

Drabble: 

Kdo postaví se, už nesedí.
Zadky rozložité, držíme se svých židlí jak klíšťata, dokud pod sebou, nezasednutelné, přivandrovalci chodí po ránu a večer, nitrozrádci milují čas oběda a dovolené, seď a nepolevuj, upřednostníš-li potřebu, nevážíš si; ulevíš sobě v hrobě.
„Musíš odrazovat,“ řekl jsem té své, „průjem vyvolávej!“
„Není problém,“ odvětila mi, „ale jsem nestranná.“
Nosím plínky, mohu se však přebalovat, než se kdo rozhoupe, jsem zpátky.

A prý jsou i křesla, říkal mi švára, pokušitel, blázen a střelec, těká odnikud nikam, hubenější, jak každou chvíli stojí.
Ale já nemám proč vstávat, přirůstám ke své sesli a ona ke mně.

Stránky

-A A +A