Celá řada postav, významných i zcela nenápadných. Každá něco sdělovala, vysvětlovala, vymlouvala se, připomínala, zamlčovala. Vnímal jejich tváře, pohyby, masky, zastírací gesta i gesta bezděčná.
Za tím vším vyvstával neklid, uspokojení, obavy, nadějná očekávání, nesplněná přání, pocity selhání, sžíravá chtivost, palčivé připomínky minulosti, láska, nepřátelství.
Souvislosti skutečné i zdánlivé, rozpory, náznaky. Bludiště spletitých cestiček, téměř všechny slepé, ale mezi nimi jedna, zatím nezřetelná…
A tak stále seděl v křesle, zdánlivě klidně, skoro bez hnutí, zatímco jeho mysl soustředěně pracovala.
Pak náhle vyskočil.
„Ah, mon Dieu, quel imbécile je suis! Vždyť mi to mělo být od začátku jasné! C´est bien ça!“