DMD č. 22. pro 22. 4. 2018. Téma: Ticho po pěšině

Obrázek uživatele Šmelda

Hluboké nadechnutí před skokem do vody

Fandom: 
Drabble: 

Červen se blíží ke konci a slunce rozpaluje ulice města. Je neděle a stovky se lidí se snaží uniknout vedru, jedni korzují, druzí sportují a třetí vyrážejí k vodě, aby si ochladili nohy.
O půl tisíce kilometrů dál objímá muž umírající ženu. Žofie, miláčku, neumírej, zůstaň tu pro naše děti. Se slovy nic mi není umírá.
Zprávy o jejich smrti obletí svět na zadních stránkách novin. Pohřeb je skromný, mimo město a v neúplném rodinném kruhu.
"Hrůza! Chudinky jejich děti," říkají si Vídeňáci, "ale život jde dál, viďte?"
A někde ve stínu, mimo dohled veřejnosti namáčejí diplomati pera do inkoustu.

Závěrečná poznámka: 

Zprávu o vlažné reakci vídeňské veřejnosti na smrt Františka Ferdinanda jsem převzal ze skvělých memoárů Stefana Zweiga Svět včerejška, které nemohu než doporučit.

Obrázek uživatele trundajorika

Neúprosný čas

Drabble: 

Je těžké uvěřit, že mě to taky potkalo. Cítím se být na odpis. Už před lety můj kalendář začaly pomalu zaplňovat data naplánovaných lékařských prohlídek. Pár kámošů umřelo na infarkt nebo na rakovinu, ale já jsem si připadal docela mladý a netknutý časem.
Opravdová rána přišla před rokem, když se mi na hlavě začala objevovat malá (ale stále rostoucí) lysina na hlavě. Manželka mě na ni upozornila se smíchem, ale ve mně by se tehdy krve nedořezal… Dál už to znáte. Méně vlasů, více čnějící lebky. Už žádné hřebeny, žádná bujará kštice. Sbohem, má milá vyholená pěšinko, dnes pohlcena pleší.

Že jo, Mařenko?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Petr s Arabelou jsou krátce po svatbě, ale souhlasili s tím, že Jeník s Mařenkou (Petrův mladší bratr a jeho kamarádka) mohou část svých prázdnin strávit u nich v pohádkové říši. Jenže mají oči hlavně pro sebe navzájem.
Jeník bere svou kamarádku na dobrodružnou výpravu pohádkovou říší, protože Mařenka si chce pořád hrát na zamilovanou Arabelu s Petrem.

Drabble: 

"No tak, vy dva! Jak to bylo?" král Hyacint se snaží dostat z Jeníka a Mařenky odpověď.
Ticho po pěšině.
"Musím OPRAVDU na vás zavolat čaroděje Viga?" řekl již trochu znechuceně král.
Mařenka vytřeštila oči, skousla si spodní ret, žďuchla loktem silně do vedle stojícího Jeníka a začala nabírat k pláči. Ten jen protočil očima a povzdechl si.
"My se teda přiznáváme! Že jo, Mařenko? Ale, jak jsme mohli vědět, že ten princ se zrovinka objeví, když my experimentujeme, jestli Šípková Růženka spí opravdu tvrdě?"
"Myslíš pomocí té veškeré havěti? A kdo ji teď probudí? Když princ vzal roha? Ty?"

Obrázek uživatele KattyV

V Bradavicích se nic neutají

Fandom: 
Drabble: 

„Táta bude ředitel,“ chlubí se Megan.
Teddy vytřeštěně kouká. „Teta Minerva odchází do důchodu?“
„Jo,“ vážně kývá holčička. „Ale ještě to neví ani táta. Tak to nikomu neřikej.“
„A odkud to víš ty?“
Megan se uchichtne. „Teta Minnie si povídala s tetou Pomonou. Ve skleníku. Nevšimly si, že tam zkoumám mrňavý ďáblovo osidlo.“
Teddy protočí oči. Ďáblovo osidlo. Celá Megan. Jak je možné, že té holce všechno projde?

O pár dní později neodolá. Ve vzácné chvíli, kdy je Megan u Hermioniných rodičů a on zas pro jednou vaří lektvary jen se Severusem, se zeptá: „Severusi, je pravda, že budeš ředitelem?“

Závěrečná poznámka: 

Musela jsem se podívat do svých poznámek. V mé verzi reality nabízí Minerva McGonagallová Severusovi své ředitelské místo na sklonku roku 2009. To je Megan skoro pět. Zkoumat ďáblovo osidlo není zrovna nejbezpečnější věc, naštěstí je toto jen malinké.
Severus se později při rozhovoru s Minervou tváří, že informaci o jejím odchodu má od portrétů, je charakter, neshodil Megan ani Teddyho. :)

Obrázek uživatele Kraken

Nevědomost

Fandom: 
Drabble: 

Vzbudil se. Něco tu bylo divné. Vstal a šel do kuchyně. V ní byla máma. Podívala se na něj a usmála se. Otevřela ústa, jako by chtěla promluvit, ale žádný zvuk se neozval. Teprve teď pochopil, co se mu ráno nezdálo. Nebylo totiž slyšet vůbec nic. Udělal si tedy snídani a šel do školy. A zase tu bylo úplné ticho. Žádné křičení kluků, prostě vůbec nic. Při hodině také ne. Jako by všichni otevírali pusy na prázdno a přesto jako by si rozuměli. „Copak všichni oněměli?!“ pomyslel si. Pak však pochopil tu strašnou věc. Oni neoněměli, on byl zkrátka hluchý!

Obrázek uživatele Lee

Žert?

Fandom: 
Drabble: 

Nebyl to den z nejveselejších, když ho zase jednou pro jistotu sebrali. Člověk by řekl, že už si na to zvykne, ale pořád ho to dopalovalo. Jedna věc ho ovšem přece jen při příjezdu překvapila. Kdyby žili v normální zemi, možná by se dokonce trochu urazil, protože vždy, když přijížděl on, ticho po pěšině, nikdo ho nevítal. Teď se jen pobaveně ušklíbl a v duchu krátce zasmál. Nad branou ruzyňské věznice byl velkými a čitelnými písmeny vyveden nápis: „Vítáme delegáty XVII. sjezdu KSČ!“
Člověk, co to tam napsal, byl buď neskutečně odvážný, nebo neskutečně blbý. Osobně hádal spíš to druhé.

Závěrečná poznámka: 

(Příčí se mi dávat historie, když je to v rodině.)

Obrázek uživatele Martian

Přítele poznáš v nouzi

Fandom: 
Drabble: 

Tentokrát Severusovo střetnutí se Záškodníky neskončilo zdaleka tak nevinně jako dřív.
Roztržený hábit, zakrvácený přeražený nos…
Vše samozřejmě řádně spraveno a ošetřeno, ale zadostiučinění žádné a rány na duši podebrané křivdou pálí dál.

„… bohužel, chlapče, viníci spadají do kompetence ředitelky nebelvírské koleje, nemohu v té záležitosti nic udělat…“
„… je to tvrzení proti tvrzení…“
„… kluci se občas zkrátka poperou…“

Severus se krčí jako spráskaný pes.
Uteč nebo zaútoč, jinou cestu nevidí.

Dokud…
„Teď toho mám právě dost!“ Zmijozelský prefekt ho popadne za rukáv, vleče do ředitelny.

Překvapené vzhlédnutí. „Luciusi? Děje se něco?“

„Ano. Pokud nezakročíte, podám na vás stížnost školské radě.“

***
Obrázek uživatele Birute

Pro tebe nic

Fandom: 
Drabble: 

Křupání sněhu pod porážkami bot je jediný zvuk, který je kolem slyšet. Nemělo by být překvapivé, natož znepokojivé. Monstra jsou znepokojivá. Ne městečko pokryté bílou peřinou. Ať se ale vydáš po pěšině kamkoli, narážíš na nepřirozený poklid. Knihovna je prázdná, stejně tak i obchod. Ale aspoň se tu dá nakoupit za pět prstů. Za deset, když zasuneš nůž. Jenže kdo by to dělal. Netvoři tu pořád můžou obcházet a čekat.
Na recepci hotelu zůstalo králičí dítě, ale ukáže se, že to je jenom figurína. Z roztrženého trička se vyřine vata.
Na vánočním stromku na náměstí najdeš vzkaz: „Pro tebe nic.“

Závěrečná poznámka: 

Ve hře Undertale se příběh mění podle vašich rozhodnutí. Pokud se s příšerkami v podsvětí spřátelíte, je to dojemná, milá hra. Pokud se rozhodnete pro pravý opak a skolíte každého, kdo vám přijde do cesty, pak se definice netvora a hrdiny pořádně změní a vy zůstanete sami. A nejen proto, že ohrožené příšerky provedou evakuaci.

Obrázek uživatele Eillen

Prázdné město

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/31675

Drabble: 

Jindřich pomalu procházel prázdným náměstím. Zatočil do Palackého ulice a spatřil Šťáhlavskou bránu. Musel se nutit, aby se k ní nerozběhl. Těch pár metrů pro něj byla najednou nepřekonatelná dálka.

Když konečně došel k bráně, zjistil, že je zamčená. Jindřich netušil, co by měl dělat. Scházela mu Janova inteligence a Salixin vnitřní klid. Rezignovaně si sedl na zem a rozhodl se počkat. Určitě se někdo objeví a předá mu poslední klíč. Seděl přes hodinu. Pozoroval slunce zapadat. Ale nikdo nepřicházel.

No tak, pomyslel si naštvaně. Přestaň si se mnou hrát a prostě mi ten klíč dej, oslovil v duchu Město.

Obrázek uživatele Regi

V utajení

Fandom: 
Drabble: 

Olympa listovala novinami. Pozorně pročetla Denního věštce, Jinotaj i Magazín kouzelnických paní a dívek. Pak sáhla po obou francouzských denících a společenském týdeníku. Nakonec se spokojeně usmála.
„Hagrride, drrahoušku, ty jsi mi udělal takovou rradost!“
„To já dělám porád, ne? Tak nevim, co to mohlo bejt tentokrát. Cos našla v těch novinách?“
„Nic. Absolutně nic.“
„Eee???“
„O tom, že chystáme malou utajenou svatbu, tam nepíšou vůbec nic. Nikomu jsi to neprrozrradil!
„Jo todle. Dyť já přeci vim, že to nesmim nikde řikat. Ví to enom madam Malkinová. A tý sem slíbil, že dyž to někomu práskne, přídem s Drápem zas.“

Závěrečná poznámka: 

Madam Malkinová opravdu neprozradila nic. Proč byl Hagrid přesvědčený, že bude mlčet? Byl si jistý, že je strachy bez sebe při pomyšlení, co by v jejím krejčovském salonu způsobila další Obří šlamastyka.

Obrázek uživatele Killman

Trineron vrací úder

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Hlavní voj postupoval několik dní do hloubi Drakheru.
Po nepřátelích jakoby se zem slehla.
Sporadické zprávy z Nerigské i Khara-Thorwalisské fronty hlásily tuhé boje.
Zdálo se, že nepřítel nemá dost sil.
Pak přišlo volání o pomoc od generála Weridona. Jeho šik padl do léčky, obklíčili je a jsou drceni ohromnou přesilou. Navíc se tam objevil Nemrtvý král Kambion.
Díky předchozímu rychlému postupu není šance dostat se k nim dříve jak za pět dní.
To i posily z hraničních postavení se k nim dostanou dříve.
Generál Weridon padl během prvního dne.
Baron Rogoněv se statečně bránil další tři dny.
Nepřežil nikdo.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Konečně ticho

Fandom: 
Drabble: 

Šel a k jeho uším nedoléhalo nic jiného než šustění trávy pod nohama, šveholení listů, zpěv ptáků ve větvích, bzukot much a skřehotání žab v nedalekém močálu. V takovémhle tichu bylo cestování hned jiné, skoro až příjemné.
Vždy měl rád svůj klid, ale teprve po mukách uplynulých několika dní na cestě dokázal plně ocenit ten dar, jakým je obyčejné ticho. Tím spíš, že přišel jako na zavolanou. Nechybělo totiž mnoho a neustálé žvanění jeho nevítaného společníka, který mluvil dokonce i ze spaní, by ho přivedlo k šílenství.
Budiž věčná chvála té lepkavé rosnatce, kterou se ten otravný osel rozhodl ochutnat.

Neviditelný fandom: 

Jen žádnou paniku

Fandom: 
Drabble: 

To klidné sobotní ráno voněl vzduch sluncem a jarem. Děti dováděly venku, z otevřených oken kuchyní zavoněl oběd, z každé domácnosti jiný. Někteří tatínci si jdou se džbánkem pro točené.
Vnímavý pozorovatel však slyší, že ptáčci cvrlikají nějak jinak, silný jarní vzduch pomalu těžkne, slunce nezáří tak jasně. Něco se děje, nikdo však netuší co.
Večer obyvatelé západních a jižních Čech ladí na svých televizorech jako obvykle rakouské a západoněmecké zprávy. Nechce se jim věřit tomu, co se dovídají. Druhý den letí ta neuvěřitelná zvěst o výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu od úst k ústům.
Československá televize a rozhlas mlčí.

Obrázek uživatele Faob

Za mřížkou člověk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu, sprosté slovo.
Navazuje na Královna cest sebepoznání?

Drabble: 

Ve zpovědnici místo oltáře trnový trůn, tvrdá lavice, z níž není úniku, chtějí po tobě, velebný otče, vesmírnou mírnost, velehorskou horlivost, upíří přísnost a nade vším soudem všímavý soucit, nepomiň, věčnému učení věrný, jediné písmenko ni jediné čárky Zákona aniž bys, prostředníče Kříže, sám sebe povýšil nad hříšníka.
A ticho po pěšině, ať slyšíš cokoli.
„Vždycky jsem si představoval,“ přistupuje starší k sedátku, „že kněz za mřížkou sedí na latríně, aby mohl všechny ty sračky, co do něj hustíme, poslat rovnou pod zem.“
Všechny naše hříchy svrhni do mořských propastí, parafrázuji v duchu proroka Micheáše, ale bratři u prozaičtějších obrazů.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Okolnosti odjezdu

Úvodní poznámka: 

poslední dílek flashbacku (tedy pokud mě tam téma opět nezavede)
EDIT: z pohledu Nory (ačkoli pohled hraběnky asi taky funguje, nebyl zamýšlen ;))

Drabble: 

Nebyla zamilovaná. Ale ráda ji měla po svém boku.
V kuchyni potkala Terezu. Byla zrzavá a pihatá. Jak se ukázalo, tak úplně všude.
Nedosažitelná grófka a usměvavá služebná. V jistých ohledech se nedaly poměřit, v jiných zcela jistě ano. A ona v tu chvíli hledala jen trochu radosti ze života.
Uprostřed noci je viděly oči té třetí. Měla hlídat všechny stíny.
Druhý den nad ránem hraběnka odjela. Zmizela jí na dlouhé čtyři roky.
Pak Nora vstoupila do jedné vídeňské kavárny. Karoline vypadala jako nádherná socha vzdorující hltavým zubům času. Když ji míjela, z překvapeného výrazu vykřesala lišácký úsměv.
Ticho pominulo.

Závěrečná poznámka: 

Závěr odkazuje k drabble Hovory snadné a zakázané. Z něj také vyvodíte, kdo tady nahazoval lišácký úsměv ;).

Chtěli byste opravdové ticho?

Drabble: 

Lidé toho pořád namluví o věčném hluku a šumu, a jak by si rádi užili ticho. Z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že opravdové ticho může být sakra nepříjemné.

Bezdozvuková komora je zajímavá věc. Slouží k testování mikrofonů, reproduktorů, a podobných zařízení, a její obložené stěny (i podlaha a strop) pohlcují veškerý zvuk. Pokud jste uvnitř a mlčíte, neslyšíte nic. Prvních pár chvil. Pak uslyšíte jemný šum, svou krev, proudící tepnami, a možná i neznatelný pískot, což jsou údajně projevy nervového systému.

Já onehdy na ČVUT v mrtvé komoře strávil pár minut, a nakonec jsem z ní vylezl velice rád.

Závěrečná poznámka: 

Rekord pobytu v mrtvé komoře (v USA) je asi 45 minut, ale dotyčný měl prý budhistickou přípravu :-)
Obyčejní lidé jsou po pár minutách rádi za jakýkoli hluk...

Obrázek uživatele Vinpike

Smutný osud vyznavače polní trávy

Drabble: 

„Nechci být proslulý jako násilník,“ řekl si Patricio jednoho dne sebeupřímně, „ale jsem nezřízeně ctižádostivý a bez svých deseti minut slávy, ať nežeru, i pět skousnu, prostě nemohu žít!“
Vlastníma rukama postavil kostel, nic, ani zmínka.
„Chce to něco velkolepějšího,“ usoudil.
Moře do země mezi horami natahal, žádné vrty, poctivě s putnou na zádech.
Všem putna, koupají se, aniž poděkují.
Kdejakého diktátora a štváče obrátil, bez odezvy, dokud se neválčí, mír nikoho nezajímá.
„Věda, ty troubo,“ ťukl se do čela, zahloubal, lék na rakovinu objevil.
Ani kotěhůlskému občasníku nestál za zmínku.

Když umíral, vyhlížel pointu.
Ani té se mu nedostalo.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Svět neslyšný

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Byla jednou jedna tichá pěšina. Tedy, pro ucho lidské. Pro ucho netopýří po ní lítala echa tam a zpátky.
Po té pěšině šlo ticho. Tedy, pro ucho lidské. Pro ucho netopýří po ní hlučně našlapoval šťavnatý brouk.
Pak po pěšině tiše šla okřídlená smrt a nevysílala žádná echa.
On totiž hmyz slyší. Pro ně jsou echa jako sirény. Poplach. Blíží se hlučná okřídlená smrt. Zdrhat! A tak netopýři šeptají a pečlivě poslouchají. Evoluce jim dala velká roztomilá chlupatá ouška.
Okřídlená smrt tedy mlčela, poslouchala a tiše našlapovala, a nakonec skočila a zaútočila.
Na netopýra nedůstojné a neelegantní, ale funguje to.

Závěrečná poznámka: 

Netopýří echolokace se dá přirovnat k 150dB hluku, Což je pořádný hluk. Něco jako startující stíhačka.
Více zde: https://www.youtube.com/watch?v=l2py029bwhA (pozor, nával roztomilosti!)

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen IX

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Když se necháte chytit čaroději, dříve nebo později vás zlomí. Zbývá souhlasit, neprovokovat, nebojovat. Nepít nic podezřelého. Dostat se pryč živí a odepsaní. Militia pro vás nesmí hnout prstem.
Olena se opatrně posadí a opře lokty o stůl. „Jak dlouho jsem tady?“
„Jednatřicet hodin,“ odpoví Vrbenský. Připravuje kávu. Pečlivě. Zády k Oleně.
„Hledají mě.“
Vrbenský jí přisune kávu. „Nehledají. Neposlali vám právníka.“
Nevědí, že je naživu, nebo nevědí, že se prozradila?
„Není to otrávené.“
Káva je správně hořká. „Najdou mě. Nemůžu mluvit.“
„Bojíte se jich? Proto zůstáváte?“
„Nemůžu odejít,“ odpoví bez váhání. Mnoho důvodů.
„Ale můžete,“ řekne Vrbenský. „Můžete cokoliv.“

Závěrečná poznámka: 

Téma se skrýví v poslední větě prvního odstavce a v pátém odstavci.

Další: http://sosaci.net/node/31886

Obrázek uživatele Aplír

Spící cikánka

Úvodní poznámka: 

Tentokrát ispirováno obrazem
Henri Rousseau: Spící cikánka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sp%C3%ADc%C3%AD_cik%C3%A1nka#/media/File:H...

Drabble: 

Jakoby ženu někdo zhypnotizoval, když se zastavila a strnulou ji uložil na zem v krajině bez jakékoliv vegetace. Fialové pramínky vlasů plynule navazují na pruhy šatů, které má na sobě.

Temnota noci bledne před ebenovou kůži cikánky. Vypadá to, že nás pozvala do svého snu.

Toporná paže stále třímá hůl. Loket spáčky trčí do vzduchu, jakoby se povědomě bránila lvu, který ji očichává. Podél těla leží loutna, odrážející jas luny. Vedle ní je trochu pokřivená váza, jako vědomí zkreslené snem.

Oblohu od země oddělují mlžné hory. Z obrazu přímo čiší ticho. Působí klidně, bez vzruchů a vábí psychology k výkladu.

Závěrečná poznámka: 

Je zajímavé, že barevností účesu předběhl malíř módu cca o 120 let.

(Kupodivu na tak málo děje jsem musela drasticky krátit.)

Spojeni strachem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na plese se přihodí i další podstatná událost.

Drabble: 

Když Leona v průběhu plesu potratila, rozhostilo se všude okolo ticho. Nikdo netušil, co říct, jak se zachovat. Ačkoliv Creagan a Michael na sebe byli naštvaní, teď je oba tížilo, co se přihodilo. Oba dva čekali, až jim léčitel přijde říct, jak to vypadá.

"Bude máma v pořádku? Co když umře? Nechci přijít o mámu," začal najednou šílet Michael.
"Doufám, že bude. Jen bude potřebovat čas a pochopení," odpověděl mu Creagan.
"Myslíš, že se tak stalo kvůli mě, že jsem Vás neposlechnul?"
"Mišáčku, ty za to nemůžeš. Nevím, proč se jí to děje. Asi draci nechtějí, abychom spolu měli dítě."

Obrázek uživatele Aries

Ticho na pěšině

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Okno

Drabble: 

Chlapci chvíli čekají a jejich neklid roste. Mysleli si, že Radka bude vmžiku zpátky se zprávami, jenže po děvčeti není slechu dechu.
Bořek napíná uši. Jako by sám les usnul. Větve tiše ševelí, jinak ani hlásek.
Kdyby byl sám, bez váhání by vyrazil jako vítr po sestřině stopě. Jenže co s kamarádem? Přece ho tu nenechá!
Jdou oba pomalým kulhavým krokem, kudy se Radka hbitě prosmekla, tam se těžce prodírají, kde lehce přeskočila, tam nemotorně přelézají.
Bořek šeptem volá sestřino jméno. Žádná odpověď.
Okno pomrkává mezi černými větvemi.
Maják nebo past?
Bořek se plíží k chaloupce.
Sbírá odvahu nakouknout dovnitř.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Za oknem

Obrázek uživatele Xantin

Rodina podceňuje výhody schizofrenie

Fandom: 
Drabble: 

„Aby nebylo,“ vzdychne Filcin, „když je tak krásný den!“
„Už jsme všichni krapet unaveni,“ doplní Linkva.
„Nerozumím vám,“ zakňučí Apolo, „a tématu taky ne!“
„Bitvu na pěšině nikdo nepřežil,“ radí Sikar, „i nastalo ticho!“
„Sírachovec doporučuje,“ dí Thea, „nechodit po každé pěšině! Tak jedná obojaký hříšník!“
„Pěšinku už má celkem vidět,“ dumá nad Viktorčinou hlavou Taura, „ale vlasy pořád nikde!“
„Nakonec se budeme komentovat jenom vzájemně,“ drmolí hlína.
„I my na tebe kašleme, tati,“ ujistí Sikar. „Napiš si třeba, že jsi Marťan, a stejně to nikoho nebude zajímat.“
„Mluvil jsem o svých identitách,“ nenechá se vyprovokovat rozpolcený, „ne o vás!“

Obrázek uživatele Eillen

Hořký dozvuk pomsty

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST http://sosaci.net/node/31676

Za název děkuji mardom (letos mi ty názvy vážně nejdou)

Drabble: 

Léčitelův učeň začal litovat činu, který provedl. Původně mělo jít jen o menší požár, kterým by zakryl útěk bratra Haydena. Ale po jeho smrti se ho zmocnila zuřivost. Chtěl se pomstít opatovi za rozsudek, který nad jeho přítelem vynesl. Netušil, že byl Hayden ušetřen mnohem většího utrpení.

Jenže když teď pozoroval následky svých činů, pochopil, že chyboval. Viděl bratry, jak pracují na opravách konventu nedbaje na bolest z popálenin, které nedávno utržili.

Život v klášteře se vracel do normálu. Nikdo se ani slůvkem nezmiňoval o neštěstí, které je postihlo.

Jen ohořelé kameny byly připomínkou děsivé noci.
Ony a jeho svědomí.

DMD č. 22. pro 22. 4. 2018. Téma: Ticho po pěšině

Třetí týden za námi. Teď už zbývá jen nostalgicky vzpomínat na tučňáky:) Předávám štafetu KaTužce a loučím se, odteď se s vámi budu vídat už jen v komentářích:)

Téma pro 22. 4. 2018: Ticho po pěšině
Toto téma bude uzavřeno 22. 4. 2018 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
22. 4. 2018 v 23:59

Stránky

-A A +A