DMD č. 21. pro 21. 4. 2018. Téma: Odteď jsem optimista.

Rinope

Fandom: 
Drabble: 

Tohle je nejkrásnější den mého života! Nedoufal jsem, že se toho dočkám.
Sestřel nad Paříží, útěk z nemocnice, cesta do Británie.
Nekonečné souboje s Luftwaffe, kdy o přežití rozhodovala nejen obratnost, ale i notná dávka štěstí. Tolik startů s nejistotou přistání, letecké souboje, padlí kamarádi.
Akutní zánět slepého střeva a znova do vzduchu.
Ale dnes je to let klidný, slavnostní. Zbrusu nové Spitfiry se řadí do formace a přelétají nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem, pak nasazují na přistání na Ruzyni. Oči jsou plné slz dojetí.
Od teď už bude jen dobře, říká si František Peřina v srpnu pětačtyřicátého.

Závěrečná poznámka: 

František Peřina, Generál nebe, si moc klidu po návratu do vlasti neužil. Po válce v Malackách velel vojenské letecké střelnici, ale 1. března 1949 byl z politických důvodů postaven mimo službu a v dubnu se pak rozhodl odejít znovu do exilu. Společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu M-1C Sokol z Chocně do americké zóny obsazeného Německa.
Podruhé se domů - tentokrát natrvalo - vrátil až v roce 1993.

Obrázek uživatele Terda

Cena za vítězství

Fandom: 
Drabble: 

Probojovali se na velitelskou palubu. Za zády spoušť. Paluba kluzká krví. Tělo kapitána halil cár plachtoviny. Odpor polevil. Vlajka zahanbeně klesla.
Betsy zajásala. Zvítězili. Siréne byla jejich. Zákonná kořist. Každý dostane svůj díl.

„Bojovali jste udatně.“
Frances vrátila meč poručíku Ménardovi.
„Kapitán by se nikdy nevzdal bez boje.“
Slova tmelená oddaností.
„Byl to statečný muž.“

Za odvahu zaplatil cenu nejvyšší. Nebyl jediný.
Frances vnímala prvotní radost své posádky v oparu vyčerpání.
Jásot uhasne. Pak si uvědomí, kolik stojí vítězství. Až budou zašívat hamaky. Až moře pohltí těla padlých kamarádů. I nepřátel.
Zatím se opíjeli nadějí. Na kořistné. Na lepší budoucnost.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XVII.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Jaroslav s Vraspírem byli dekontaminováni, vykoupáni, nakrmeni a prohlédnuti. Marka od nich oddělili v první dekontaminační komoře. Znovu ho viděli až po prohlídce v nemocnici. Byl vzhůru, ale lékař ho odmítl propustit s nimi.

Teď čekali v kanceláři, až se jich někdo ujme. Byli oblečeni do hnědých uniforem s kápí, Jaroslav si tu svoji nenasadil, Vraspír ano. Mlčeli.

Konečně se otevřely dveře. Vešel Jindřich. Kápi měl sundanou, jeho ustarané rysy tak lemovaly pouze prameny prošedivělých černých vlasů. A Jaroslav už věděl, proč mu jeho hlas zněl povědomě.

"Situaci znáte," zahájil Jindřich bez okolků. "Nejčerstvější zprávy však dávají důvody k optimismu."

Obrázek uživatele Profesor

Nepotřebný optimismus

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Vím, že tam téma úplně není, ale námět mě bavil. Hezké počtení.:-)

Drabble: 

Nejsem optimista. Vlastně nikdo z nás. Plujeme si nocí a nikdo o nás neví. Jsme přirození negativisté. Možná proto přinášíme tmu. Jsme vyvolení. Beránci v proudu času.

Kdysi jsme takoví nebývali. Jenže se něco změnilo. Nikdo už neví, čím jsme byli před tím. Ani, co bylo ono TO. Jenom jsme.

Letíme. Pyšní jako pávi, nádhernější než hvězdy. Máme koruny z démantů deště, chocholky z nejjemnějšího peří, těla duhově bílá. Světelné paprsky skrz nás prochází a spojují se v jediný. Jsou bílé, ale vždycky cestou na svět zčernají.

Jsme smutní ptáci. Nikdy neuslyšíš náš smích.

Štěstí, lásku.

I to jsme zapomněli.

Nadějné vyhlídky

Fandom: 
Drabble: 

4. února 1815

Dnešním dnem to přesně deset měsíců, co se uchvatitel, kdysi svrchovaný vládce celého dílu světa, uchýlil na Elbu. Muž ten, co vládl stovce milionů duší, teď zove se císařem ostrůvku, kde jich sotva pár tisíc. Myšlenka tato naplňuje nás radostí, neboť pokládáme ho za muže nadobro ztraceného pro Francii i pro náš trůn.

Naše radost je o to větší, že poslední chmurný stín, totiž ten, že Elba přece jen příliš blízko, zdá se být zažehnán. Svatá Aliance zamýšlí totiž jeho přeložení. Novým domovem stát se mu má Svatá Helena, ostrov to pustý africký, dva tísíce mil vzdálený.

Závěrečná poznámka: 

Napoleon z Elby utekl 26. února...

Obrázek uživatele winterpool

Starman

Fandom: 
Drabble: 

Trvalo to. Měsíce testování. Složit, rozebrat, složit znovu. Plány, nákresy, 3D simulace. A jeden neúspěch za druhým.

Ten, nine, eight

Byly chvíle, kdy už vůbec nikdo nevěřil. Tím méně já. I když mně to mohlo být jedno, já byl celou dobu ve skladě. Většinou sám.

Seven, six, five

Lidi. Blázni.

Four, three, two

Nakonec jste to dokázali a díval se celý svět. Není to ohromné? Vy máte vaše kamery a přímý přenos na Youtube a já mám svoje malé červené vozítko.

One. Liftoff.

Teď už jsem optimista. Já ve svém vozítku mířím pryč, zatímco vy všichni

musíte zůstat

tam dole.

Závěrečná poznámka: 

Nemožné se stalo skutečným

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ráno brzy odjíždím, povedlo se to stihnout.
Měla bych být optimista.

Drabble: 

Ani nemohla uvěřit, že je to doopravdy.
Všechno, co viděla, bylo tak nezvyklé, tak neskutečné.
Řada krásných paláců, hned pod nimi voda. Bílý oblouk mostu. Kanál přeplněný loďmi – byly tu i opravdové gondoly!
Kolem zněla řeč, kterou sice už znala, ale nikdy nečekala, že ji uslyší přímo tady.
Vzduch byl prosycený slanou vůní.
Na konci cesty ohromné náměstí s nádherným chrámem s mnoha kupolemi. Zlatá mozaika zářila na slunci.
A za ním už široké moře.
Benátky! Opravdu je vidí na vlastní oči?
Komunisté konečně padli, zavládla svoboda. Otevřely se hranice.
A tady v Benátkách vypadala budoucnost krásně jako nikdy předtím.

Závěrečná poznámka: 

Tak nějak mi matka líčila své pocity ze zájezdu do Benátek krátce po sametové revoluci. Opravdu tehdy uměla italsky, učila se to ze zájmu. (Někteří lidé sice sem tam devizový příslib a výjezdní doložky dostali, naši ale ne a za železnou oponou nikdy nebyli...)

Obrázek uživatele Aries

Okno

Úvodní poznámka: 

Následuje po Zhasla

Drabble: 

Radka zaslechla řinkot a rozčilené hlasy, ale jenom se letmo ohlédla.
Světlo za ní zmizelo, ale vpředu stále měkce zářil žlutý obdélníček a vábil k sobě jak lucerna můru.
Plížila se pod nízkým křovím, kryla se za kmeny stromů, neslyšně našlapovala po hladké trávě. Už nebylo pochyb, že se blíží k obydlí. Komupak asi patří? Komu se zlíbilo usadit se v srdci zakletého pralesa?
Dospěla k okraji mýtinky. Obezřetně vykoukla mezi listím.
Chaloupka z omšelého dřeva a hrubého kamení se napůl skrývala mezi převislými větvemi, maličká jako domeček na hraní. Přívětivě zářící okno zvalo dál.
Tam nemůže bydlet nikdo zlý.

Závěrečná poznámka: 

Příště Ticho na pěšině

Obrázek uživatele Xantin

Tatínek bit a raduje se

Fandom: 
Drabble: 

„Asi narážka na to,“ prohodí Linkva, „že vstupujeme do poslední třetiny a shodili jsme skopce!“
„Když vy jste všichni strašně soutěživí,“ vyčítá hlína, „nestíhám to číst!“

„Co se tu děje?“ přilítne Taura a strne, „Proč se tu válíte na jedné hromadě? Kdo je vespod?!“
„Ta-ta,“ výská Viktorka.
„Schizofrenik jeden kvartální,“ vysvětluje nejstarší, „má tu drzost vyčítat ostatním, že chtějí splnit téma!“
„Když se bije táta,“ ucedí Sikar, „musím být u toho!“
„Já se rád peru!“ září Apolo.
„Já jim jenom hlídám brýle!“ následuje Šavla Thea.

„Jsem pln optimismu,“ vstává potlučený Filcin, „v téhle rodině lepší poplužní dvůr než drzé čelo!“

Obrázek uživatele Killman

Na koho šilhá tajfun

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Mágové zapojili invenci, znalosti i energii.
Kolem lodi vskutku vznikla bublina klidnějšího vzduchu a po rozbitých vlnách Elaysiaani plula se vší majestátností.
Mistr Haelkarnas se však musel neustále soustředit na udržení magie v chodu.
"Co se stane, až jej to úsilí vyčerpá?"
"Bublina praskne," prohlásil lakonicky Boleon a prohrábl si vous.
Vydržel to více jak osm hodin, pak se zhroutil.
Mezitím se kolem anomálie vytvořilo jakési druhé oko tajfunu, které silné větry obkružovaly.
"Rozviňte plachty na čtvrtém a šestém stěžni!
Držte kurz abysme zůstali uvnitř oka!"
Za den intenzita nečasu poklesla na běžnou bouři, za další vypluli z pod mraků.

Obrázek uživatele Bilkis

Zpráva

Úvodní poznámka: 

Odehrává se prakticky souběžně s Neschováš se: http://sosaci.net/node/31534

Drabble: 

Kdesi ve městě povolí starodávné ochrany. Magické nitky spletené do nejjemnější sítě, kterou nikdo nedokáže odhalit ani přetrhnout, se mírně zachvějí. Vlákénka magie zvoní jako zvoneček, vibrují energií, posílají zprávu. A ve středu sítě, jako pavouk, čeká muž.
Konečně. Právě teď se situace mění. Hledají ho. Už nejsou jako jezevci zalezlí v noře. Vystrčili hlavy a Veroniku vzali s sebou.
Teď už stačí, jen aby se nechal najít. Jak sladké to bude, až ho konečně najdou. Ve své nadutosti udělali osudovou chybu. Již brzy se setkají. Jsou tři, ale na konci bude žít jen jeden. Veronika. Přivedou mu ji. Hlupáci.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je jasné. Ale snad jo.

Obrázek uživatele Viktorka

Kdy neztrácet naději

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Divné.

Drabble: 

Vagón se trhavě rozjede a tebe překvapí, že právě tímhle směrem, i když nikdy nejezdil jiným. A napadne tě, že je možná pozdě, žes uviděl život stát na semaforu sto metrů před sebou a zamával jsi mu, než odjel.
Stále se však modlíš, protože třeba je pro tebe ještě naděje.
Stále se díváš, protože třeba je co vidět.
Stále běžíš, i když to hrozně bolí, i když víš, že až se zastavíš, budeš se dusit vlastním dechem.
Dál opakuješ naučené pohyby, aby to vypadalo, alespoň zdánlivě, že žiješ, protože něco ti říká, že možná ještě žít můžeš. Je ti dvacet.

Závěrečná poznámka: 

Téma přítomno... no, spíš nepřítomno, když neuznáno, pochopím.

DMD č. 21. pro 21. 4. 2018. Téma: Odteď jsem optimista.

Víkend začneme optimisticky. Já vám říkala, že od skopce už bude všechno jenom lepší:)

Téma pro 21. 4. 2018: Odteď jsem optimista.
Toto téma bude uzavřeno 21. 4. 2018 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
21. 4. 2018 v 23:59

Stránky

-A A +A