V té rakvi je muž.
Jak ho popsat? Práchnivost padesátiletá, ale ten prach voní, chutná, zázrak člověka, jak dýchá pokora?
Křik mučených světců, zatrpkne, nezatrpkne?
V Německu Bůh, v Čechách, v ne-srdci lidí není, umučilo ho Gestapo, SNB, KGB. Nedopřejeme ti kříž, táhni.
Táhl, za sebou břemeno, ke sv. Petru, možná Františku, a tam usedl.
Nepomucenum. Nepokořit. Nepotopit. Nenapomenout. Nezapomenout.
Pak ji nalezli, předaleko ve zlatě (v blátě?), tu rakev.
A teď padá. Padá, padá, dosedá měkce, na prachové peří, do pražské kotliny.
Spočine s povzdechem, úsměvem, duše odlétá, je volná.
Kardinál Josef Beran se vrací, snad nikdy neodešel sám.