Tučňák Scott se stal číšníkem v Hiltonu. Při obsluze byl vždy veselý, pohotový, usměvavý, zkrátka dobře naložený. Proto byl jmenován šéfem speciální rybí restaurace. Ta pod jeho vedením jen vzkvétala.
Jednou zašel do restaurace kapitán na penzi. Možná to byl mrož. Objednal si grónskou žižli, kterou posléze prohlásil za halibuta. Nedorozumění řešil Scott. Vysvětloval zákazníkovi, že spolehlivým dodavatelem vzácných žižlí je jistý tuleň od mysu Farvel.
„Tuleni jsou staří lháři,“ rozčilil se kapitán. „My dva teď pojedeme za ním přesvědčit se.“
Tuleně nezastihli, ulovil jej nezodpovědný Eskymák. Tučňák s mrožem teď každý den loví u mysu Farvel žižle. Zatím neúspěšně.