DMD č. 14. pro 14. 4. 2018. Téma: Pekelný zákazník

Všichni ho podceňovali. Když mluvil o svých plánech, převraceli oči k nebi, poplácali ho po zádech a mysleli si, že je blázen. Ale on jim ukáže. Hlavně jí.
Stačil dostatek vědomostí, potajmu posbíraných v nejhlubších zákoutích knihoven, dostatečně pevná a jistá ruka - vytrénovaná malováním stovek obrazů, které ho nikdy neuspokojily - jistý hlas, který by odříkal vzývací formule bez zakoktání nebo zaváhání a úkol bez slabých míst. Skutečně ho podcenili. Měl všechno.
Dva pentagramy, pro něj a pro jeho služebníka, evokace, kterou by odříkal kdykoliv bez přemýšlení a bylo to.
"Čeho si ode mě žádáš, pane?" Řekl démon a uklonil se.

Lampy na stěnách sálu se pomalu rozsvěcují.
Tvář divé ženy je lasiččí, v šklebu se zalesknou ostré zoubky.

"Vrátila ses? Nevíš, kdo jsem!"
"Zavržená divoženka."
"To by bylo málo! Líhala jsem s démony, dávala jsem a oni brali, jenomže já taky. Co na tom, že mě prokleli, co jsem získala, to mi zůstalo."
"Nebude to stačit."
"Je to síla pekla, hloupá holko!"
"Kterou užiješ pro sebe. Já jsem připravena dát všechno svoje pro jiné. Jen tehdy člověk získá všechnu sílu světa. A narozdíl od tebe tu nejsem sama."

Jasné světlo zazáří, když Věra odkryje zlaté obří srdce.
Františkova pouta spadnou.

"Výborně, tak ujednáno. Chtěl byste ještě něco dodat?"
"Víte, myslím si, že pokud bychom do vašeho záměru nezanesli jednu malou podmínku, mohlo by dojít k nešťastné náhodě a váš čin by byl později špatně interpretován."
...
"Dobrá tedy, v takovém případě od svého plánu upustím. Můžete jít. Na shledanou."
"Ah, omlouvám se, že ještě ruším, ale možná by ta podmínka měla být rozšířena."
...
"Jak myslíte, i v takovém případě nechám situaci tak, jak je."
"Ach, milé. Ovšem, co v tom případě, že..."
...
Pošesté si Hospodin pomyslel: Toho Abraháma mi snad poslalo samotné peklo!, pronesl ovšem: "Nezahladím je ani kvůli těm deseti."

Od západu se přes celý obzor zvedá vysoká stěna plamenů. Prérijní požár. Valí se přes pláně nezadržitelně, neúprosně, hučí a burácí, zvedá k nebi sloupy ohnivých vírů, vyvrhuje gejzíry jisker. Hejna ptáků s křikem krouží v mračnech rudočerného kouře, krávy vyděšeně bučí, koně ržají v maštali. Požár se žádostivě žene vpřed.

Nany ochrnutá hrůzou zírá na tu ohnivou zkázu. Takovému démonu není možné vzdorovat, není kam utéct.

A Jakub s Jeníkem, zdá se, zešíleli. Jejich tmavé siluety se míhají proti ohnivé stěně. Na hranici zoraných polí, tam, kde začíná travnatá pláň, zakládají své vlastní ohně.

Popel se snáší všude kolem.

"Přišel dopis od Longbottoma," oznámil rozpačitě Zásobovač.
"Co zase," povzdechl otráveně Skladník.

Bradavický učitel botaniky Neville Longbottom byl častý zákazník zásilkového obchodu BYLINY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ. Přestože jeho objednávky patřily svým objemem k nejvýznamnějším a dá se říci, že držely obchod nad vodou, jejich obsah naháněl pracovníkům firmy hrůzu.

"Objednal semena asfodelu, Ohňomilky žhavé, pokud možno ze svahu Krakatoi, dále sazeničku Vrby mlátičky a tři kila Hopsavých Hlíz. Jo, a reklamuje Žraločnatku prudkou, té poslední prý nenarostly všechny zuby. Chce výměnu."
"Copak o to asfodel, mlátičku, lízy dokonce i Ohňomilku seženeme, ale koho pošleme pro Žraločnatku? Poslednímu sběrači ukousla prsty."

„Máme zájem o komplexní automatizaci všech systémů,“ vysvětloval potenciální zákazník. „Topení, doprava paliva, dispečink... A dodavatel musí být diskrétní.“
„Diskrétnost je samozřejmostí,“ řekl inženýr Moravec. „Ale jistě chápete, že se jedná o finančně náročný projekt.“
„Peníze nejsou problém.“
„A taky...“ Moravec zaváhal. „Můžete mi zaručit mou... osobní bezpečnost?“
Zákazník se zašklebil. „Nenecháme si vás tam. Všechno je ve smlouvě.“
Moravec od něj vzal svazek papírů lehce čpící sírou a důkladně si smlouvu přečetl. Byl to standardní obchod za slušné peníze. Nic nebezpečného. Dokonce ani nemusel podepsat krví...
Přesto se nemohl zbavit úzkosti, když zvedl propisku a zachytil zákazníkův spokojený úsměv.

Dělat příručího v kouzelnickém bylinářství pana Dulcamara byla neskutečná otrava, ale pořád lepší než návrat do Cokeworthu, kam ho už netáhlo vůbec nic. Severusova matka zemřela, otec propadl alkoholu nadobro a Lily milovala jiného muže.
Nejvyšší čas vydat se vlastní cestou.

Zvonek nade dveřmi zacinkal.
Severus otráveně vzhlédl. „Ty?“ vydechl, když příchozího poznal. Potom dychtivě: „Pověděl jsi MU o mně?“
Lucius Malfoy shodil promáčenou kápi. „Ano.“
„A co říkal?“
„Souhlasí se setkáním.“
„Ví, že jsem poloviční mudla?“
„Jistě. Vzkazuje, cituji: Svého otce si vybrat nemůžeme. Životní ideály ano.“
Severus se pomalu usmál.
Vlastně nebylo vůbec špatné zase jednou někam patřit.

„Myslím... tedy jsem!“ zařičel a popadl kolegu za límec. Barman si nenechal ujít příležitost a vyhodil oba nesnesitelné zákazníky ven.

Potácející se opírali jeden o druhého.
„A stejně měl Ockham pravdu!“
„Nežvaň, nebudem se teď hádat... o uni- uni-, eh, obecniny.“
„Hele, nevymlouvej se, realismus je neudržitelnej!“
„To si asi pleteš s ultra-, extra-, prostě s tím Vilémovým, já jsem umírněnej!“
„Takže Avicenna? Pche.“
„Ty s Roscellinem máš tak co říkat!“

Nominalista chtěl odpovědět, ale nečekaně se zapotácel, až se oba svalili na chodník.
„Nevím, co na to obecniny, kolego... Ale já myslím, že nás ten chodník bolí úplně stejně.“

„Dobrý deň.“
„Ako vám pomôžem?”
„Chcel by som objednať jedno pokušenie.”
„Druh?” opýta sa slečna spod namaľovaných mihalníc.
„Sexuálne?”
„Amálka,” zakričí niekam za pult do červenej hmly, „je Belxaria voľná?”
„Má dovolenku!” ozve sa.
„Ľutujeme, všetky sukuby sú obsadené.”
„Tak trebárs...“
„Chcem podať sťažnosť!“ ozve sa hromový hlas príchodzieho.
„Minule som kúpil finančné pokušenie pre politika a nebolo to práve lacné.“
„A?“
„Teraz má prachy a nič sa mu nestalo, stále tam je!“
„Takže fungovalo.“
„Ale… mali ho chytiť!“
„Pane, my tu predávame pokušenie, nie spravodlivosť. To musíte o okienko vedľa!“
U okienka vedľa však visí starý nápis: V REKONŠTRUKCII.

Překvapivou událostí bylo, když opat jmenoval Adamara Brangana novým vyjednavačem s kupci z Tezárie.

Stoupenci opata nechápali, proč dává tomu muži takové postavení.
Stoupenci vévody tajně slavili, neboť se jim otvírali další možnosti.

A Adamar? Ten se zhostil svého úkol s vervou sobě vlastní. Kupci od prvního dne pochopili, že jim skončili dny, kdy jim klášter podepsal jakoukoliv smlouvu a neváhali označit Adamara za Barbara. Nastal čas tvrdého vyjednávání.

Nakonec obě strany odcházeli spokojené.
Když Adamar předkládal nové smlouvy opatovi, bylo vidět, že klášter ušetří. Drobná úprava cen opatovi unikla. Část z ušetřených peněz se opatovi do rukou nikdy nedostane.

Jindřich nasupeně svižným krokem opouštěl Borecký rybník. Vrbová dívka měla co dělat, aby ho stíhala. V rukou svírala klíč, který se jí nakonec podařilo získat. Jak Jindřich předpokládal, tak se hned poté tma vytratila.

"Zlatá práce na pokladně," mumlal si Jindřich. "Klidně by mohl přijít i samotný Lucifer a já bych se na něj usmíval."

Salix raději mlčela a nechala svého společníka se vyvztekat.

Když konečně došli k Práchovně, zamířil si to Jindřich k božím mukám. Vztek najednou vystřídal smutek.

"Podívej, Salix. Proč má někdo potřebu to ničit?" zašeptal a dal se do úklidu historického sloupu se sochou trpícího Krista.

Mlhavý spánek chránil před bolestí. Když nespala, naslouchala. Důvěrnému skřípění trupu. Tepání seker. Povědomé hudbě oprav. A přece cizí. Vzdálená. Rozpačitá. Rozkazy pronášené v rozčilení i brumendo odporu vnášely nesoulad. Obavy osamělé mysli. O posádku. I o důstojníčka.

Třetího večera se ozvalo zaklepání. Vytrhlo ji z těkavé dřímoty.
"Vstupte!"
Bocman smekl čapku. Mořský vlk ztvrdlý solí. Ve tváři výraz zbitého psa.
"Prosím za odpuštění, madam, vím, že bych neměl. Ale já bych se i upsal ďáblu, jen aby..."
"Tak to vyklopte. A nerouhejte se, Jonesi."
"Madam, jestli to takhle půjde dál, tak z toho mladýho chlapi udělaj krmení pro ryby."

Jeho bratr sklopí hlavu a vejde.
On se skloní víc a s obtížemi se protáhne za ním.
Bratr se narovná a rukou uklidní rozhoupaný lustr.
On se narovná také. Trošku to zabolí, vysype se omítka a několik cihel. Mžourá do tmy, na hlavě koberec. Chce ho sundat, ale nejde to. Ruce v přízemí, hlava v prvním patře. Tak nedělá nic. Jako vždycky čeká, až tu šlamastyku Hagrid nějak vyřeší. Zdola slyší jeho hlas:
„Dobrej den, madam Malkinová. Přived sem svýho mladšího brášku Drápa. Potřebovali bysme, abyste nám voboum ušila společenský hábity. Já se ženim a von mi de za svědka.“

Rezka nemohla požadovat změnu zařazení. Návrhy ale podávat mohla.
Zasedání poštovní rady, které se obvykle skládalo z krátkého čtení shrnujících zpráv a dlouhé konzumace čaje a koláčků, si její návrh přečetlo.
„Doručování zvláštních zásilek, hm. Má to budoucnost?“
„Já bych to zkusil! Třeba Jacob z Inviru nás už dlouho otravuje, vozem to poslat nechce...“

„Jsem tady pro tu zásilku,“ oznámila hospodáři mladá žena.
„Jo. Jasně. Chci reklamovat jalůvku. Tuhle. Je jalová. Koukejte ji odnýst a přinýst mi zpátky peníze.“
„Dobrá.“
Popadla krávu a nadzvedla ji.
„Jen ji zvážím a spočítám vám poštovné.“
Jacob už poštu z neznámého důvodu nikdy neobtěžoval.

Vážená paní vedoucí,
mám několik stížností na Váš zájezd do Itálie.
1) Před odjezdem jsem nestihla nabít fotoaparát. V autobuse jsem požádala průvodkyni o pomoc. Nepomohla, a proto jsem celý den nefotografovala!
2) Zaplatila jsem 3500 korun navíc za jednolůžkový pokoj. Jenže můj pokoj byl menší než sousední dvojlůžkový! Měřila jsem obojí pomocí PET láhve. Chci ty peníze zpátky!
3) Poslední den zastávka v poledne! V tom vedru jsem byla jako mátoha a kvůli tomu jsem tam zapomněla foťák! Vaše kancelář mi zařídila vrácení až po DVOU TÝDNECH!!!
Žádám přiměřenou náhradu podle zákona o újmě způsobené ztrátou radosti z dovolené!