„Chceš-li se vymýtit,“ poučil mě starší kolega, „noř se denně do podmáslí, nebo − to krapet jednodušší − hodně pij.“
Ráno přijdu mezi prvňáčky a zeptám se, zda je někdo chytřejší než já, kantor.
Nepřihlásí-li se všichni, řeší mě inspekce.
„Kdo se povyšuje, bude ponížen,“ říká ředitel.
„Kdo víc ví, ponižuje,“ mumlá ministr.
„Kdo chce tvarovat, manipuluje,“ ví většina.
Učit se, učit se, učit se, apeluji na jejich levicové kořeny.
„Právě,“ příručkově odpovědí, „to je naše celoživotní vzdělávání: s každou první třídou rozšířit svou střídmost.“
„Když opravuješ,“ pravilo právo, „zpochybňuješ relativitu světa.“
Jsem jediným žákem armády učitelů, co ani netuší, kolik nevědí.