DMD č. 4. pro 4. 4. 2018. Téma: Královna cest

Obrázek uživatele Keneu

Nominace

Drabble: 

„Dalším nominovaným na cenu o nejkrásnější vyhlídkovou silnici je Slartibartfast!“
Moderátor byl profík. Neškobrtl ani o jedno er a každé té bylo na svém místě. Jmenovaný však musel uznat, že po předešlém archikvaktovi honosícím se jménem, na kterém by si každá pozemská klávesnice vylámala klávesy, bylo jeho jméno spíše logopedickou pomůckou pro děti, co si nedokážou zavázat tkaničku ani utřít nos bez toho, aby dané činnosti zaměnily, a skončily tak s vyleštěnými botami a zástavou dechu v důsledku slušivé mašličky na vstupu do dýchací soustavy, než skutečnou výzvou pro moderátora schopného tuto větu přečíst plynule, srozumitelně a na jeden nádech.

New horizons

Fandom: 
Drabble: 

Dean was not drunk nor sexually deprived. He just enjoyed a little strip show and a few drinks, right? Whisky and babes, ok? This bar was affordable and the dancers awesome.
---
Sam opened the door just in time to catch falling Dean. "Sammy, I have new lady friend! Look! The Queen of the roads. Yaaaay. She is sooo pretty!"
"Ehm, Winchester, for the hundredth time, I am the KING OF THE CROSSROADS. Also, I have recorded everything. See ya."

The next day.

"What the hell, I did not ask Crowley for a lap dance?! And I did not like it!!!"

Obrázek uživatele Gary Stu

To see the world

Fandom: 
Drabble: 

Although the Harmony was imprisoned below the Gallifreyan Capitol, she enjoyed freedom hardly anyone had. Her countless Eyes, the centre of every Tardis, had seen much. All corners of Gallifrey (too many times - she should send those Time Lords' Tardises off-world), the whole of multiverse, the birth and death of time, and much more.

She was the queen the Time Lords never knew they had. And she wanted to see more.

***

The Doctor's Tardis shook. He held onto his umbrella, but Ace fell down.

"Oi, professor!"

Ace checked her bag for explosives they would surely need wherever they landed next.

Obrázek uživatele Elrond

Všechny cesty vedou na západ

Fandom: 
Drabble: 

Ať už jsi Noldo, Vanya, Teler, Laiquende, Nando, Moriquende, Avar nebo Sinda a tvé kroky vedly různými cestami, nakonec je jedna, která všechny spojuje. Vede k moři a přes něj dále na západ.

Nejprve šli touto cestou na pozvání Oromëho Noldor, Vanyar a někteří Teleri.
Nazpátek tou cestou šli Noldor poháněni hněvem a jen málo z nich se pak vrátilo domů.
Unaveni životem se nakonec na cestu k moři směrem na západ vydali i ti, kteří dříve odmítli. Za vidinou přístavu, kde se třpytí diamanty, se vydali Sindar a Nandor. Laiquendi, Moriquendi a Avari vyměnili temné hvozdy za lesy Vlinoru.

Obrázek uživatele Šmelda

Mary Fields

Fandom: 
Drabble: 

Kočár kodrcal po prašné cestě. Ona držela v sedmdesáti letech opratě šesti koní, a protože tuhle cestu znala i poslepu, mohla si dovolit vzpomínat.
Indiáni jí říkali Bílá vrána. Byla totiž černá jako vrána, ale chovala se jako bílá. Podle indiánů.
Narodila se jako otrokyně, propuštěna byla v pětašedesátém. Pracovala na poli, starala se o cizí děti a dělala, co bylo potřeba. Její hostinec zkrachoval, protože dávala jídlo zadarmo. A zlomila nejvíc nosů v celém městě.
S takovým přístupem nevydržela nikde dlouho. Ale poštovní vozy? S těmi si rozuměla. Deset let, každý den, byl její náklad tam, kde měl být.

Obrázek uživatele V.T.Marvin

Lucie

Fandom: 
Drabble: 

Posnídá dvojku krabičáku u stánku, k tomu nedojedenou půlku rohlíku a zas se dá do pohybu. Pohyb je v jejím věku důležitý. Klouby jí za posledních pár let otekly a nechtějí se moc ohýbat. „To přejde“ říká si, a pokouší se zapnout si knoflík. Usměje se na své bolavé prsty, na prázdnou ulici a na okna, která se začínají rozsvěcet.

Nikdo jiný tu není, a tak má pocit, že dnes je to ona, pro koho vychází slunce.

Na chvíli strne, zasněně přimhouří oči, v tváři nepřítomný úsměv. Pak sebou cukne, opatrně sevře násadu koštěte a popožene pár nedopalků k obrubníku.

Obrázek uživatele Dangerous

Stranou

Fandom: 
Drabble: 

Stojí tady. Před sebou má patnáct dalších, které osud svedl na krátkou chvíli dohromady. Životní příběhy, rozvětvené cesty, které nezná. Občas má dovoleno nahlédnout za roh a zjistit, jaký mají terén, než se v dálce znovu rozostří. Ona po nich nekráčet nebude.
Ona jenom potkává poutníky na jejich cestě. Mluví s nimi. A stále stojí tady a sleduje, jak postupně odcházejí.
Občas vidí, občas ví.
Pak přicházejí další.
Může měnit, inspirovat. Děje se tak? Nemusí vědět.
Oni ale vidět na začátek své cesty můžou. Můžou se ohlédnout a tam na začátku stále vidět učitelku, která se jednou dotkla jejich srdce.

Závěrečná poznámka: 

Tohle se ne a ne nechat učesat, ale za bod to stojí. :D

Vstříc osudu

Fandom: 
Drabble: 

Vyjeli z lesíka a v údolí pod sebou spatřili rovnou cestu která v dálce mizela na hřebeni kopce.
"Via Appia, královna cest," obrátil se Gaius Julius Caesar na svého syna, "po ní se dostaneme do Říma a z Říma už tě tvé kroky povedou kamkoliv budeš chtít. Jsi sice synem pouhého preatora, ale vždy pamatuj, že jsi příslušník starobylého rodu, potomek Aenea a samotné Venuše."
Chlapec, sotva desetiletý, hleděl na silnici a představoval si všechny ty věci které jednou dokáže, daleko za zdmi venkovského sídla své rodiny. Cválal vedle otce, po kterém dostal i jméno, do Říma, vstříc svému osudu.

Obrázek uživatele peva

Na ceste

Úvodní poznámka: 

Hehe, také pekné aktuálne téma

Drabble: 

*** Lekcia 1 ***

"Tak a teď zatočíme doleva."
Blinker poslušne blikne. Hrdo sa vystriem. Zatáčam doľava! Som kráľovná ciest!
"Doleva je tá druhá strana." ozve sa distingvovane pani inštruktorka.
..
..
Ehm.

*** Lekcia X ***

"Teď vyjeďte na cestu."
Profesionálne mačkám plyn. Nič. Dupnem na pedál, celé oddelenie kobry 11 by závidelo. Stále nič! Nejaké zaseknuté dnes či čo..
"Ono celkem pomáhá, když nastartujete.." nenápadne naznačuje moja spolujazdkyňa.
..
..
Ach!

*** Lekcia XX ***

"Teraz pôjdeme rovno?"
"Myslíte přes značku zákaz vjezdu?" doľahne k môjmu uchu zvedavá otázka.
"Ééé, myslela som rovno doľava, samozrejme!" vyjde mi tá kamufláž?
"Doprava, chcete říct." povbudivo ma pani inštruktorka opravuje.
..
..
Nevyšlo.

Obrázek uživatele Danae

U Královny

Fandom: 
Drabble: 

Kdo vkročil do hospody U Královny při hlavní zemské silnici poprvé, pátral jen marně po sošné postavě, kterou vystavoval na odiv vývěsní štít. Jediný, kdo se čile proplétal mezi stoly, byla mrňavá babka Kolouchová, která ze všeho nejvíc připomínala svraštělý kaštan.
Druhé, co návštěvníka překvapilo, bylo ticho, v tak přeplněné místnosti takřka neuvěřitelné. Elfové, kněžky, trpaslíci, lapkové, poběhlice, ti všichni seděli u stolů a v nábožném tichu vychutnávali babčino srnčí na liškách. Další uctívali tradiční ležák dědka Koloucha. Kdo musel promluvit, činil tak nemnohými slovy.
Kdo jednou ochutnal, pro toho se cesta navždy stávala pouhou záminkou pro návrat ke Královně.

Obrázek uživatele Blanca

Jewel in the Rocks

Úvodní poznámka: 

Možná bych měla vysvětlit, že letos budu příběh psát ze dvou pohledů, které se, jak doufám, protnou. Takže pokud by se vám to zdálo nenavazující, tak je to tím.

Drabble: 

The jeep rattled down the dirt track of a road and stopped at the border shack.
Aminah turned to the patrolman without interest, adjusting her perfectly fitting headscarf. Her driver handed over their papers.
"Conjugal visit, eh?" the soldier leered, inviting the driver to respond. Instead the man looked away and the woman gave him the iciest glare over the rims of her sunglasses. The soldier shrugged and waved them through.
The monthly routine of the journey became almost comfortable.
She loved her destination - Petra - and always had much to see and do there.
Her husband was just a cover.

Obrázek uživatele Simbacca

Dechberoucí diktátorka

Úvodní poznámka: 

#novej_kánon

Drabble: 

Než se Dominatrix vydala na lov chlupatých rebelů, strávila několik let na oběžné dráze měsíčku tak nudného, že z toho rozum přecházel. Každá příchozí loď tak byla vítaným zpestřením.
„Madam, civilní frachťák žádá o přistání,“ spustil důstojník a oslovená se ušklíbla.
„Až zaplatí mýto za užívání mých hyperprostorových cest.“
„Ale...“ Seržant svou řeč o tom, že cesty ve skutečnosti patří císaři, nikdy nedokončil, neboť ho neviditelná síla zvedla ze židle a počala rdousit.
„Žádné ale. Jednou jsem tu guvernérka, tak budu kralovat nejen kolonii, ale i cestám kolem ní. Jasné?“
Algernnon de Bray, druhá svého jména, byla prostě ve formě.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Cyklistou navzdory trampotám

Drabble: 

"Tatínku, ty jsi píchl?"
"Jak to víš?"
"Proč bys mi jinak volal?"
"Ano, vedu kolo zpět domů a jedu veřejnou dopravou."
Lev končí hovor a činí, jak avízoval. Do odjezdu autobusu se netrefuje, sedá tedy na parník a dále pokračuje pěšky. Na chatu doráží ve chvíli, kdy Scholastika dává Otíka spát.
"Večeři si ohřej, chceš-li, kuchyně už nefunguje!"
Lev se obslouží a čeká, až Scholastičina horká hlava vychladne.
"Lve, myslíš, že je rozumné jezdit na chatu na kole?" ptá se již zklidněná Scholastika.
"I přes dnešní trampoty ano. Tělesný pohyb, nezávislost na jízdních řádech, moje Merida je prostě královna cest!"

Obrázek uživatele Bestie

Amélie

Fandom: 
Drabble: 

Žila v době, kdy jejímu snu nikdo nevěřil. Říkali, že to její pohlaví dělat nemůže, že to nezvládne. Ona to ale nevzdala a šla za svým. Stala se bojovnicí za práva svých kolegyň a inspirací na celé generace. Dokázala, co nikdo před ní nedokázal - muž, či žena. Ukázala světu, že ženy mají v tomto oboru mnoho co nabídnout. Stala se velmi populární a světoznámou, nejen kvůli činům, ale také kvůli knihám, které napsala.
Druhého června roku 1937 celý svět dychtivě očekával její návrat - nedočkal se. Ona a její navigátor v malé Elektře zmizeli v hlubinách. Nebylo jí ani čtyřicet let.

Závěrečná poznámka: 

Jedná se samozřejmě o Amélii Erhartovou. Průkopnicí a světovou rekordmankou v letectví, první ženou, co přeletěla Atlantik a také první, co se pokusila obletět svět.

Obrázek uživatele Zuzka

Vyhlídka

Drabble: 

Dostavník ji dovezl daleko a křídla hlasu ji donesla zpět. Viděla víc štěrku a úvozů, než by jí bylo milé. Krátce po návratu se však stejně vyšplhala až sem.
Sotva na dvě malá chodidla široká, skrytá v proschlé trávě. Mateřídouška voní, když šlápneš vedle. Staletá zídka místo lavičky. Veškerá urputnost bílé silnice bledne v tom porovnání. Luční královna, maličká a přitom majestátní. Stezka k výhledu na údolí.
Tady je nejkrásněji. Jen tady, anebo kdekoliv, kde je Edward.
Usmívá se, když zjara spatří na stezce ve svahu holčinku v růžových šatech. Pentle vlají, je slyšet přerývaný zpěv. Naučila se vidět krásu.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Loučení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma trochu volněji pojato, ale snad projde.

Drabble: 

Dveře Reného kavárny se otevřely a v nich stál Herr Flick. "René Artoisi, půjdete s námi," rozkázal hned mezi futry a vkulhal do lokálu zatknout jeho majitele.
"Dovolte mi aspoň se ještě s manželem rozloučit, Herr Flick," prosila madame Edith.
"Jen to ne..." zděsil se René.
"Dobře," svolil gestapák po chvíli váhání, "ale maximálně pět minut."
Reného nejhorší obavy se naplnily. Edith se mu vrhla kolem krku a na jeho uši frontálně zaútočily první falešné tóny: "Jak žalostné je loučení..."
"Děkuju, Edith," řekl, když bylo konečně ticho. "Díky tobě se ze zatčení gestapem stala nejnetrpělivěji očekávaná cesta v mém životě."

Obrázek uživatele Melody Harkness

Baby

Fandom: 
Drabble: 

"Stop shouting Dean, it's just a car! If we can't find it, we can replace it."
Dean took a breath so deep it looked like he's going to explode.
"Just a car? Just... Let me tell you something, she's not just a car! She is Chevy Impala 1967, she is black, she is beautiful, she is Queen of the roads and she is MY Baby. We grow up in her and you have the nerves to tell me she is just a car?"
Sam knew he screwed up and that Dean is not going to stop till they'll find her.

Závěrečná poznámka: 

Třetí drabble a první v angličtině :D
Je mi jasné, že dokonalé to nebude ale snaha byla :D

Obrázek uživatele Aziz

Kudy?

Drabble: 

Ráno. Velká Hrošice a hromada starších pomocníků se skláněli nad mapou okolí. Zbytek jídelny je upřeně pozoroval.
"Jsme tady, ve Stráži," ukázala Hrošice na mapě, "a chci vás chcípáky vyhnat na Ralsko."
Tesařík se nahnul blíž. "Co dojít do Mimoně, dorazit do města Ralska a pak se přes kopec Ralsko vrátit?"
"Můžeme to vzít prostě rovně a vrátit se," řekl Rejsek. "Asi deset kiláků, s bojovkou to odpoledne zabije."
"Já bych začala jako Tesařík, ale po Mimoni šla na Bezděz."
"Přátelé," rozhodl za všechny Jelen, "dojdeme až na Kokořín. Je to o 50 kiláků delší, ale kolik je tudy kešek...!"

Obrázek uživatele Erendis

Nenech si vzít své dobré srdce

Fandom: 
Drabble: 

Nejdůležitější cesta v životě Rudolfa H. začala…

Když prohráli.

„Jako velitel koncentračního tábora v Osvětimi jsem byl zcela zodpovědný za vše, co se tam stalo...“

Když se ho začali ptát.

„…vykazuje určitý opožděný zájem o své zločiny… samotného by ho to asi nenapadlo.“

Když se k němu chovali slušně.

„…navzdory všemu, co se stalo, se mnou zacházejí jako s člověkem.“

Když začal chápat.

„...celá ideologie o světě, ve kterou jsem tak neochvějně věřil, se zakládala na naprosto chybných předpokladech… závažně jsem se prohřešil...“

O lidskou milost nežádal. Věděl, že si ji nezaslouží.

„Zaplatím životem. Snad mi jednoho dne odpustí Bůh.“

Závěrečná poznámka: 

Rudolf Höss, velitel koncentračního tábora v Osvětimi, je často uváděn jako příklad člověka, který bezmyšlenkovitě a bezcitně prováděl rozkazy, aniž by se zabýval tím, co dělá.
Hodně známá je jedna z jeho reakcí při soudním procesu:
„Zabil jste tři a půl milionu lidí.“
„Ne. Jen dva a půl milionu. Zbytek zemřel na nemoci a podvýživu.“

Je také jedním z mála – ne-li jediným – z velkých nacistických zločinců, kdo se během procesů nepokoušel zapírat a skrývat vlastní odpovědnost a kdo (pomalu, postupně a příliš pozdě pro své oběti) pochopil, co vlastně spáchal, a svých činů upřímně litoval.
V dubnu 1947 byl v Polsku odsouzen k smrti. Odmítl se odvolat a o několik dní později byl popraven.

Pocházel z katolické rodiny. Jeho otec byl naprostý fanatik, který kladl důraz na Zákona a neznal Lásku. R. Höss později z církve vystoupil, přidal se k nacistům a stal se členem SS.
K víře se vrátil až ve svých posledních dnech.

Více informací (v angličtině) zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/Rudolf_H%C3%B6ss#Auschwitz_command
https://www.shu.edu/theology/upload/mass-murderer-repents.pdf

EDIT: Až teď jsem si všimla, že mi ze závěrečné poznámky vypadla docela podstatná část, totiž původ citovaných (kurzívních) pasáží. Napravuji.
První citace je z Hössova procesu 1947, druhá z jeho psychologického posudku zpracovaného během Norimberských procesů, třetí, čtvrtá a pátá jsou z dopisů manželce a polskému prokurátorovi psaných pár dní před popravou.
Název je z dopisu synovi, rovněž psaného několik dní před popravou.

Obrázek uživatele Arenga

Kde nejsou jiné, je jediná královnou

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Pokud sledujete drabblata o Gidonovi Redarském, tak tohle k nim nepatří. Ale, jak doufám, za nějaký čas se to třeba propojí...

Drabble: 

Jediná pozemní cesta vedla do Rifasu skrze pečlivě hlídaný horský průsmyk. Jinak byla země dostupná pouze po moři - což byla cesta jednodušší jen zdánlivě. Pobřeží, povětšinou skalnaté, bylo střeženo a jediný pořádný přístav, Aronartis - skutečná brána k moři -, cizí lodě zkrátka nepřijímal.
Rifas byl izolovaný, celá dlouhá staletí dobrovolně izolovaný, se vším, co to znamenalo. Rifasané přece nikoho nepotřebovali, vystačili si sami, sami si tento úděl vybrali.
Leokastis byl hrdým Rifasanem. Nikdy by si nedokázal představit, že bude chtít, moci či muset žít kdekoli jinde.
Ani v tom nejbláznivějším snu!
Jenže pak byl i se svou ženou vyveden průsmykem. Nedobrovolně…

Závěrečná poznámka: 

Ano, závěr je otevřený. Záměrně. Doufám, že budu moci v příštích tématech navázat.

Cestovatelka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Co se stane, když vévodové zjistí, že se korunní princ oženil bez jejich vědomí a souhlasu?

Drabble: 

Jak nejlépe poznat Aldormu než procestovat ji křížem krážem? I v našem světě jsem patřila k nadšeným cestovatelům, ale tady to cestování dostávalo jiný rozměr. Nevím, jestli jste někdy seděli na voze taženém koňmi, ale trvá to fakt dlouho, než se někam dostanete. A taky cítíte každou nerovnost na cestě. Zlaté české asfaltové cesty. Když totiž Michael urazil vévody svou unáhlenou svatbou, musel je poté diplomaticky navštívit a nabídnout jim něco jako omluvu. A já jsem jela s ním, abych krotila jeho cholerickou povahu. Takže jsem byla nadšená, když jsme se vraceli zpět na Wildaran - královnou všech cest v Aldormě.

Závěrečná poznámka: 

Díky svezení na voze loni v létě, jsem pochopila, proč bylo obsazování západu (Ameriky) tak zdlouhavé, když tam jeli rodiny s dětmi na vozech. Chvílema jsem měla pocit, že pěšky by to bylo stejně rychlé.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Veď mě dál, cesto má

Fandom: 
Drabble: 

Dlouhá cesta předlouhá,
A konec jí nevidět
Asfalt s hlínou promlouvá
přes hluk není rozumět

Tanky prý co jeli tu,
čtu si v jejím deníku
Historie se tu psala,
jedna díra za druhou,
Zvící rokle temnoty,
neprohlížím zákruty.
Kam až vozy dojedou?

Kam je cesta dovede?
Do pekla či do nebe?!

Rychlostí si nezavdá,
jak formule jedna letí,
z motoru cos odpadá,
nebude to smetí.

I když kusy pneumatik,
hvízdají si vzduchem,
Jede dál jak flegmatik,
nerozhozen puchem.

Válcuje dé jedničku,
Královnou všech cest.
Brouká si: „přec Jeníčku,
tahle drží fest!“

Bez bázně a strachu,
přidej, neboj, dáš to brachu!

Ta, o které se šeptá

Drabble: 

Vyprávěli si o ní tajně v chalupách.

Vyjdete v noci, obtížení veškerým svým majetkem. Vyděšení z neznáma, se zoufalou nadějí v srdci. Míříte daleko a doteď jste byli sotva za humny.
Náklad bude lehčí a lehčí. Vyhnete se japonským pirátům, naučíte se jíst kůru a jehličí a půjdete dál. Možná ne všichni, možná ne rychle, ale půjdete.
Až nebudete mít na zádech ani v srdci vůbec nic, překonáte ze setrvačnosti poslední kopec a kamenitou silnicí dorazíte do tábora Ga Byeol Cho.
Získáte šanci žít jako člověk.

Vzývaná, obávaná, náročná, nezapomenutelná. Každý po ní touží, málokdo se odváží.
Cesta do Hamjoo.

Závěrečná poznámka: 

Ga Byeol Cho je soukromá armáda generála Lee Seong Gye (tenkrát měl prostě každý šlechtic svoje vojsko).
Na konci období Goryeo se prostí lidé, sužovaní chudobou a nepřáteli různého druhu snažili dostat do Severozápadní oblasti, kde měli jako poddaní generála Lee Seong Gye a obránci hranic šanci na lepší život. Původní vojáci z nich museli být asi na prášky.
Historickou věrností si nejsem jistá, ale v seriálu to vypadalo poměrně věrohodně.

Obrázek uživatele Kumiko

Zamilovaná

Fandom: 
Drabble: 

Nenávist a opovržení. To byl její denní chléb. A dlouhé kolony troubících aut.
Pak ale vznikl Partikulární patriotismus. A ideologie hlásala jasně: "Miluj svou městskou část se vším všudy." Tu se o ni začalo zajímat. Nejen na úřadech. Prudce narostl počet lovefie s panoramatem čadících aut. O potyčkách vyvolaných falešnými zprávami o brzké dostavbě vnějšího obchvatu Prahy ani nemluvě. Dětskou soutěž pořádanou radnicí Prahy 2 vyhrál obrázek s názvem Šedá, ale naše.
Jeden nadšený latinofilní student Arcibiskupského gymnázia pro ni ve své seminární práci užil výraz Regina viarum . A "Královna cest" jí zůstala. Na nějakou "magistrálu" už si nikdo nevzpomněl.

Závěrečná poznámka: 

Lovefie - nový druh selfie s některou význačnou dominantou jisté městské části. Má vyjadřovat lásku a oddanost k ní.

Obrázek uživatele Tess

Something Not Right

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Mám dojem, že bych sem měla napsat ještě něco, tak to je ono.

Drabble: 

Edinburgh was next on their list.
Risa couldn’t wait. She loved the city, especially the upper part of the Royal Mile. It shined so much. Well, it had magic, that’s the right term for the shine. There are magical structures, half concealed portals and built in artifacts. She could see it even before and now, after her training, it will be something fabulous...
Except it wasn’t.
When they arrived, she went straight through the Roxburgh’s Close to the St. Giles cathedral.
It always shined.
Now it was just... dark.
Yes, there was something to report.
The Royal Mile turned off.

Obrázek uživatele Cathia

Cesta krále

Úvodní poznámka: 

V životě jsme občas postaveni před volbu, která není jednoduchá. Takovými volbami byl život Sida Clemense protkán až do jeho konce, jehož cíl nabírá jasných rysů.

Aneb první drabble z Aldormy :-).

Drabble: 

Jeho život byl protkán množstvím křižovatek, kterého ho nelítostně nutily k výběru. Většinou směr našel okamžitě, ale v nestřežených okamžicích přišly takové, kde volba znamenala vše.
Nyní přemýšlel, zda své cesty zvolil správně. Jaký by jen byl jeho život, kdyby se tehdy rozhodl s Mae prchnout? Dokázal by zachránit Gee před tím strašným osudem, kdyby ji neopustil? Byla by jeho žena a děti stále naživu, kdyby se tehdy postavil králi a nevzal do služeb panoše?
Na to snad ani draci neznají odpověď.
Nyní věděl, že veškerá rozhodnutí směřovala k jediné cestě, královně cest, jejíž cíl dychtivě čekal v Dramonské cele.

Obrázek uživatele Remi

Strážci ve stínech

Fandom: 
Drabble: 

Blížila se půlnoc. Jediná lampa, osvětlující tmavou chodbu, pomalu dohasínala.
Jen málo studentů si po večerce troufalo vejít do zdánlivě nekonečného bludiště pochmurných zákoutí, tajných uliček a sklepení.

Vždycky se sice najde několik odvážlivců, ale ti většinou nekončí moc dobře. Někdy prostě nepomůže ani neviditelný plášť ani Pobertův plánek…

Protože nepřítel, čekající v tom nejtemnější koutě, má něco, co chybí všem ostatním. Zaprvé, komplice. Klíčový je samozřejmě i moment překvapení. Ale poslední, nejdůležitější výhodu, zajistí jen dlouhá leta praxe. Bezchybnou znalost terénu.

*

„Můj poklade,“ ozval se nakřáplý hlas podrážděně. „Máme tu nezvané hosty?“
A paní Norrisová se vydala na lov.

Závěrečná poznámka: 

Podle rčení: "V noci každá kočka Norrisová." :) A komplic je samozřejmě pan Filch.

Význam domova

Drabble: 

Asi jsme kdysi měli domov. Bylo to před únosem, než máma umřela při porodu čtyřčat.
Zůstala jsem pak jen já, moje trojče a mrňata, o která jsme se začali starat. Jsme animágové, stačilo jen nalovit v džungli dost masa pro mě, jednoho orla, tři lvíčata a jednu malou sovu.
Když bylo čtyřčatům deset, začali jsme cestovat po Zemi. Sice jsme nikdy nechodili do školy, ale zvládáme mluvit hodně jazyky. Bavíme se tím, že vládneme cestám.
Ale někdy si říkám, jestli není na čase se někde zastavit a poslat je do školy. Třeba v ČR, kde jsme tehdy s mámou bydleli?

Obrázek uživatele Queen24

Moje cesta? Stosedmičkou na Suchdol!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Naučila jsem se, že čím víc si něco plánuju, tím spíš to nevyjde.
Ta správná cesta si nás nakonec stejně najde sama ;)

Drabble: 

Napřed netušila, kudy.
Pak si řekla, že ráda píše, a tak zkusí žurnalistiku.
A začala v duchu snít o své budoucí škole...

Nicméně jistota je jistota, a tak si dala ještě další přihlášky. Na Filozofickou fakultu. Obory Historie, Dějiny umění.
Nakonec jí všude chybělo pár bodů.

V poslední chvíli se naštěstí dostala na Fakultu tropického zemědělství na ČZU. Záchrana na pár měsíců. Tady určitě nezůstanu...

Další rok zkusila znovu žurnalistiku. A taky dálkovou v Brně. A taky Pedagogickou fakultu, čeština s dějepisem. Musím přece z ČZU zmizet, tu nikdy nezvládnu...

Chybělo jí zase pár bodů.

Nakonec zůstala.
Teď je šťastná.

Závěrečná poznámka: 

Ta nejtěžší cesta je někdy ta nejlepší, i když se to někdy ze začátku nezdá.

Jsem na Tropech 3. rok a už by mě ze ,,zemědělky" nikdo nedostal! Stala se mým druhým domovem, lidé a přátelé, které jsem tam poznala, mojí druhou rodinou.

Nikdy dřív bych nevěřila, že překonám matiku, chemii, genetiku a další podobné předměty. Dobrovolně bych do něčeho takového asi nikdy nešla. Ale když už nás někdo hodí do vody, nezbývá nám, než se naučit plavat :)

Obrázek uživatele Lejdynka

Cesta končí, byť je nekonečná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, je to deprese. Ale prostě... tak. Nějak se nic lepšího v hlavě neobjevilo.
Určitě nejsem originální, za to se taky omlouvám.

Drabble: 

Cesta králů, cesta královen, královna cest.
Ta poslední.

Prošly po ní miliony lidí, miliony zvířat, živých tvorů, bytostí.

Zabolí jen ti, kteří jsou nám blízcí. Smutné.

Dědeček z jedné strany (ten s angličtinou), dědeček z druhé strany (ten hrozně vzdálený). Ten bolí míň. Pardon.

A pak...

Je to jedenáct let, ale první pejsek. Patetická myšlenka nikdy nezapomenu. Pořád jsem nezapomněla.

První můj - a hlavně tvůj, lásko, samozřejmě - kocourek. Černý a bílý a k smrti mazlivý.

Útěchou je, že na konci cesty naši nejbližší něco ucítí. Uvidí, uslyší. Něco nového. Něco...milého. (Po té bolesti.)

Třeba TAKŽE DOBRÝ VEČER.

Nebo KVÍK.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se za patos, doufám, že ho tam moc není. Kapka Zeměplochy na odlehčení.

Stránky

-A A +A