DMD č. 1. pro 1. 4. 2018. Téma: Všechno nebo nic

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Všechny nebo nic

Fandom: 
Drabble: 

Gentlemanova košile nasákla čerstvou horkou krví a jeho tělo dopadlo s tupým nárazem na kamennou dlažbu pekárny, zatímco si holič otíral břitvu. Nepatrně se usmál na stříbrnou kamarádku ve své ruce.
Teď a tady se konečně cítil všemocný. Ten pocit, když celý lidský život ležel pod jeho ostřím, pomalu smýval vzpomínky na dobu, kdy se se svázanýma rukama potil v Botany bay. Co záleželo na tom, kdo ten člověk byl? Teď to byl jen kus masa.
Benjamin Barker ve svém životě o všechno přišel. Sweeney Todd se toho už neděsil. Bude je mít všechny nebo nic.
Všichni si zasloužíme zemřít.

Závěrečná poznámka: 

Mám pocit, že na tenhle fandom budu letos psát hodně.

Obrázek uživatele 3eli30

Umírající nic

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Po kratší pauze jsem opět zavítala do spisovatelského světa. Doufám, že Vás mé drabble alespoň trochu nadchne jako ty předchozí :)

Drabble: 

„Budˇ můžeš mít toto všechno,“ její ruka ukázala směrem k honosnému statku plného šlechetných koní všech různých plemen. „Nebo nic.“ Otočila se na druhou stranu a ukázala na chudou pastvinu obsahující klisnu. Klisnu, které žebra člověk spočítat může. Její lesklé oko se zadívalo směrem k nám. Tolik bolesti a utrpení jsem tam našel. Křičelo o mou pomoc. To srdce zatraceného koně je silnější než jiné. Ta kopyta bořící se v bahně toho mají tolik za sebou. Nemohu to nechat.
„Radši se vzdám kariéry a peněz než nechám to nic zemřít,“ procedil jsem mezi zuby a rozešel se k tomu umírajícímu pokladu.

Obrázek uživatele mamut

Prstíky

Fandom: 
Drabble: 

Ve třídě je obvyklý šum.
Každý něco povídá, špitá sousedovi nebo ukazuje na druhou stranu třídy.
Snad každý, až...

Až na jednoho.
Sedí sám v poslední lavici, myšlenkami moc nevnímá svět okolo sebe. Jen občas otočí stránku a k uchu přiloží plyšového ptáčka.

"Kukačka, paní učitelko." řekne asistentka.
"Kukačka? Ale vypadá jako holub."
Všichni se lehce zasmějeme. Až na něj.
"No, ale je to kukačka."
Asistentka si půjčí ptáčka a stiskne mi jej u ucha.
"KUKU"
"Ano, kukačka. Děkuji Adámku." řeknu víc nahlas.
V poslední lavici se zdvihne hlavička a po tváři přeletí lehký úsměv.
Prstíky dál běží po papíru.

Závěrečná poznámka: 

Málokdy si uvědomíme, jak moc jsme dostali.
A pak potkáte lidičky, pro které je i skoro nic vším.
Adam je žák naší školy na oboru košíkářské práce.
Od narození nevidí, má velmi malé zbytky sluchu.
Jediný vstup všech informací ve škole je text psaný braillovým písmem.
Nekřičíme. Zpracovali jsme materiály, které tatínek s Adámkem doma přepracovali pomocí počítačového programu, aby se mohl učit.
A se spolužáky vymýšlíme makety, aby si je mohl ohmatat.

Obrázek uživatele Tora

Po zlým chlebě chodil

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Počátek 18.století, vesnice Pornice (v současnosti část obce Pačlavice v okresu Kroměříž). Ocitáme se u morkovického soudu, kde 31. 1. 1701 probíhá výslech chudého čeledína, podezřelého z jednoho z nějvětších zločinů - žhářství.

Drabble: 

„Milý súde, prostředků žádných nemám, abych tu škodu vynahraditi mohl. Kdybych takové prostředky měl, všechno bych jim vynahradil…“
Lítostivě mluvil Pavel Mareček, asi čtyřiadvacetiletý sirotek. Sám přesně nevěděl, kdy se narodil. Od mládí sloužil u sedláků, nakonec u Matěje Kozáka. Bohatého. Lakomého. Pravidelně čeledína okrádal. Mareček totiž u soudu vypověděl:
„Každej rok mně něco ze služby utrhl. Poslední rok nechtěl dát nic. Mou mzdu mně zapíral. Sedum mandelů ječmene vydati nechtěl a skrze to jsem se chtěl na něm pomstít.“
Nedošlo mu, že když podpálí Kozákovu stodolu, nezůstane jen u ní.
Sedlák přišel o všechno a Mareček - o život.

Závěrečná poznámka: 

10. října 1700 Mareček vzal tajně z ohně, který si rozdělali pod lesem pohůnci dobytka, trochu žhavého uhlí a zapálil jím Kozákovu stodolu. Jako pomstu za to, že bohatý sedlák mu upírá pracně vydělanou mzdu. Pravděpodobně mu vůbec nedošlo, že svým žhářstvím ublíží dalším obyvatelům vesnice. Bilance požáru byla tragická - v Pornicích shořelo sedm gruntů včetně obilí, prosa, konopí, sena, slámy, několika ovcí, hus, vozů, pluhu a bran.
Toto neštěstí, na jehož počátku stála hrabivost bohatého sedláka, skončilo rozsudkem smrti nad mladým žhářem, a to hrůzným trestem upálením.
Delikvent se sice odvolal až k císaři, ale neúspěšně.
A tak 18. března 1701 hořelo znovu. Tentokrát v Morkovicích, na šibeničním vrchu...

Pramen: Jindřich Francek, Dějiny loupežnictva

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Po meči

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos prohlašuji tuto identitu druhou identitou, takže borůvky nemají nárok na ďoby. Tedy na body.

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

Je tu moc lidí. Až moc lidí. Kdo jsou? A proč jsou tady? I ne, nebuď hloupá, ty víš, proč tu jsou. Támhleta prostá, bezzubá stařena, ta všechno ví. Ta ti pomůže. A ta hned vedle tebe, co je připravena tě podepřít, ta je tu taky kvůli tobě. Ale vy ostatní, vy byste měli odejít. Nechat nebohou vdovu porodit pohrobka, nestahovat se kolem ní jako vlci na kořist.
Čekáte syna? Hodil by se vám následník trůnu, záložní plán. Vaše vymodlené všechno. Ale syna mi od prsů odtrhnete a bude mi cizí. A to já nechci.
Mocná Panno, dej mi dceru!

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno Eliškou "Rejčkou", kterážto ovšem porodila dceru ještě živému, byť umírajícímu Václavovi II. Ale princip je stejný vždycky.

Obrázek uživatele Wendyses

Ve svetru a punčochách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ahoj, jsem Wendyses a jsem úchyl.

Občas se z toho potřebuji vypsat, navíc nějakou pořádnou fanfikci jsem už taky dlouho nepsala. Nevím, jestli mi to vydrží celý měsíc, nebo občas zvítězí depresivní historie nebo Potter.

Pěkný duben všem!

Drabble: 

Nikdo si ji nevšimnl. Tolik let. Přehlížení. Dotaz na domácí úkol. Absence jakýkoliv pozvánek.
Jsi krásná. Sexy. Odkud jsi?
Ty zatracené taneční. Ten debilní spolužák, co se radši vymluvil, než aby měl koule na odmítnutí.
Byla starší. Vlastně všichni byli vždycky starší.
Ten idiot, se kterým chodila. Ty dva měsíce v tanečních. Co se ji snažil přesvědčit, že se snad po ní někdo kouká. Na ni? Co by na ni viděl?
Bože, ty nohy. Zadek. Škoda, že jsi zadaná.
Půjčíš? Klidně i zaplatím.

Jedni říkají, že jste krásná.
Věřit jim, že je to pravda? Nejsem naivní.
Nikdy jsem krásná nebyla.

Závěrečná poznámka: 

V reálu se po vás nepodívají, ve virtuálním světě jen úchylně chválí. Dva extrémy.
A k tomu máte věčně nízké sebevědomí.

Obrázek uživatele Terda

Ber nebo nech být

Fandom: 
Drabble: 

Poručík Gillingham si ještě jednou přečetl nový rozkaz, jakoby stále nemohl uvěřit. Slibovali mu fregatu. Přinejmenším.
„Ale pane, to je šalupa.“
Nespokojenost v jeho hlase se sotva dala přeslechnout. Admirál mlčel.
„Můj strýc...“
Kouzelná slova. Odemykala mnohé dveře. Ale přízeň je vrtošová dáma.
„Pane Gillinghame, váš strýc vám cestičku věčně ušlapávat nebude.“
„Napíšu...“
Síla slov bledla admirálovým pohledem.
Betsy vám nevoní? Dobrá. Ale upozorňuji vás, že jen v tomoto přístavu se najde deset dalších na vaše místo. A nebudou si vybírat.“
Políček ve tváři mladého důstojníka. Šalupa nebo zůstat na suchu. Nic mezi tím. Ani ješitnost šlechtického synka není nekonečná.

Obrázek uživatele Palčík

Realita: blokáda (VI. správa SNB)

Drabble: 

Pramen sdělil, že zásah proti Ivanu Medkovi (objekt akce IVAN) je v nepřátelském prostředí hodnocen jako „organisovaná teroristická akce“. Medek byl prý v nočních hodinách neznámými muži před zraky důstojníka StB Ulricha přepaden, spoután a odvezen do křivoklátských lesů, kde byl omráčen a bez prostředků ponechán v křoví. Nikdo nepochybuje o tom, že za akcí stojí Státní bezpečnost.
Dle Václava Bendy (DOKTOR-19) je třeba prolomit blokádu Ladislava Hejdánka (IDEOLOG), kterého chtěl Medek před „únosem“ navštívit. „Moc demonstruje svou sílu. Nemůžeme chtít všechno, ale nesmíme se spokojit s ničím.“
Poznatek byl získán 20. 5. 1978 spolehlivým pramenem, potvrzen ZTÚ DIAGRAM.

Závěrečná poznámka: 

ZTÚ DIAGRAM - zvláštní technický úkon dlouhodobého prostorového odposlechu
VI. správa SNB - Správa výkonné zpravodajské techniky Sboru národní bezpečnosti

Obrázek uživatele Šmelda

Kostka

Fandom: 
Drabble: 

Jako mnozí další, kteří ponesou jeho jméno, i on měl na cestách tendence hloubat. Dnes myslel na bohy. Kolem sebe viděl spoustu vojáků, a jejich boha dobře znal, stejně jako znal bohyni jejich žen, boha kovářů, kteří jim vykovali zbraně, a boha koní, na kterých jeli. Znal i boha zlodějů.
Kde je bůh otcovrahů? Je bůh vlastizrádců? Leda bůh cypřiše a narcisu.
Také ale sám poznal, že historii píše vítěz. A vlastizrádce, který zvítězí, může být hrdina. A příští dny to snad ještě ukážou.
Cestu jim překřížil potok.
Kostka letí, pomyslel si a pobídnul koně patami. Vojska šla za ním.

Sopra Minerva II

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

1577

Učení šlechtických synků astronomii nebylo špatné, avšak toužil po něčem větším. Universita, disputace, uznání, snad přátelé stejného intelektu ... Vydá závažné knihy o uspořádání veškerenstva. Nesmí zapomenout také na nějakou komedii. Hodně posměšnou a lechtivou.

1600

V kostele byla zima. V rámci divadla mu strhli roucho, biskup mu oholil hlavu a teď se s břitvou chystal na jeho ruce.
Katolíci, kalvinisté, luteráni, anglikáni ... proč všichni chtějí, aby k někomu patřil? Přezdívka "Nullanus", kterou kdysi posměšně rozšířil Tycho, mu začala dávat dobrý smysl.
Teď oficiálně přichází i o to, co sám dávno odhodil. Kdyby to tolik nebolelo, cítil by i úlevu.

Závěrečná poznámka: 

Bruno se po svém útěku z kláštera krátce živil učením gramatiky a astronomie. Napsal toho opravdu hodně, včetně komedie Candelaio.
Druhá část popisuje obřad církevní klatby, tedy především zbavení kněžské funkce, který proběhl v únoru 1600 pravděpodobně v kostele u Minervy; "heretika" prý oblékli do církevního roucha a dali mu do rukou eucharistické insignie, aby mu je pak obřadně sebrali a roucho strhli; poté mu speciálně ustanovený biskup oholil hlavu, aby zanikly jakékoli zbytky tonzury, a odřezal kůži na rukou, které se dotkl olej svěcení. Jan Hus tím prý také prošel.
"Nullanus": Bruno byl z Noly u Neapole a přídomek "Nolanus" užíval jako literární jméno. V Klementinu je jedna jeho kniha, kterou věnoval Tychonovi de Brahe. Ten s tím, co je v ní napsáno, zjevně nesouhlasil, hodně tedy po stranách škrtal a na poslední stranu napsal "Nullanus, nullus et nihil, convenjunt rebus nomina saepe suis", tedy "Nicák, nikdo a nic. Jak často souhlasí jména s věcmi, které označují." Viz zde, 3. strana odzadu:
https://books.google.cz/books?vid=NKP:1002588142&printsec=frontcover#v=o...

Nevím, zda-li se to Brunovi doneslo, ale předpokládám, že ano.

První kompromis

Fandom: 
Drabble: 

Tu nejhezčí, nebo žádnou. Urozenou, nebo služku. Nejrychlejšího koně, nebo den na lenošce. Brokát, nebo nahotu. Whisky, nebo sodu. Lásku, nebo nenávist. Slzy smutku, nebo slzy nezřízeného veselí. Jeho přání i nálady měly motýlí křídla, mizely dřív, než se objevily a přesto musely být okamžitě plněny. Měl toho příliš mnoho a stejně mu to bylo příliš málo. Období vzdoru. Celoživotní. Až na skutečnost, že neměl komu vzdorovat, jeho cesty byly umetené do hladka a z moci úřední prosté křižovatek.
Když se před princem zvedla jedna z dračích hlav, začal uvažovat nad kompromisy. Možná je přece jen lepší vyhasnout, než shořet.

Závěrečná poznámka: 

Hurááá, už je to tady! Neee, už je to tady...Zdravím všechny dubnové závisláky!

Obrázek uživatele Witch

O rok později...

Úvodní poznámka: 

Tak jsem v tom zase. :D
A hned ze startu se v celku s potěšením vracím k příběhu z dávné Galie...

Drabble: 

„Krááásnééé ráááno, novýýý den!“ line se mírumilovnou vesničkou nepříliš libý zpěv. „Jááá měl dnes divnýýý sen!“
Mužík s harfou se nadechuje k další sloce, když se uzavřená brána zachvěje, závora zaskřípe, dřevěná křídla se ke zděšení Galů rozevřou dokořán a v nich stojí…
„Obrýlenááá mučitelka se vracííí!“ zaječí bard a zapadne do domku.
„Všichni Galové nástup!!“
*
„Vyžaduji přesné dodržování mých pokynů!“ pochoduje před skleslými Galy vysoká žena v podivném oblečení. „Pokud vše půjde dobře, povolím delší pauzy na pivo!“
Obelix se nahne k mračícímu se Asterixovi: „Jo, zase po nás bude chtít všechno a my z toho nebudeme mít nic.“

Závěrečná poznámka: 

Zatím netuším, jak moc se mi to bude dařit v rámci letošních témat, ale rozhodně se pokusím těch milých Galů držet a snad vás i trochu pobavím. :)

Obrázek uživatele Xantin

Rodina dumá nad čárkou, zatímco

Fandom: 
Drabble: 

„Já to říkal,“ chmuří se Filcin, „měli jsem statečně zdrhnout!“
„Buď v klidu,“ chlácholí Linkva, „zadání je stejně nesplnitelné, neb s pravopisnou chybou!“
„Já bych to tak neviděla,“ chlubí se Thea, „pozemské všechno je v Božích očích nic a naopak! V průniku se ta množství nevylučují!“
„Třeba když okrádáš nahou bezzubou mrtvolu,“ chrochtá smíchy Sikar, „bereš všechno nebo nic, vyjde to nastejno!“
„Nechte těch nechutností u večeře!“ chvátá s napomenutím Taura.
„Nechci strašit,“ chroustá rohlík Apolo, „ale s Viktorkou je podezřelé ticho!“
„Kdo ji zapomněl v obýváku?“ chytá se za hlavu otec.

Ze zásuvek vyházela všechno, neboť ji nic nezaujalo.

Obrázek uživatele Krajina sopek

Pokojíček

Drabble: 

Nachystali jsme to se vší péčí. Jen vymyslet, kam s tou její havětí. Nakonec, už máme těch chlupatých či okrunýřovaných potvůrek doma dost. A čistá a nová místnost jen pro mou potřebu, to je sen, který si já můžu nechat jen zdát. Měla by být tedy vděčná. Jsem tu paní domu a žádnou další havěť tu už nechci. Hm. Vlastně jsem nikdy žádnou havěť doma nechtěla, víš! A nedělej tady ty svoje psí oči. Víš, že to na mě neplatí. Jasně, že nebyla vděčná. A nežebrej! A ty se taky nelísej. Potvory jedny. Tak pojďte. Brzy budete mít nové kamarády.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tess

Jak svět přichází o lupiče

Úvodní poznámka: 

Pro fanoušky světa i pro laiky. Užívejte.
P.S. Opět přijímám objednávky!

Drabble: 

Úvozovou cestou kráčely dvě postavy, tmavovlasý muž a pohledná hnědovláska. Zuřivě diskutovali.
Křoví se otřáslo a porodilo dva lapky.
"Stát! Peníze nebo život!"
"Moment," řekla hnědovláska.
"Peníze nebo život! Povídám!"
"To znamená, že máme na vybranou?" ptal se muž.
"Ne, to znamená, že mu dáme peníze a pak nás sejmou, nebo nás nejdřív sejmou a pak nám všechno vezmou."
"Kdepak, slečno. My si vezmeme peníze a vás. Chlapa jenom přizabijeme."
"Tak vidíš, měl jsem pravdu, máme na vybranou."
Odpověď dívky byla nepublikovatelná.
Následoval drobný akční zmatek, který skončil dvěma mrtvolami.
"... nebo taky ne."
Úspěch mise na snížení kriminality byl zaručen.

Závěrečná poznámka: 

Tak jo, jedu to na pokračování. Jsem zvědavá, jak dlouho!
Pokračování >>>

Obrázek uživatele Vinpike

Tlučhuba ve dni blbci

Drabble: 

Dával nabídku, která se nedá odmítnout.
„Peníze, nebo život!“

Ten první, kravaťák, se rozesmál.
„Měl jste přijít dřív, mladíku! Uvěřil jsem a rozdal vše, co mám... Nehromadím pokladů časných, co stejně rzi, molům a zlodějům podléhají! Chcete-li oblek, berte, nahý jsem byl zrozen. Ale bude vám velký.“
Peněženka vybílená, kreditek prázdná.

Druhý pracháč po čichu.
„Vás mi, zbojníku, seslalo samo nebe! Peněz mám jak šlupek, ale nedám zadarmo ani korunku! Život mě ale nebaví, ba jsem ze své lakoty zhnusen! Vemte si ho, pro mě je nic.“
Prosil, láteřil, proklínal, ale já jsem zloděj, nikoli vrah.

Uprostřed úpadku světa hladový.

Obrázek uživatele cptdrake

Poslední otázka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno tomu, kdo se vkrádá do snů...

Drabble: 

"A na závěr naší soutěže tady máme samozřejmě i možnost "všechno nebo nic", jdete do toho?"

Zmítá mnou nervozita.

"Chcete riskovat všechno, co jste doposud vyhrála? Máme tady bezpečí domova, starostlivou péči, donášky jídla až do postele, obdiv a podporu, a dokonce možnost pořídit si rodinu. Stačí jen správně a pravdivě odpovědět na jedinou otázku a vaši výhru ještě znásobíme. Pokud ale neodpovíte vůbec nebo odpovíte špatně, přijdete o všechno. Chcete hrát dál?"

Je to příliš silné lákadlo. Kývnu...

"Dobře tedy, otázka zní: Nejste zamilovaná do nikoho jiného než do vašeho muže?"

Nemůžu se nadechnout. Jaká odpověď je teď správná?

Závěrečná poznámka: 

První drabble po roce...uff to byly nervy. Ještě že inspirace přišla sama.

Obrázek uživatele Faob

Tři početí, tři pohřby

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Úryvek z románu.
Raději 15+, nic pro citlivé povahy.

Drabble: 

Svatopluk světlo světa nespatřil.
Uhynul uvnitř, ve tmě, v šestém měsíci.
Evin kalich pit do dna, jistě, rodit budu v bolesti, tratit však? Ztrhanou tváří rodičky prokmitává úsměv. Utahaný, vydřený, hluboký.
On viděl škleb. Výsměch do těla vcuclé cukrovky.

Do roka samodruhá.
Do roka a šesti měsíců samojediná, vyždímaná mana, v bezedné propasti za pokrajem sil, jichž nezbylo ani na úsměv či škleb. Dítě! Dcera!

Měl vše, ale chtěl víc. Kdo chce víc, nedostane nic. Přijde o vše.

I s plodem v pátém měsíci.
Nemělo cenu pátrat po pohlaví.
Nic už nemělo cenu.
Kde je maminka?
Zabil jsem ji, dcero.

Obrázek uživatele Voldemort

Prázdno

Úvodní poznámka: 

drabble druhé, nesoutěžní

Je to Bellatrix, nebude to nic pěkného.
V drabble se vyskytuje jedna silná nadávka.

Drabble: 

Vášnivá láska a věrnost až za hrob. Pak najednou prázdno. Odjakživa to tak měla.
První manžel. Brala si ho z povinnosti, ale ne úplně bez citu. Vzpomínala na něj s nostalgií jí spíše nevlastní. Koneckonců i jeho smrt byla zábavná.
Ten druhý. Byl tím mužem, kterého si představovala po svém boku. Dokázala prominout, že jméno jeho rodiny nebylo na seznamu dvaceti osmi, protože ho milovala a jeho matka byla Gauntová.
Je mnoho čistokrevných rodů, které nikdo nezná. Je. Jeho matka je Gauntová!

Ta pomatená kurva...

V jednu chvíli měla muže a dceru, pak najednou prázdno.
Tu malou zrůdu zabije první.

Závěrečná poznámka: 

Pro připomenutí kousky z loňska:
Quod sanguine coniunctum est, sanguis separabit a Kráčející.
Zmíněný seznam je soupis 28 nejčistokrevnějších rodů v Británii.

Obrázek uživatele Owes

Mít svou cenu

Úvodní poznámka: 

Tak jo, přiznávám, že jsem se asi zbláznil, nicméně letos opět seriál na pokračování. Alternativní realita. Odehrává se během první války s Voldemortem, neboť k žádné druhé už nedojde. Pán zla se totiž nikdy nedoslechne o Věštbě, nezaútočí na Potterovi, nepoznamená Harryho jako sobě rovného a celý boj "dobra a zla" nadlouho uvízne v patové situaci.

Drabble: 

Centrum Londýna bylo po setmění plné rušivých vjemů. Záměrně vybral pro schůzku právě Piccadilly Circus. Pokud se měli někde spolehlivě ztratit, pak tady.
„Oheň?“ zeptal se příchozí a zamával cigaretou.
Oslovený muž vytáhl z ošumělého kabátu krabičku zápalek a tou poslední škrtnul.
„Jdeš pozdě.“
„Smrtijedi nepracují od devíti do pěti, Lupine.“
„Dobrá. Tak co pro nás máš?“
Snape mu do tváře vyfoukl obláček dýmu a jízlivě se usmál.
„Záleží na vaší nabídce.“
„Nemůžeme ti dát všechno, co požaduješ.“
„Tak nic.“
Zamířil pryč a odpočítával vteřiny, kdy mu Lupinova ruka přistane na rameni.
Raz... dva... tři.
Řád musí být skutečně zoufalý.

Obrázek uživatele Wolviecat

Osvědčená strategie

Úvodní poznámka: 

Loni jsem začínala Avatarem, tak proč to nezkusit znovu?

Drabble: 

"Nemůžeš chtít všechno hned," mračil se Tonraq, zatím co své dceři ošetřoval škrábance od drápů medvědopsa. "I štěňatům chvíli trvá, než si zvyknou na člověka."
"Nemůžeš chtít všechno hned," povzdech si Tenzin, když jeho žačka větrem oškubala listí v půlce zahrady. "Na ovládnutí vzduchu je potřeba trpělivost."
"Nemůžeš chtít všechno hned," zavrčel Mako. Neuvážený útok jeho spoluhráčky je posunul zase o jednu linii dozadu. "Ještě jedna taková chyba, a skončili jsme."
"Nemůžeš mít všechno hned," řekla Asami.
Zbytek té věty Korra umlčela polibkem. "Ale můžu. Můžu a taky chci."

Tahle strategie zatím fungovala ve všem. Tak proč ne v lásce?

Obrázek uživatele Voldemort

Na kočku a myš

Drabble: 

„Á, pan Pettigrew. Jen pojďte dál. Napřed si probereme nacionále, Petr Pettigrew, 1960, nebelvírská kolej... Copak, líbí se vám moje kočičky? Vy byste se jim taky líbil.“
„Pardon? Tedy proti kočkám nic nemám, ale co to má společného –“
„Tak podívejte, my dobře víme, že jste neregistrovaný zvěromág, ale nám to zase tolik nevadí. Zejména pokud se rozhodnete s námi... tak říkajíc spolupracovat.“
„To já bych... asi... nemohl...“
„Jen se nedělejte. My víme, jaká jste krysa. Můžeme pro vás mnohé udělat, klidné místo na ministerstvu, žádné potíže s úřady... Anebo vás přinutím se proměnit a pustím tady své miláčky z talířků.“

Obrázek uživatele Saphira

Hazardní hra

Drabble: 

Honba za vášní je jako hra v kostky. Buď vsadíte všechno a vyhrajete, nebo vsadíte půlku a nedostanete nic.
Problém je, že vášeň se nedá dělit. Henri to nechápal, chtěl si mě vzít, miloval mě. Ale nebyla v tom vášeň.
Nedokázala jsem mu vysvětlit, že já svoje srdce jednou vsadila. Jenže teď bylo zamčené v truhle vznešené dámy, která mě jednoho dne při plavbě po benátských kanálech k sobě přilákala.
Mohla jsem ho získat zpět, ale to by bylo proti pravidlům. Hraješ, prohraješ, hraješ, vyhraješ. Hraješ.
Honba za vášní je jako hra v kostky.
Nakonec nejvíc záleží na samotné hře.

Závěrečná poznámka: 

Vášeň od Jeanette Winterson je mou oblíbenou a ráda se k ní vracím.

Obrázek uživatele Queen24

Chci všechno nebo nic

Úvodní poznámka: 

A stejně mi při psaní pořád zněla v hlavě tahle písnička... https://youtu.be/q2_I-MdOWFI
Ze stejnojmeného filmu, Všechno nebo nic.

Drabble: 

V parku voněly šeříky.

Lahev vína, na trávníku sedíme, já jsem líná, a tak mlčíme.
Drbeš mě na zádech.
Stmívá se.

Ve vlasech mě lechtáš, stojíš za mnou, něco šeptáš.
Usmívám se, nevnímám, naivně myslím, že tě znám.

Letní noc
hvězdy svítily, i když nechtěly
Pochybnost jsem nechala
venku ve tmě

víš co? Nech mě.

Ahoj, jak se máš?
po půl roce se mě ptáš.

Mlčím.

Přijdu hned, řekl.

Zahlídla jsem ho pak na baru,
slečna o kterou se opírá,
je opilá a nevnímá,
že jí strká do krku jazyk,
u něj už jde asi o zvyk.

Přijdu hned, řekl.

Závěrečná poznámka: 

Myslela si, že ho zná, teď doufá, že už ho nikdy nepotká.

Chybami se učíme
a vzpomínkami mučíme.

Obrázek uživatele Leon

Pobožný pistolník

Drabble: 

Když v roce 1923 dobrovolně narukoval k Československé armádě, nebylo to jen kvůli rodinným dluhům, které potřeboval smáznout.
Když ho roku 1939 demobilizovali a donutili podniknout neúspěšný útěk do Polska, nebyla to jen pošramocená hrdost, která ho přivedla k odboji.
Když se 20. března 1942 po setmění setkal s Alfrédem Bartošem, nebyl to jen pocit odpovědnosti, který ho přiměl slíbit mu zařízení nových dokladů pro tým Silver A.
Když si druhý den odpoledne na témže místě přikládal rozžhavenou hlaveň coltu ke spánku, obklíčen nepřekonatelným počtem gestapáků, naposledy stiskl v kapse svou Bibli.
Oni přijdou o všechno.
On už neztratí nic.

Závěrečná poznámka: 

O zmíněném hrdinovi domácího odboje (a některých dalších) bude má letošní série drabblů, kterou bych rád věnoval dvěma svým velmi dobrým přátelům Francisovi a Kancovi.

Obrázek uživatele Bilkis

Není horšího nepřítele

Úvodní poznámka: 

V podstatě předchází drabble Úprk: http://sosaci.net/node/28726
A když už máme takové pěkné téma, začněme trošku ostře. Viňte mé bolavé zuby.

Drabble: 

Maloval by ji v jasných jásavých barvách. Jen ji. Její výrazy tváře by stačily na stovky, miliony, miliardy obrazů. Pro její úsměv by překonal všechny staré mistry. Byla jeho múzou, jeho potěšením, jeho prokletím. Dal by jí všechno. Dal by jí všechnu svou magii, zvěčnil by ji jako nikdo nikoho před ním. Byla by nesmrtelná! Jako Mona Lisa. Nechtěla ho. Zaplatí. Nezbude jí nic.

Nechtěla s ním mít nic společného. Z jeho pohledu ji mrazilo. Z jeho doteku cítila šílenství. Z jeho obrazů zase smrt.

Prý není horšího nepřítele, než zhrzené ženy... Veronika se měla naučit, že to není pravda.

Závěrečná poznámka: 

Hezký drabblen všem! ;)

Obrázek uživatele winterpool

Čekání na jaro

Fandom: 
Drabble: 

Mínus třicet. Paluba klouže. Lodní lékař Goodsir mrzne.
“Kapitáne?”
Sir Franklin pozoruje led. Nepřestává věřit.
“Pane Goodsire! Dobré zprávy?”
Lékař si odkašle. “Pane, část posádky zachvátila horečka.”
“Tak rozdávejte chinin, člověče.”
“Pane, při vší úctě... začíná se říkat, že výprava je... prokletá.”
Sir Franklin se prudce otočí. Lékař couvne.
“Pane Goodsire. Vaším úkolem je léčit horečku. Mým úkolem je nalézt severozápadní průplav. Já svůj úkol splním, i kdyby mě to mělo stát posádku, tuto loď nebo život. Ostatně zima brzy skončí. Vyplujeme.”
Goodsir se vrací na ošetřovnu. Musíme věřit, pomyslí si. Přijde jaro. Erebus a Terror jistě brzy znovu vyplují.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že spíš nic než všechno, sire Frankline.

(Ještě je čekal jeden rok v ledu a pak odchod do věčných lovišť. Přišlo mi, že se to k letošní nekončící zimě docela hodí (jo, na zítra hlásí v Sudetech zase sníh s vichřicí, díkymoc). Momentálně Franklinově výpravě běží dost povedený seriál, doporučuju.)

Obrázek uživatele Apatyka

S dámou v přechodu

Drabble: 

Rychle vyběhl schody. Dveře kanceláře zavřel poněkud razantněji. Když sedal za stůl, vybavila se mu ženská tvář. Korpulentní šedooká dáma, třiapadesát let, šedé vlasy, ale vrásky žádné. Sprostě zaklel. Potom vytáhl tu zatracenou složku a zaklel znovu. Původně vypadala ideálně. Celé dny seděla doma a jistě znala tajemství svých sousedů. Hodila se, navíc vypadala, že souhlasí. Přesvědčil ji snadno. Jenže dneska to vypadalo úplně jinak. Chvíli se bavili o ničem, potom zavedl řeč na svého člověka. Takovou scénu ještě nezažil.
Do spisu rozmrzele napsal: Nebyla vytipována jako vhodná ke spolupráci, protože je v přechodu a má sklony k hysterickým výstupům.

Závěrečná poznámka: 

Nacházíme se v padesátých letech v Československu. O všechno nebo nic, hraje Lev Spinadel s STB. Spinadel je anesteziolog, narodil se v carském Rusku, za války sloužil v Británii a žije v Praze. Vroubek má už kvůli svému útěku z Ruska a kontaktům v Anglii. Navíc tvrdí, že západní medicína je lepší než ta východní. STB se ho rozhodne sledovat. Jako špeh je vybrána jeho sousedka. Ve spisu je uvedeno, že tato je velmi inteligentní. Jak celá kauza dopadla si můžete přečíst v drabbleti. Nakolik byla tato dáma skutečně hysterická, ponechám na vás. Jisté je, že to všechno vyhrál Spinadel.

Posezení

Fandom: 
Drabble: 

„Od partnerky požaduji všechno. Tvrdě makám, vydělávám slušný prachy a nebudu tolerovat nějaký kyselý ksichty.“

Poslouchám Petra a přitom se dívám oknem bistra ven na ulici. Podívám se na hodinky. Na ulici se pošťuchuje partička školáků, kolem nich projde žena s letištním kufrem. Petr nepřestává mluvit. Upíjím limonádu. Dneska jsem tu Dacií.

Petr volá manželce. Mají jít s obchodním partnerem na večeři. Nikdo to nebere.

Využiju pauzy, omluvím se, zaplatím žoviálnímu plešounovi a vyjdu ven.

Za rohem na parkovišti stojí u mého auta Petrova žena s kufrem.

Obejmu Zuzku: „Vybrala jsi mu konto?“

Zuzka se usmívá: „Nenechala jsem mu nic!"

Kdo chce moc...

Drabble: 

Vždycky chtěla vědět víc než ostatní. Přečetla víc knih než její spolužáci. Ale poznatky získané studiem se jí brzy zdály nedostatečné.
Navštěvovala různé přednášky. Na stole se kupily hromady zápisků a náčrtů. Stále to bylo málo.
Následovaly všemožné kurzy. Nestačilo to.
Odpovědi na stále složitější otázky jí nedaly ani karty. Chtěla víc, chtěla vědět všechno.
Záhy ji ani křišťálová koule nedokázala uspokojit. Chtěla přímé spojení kdekoliv a kdykoliv.
„OTEVŘEME VAŠE ČAKRY! PROBUDÍME VÁM HADÍ SÍLU! JIŽ ŽÁDNÉ TAJEMSTVÍ VÁM NEZŮSTANE SKRYTO!“
To bylo konečně to pravé…

„Pane doktore, nevíte, co se té pacientce stalo? Chuděra ani neví, jak se jmenuje.“

Závěrečná poznámka: 

Když někdo chce určité věci za každou cenu a začne to lámat přes koleno, podniká nebezpečné experimenty pod vedením pochybných existencí, může skončit vážně nedobře.

Stránky

-A A +A