Čajový cyklus (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Zůstat nezávislá

Úvodní poznámka: 

Praha, květen 1885

Drabble: 

„Lydie?“ Paulína váhavě pohlédla na sestru, „ty se… vážně nechceš vdát? Nikdy?“
„Nevím,“ odvětila upřímně. „Možná jednou... Možná nikdy. Myslím, že budu docela spokojená jako učitelka.“
„Obětovat vlastní rodinné štěstí pro blaho jiných, to je ušlechtilé.“
Pousmála se. „Není to až taková oběť, chtít zůstat nezávislá, nemyslíš? Vím, že některé na celibát učitelek žehrají, ale já se za něj spíš schovám.“
Paulína zrozpačitěla. „A ty… ty nechceš mít děti?“
„Vlastně ani ne. Možná jedno… dvě, jenže to ovlivníš asi tak stejně jako třeba... veverka,“ plácla první, co ji napadlo.
Šestnáctiletou Paulínu ovšem zmátla: „Nepovídej! Má to něco společného s oříšky?“

Obrázek uživatele Arenga

V zdravém těle zdravý duch

Úvodní poznámka: 

Praha, duben 1885

Drabble: 

Dívá se na soupeře skrz pletivo šermířské masky. Soustředěný, odhodlaný.
Rozhodčí zvedá ruku. „En garde, messieurs! Prêt? Aller!“
Nečeká, netaktizuje. Pár rychlých posunů. Výpad. Soupeř se snaží krýt, Norbert však míjí jeho čepel elegantním obloučkem, další rychlý výpad…
Zásah!
Posun, odsun. Kryt, odbod.
Odskok, výpad, rimesa.
Nakonec vítězí!
Modřiny budou bolet až večer.

V předsálí náhodou potkává Leopolda Treschla. „Nečekal jsem vás tu,“ usměje se přátelsky. „Chodíte šermovat často?“
„Bohužel pouze pátky.“
Jedno odpoledne v týdnu opouští kancelářskou rutinu a může se cítit jako hrdina.
Zatím netuší, že ožení-li se s libovolnou slečnou Treschlovou, získá občas příležitost být hrdinou doopravdy.

Obrázek uživatele Arenga

Pánské záležitosti

Úvodní poznámka: 

Předchází drabble „Plány advokáta Waldhofa” (http://www.sosaci.net/node/44852)
Dnes trochu odkryjeme, proč se Norbertův šéf tak stará...

Praha, únor 1885

Drabble: 

„Zum Wohl!“ doktor Waldhof zvedl štamprli.
„Zum Wohl!“ přizvukoval vážený obchodník pan Leopold Treschl. Prázdné štamprličky na stole vypadaly jako dvě dočista stejné sestřičky.
„Dejme i do druhé nohy. Lotty, přinesla nám ještě šnaps,“ houkl Waldhof na služebnou. „Tvůj syn půjde letos k matuře?“ obrátil se k příteli.
„Ja. Pak do armády. Má jasno. Stejně i Lydie. Vydupala si Učitelský ústav, takže letos taky matura. Jak kdyby byla kluk! Radši bych, aby se vdala. Povím ti, Franz, je to schwere Arbeit zaopatřit dcery. Kdybych tak jen věděl o nějakém slušném, seriozním mládenci!“
Waldhof se lišácky usmál. „Vlastně bych jednoho znal…“

Obrázek uživatele Arenga

Dojmy z návštěvy

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble „Zasáhnout v pravý okamžik” (http://www.sosaci.net/node/45268)
Dnes v hlavní roli mladý jurista Norbert Krása a jeho zvídavá bytná.

Praha, 8. duben 1885

Drabble: 

„Počkejte, pomůžu vám.“ Norbert Krása převzal od bytné konev plnou vody.
„To ste hodnej. Vláčim se s tim jak soumar. Uf, moje záda!“
„Jen počkejte, nebude dlouho trvat a voda bude zavedená do každého domu v Praze, i sem k nám,“ pousmál se. „Pokrok nejde zastavit.“
„Na ja, pokrok… Copak ta návštěva včera? Je slečna fešná?“
Zrozpačitěl. Potřeboval narychlo vyžehlit parádní košili, tak jí o návštěvě povědět musel. „Přece jsem vám už řekl, že to bylo pracovní,“ pokusil se vykroutit. I když slečna… Obě byly pěkné, zvlášť ta starší – sečtělá a duchaplná. A kdovíproč také očividně nahněvaná na svou sestru…

Závěrečná poznámka: 

Dovedete si představit, že každou deci doma spotřebované vody musíte přinést z veřejné kašny? Já tedy ne...

Obrázek uživatele Arenga

Zasáhnout v pravý okamžik

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble “Nedělej drama” (http://www.sosaci.net/node/45109)
Lydie si ozdobila účes pavím perem, protesty své mladší sestry Paulíny smetla ze stolu s tím, že jsou přece doma a přijde jen rodinný známý, tak ať nedělá drama. Je ovšem otázka, jaké drama bude dělat mamá, až milou Lydii uvidí…

Praha, 7. duben 1885

Drabble: 

Klepání. Přesně o půl osmé – dochvilnost ctí hosta.
„Pospěšte děvčata,“ pobízela paní Treschlová dcery, „Mon Dieu, Lydie! Co to máš na hlavě?!“
„Ozdobu, mamá,“ usmála se sebejistě.
„Okamžitě sundat!“
Rozkaz zněl jasně, nicméně pan Treschel právě otevřel dveře a návštěva vstoupila do předsíně.
„Leopolde, dobrý večer,“ potřásl mu bodře rukou doktor Waldhof. „Madam Treschlová! Mein Konzipient Norbert Krása,“ představil vzápětí mladíka, jenž přišel s ním.
Paní domu se zářivým úsměvem pokročila vpřed, aby hosty uvítala. Nenápadně přitom stiskla dceřinu ruku. To pero, Lydie!
Dotyčná se ošila, její sestra však nezaváhala a jediným trhnutím jí paví pero z účesu nepozorovaně vyškubla.

Závěrečná poznámka: 

Tak co myslíte, všiml si Norbert Krása? ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Nedělej drama

Úvodní poznámka: 

Je na čase podívat se na druhou stranu příběhu. Anžto dlouholetý kamarád dr. Waldhofa má dvě dcery...

Praha, 7. duben 1885

Drabble: 

V bytě na Ferdinandově třídě bylo rušno, na návštěvu se chystalo v kuchyni i v pokojíku slečen.
Ta mladší ovšem pozorovala svou sestru kritickým okem. „Já ti nevím, Lydie. Zpředku je to šik. Ale vzadu…“
„Tobě se nelíbí můj příčesek? Tos mne tedy ranila, sestro,“ odvětila zvesela.
„Falešné lokny nosí půl Prahy,“ připustila a vetkla si do vlastního účesu decentní hřebínek. „Ale k nim to paví pero…“
„Je přece taky šik, ne?“ mrkla na ni rozpustile Lydie.
„Spíš bych řekla extravagantní.“
„Nedělej drama, Pauli. Jsme doma, přijde rodinný známý. Vlastně pochybuji, že si strýček Waldhof vůbec nějakého pavího pera všimne.“

Závěrečná poznámka: 

Co se týče dobových účesů, tak se skutečně nosily tak, že vepředu měly dámy nakadeřenou ofinu a vzadu bohaté lokny nezřídka doplněné příčeskem - doporučuji odkaz (http://www.riedova.cz/obdobi-turnyry-ucesy-kloboucky-a-botky/), je včetně dobového návodu na šik drdol ;-)

Ferdinandova třída je dnešní Národní.

Obrázek uživatele Arenga

Plány advokáta Waldhofa II

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Plány advokáta Waldhofa (http://www.sosaci.net/node/44852)

Praha, březen 1885

Drabble: 

„Solches Hundewetter,“ zavrčel doktor Waldhof, když se jarní plískanicí vraceli od soudu do kanceláře.
Norbert přitakal. „Však víte, co se říká: březen, za kamna vlezem…“
„Ja, v dubnu tam ještě budeme, teprve v máji raus. Scheiss!“
Stání se nevyvíjelo dobře, šéf byl podrážděný. Norbert raději mlčel.
„Ale oni v dubnu za pecí nebudou, Krása,“ pokračoval Waldhof významně. „Jdou se mnou na večeři. V úterý sedmého. Ke klientovi.“
„Ke klientovi?“ Šéf takhle občas chodil, ale dosud nikdy ho nevzal s sebou!
„Ja. Trochu klient, hodně kamarád. Dlouholetý, ještě z armády. Ale hauptsächtlich, Krása: má dvě dcery.“ Významné mrknutí rozhodně nebylo náhodné…

Obrázek uživatele Arenga

Plány advokáta Waldhofa

Úvodní poznámka: 

Dostala jsem takový nápad, že vlastně nemám vůbec podchycené, jak se seznámili Norbert a Paulína Krásovi, rodiče té mé silné generace děvčat, ale tak úplně nevím, zda se mi ho podaří během dubna realizovat. Každopádně bych ráda psala mírně na pokračování, tak mi držte palce ;-) I když možná se nebudu držet jen tohohle jednoho příběhu a trošku to prostřídám.

Praha, březen 1885

Drabble: 

„Blázen, co?“ dumal advokát Waldhof nad šálkem odpolední kávy. „Plánovat skleníky na pěstování banánů! Mein Gott, v Malešicích?!“
Starší koncipient Norbert Krása si o banánovém háji, respektive skleníku, kus za Prahou také myslel svoje.
„Kdyby tak dobře neplatil, odmítnu!“ pokračoval šéf. „Nehmen Sie die Akten a prostudují to, Krása. Solchen Landstreit zvládnou hravě. Jsou schopný právník.“
„Děkuji, Herr Doktor.“
Waldhof potáhl z dýmky. „Jsou u mne přes dva roky, rigorosa cum laude, přemýšleli už nad vlastní praxí?“
„K advokátské zkoušce mohu nejdříve po sedmi letech…“
„Natürlich! Ale měli by uvažovat v předstihu. Hlavně nad Finanzsituation. Musejí se dobře oženit, Krása!“

Obrázek uživatele Arenga

O co jde Svatopluku Vránovi

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 28 - Ohleduplný sobec

Drabble volně souvisí s tímto: http://www.sosaci.net/node/40560 a samozřejmě je o Doramo. A také s tímto: http://www.sosaci.net/node/42915

Praha, 1912

Drabble: 

„Je skutečně nespravedlivé, že se ženám vyšší vzdělání tak dlouho upíralo,“ prohlásil Svatopluk. „Upírat jim volební právo je další nespravedlnost.“
Doramo se usmála. Seděli bok po boku ve Svatoplukově pronajaté mansardě na Starém Městě, samo o sobě to neslo příchuť čehosi zakázaného. Mírně kořeněnou, stejně jako perníkové srdce, které spolu jedli.
„Sedí se ti pohodlně?“ tázal se starostlivě. Naklonil se k ní, cítila u rtů jeho dech. Nebylo to prvně, co se líbali. Vzápětí jeho ruka zabloudila pod její halenku.
„Manželství je přežitek, Doro,“ zašeptal něžně.
Podvolila se částečně z touhy, částečně ze zvědavosti. Hlavně však proto, že Svatoplukovi věřila.

Obrázek uživatele Arenga

Proč tak složitě?

Úvodní poznámka: 

Praha, 1911

Drabble: 

„Zajímalo by mne, proč to ti Řekové měli tak složité,“ dumala Toninka.
Doramo jí mrkla přes rameno. Jistě, kompozice z řečtiny. „Myslíš dekor na starověkých vázách?“
„Kdepak. Ta jejich božstva. Vezmi si jenom to podsvětí. Jako by nestačili Hádes a Persefona. To máme Hypnos a Thanatos a Nyx a Empúsa… Proč potřebovali bohyni, která vraždí lidi na křižovatkách?!“
„Aby nebyli zavražděni na křižovatce?“
Zarazila se. „To dává smysl. Nebo si ji vymysleli lupiči, aby měli na koho svést svoje rejdy. To ne my, slavnej soude, to Empúsa kupce na křižovatce zamordovala…“
Doramo se rozesmála. „Tuhle historku do kompozice raději nepiš.“

Obrázek uživatele Arenga

Obtížná příprava k maturitě

Úvodní poznámka: 

Leopoldině je dvanáct let. Toninka se připravuje k maturitě – a asi je z toho i trochu nervózní. Původně jsem chtěla psát o tom, jak má při učení chuť na lanýže, ale nakonec se to svezlo někam trochu jinam.

Praha, 1913

Drabble: 

„Prase domácí, prase divoké, prase celebeské, prase vousaté…“ přeříkávala Toninka polohlasem.
Leopoldina se zasmála. „Vousaté prase?“
„Latinsky sus barbatus. Žije na Borneu. Nemáš psát domácí úkoly?“
„Opravdu má vousy?“
„Skoro jako Franz Josef.“
„Nevěřím! Ještě mi řekni, že se i holí.“
„Poldýno,“ odvětila Toninka nepobaveně, „je to zvíře. Neholí se, nemá k tomu motivaci ani potřebné dovednosti. Jestli namítneš, že by jako pěnu na holení mohlo užít bahno, uvidíš ten tanec. Musím se učit. A ty taky!“
Mladší raději spolkla poznámku, že císař by se na rozdíl od bornejského prasete oholit mohl, vždyť na obrazech z mládí vypadal mnohem lépe.

Závěrečná poznámka: 

Toninka samozřejmě ví, že přirovnání vousů prasete vousatého k licousům císaře pána si může dovolit pouze doma, v soukromí ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Dcery zastanou všechno

Úvodní poznámka: 

Praha, 1906-1911

Drabble: 

Paulína Krásová si cenila rodinného soukromí natolik, že odmítla zaměstnávat služku, a to dokonce i když byly děti malé. Jakmile dcery odrostly, přestala postupně využívat i služeb občas docházející posluhovačky. Pět zdravých děvčat bylo třeba vést k tomu, aby doma nezahálely!
Sem tam to ovšem přinášelo i jisté potíže.
Třeba když Cosette při leštění sklenic zaujatě zkoušela jejich hudební vlastnosti.
Nebo když se Doramo při praní učila latinská slovíčka a spadl jí sešit do mydlinek. Rozpitý inkoust se bohužel zapustil do košil…
A Tonince, Tonince už raději nesvěřovala zpracování drůbeže. Potřebovala mít kuře oškubané a vykuchané, ne precizně provedenou pitvu.

Obrázek uživatele Arenga

Sesterský rozhovor

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Hedvičina vodička....

Praha, červen 1911

Drabble: 

„Toni,“ začala opatrně Doramo, ještě než došly domů. „Myslím, že ten muž, víš, ten, co se jí chce pomstít kvůli té vodičce… nejspíš nebyl houslista. Muselo jít o něco jiného.“
„Taky mám dojem, že háček byl v něčem jiném,“ přiznala mladší. „S vodičkou na ruce pro houslisty by moc nevydělala. Kdepak, to bylo něco delikátního!“
„Velmi delikátního,“ přisvědčila významně Doramo. „Domnívám se, že se to týká zcela jiného nástroje. Který neladil. Možná až ochabl.“
Antonie se zastavila. „Nástroje? Neladil? Ochabl? Doramo, ty se nezdáš! Onehdy jsi zapáleně tvrdila, že ve vědecké debatě je třeba užívat přesné pojmy, zde impotentia coeundi.“

Závěrečná poznámka: 

Takže jak vidno, sestry Krásovy od začátku minimálně tušily, jenom jim chvilku trvalo, než si v tom a) udělaly jasno a b) jedna před druhou to přiznaly ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Hedvičina vodička, do roka máš hošíčka

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble o vědmě: My to víme.

Praha, červen 1911

Drabble: 

„Dluhy,“ vysvětlovala vědma. „Manžel miloval karty. Když umřel, zdědila jsem lékárnu a hromadu dluhů. Tak jsem ty jeho karty začala používat. Na vykládání. Docela se mi to dařilo, nějaký ten peníz to vyneslo. A kromě toho…“ znatelně zrozpačitěla, „taky jsem objevila ve skříni recepis na takovou vodičku. Pro pány. Na tento...“
„Na zácpu?“
„Kdepak,“ pousmála se. „Aby zas mohli, když předtím nemohli. Sypalo to víc než karty a věštění. Jen u jednoho to dopadlo katastrofálně. Už si nevrz. To před ním jsem musela utéct.“
Chápeš to? tázala se Doramo váhavě sestry.
Moc ne. Asi houslista. Možná měl něco s prsty…

Obrázek uživatele Arenga

Výchovný osvětový koncert

Úvodní poznámka: 

Daniel Šebesta se tu párkrát mihl vloni :-).

Horní Hrádek, 1950

Drabble: 

Pro žáky byl koncert vítaným zpestřením všedních dnů. Pro ředitele Daniela Šebestu poněkud méně. Hudbu miloval, takže slova výchovný a osvětový jej ve spojení s koncertem poněkud děsila.
Od stárnoucího houslisty Jaromíra Čamrdy nečekal zázraky, seznam skladeb jej nicméně celkem povzbudil: Smetana, Benda, dokonce Mozart!
Pak však došlo na provedení a Daniel záhy seznal, že ego houslistovo dalece převyšuje jeho um. Možná to bylo věkem, revmatismem pokroucené prsty nebyly s to… Daniel si předsevzal, že bude tolerantní. Nějak to přetrpí.
Nepřetrpěl. Při čtvrté skladbě houslistovi zlomil smyčec. Naštěstí to dokázal udělat z páté řady a pouhou silou své vůle. Nezpozorovatelně.

Obrázek uživatele Arenga

Když obnovovat nelze

Úvodní poznámka: 

Drabble volně souvisí s tímto: http://www.sosaci.net/node/40560 a samozřejmě je o Doramo.

Praha, 1912

Drabble: 

Svatopluk Vrána uměl být okouzlující. Tvrdil, že je překrásná a jak obdivuje její inteligenci, v otázce ženského vzdělání, práce a volebního práva s ní naprosto souzněl. Poslouchalo se to všechno až příliš pěkně.
Lži rozpletla pozdě, hořce si vyčítala, jak byla naivní. Jak mu sedla na lep sladkých slovíček, jak se v jeho očích toužila stát důležitější a výjimečnější. Ze všeho nejvíc si vyčítala, že nemlčela o rodovém daru.
Opustit jej těžké nebylo. Uvést jeho mysl do původního stavu nemožné. Nakonec zvolila kompromis: obalila určité vzpomínky krustou, vetkla mu do mysli ovlivnění, že je ošklivá modrá punčocha. Naštěstí to fungovalo.

Závěrečná poznámka: 

Jednou zapsané v paměti z ní nelze vyrvat bez jejího porušení. A porušit či dokonce změnit paměť je zoufalý, krajně nebezpečný čin – což Doramo moc dobře ví (naštěstí pouze teoreticky).

Obrázek uživatele Arenga

Kde není talent, musí přijít píle

Úvodní poznámka: 

Antonii Krásové je čtrnáct let, Cosette je starší o čtyři roky.

Praha, březen 1909

Drabble: 

„Gé,“ sdělila Cosette lakonicky, ani nezvedla hlavu od rozečtené knihy.
„Jak gé?“ zaškaredila se Toninka.
„Mělas hrát Gé, ne Á.“
„Hrála jsem Gé.“
„Nehrála,“ pousmála se starší sestra. Vstala a přešla ke klavíru. „Správně je: Cé, É, Gé, É, Gé. Poslouchej.“
Zamračila se. „To jsem přesně hrála.“ Cvičit na klavír ji ukrutně nebavilo, zvlášť v přítomnosti starší sestry a jejích až příliš citlivých oušek.
„Ale kdepak. Hrála jsi: Cé, É, Á, É, Gé. Slyšíš ten rozdíl?“
„Nemám na hudbu vlohy. Prostě mi to splývá. A vůbec, tohle,“ ukázala na klavír, „mi v životě vůbec k ničemu nebude.“
Samozřejmě se spletla.

Závěrečná poznámka: 

K čemu to Tonince bude?
Zatím jenom matně tuším, ale nechci nic ani naznačovat. Toninka je ze všech pěti sester nejvíc komplikovaná ;-) a taky nejvíc nezávislá. (Ano, ještě víc, než Doramo).

Obrázek uživatele Arenga

My to víme

Úvodní poznámka: 

Bezprostředně navazuje na drabble o Pařížské vědmě.

A to dokonce přímo na poslední větu:
„Chtěla jste říct: ‚fééén‘.“

Praha, červen 1911

Drabble: 

Toninka se tvářila bezpochyby drze. Ona ani Doramo nebyly zvyklé dát kůži lacino, došlo-li na konfrontaci.
Vědma rozčileně vyskočila. „Takovááá néééchoráásnost! Vremáánt nechorásnost!“
„Vraiment,“ opravila ji stoicky Doramo. „Správná výslovnost je důležitá.“
Myšlenková výměna mezi sestrami proběhla rychlostí blesku.
Slova se ujala Toninka: „Bojíte se, že vás najdou? Kvůli dluhům?“
Žena hekla, její korpulentní pozadí keclo na taburet. „Jak to víte, holky? Pro všechno na světě, jak? Kdo vás poslal?!“
„Nikdo. Přišly jsme na inzerát,“ odvětila Doramo. „Jenže zkrátka, jsme trochu... senzitivní. Copak jste to nepoznala?“ Ta paní měla otevřené vědomí, byť jejich schopností nedosahovala. Byl tu ale palčivější problém.

Obrázek uživatele Arenga

Pravá pařížská věštkyně. Anebo snad ne?

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabbleMalý oznamovatel. D

Praha, červen 1911

Drabble: 

„Láááska.“ Poklepala na znak srdce, významně mrkla. „Chárty vidí minulost, pšítomnost, budoucnost i lááásku! Chárty nééélšou, madmazel.“
Zato tahle ženská ve všem! podotkla v myšlenkách Toninka, na tváři pečlivě naaranžovaný úsměv zamilované sextánky. „Láska? Vážně?“
„Sééértsový kluk, mlááádenec s brýlemi. Pótkala jste cho pšed několika dny.“
„Nejste náhodou z Přemyšle?“ tázala se Doramo, pohled upřený do ženiných očí.
„Pšemýšle?“ zamračila se, ale byla z ní cítit nejistota. „To nééésmysel!“
„Kdepak! Váš otec Jan Chryže byl panský kočí. Maminka Magdalena pradlena, máte tři bratry,“ vysypala ze sebe Doramo perfektní francouzštinou a zářivě se usmála.
„Ven!!!“ zasípala žena.
„Chtěla jste říct: ‚fééén‘.“

Obrázek uživatele Arenga

Neopakovatelná příležitost

Úvodní poznámka: 

Praha, 1922

Drabble: 

Oswald Stein se cítil, jako kdyby vyhrál první cenu v loterii. Ba ne, mnohem lépe, úspěšněji! Výherní los mohl koupit každý nýmand, ovšem příležitost, která se nabízela jemu, byla neopakovatelná!
Přišlo to nečekaně. Kdo také mohl tušit, že se kolega Bauer nakazí v nemocnici žloutenkou a bude muset do karantény? Ovšem musel-li být v izolaci, nemohl cestovat za oceán a profesor za něj potřeboval rychle najít náhradníka. Zadostiučinění chutnalo sladce: to místo si zasloužil!
Nemohl se dočkat, až onu báječnou novinu, že byl vybrán k dlouhodobé stáži na univerzitě ve Filadelfii, poví Doře. Představoval si, jak na něj bude hrdá!

Závěrečná poznámka: 

Tahle scéna se v mé chystané knížce přímo neobjeví, ale hodně, opravdu hodně úzce s ní souvisí.

Obrázek uživatele Arenga

Je to vlastně lék

Úvodní poznámka: 

Praha, květen 1870

Drabble: 

„Neobjednáme čokoládu?“ navrhla Sandrine manželovi.
Leopold si nakroutil knír. „Co tak najednou?“
„Píší tady v novinách,“ ukázala na výtisk Národních listů rozložený na stole, „že zdravotní sladovou čokoládu parní a sladový prášek čokoládový doporučuje jakýsi profesor z Vídně. Zejména pro ženy a děti, na posílení zažívání. Nu a tobě bychom mohli objednat tady tu zdravotní sladovou kávu.“
Dokud mluvila o čokoládě, Leopold se tvářil svolně, při zmínce o kávě se ovšem zachmuřil.
„Dobře víš, že mám rád kávu černou a pořádně silnou! Čokoládu si klidně objednej, ale s nějakými kávovými náhražkami na mne nechoď. Káva je zdravá tak, jak je!“

Závěrečná poznámka: 

Inspirací opět noviny :-)

Obrázek uživatele Arenga

Malý oznamovatel

Úvodní poznámka: 

Přiznám, že tohle téma mi dalo dost zabrat.

Praha, červen 1911

Drabble: 

Národní listy předplacené tatínkem si pravidelně půjčovaly i nejstarší dcery. Že je inzertní rubrika zcela neškodná, začali manželé Krásovi pochybovat již ve chvíli, kdy chtěla Cosette koupit kvalitní piano. Hudební vlohy bylo třeba podporovat, nicméně stěhovat nástroj do druhého patra byl rozhodně neopakovatelný zážitek. Později Toninka našla inzerát nabízející fotoaparáty, samozřejmě levně. Tato láce byla ovšem relativní.

Rodiče naštěstí nevěděli, že se dcery neskonale baví zejména nad nabídkami vážného seznámení či pouze nezávazného flirtu (četlo-li se mezi řádky).
V červnu pak objevily oznámení jakési Pařížské vědmy nabízející, že uhodne vše přítomné i budoucí.
Pro Doramo a Toninku to byla výzva.

Závěrečná poznámka: 

Inzertní rubrika Národních listů se jmenovala „Malý oznamovatel“.

Inspirací mi bylo toto číslo. Inzeráty na seznámení jsou skutečně zajímavé a ve sloupku zcela vpravo naleznete i tu vědmu.

Obrázek uživatele Arenga

Koncipient

Úvodní poznámka: 

Včera jsem nestíhala.
nahrazuji tedy téma 11 - Na Adama

Dnes opět malý střípek z minulosti Doramo Krásové.

Praha, 1919

Drabble: 

Na Adama Lebedu měla Doramo svůj názor ode dne, co se u nich stal koncipientem. Jako třicetiletý navazoval nitky kariéry zpřetrhané mobilizací.
„Co o něm soudíte, tatínku?“ nadhodila večer opatrně.
„Že jde o inteligentního, snaživého mladého muže. A ty?“ Doktor Krása nebral intuici své druhorozené na lehkou váhu.
„Snaživý je. Možná až moc. Ovšem jestli se ptáte… Za oči jsem mu nenahlížela. Nosí přece brýle.“
Sklo bylo nepřekonatelnou překážkou, i bez rodového nadání však záhy poznala, že se s ní Lebeda pokouší navázat… osobnější vztah. A že mu nejde ani tak o ni, jako o možnost budoucího převzetí advokátní kanceláře.

Obrázek uživatele Arenga

Růočls

Úvodní poznámka: 

Přiznám, že jsem nepsala úplně nové drabble - jde o starší kousek, dosud však veřejně nepublikovaný - psala jsem jej vloni Toře k Vánocům jako dárek (byla to 1/3 toho dárku) a později jsem drabble rozepsala do povídky Chtít nestačí, která vyjde v letošních Žoldnéřích fantazie.

Drabble: 

Nxůp ké řztmívz. vjzšůs dr dzíz iřozrůlpi- Krmýr b dpiřsdm= fpnš tpujpfpbsů p úžokrzé ms dzžrfmé člpůi líftpbá úpdifrl. molpůo umsůpdto-
!Mšlpjp. kslp kdo zx. iřoz molfx mrmrvjs,r.! útpjůídoůs lszrhptovlx krkovj zžéfmé- !Molfx. zp do usús,szikA!
Tpui,šůs- Zszémls dlptp pumsřoůo us liůsls. jtpuoůp ko, bxdzšjpbímé. ntszts ,íůr, bxůpiřoůo u út§,xdůpblx- Bčr,i usntímoůs ,s,omls. lzrtí d úp,pvé tpfpb=jp msfímé pbůob'pbsůs zx dútíbm= ůodo- /ůszoůs us zp bxdplpi vrmi- Býfx'z řsk. lzrtá drjmsůo ms úžéfšů. nxů nžrřls dpzbs l úozé. mszpý snx do krjp úp,pvé fplíusůs útsbofrůmš pnmpbpbsz déůx- Mr,pjůs ,s,omli uszšýpbsz fsůčé,o dzstpdz,oA
?ěůs zičoz. ýr dr zp mslpmrv mšksl usžéfé---

Závěrečná poznámka: 

Podle počitadla nesedí počet slov, ale to je způsobeno užitím některých znaků místo písmen. Čestně prohlašuji, že drabble má opravdu pouze 100 slov, nikoli 112, jak ukazuje počitadlo ;-)

Řešení:
Celé drabble je napsané tak, že je používána vždy vedlejší klávesa na počítači, a to první vpravo - Název drabble je tak Eliška. Velké A znamená vykřičník, protože vedle vykřičníku už mám jenom enter. Případné chyby jsou buď moje vina, protože jsem drabble "překládala" ve spěchu, anebo jdou na vrub jinému uspořádání mé klávesnice - apostrof mám totiž nahoře vedle háčku, vykřičník vedle uvozovek.

Text drabble v překladu:
Eliška
Bylo jí čtrnáct, chtěla se stát učitelkou. Jenže v současné době rozhodoval o přijetí na střední školu kádrový posudek, nikoli znalosti.
„Někoho, jako jsi ty, učit nikdy nenecháme,“ prohlásila kategoricky jejich třídní. „Nikdy, to si zapamatuj!“
Rozuměla. Tatínka skoro označili za kulaka, hrozilo jim vystěhování, bratra málem vyloučili z průmyslovky. Všemu zabránila maminka, která s pomocí rodového nadání ovlivňovala ty správné lidi. Platila za to vysokou cenu. Vždyť čaj, který sehnali na příděl, byl břečka sotva k pití, natož aby si jeho pomocí dokázala pravidelně obnovovat síly. Nemohla maminku zatěžovat dalšími starostmi!
Měla tušit, že se to nakonec nějak zařídí…

Obrázek uživatele Arenga

Však taky zazpíváš

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na některá drabble z loňska.
Ano, chtěla jsem psát letos něco lehčího a veselejšího, ale tak nějak… to téma, no.

Praha, 1949

Drabble: 

„Až tě vezmou k výslechu, mladej, radši se přiznej,“ radil mu přátelsky starý zámečnický mistr, jeho kolega v cele. „Zazpívej jim, co chtěj slyšet, jako my všichni vostatní. Voni to z tebe stejně dostanou, ušetříš si trápení.“

Když se dveře cely otevřely a bachař beze slova či jediné emoce v tváři ukázal na něj, Vilém Poděbradský se jen napřímil. Šel mlčky.

Po výslechu ho zpátky spíš dovlekli než dovedli, nebyl skoro k poznání. Tvář, záda i chodidla měl rozbité do krve, dostal i několik šlupek elektrickým proudem.
Ale nezazpíval! Bože, nezazpíval!
Ještě nikdy v životě na sebe nebyl tak hrdý.

Závěrečná poznámka: 

Kdo by se na Viléma Poděbradského tak úplně nepamatoval, tak byl uměleckým vedoucím sexteta PAVOUK (tato hudební skupina ovšem zároveň vyvíjela odbojovou činnost), učitelem na měšťance a kolegou Cosette Krásové. V roce 1948 dostal výpoveď ze školy a vrátil se do Kolbenky, kde byl totálně nasazen za Protektorátu.

Obrázek uživatele Arenga

Kunerol

Úvodní poznámka: 

Jen připomínám, že Leopoldina (v tomto kousku jednadvacetiletá) je ze sester jediná vdaná. Nejmladší Haničce je sedmnáct a půl roku.

Praha, 12.5.1922

Drabble: 

„Na srdce Vám dámy kladu, velmi důležitou radu: By k Vám láska mužů nepohasla, vařte dobře, ale šetřte spolu, užívejte místo másla, výborného KUNEROLU.“ Hanička deklamovala hlasitě a s patřičným patosem.
Leopoldina se neudržela a vyprskla smíchy.
„Já bych se na tvém místě nesmála,“ prohlásila s rádoby smrtelně vážnou tváří Cosette. „Viděla jsem tě kupovat máslo.“
„Ochutnalas někdy? Kunerol?“ kuckala Poldýna. „Nic hnusnějšího jsem snad nejedla. Nedivím se, že musejí v novinách platit tak velké inzertní místo. Co je tam dál, Hani? Přednášíš skvěle!“
„Nic moc. Hledá se vedoucí síla… Zlaté, stříbrné mince, brilianty, platinu a hodiny koupí Jar. Tvrdík.“

Závěrečná poznámka: 

Je to zároveň taková malá ukázka, jak pracuju s reáliemi :-D Jedná se o Národní listy, které vyšly 12.5.1922 (zdroj) a všechno v drabbleti uvedené tam skutečně je, včetně onoho Jar. Tvrdíka.
A co to byl Kunerol? Zde naleznete obrázek a zde výklad.

Obrázek uživatele Arenga

Návštěva

Úvodní poznámka: 

Malý kousek z mého chystaného románu.
Upraveno pouze do formy sta slov (což znamenalo vyškrtnutí jedné částice ;-)) Kopr tam byl od samého začátku.

Praha, 1922

Drabble: 

Když se zhluboka nadechla, ucítila vůni kopru. Nejspíš někdo vařil koprovku a – jak už to v činžovních domech bývá – vůní své večeře či zítřejšího oběda oblažoval i sousedy. Jenže kromě vůně kopru tu ve vzduchu bylo ještě něco… Něco ne úplně zřetelného, něco, co člověk bez zvláštního nadání nejspíš vůbec vnímat nedokázal. „Sůl?“ naznačila bezhlesně rty.
Cosette kývla. Sůl. Ano. Jako kdyby tu byla ve vzduchu cítit určitá slanost, taková jiná, suchá slanost. Ne jako u moře.
„Zvláštní,“ zamumlala Doramo. Znovu střelila pohledem ke schodišti umožňujícímu dostat se ke dveřím na dvorek. Nejraději by se po něm vydala hned teď.

Obrázek uživatele Arenga

Užitečná rada nad zlato

Úvodní poznámka: 

Trochu bjb, omlouvám se.

Praha, 1917

Drabble: 

„Já ti řeknu, tohle je úplně na… tentononc!“
Zatímco Toninka rozhořčeně odložila knihu na kuchyňský stůl, Doramo se pobaveně usmála. „Tentononc?“
„Brala jsem ohledy na tebe,“ ušklíbla se. „Samozřejmě to umím říct mnohem peprněji. Ve špitále slýchám takových slov denně fůru. Každopádně nechápu, jak se tahle kniha může jmenovat ƒ‚Dobrý rádce hospodyňky‘.“
„S názvem ‚Špatný rádce hospodyňky‘ by ji nikdo nekoupil. Leda by nechali vytisknout v novinách reklamu: ‚Nejhorší kniha pro hospodyňky všech dob! Z této knihy se dozvíte kulové, přesvědčte se samy.‘ Ukaž. Hm, zrovna tady je jedna užitečná rada: ‚Vejce před konzumací oloupejte.‘ To by člověka nenapadlo, viď?“

Obrázek uživatele Arenga

Obchůdek v zastrčené uličce

Úvodní poznámka: 

Ono se to nějak samo a tuším, že to asi bude souviset nějak s Čajovým cyklem, ale absolutně zatím netuším jak, kdo, co a proč.

Netuším kde, netuším kdy

Drabble: 

„Mám tady několik zajímavých kousků. Výběrová kvalita. Levně!“ Prodavač mluvil podbízivě, jeho hlas přetékal nepříjemnou sladkostí.
„Výběrová kvalita a levně – to si samo o sobě odporuje,“ odtušil odměřeně muž v černém kabátě. Prodavač mu očividně lezl na nervy. „O cenu mi nejde. Chci hlaveň, která je schopna…“ významně se odmlčel. „Používám specifické náboje.“
„Rozumím!“ Prodavač se znovu zazubil, shýbl se pod pult a vytáhl stříbrem vykládanou kazetu. „Mám tu něco… specifického. Pro fajnšmekry.“ Významně mrkl.
I to nechalo zákazníka chladným. Nicméně kývl, ať prodavač kazetu otevře. Když spatřil její obsah, uznale kývl.
Tenhle starý revolver byl přesně to, co hledal.

Obrázek uživatele Arenga

U vlaku

Úvodní poznámka: 

A ještě jedno NEBODOVANÉ o Cosette

Klatovy, červenec 1914

Drabble: 

Na nádraží bylo narváno. Perón plný žen, starších, mladších; sem tam stárnoucí muž v klobouku či dospívající chlapec. Otcové vyprovázející syny, synové otce. Nicméně matek, manželek a dcer tu postávalo mnohem víc. Také snoubenek. Jako ona.
V okně vlaku zahlédla Josífkovu tvář. Důstojníci cestovali vozem druhé třídy, nikoli v dobytčáku jako mužstvo. Zjevně ji také uviděl, zamával jí. Usmíval se. Ostatně, byl voják. Tohle byl jeho úděl, jet do války.
Poručila si být statečná a také se usmát. Josífek nesmí poznat, jak se jí svírá srdce a jak uvnitř ní všechno křičí. Její zoufalý, bolestný smutek mu na frontě nepomůže.

Stránky

-A A +A