Téma č. 00 pro březen 2018: Utečeme z bublin!

Obrázek uživatele Blanca

Matters of Mind and Heart

Úvodní poznámka: 

Jedno hodně pozdní (a hodně vágní) testovací. Nebojte, ono se to vysvětlí.

Drabble: 

The safety net of a family.
The conservative Christian upbringing.
The prism of her books, photographs and research.
Those bubbles burst when she deplaned in Damascus - in a different world.

The academic assignment.
The expectations of her new mentor.
The limitations set by her new culture and her youth.
She surpassed them all, burying herself in her work with artifacts.

The hope that it will be enough.
The belief that what they were doing was good.
The wide-eyed fascination with each new discovery.
He popped those, one by one. Not with cruelty or intent. With indifference.

That's why she turned.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Into the Light

Úvodní poznámka: 

Já vím, že je po termínu. Ale tohle téma se mi hodí jako začáteční.
Kromě toho, stejně tenhle fandom budu psát nesoutěžně :)
Pro náhodné loňské fanoušky tohohle fenoménu...

Drabble: 

The world was dark. Bubbles of air were leaving her lungs. It was cold, so cold. She needs to stay focused, she can make this.
She can survive.
Down, down, down, there is no air up there. Go down and out of this place that closes around you.
She was crazy.
Did she really volunteer for this?
Of course I did. I will do whatever it takes. Nothing can stop me.
I survived. I will keep on surviving.
Down and out!

Her pager beeped and Risa shot up, freeing herself from the nightmare
Oh, a mission is coming up!
Fun!

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele a.j.rimmer

Pane vrchní, jednu perlivou.

Drabble: 

"Heleďte, Óčka, já se tady bojím, pojďte, utečeme nahoru!"

"Neboj se, Céčko, oba dva tě držíme, hezky za všechny čtyři."

"Stejně se mi to nelíbí, jsme tady takoví namačkaní a já jsem lehčí než vy..."

"No zrovna vám Céčkům by pořádné zmáčknutí prospělo, jste potom hrozně vzácní. Ale na to bychom tě museli pustit a to se nám vůbec nechce. Že jo, parťáku?"

"Jasná věc, brácho, my se Céček držíme rádi. Navíc tady jsme mezi svýma, venku jsou všude samá Enka a Óčka co se drží po dvojicích navzájem... Úchylové."

"Jak myslíte, ale stejně bych odtud s vámi nejradši vyprchal..."

Závěrečná poznámka: 

Časem jim to stejně nedá a poplavou na svobodu.

Obrázek uživatele Kokoška

Učitelka z bubliny?

Fandom: 
Drabble: 

Ráno nezapomenout: mytí, snídaně, oblečení a bublina. (pozn.: v případě sdílení domácností bublinu neopouštět ani na noc)
Občas se člověk nestihne nasnídat nebo sladit barvu šály s ponožkami. Kdo by ale odešel z domova dřív, než se oblékne do bublinkové fólie?! Dobrá, možná by se někdo našel. Ale kruhy podobné věkové hranici, kterou nakreslil Brumbál kolem Ohnivého poháru kolem sebe jistě máme. Jak by se jinak poznalo, jak blízko k sobě koho pustit?
Ve velké bublině je hezky. Žádný spěch, osobní otázky, žádné nebezpečí. Hebké a usměvavé ticho.
Budiž, ostatní to překousnou. Kdo ale ne? Děti.
Před hodinou bublinu odložit.

Obrázek uživatele mamut

Na každý pád

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A já málem zapomněla - na Bubliny
Jsem se těšila a těšila a pak přemýšlela a...
... a málem zapomněla :)
Malá testovací Bublinka

Drabble: 

Ou, to jsem to vymňoukla
(Kdo, co) Bublina - chtěla by mi vyprávět, o čem, že je její svět

Jsem se na to "štelovala", slovíčka si nachystala
(Bez koho, čeho) Bubliny - bez ní mi to tak nesedí, plácám se v tom jak ježek na náledí

Od okna ke dveřím bloumám
(Ke komu, čemu) Bublině - k ní své oči zdvihám, se slovíčky si lehce pohrávám

Je to jasné, co tu zřím
(Vidím koho, co) Bublinu - na vlastní oči, na psí uši, na kočičí duši

Zvolat mohu, snad to stihnu
(Oslovujeme, voláme) Bublino! - (tenhle tvar se zapomíná, prvním pádem se často ozývá)

Však já něco vymyslím
(O kom, o čem) Bublině - o ní vám teď vyprávím, to málo co já sama vím

Sedím tady a rozjímám
(S kým, čím) Bublinou - se někdy těžko žije, kdo to zvládne ven i dovnitř snadno vpluje

Na každý pád měj člověče svou Bublinu rád.

Obrázek uživatele Martian

Navzdory

Fandom: 
Drabble: 

„Zatracený smrade! Kolikrát jsem říkal, abys o těch věcech nemluvil!“ Muž se skobovitým nosem hulákal na malého chlapce, bázlivě přikrčeného v koutě. „Jediné další slovo o té úchylácké škole a budeš zatraceně litovat!“

„Tobiasi!“ Hubená tmavovlasá žena svému muži odhodlaně zastoupila cestu.

„Mlč, Eileen! Chtěla bys, aby byl stejný jako ty. Ale to já nikdy nedovolím, rozumíš!“

Severus si oběma rukama zacpal uši a utekl do podkrovního pokojíku.
Ale i sem doléhaly zvuky pokračující hádky.
V slzách z tajné skrýše vylovil matčinu hůlku.
Důvěrně známé zabrnění v prstech.
A sprška jisker, vířících kolem něj v tichém příslibu.
Brzy.
Už brzy…

***
Obrázek uživatele Remi

Naivní sny jsou nejhezčí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Konečně! Tak jsem se těšila! :)

PS: alternativní konec v závěrečné poznámce nepočítám do drabble

jaro 1977

Drabble: 

Zlaté paprsky pomalu přebíraly vládu i nad Školou čar a kouzel. Svět rozkvetl a byl teď tak nějak snesitelnější…

„Moony?“ Sirius se protáhl jako kočka, která se vyhřívá na slunci. Ležel v trávě, ruce složené pod hlavou, a bezstarostně sledoval bílé mráčky na obloze.
„Hmm?“
„Utečme odsud…“ pousmál se.
„Mě ten strom docela vyhovuje.“ Remus, opřený o kmen, ho pobaveně sledoval. „Nikam se mi nechce. Proč taky?“
„Z Anglie, od téhle pitomé války. Někam daleko, kde bude klid…“ dodal zasněně.
Remus se tomu chtěl zasmát.

Místo toho jen seděl, díval se na nebe a přemýšlel. O bílém domečku na pláži…

Závěrečná poznámka: 

Remus zaplašil myšlenky, tolik vzdálené od reality. I když...
"Co takhle DMD? Loni to bylo fajn," navrhl trochu nesměle. Sirius pomalu otevřel oči a na okamžik se zamyslel. Neznělo to vůbec špatně.
"Zase měsíc bezesných nocí, úpění a témat?" ušklíbl se vesele. "Nic lepšího jsme si nemohli přát..."

Obrázek uživatele Dangerous

Osobní duha

Fandom: 
Drabble: 

Když praskla ta velká bublina, ohromně zamrkala na svět kolem sebe. Zhluboka se nadechla, a hned trochu zakuckala, překvapená čerstvým vzduchem, na který si odvykla. Kdo ví, co ji čeká tam venku? Ale ve staré kaluži ji nic nedrželo a odvahy měla dost.
Jenže záhy se ukázalo, že svět je plný bublin. Těch, do kterých šlápla, těch, které si nevědomky znovu vytvořila, i těch, které na ni hodili ostatní.
Může být jednoduché prasknout jednu. Je to tak?
Jé těžší praknout další. Které ano, které ne?
Je to útěcha nebo vzdor, když přemýšlí v nové bublině, schovaná za svou osobní duhou?

Obrázek uživatele winterpool

JEJDA aneb Poslední slovo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Potkají se Deadpool a Winter Soldier na mostě...

Drabble: 

Most. Řada zdemolovaných aut (policejních). Vytrvalý déšť. Proti sobě dva střelci. Bublina u prvního říká jejda. Bublina u druhého je v azbuce.
“Když mě zastřelíš, rozchodím to,” řekne první.
Odpoví mu cvaknutí pojistky samopalu.
JEJDA je nyní verzálkami.
Druhý promluví.
“Nemůžeš to sakra vypnout?” Hlas filtrovaný přes masku je téměř nesrozumitelný. První ovšem chápe (než vyladil svůj kostým, měl vážný problém s výslechem cílových osob).
“Rád bych. Nevíš jak?”
Přesně mířená dávka nábojů a cáry bubliny se snáší prvnímu na ramena. Druhý ukáže hlavní samopalu nad sebe. “Teď ty.”
Než vypálí, řekne první:
“Myslím, že tohle je začátek krásného přátelství.”

Závěrečná poznámka: 

Nevím, nakolik se tu jedná o útěk, spíš to je něco jako "Prostřílejme se z bublin". Ale cvičné téma se snad tolik nehrotí :)

Obrázek uživatele Saphira

Není všechno zlato, co se třpytí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Píšu si teď pro sebe takovou romantickou blbůstku, tak možná sem tam upustím nějaké drabble z toho světa.

Drabble: 

Šustot drahých látek, cinkavý smích, bublinky na jazyku a jeho pronikavý hlas. Točím se v opojení večera a myslím si, že jsem šťastná.
Zvuky hudby ke mně doléhají tlumeně, skryté pod tlukotem srdce, které mi vyskočí z hrudníku. Opojená okolní krásou mám pocit, že to je jiný svět, cítím se daleko od toho všeho, ale přímo uprostřed.
Vidím, jak se baví s krásnou ženou, a vše uvnitř mě utichá, sevře mě ledový chlad.
Pryč jsou blouznivé vjemy, bublinky šampaňského dávno vyprchaly, utíkám od nich pryč, pryč z toho všeho, co je mi cizí.
A přece, zastaví mě jeho hlas: „Marianne!“

Obrázek uživatele may fowl

Cukr

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedno rozepisovací.

Drabble: 

Hlava se jí zatočila tolik, až ji napadlo, jestli nemá hyperglykemický šok. Při té všeobecné přemíře cukru by to dávalo smysl.

Ale před ní seděl muž s rozcuchanými vlasy a chutnal jako pivo. Nic víc, nic míň.

Muselo být po půlnoci. Dvě modré oči obklopené vějířky jemných vrásek ji sledovaly tak upřeně, až měla pocit, že svlékají její duši. Ale kdyby do ní skutečně viděly, všimly by si obrovského nápisu UTEČ! vytepaného přes mozkovou kůru.

„Všechno nejlepší,“ řekl.

Tak tedy dvacet pět. Čtvrt století, proboha.

Už by pomalu mohla vědět, že dělat si opěrný bod z růžové bubliny je pošetilé.

Obrázek uživatele Gwendolína

Cokoliv chci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

SPOILER ke čtvrté sérii, kterou jsem dnes dokoukala a se kterou se musím nějak vyrovnat.

Drabble: 

Byla dcera, která udělala to, co bylo třeba.
Byla sestra, která měla udělat víc.
Byla mikrobioložka, která si to rozmyslela.
Byla policistka, která vždy dodržovala pravidla.
Byla jiná než ostatní.
Byla svá.
Byla kolegyně, která udělala to, co bylo správné.
Byla podřízená, která nedokázala zachránit svého šéfa.
Byla policistka, která nechala zemřít podezřelého.
Byla dcera, podezřelá z vraždy matky.
Byla milenka, která ho potřebovala stejně, jako on ji.
Byla policistka, protože se cítila provinile.
Byla žena, která uměla milovat.
Byla žena, která potřebovala zjistit, kdo je doopravdy.
Porsche 911S ujíždělo přes most a v něm Saga Norén.
Jen Saga Norén.

Obrázek uživatele Keneu

Nech sa páči

Fandom: 
Drabble: 

Som tu a počúvam.
Tak jo.
[povzdech]
Tolik let, co se člověk nesnáší. Skoro celý život a pořád víc.
Skúste hovoriť v ichformě.
A najednou tu sedím a aspoň v jedné věci necítím ten proklatý doublethink.
Čo sa vo vás deje?
Dejte mi chvilku, musím to vstřebat...
[přivírá oči, nevěřícně vydechne]
Osm týdnů na psychiatrii, čtvrt roku na neschopence, antidepresiva, antipsychotika, spousta spánku, týden co týden na psychoterapii...
Ano, myslím, že teď je ta chvíle.
Jsem dobrá ve své práci
Jsem dobrá ve své práci a jsem zatraceně dobrá, že to dokážu říct.
Jedna zeď právě padla.
[žiarivo sa usmievá]

Obrázek uživatele Čespír

Tak to zkusíme jinak

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Hamlet se vrátil.“
„Cože?! Proč?“
„Daenerys ho nechce. Ofélie ho sice taky ofiko nechce, ale Horacio se může přetrhnout, aby se mu zavděčil, takže si myslí, že tady mu bude líp.“
„Přežije tolik sérií a myslí si, že tady mu bude líp?!“
„No jo, je to blázen, tentokrát to ani nemusí předstírat.“
„Ale co uděláme my? Já nechci zase viset.“
„Posvítíme si na toho ducha.“
„Ty myslíš, že...“
„Já myslím, že se tady ti herci neobjevili jen tak náhodou. A tomu jejich principálovi nevěřím ani nos mezi očima.“
„Tak jo. Nehodíme si?“
„A co myslíš, že ti padne, naivo?“
Hrana.

Obrázek uživatele Eillen

Ona, On, Oba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nikdy bych nečekala, že se dá ten náš vztah dát do sta slov. A ejhle... Ano, tak nějak v kostce by se dalo říct, že tohle jsme my dva.

Drabble: 

ONA

Nikdy si moc nevěřila. Jak by mohla? Nebyla hezká. Prostě jen průměrná holka, kterou kluci ignorovali.

A pak se objevil on. Jen kvůli němu byla ochotná zkusit udělat první krok.

ON

Nikdy neměl potřebu vídat se s lidmi. Měl kamarády, ale stačilo mu se s nimi vidět jednou do roka. Nejšťastnější byl, když se mohl začíst do knihy a při čtení upíjet čaj.

A pak se objevila ona. Jen kvůli ní byl ochotný začít chodit do kaváren.

OBA

Měli své mouchy, ale snažili se, aby to vyšlo. Stále se snaží... Někdy prostě stojí za to pokusit se o změnu.

Obrázek uživatele Voldemort

Mluv se mnou

Úvodní poznámka: 

ano, už zase mám příliš mnoho času ;)

Drabble: 

Lily měla svou důstojnost. Říkanky o zvířátkách Harrymu předšišlávat nebude. Vyprávěla mu o lektvarech, bylinách a kouzelných tvorech. James říkával, že to dítě bude převzdělané.
Pokud tu byl.
Z práce přicházel pozdě, nepřítomně ji líbnul na tvář, podíval se na spícího syna a usnul taky. Nebo se vracel ještě později a opilý.
Nevěděla, že jí v noci šeptá do vlasů, že je ochrání.
Lily je měla oba moc ráda, ale nedokázala se odevzdat péči o domácnost a ke svému oboru se dostat jen při vaření a vymýšlení básniček. Chtěla se o všechno dělit s Jamesem. Chtěla... něco víc.
Opustí Jamese.

Závěrečná poznámka: 

lektvarologická říkanka jako bonus:
Denivky a pijavice
Ne že ti tam spadne lžíce
Žabník, trocha truskavce
Podívejte na chlapce
Mele mele prstíky
Dvojrožcův roh veliký
Hřímal přidá kousek kůže
A můžem se chopit nůžek

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Bubliny

Úvodní poznámka: 

Moje úplně první drabble zveřejněné pro více čtenářů, navíc psané v pozdních hodinách. Buďte milosrdní.

Drabble: 

Bylo opravdu pohodlné žít v tom známém a zaběhaném.

Nemuset opustit to, co nemohlo překvapit a tím pádem ani ohrozit. Ten pravidelný kolotoč opakujících se zautomatizovaných úkonů, ze kterého zdánlivě nebylo úniku.

Ale jediný okamžik vše změnil.

Jiří se místo toho, aby se jako obvykle zapojil do nenávistné komentářové bitvy hanobící homosexuály, odhlásil ze svého facebookového účtu.

Jana si zabalila poslední drobnosti na cestu do zahraničí, kam se za celých padesát let svého života kvůli strachu z neznáma nepodívala.

Adélka si konečně přiznala, co doopravdy cítí. A navzdory konvencím udělala první krok.

Několik z bublin, ve kterých žili, právě prasklo.

Obrázek uživatele Voldemort

Zapovězená cesta

Úvodní poznámka: 

Zkouška, zkouška! Dávám v plén zkušební drabble. Není v něm moc bublin, ale metafora je přítelem autorů.

Drabble: 

Rabastan Lestrange poprvé viděl vlak, když mu bylo pět. Byla to zapovězená láska na první pohled. Nevěděl tehdy, jak ta červená obluda funguje, někde vzadu v hlavičce ale tušil, že to ani vědět nesmí. Až na fascinaci špinavou mudlovskou technologií byl dokonale průměrným čistokrevným dítětem.

Bylo mu devatenáct, když pohřbil bratra a uvědomil si, kdo stojí za jeho smrtí. Věděl ale moc dobře, že otevřenou válku Raddlovi vyhlásí leda hlupák. Až na intenzivní touhu splatit krev krví byl dokonale průměrným čistokrevným přitakávačem.

Nic nebylo vyhráno, ale konečně cítil, že může být sám sebou. Se zatajeným dechem vstoupil do technického muzea.

Závěrečná poznámka: 

Ještě jsem si nenapsala kanonického zloducha, co by v mojí realitě nebyl padouch. Je poněkud příznačné, že to padlo na Rabastana Lestrange, o kterém Rowla nic nepíše, takže si ho můžu celého vymyslet. Muhahaha...
A se zlým smíchem nadšeně mávám davům :).

Obrázek uživatele Stevko

Po vode

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- Jak kde, však si vyše mesiaca v tej bubline trávil.
- Jáj, starý môj, to som v televízore videl, ako v tom v bazéne po vode nejakí krepí turisti pobehovali, tak aj ja som to chcel skúsiť.
- Veruže dobre, ale kvôli tomu si nemusel potok prehradiť a pol dediny zaplaviť.
- Však sa len nejeduj, starý môj, krčma predsa ostala nezaplavená.
- Veď ja nič, ale predseda sa sťažoval.
- Ten sa furt sťažuje. Ale Anča sama hovorila, že u predsedu čisto nebude, kým ich to tam nevyplaví, tak čo?

Obrázek uživatele TimeGirl

Bublina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Můj první oficiální drabble. Tuto informaci podávám jako varování i omluvu.

Drabble: 

Clara měla nepříjemný pocit deja vu.

Ten zažila na svých cestách s Doktorem již několikrát (kupříkladu tehdy, když se vydali do antického Řecka a na stěnách mohla vidět podobné grafity, jako na londýnských veřejných toaletách. „Ageon ho mám malýho.“)

Tentokrát to ale bylo jiné. Byla si jistá, že tuhle situaci neprožívá poprvé.

Pozorovala doktora, jak pobíhá okolo ovládacího panelu TARDIS s ustaraným výrazem. „Jsme zaseknuti v časové bublině! Prožíváme jeden okamžik stále dokola.“ pokusil se o vysvětlení svého počínání, „tohle by to mělo napravit!“ Malinko se na Claru usmál a otočil zářivě modrým knoflíkem.

Clara měla nepříjemný pocit deja vu.

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Z jedné bubliny do druhé

Úvodní poznámka: 

Po dlouhé době jsem se zase odhodlala přidat. Snad mi to půjde líp než minule (a doufám, že tu ten fandom alespoň někdo zná)

Drabble: 

Tim už hodiny seděl za laptopem a soustředěně se proklikával jednou stránkou za druhou. Hledal místo. Zatím nevěděl kde je, ani jak se jmenuje, ale muselo existovat.
Od té doby, co zůstal sám, cítil, jak si kolem sebe udržuje jakousi bublinu. Musel. Věděl, že si nikoho nemůže pustit k tělu. Ten masakr by se jen opakoval znova a znova.
Pročítal reportáže o zmizeních, paranormálních jevech a úmrtích. Potřeboval místo, kam by mohl zmizet a kde by jeho kletba byla jen další podivností, která by splynula s ostatními.
A tady bylo. Městečko ověnčené více záhadami než jakékoliv jiné - Gravity Falls, Oregon

Závěrečná poznámka: 

Tenhle crossover chci napsat už hodně dlouho (a tohle je spíš takový prolog k delší fanfikci). Snad tam to téma je.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Effatha

Návrat

Fandom: 
Drabble: 

Předpokládali jsme, že se vrátíš.
Vždycky ses přece vracel.
Někdy to ale chce víc.
V mýdlových bublinách hra světel.
Nesmíš nám pohlédnout do očí,
to snad přece víš,
že někde v atmosféře století strážci
stále zpívají svou píseň.
Ty mne neznáš.
Vrátil se, ale ne kvůli nim.
Měl srdce rozervané a plné zejících děr.
Potřebuješ ho zašít, příteli.
Ne. Potřebuju tebe, je a všechny,
abyste mi podali ruce
a vytáhli mne odsud.
Nesmíme. Ty jsi zachránce,
my ti jen dáváme peníze.
Nejsi víc.

Podíval se naň s pohledem, který říkal: To snad nemyslíš vážně.
Mecenáš mu přišlápl prsty zlatou botou.

Závěrečná poznámka: 

Dobře, není to úplně optimistický start, ale věřte, jsem natěšená.
Téma, no... já ho v tom vidím.

Obrázek uživatele wandrika

Chrobáčiky

Fandom: 
Drabble: 

Pod vodopádom stúpali na hladinu drobné bubliny. Pri brehu sa dvíhala pena do výšky dospelého chrobáka.
Nebyť peny, Chrúst by sa z tej šlamastiky určite dostal. Nebolo to predsa prvýkrát, čo spadol do vody. Prežil cestu dole vodopádom, podarilo sa mu párkrát nadýchnuť, prúd ho niesol priamo ku brehu...
No potom zapadol TAM. Do lepkavej peny, v ktorej sa nedokázal hýbať. Vzduch v bubline mu pomaly dochádzal. Zúfalo hrabal nohami – pokiaľ nenájde niečo, čoho by sa dalo chytiť, tak...
Vetvička! Chrúst ju chmatol a cítil, ako ho čosi ťahá nahor.
"Mami, pozri, chrobák! On sa topil, ale zachránila som ho!"

Závěrečná poznámka: 

Toto bola istý čas moja obľúbená detská zábavka :)

Obrázek uživatele galahad

Svine

Fandom: 
Drabble: 

Ahoj Karol!

Píšem z ubytovne, konečne mám voľnú chvíľku. Máme sa tu celkom dobre, je tu teplo, strava, postele.

Ako sa máš? Viem, že mi to ťažko povieš, dopisy od teba neprídu a ja ti tiež píšem nedobrovoľne. Aspoň že nado mnou nestojí politruk.

Naša prevýchova sa blíži ku koncu. Kontrolní politrukovia vraveli, že konečne vidíme zmyseľ štátostrany, že odteraz sa vieme zaradiť naspäť do spoločnosti.

V ubytovni sa však povráva, že ťažko uvidíme domov. Koľko ľudí poznáme, čo sa odtiaľto vrátili plní ideálov v budovanie štátostrany? Presne tak, veľa ich nie je.

Musím končiť Karol, dovolili len 100 slov.

Závěrečná poznámka: 

Ahoj!

Tento ročník možno mierne prespím, neviem ako mi to pôjde. Posledné udalosti sú celkom intenzívne a emočne vyčerpávajúce (naviac v novej práci musím pracovať, kto by to bol povedal!) a drabble to zjavne neprispieva. Ale na druhú stranu, o čo menej by som drabblil, o to viac vás budem čítať.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Pro Tabitu

Úvodní poznámka: 

Na úvod ročníku to bude crossover mezi dvěma tradičními fandomy.
Který zamilovaný mladý muž by se nepokoušel tvořit pro dívku svého srdce básně. Nejinak je tomu u Zdirada Zlámaljelita.

Drabble: 

Každý teď tvoříme
svou vlastní množinu,
máme kolem sebe
obrovskou bublinu.
Bublina pevná je,
zcela neprostupná,
a tak Ty, Tabito,
jsi tak nedostupná.
Pojď, zkusme prorazit
ty naše bubliny,
a nás, prvky, spojit
do jedné množiny.
Přestože Zdirad jsem,
radím zdi rozbourat,
Tabito, prosím, věř,
že Tě mám tuze rád.
Vyluzujme spolu
tóny harmonické,
naše soužití, snad,
nebude dramatické.
Tak jako ty tóny,
budou souzníti nám,
i ty naše duše,
Tabito, přísahám.
Na cestě životem
chtěl bych Tě provázet,
ach, jak já moc toužím
o to se ucházet.
A až nám vyhládne,
má milá Tabito,
nám dvěma rozlomím
nějaké jelito.

Obrázek uživatele Regi

Záskok?

Fandom: 
Drabble: 

„Hagride, budíček!!!“
„Co je, Regi?“
„Duben.“
„Už? Já myslel, že je eště březen.“
„A co nějaká příprava, testovací drabble a tak.“
„Ach joo, to zase budu muset stávat celej měsíc v pět, co?“
„Hmm.“
„Nemoh by za mě někdo zaskočit? Prej máme číst mimo naše bubliny. Tak musí taky někdo z jinej bubliny něco psát, né? Třeba ta tvoje Indy, co sem ji onehdá hlídal.“
„Tak jo, Hagride. Běž zase spát, já se letos domluvím s Indirkou a…“
„Ale to nééé, tak sem to nemyslel. Já jen že by vobčas zaskočila, dyž se zdržím u Prasečí hlavy nebo tak něco.“

Závěrečná poznámka: 

Tak zase znovu. Dost jsem se těšila. Na drabblení i na vás, lidi. A Hagrid nakonec taky, jen s tím vstáváním se nějak nemůže smířit. Tak si možná domluví nějaký občasný záskok. V tom případě bych založila nový fandom. Sice po mně moje border kolie Indy škemrala vlastní identitu, když má přece v Šíleném šupleti celou rubriku, ale to jsem jí zatrhla.

PS: Z pracovních důvodů se asi s prvním drabbletem zapojím až v úterý 3. dubna. Protože pochybuju, že by to Hagrid s Indy zvládli úplně sami beze mne.

Obrázek uživatele Queen24

Spolu, ale oba v bublině

Úvodní poznámka: 

Ahoooj! 2018, můj 3. ročník. Nemůžu tomu ani uvěřit :) Poslední rok byl plný změn. Vlastně celý ten kolotoč začal koncem loňského dubna... Mám v hlavě plno myšlenek a inspirace ještě víc... A budu letos psát možná i trochu poezie ;)

A jednou básničkou hned začnu. Napsala jsem ji nedávno a přijde mi, že se k tomu tématu hodí, tak jsem ji poupravila a rozepsala.. :)

Drabble: 

Jsme spolu
a přece každý sám
moc dobře tenhle pocit znám...

Vedle sebe ležíme
potichu mluvíme
i když vlastně nevíme
o čem se to bavíme

Jsme spolu?
marně se tě v duchu ptám
však na odpověď nečekám

A tak radši mlčíme
do stropu civíme
třeba se dozvíme
proč vlastně mlčíme
přestože tady
spolu ležíme

Jsme spolu,
marně si namlouvám
a jsem sama zvědavá, kdy to vzdám

Ráno vodu na kafe stavíme
u snídaně spolu sedíme
každý jinam hledíme
a oba už tušíme

že je to naposledy.

Stejně se spolu akorát trápíme...
Snad jednoho dne
se s tím smíříme.

Nejsme spolu.

Obrázek uživatele EmmaIsInBlack

Utečeme z bublin

Drabble: 

Dotýkal se jí. Cítila jeho prsty na svých a na hrudi jí tančili motýlci. Tak moc si přála jeho ruku chytit, vzít jí do té své. A věděla, že on to chtěl též. Ale nešlo to.
Kdyby jen tehdy věděli, co dělají, když si volili stranu. Kéž by věděli, že se nebudou moct vídat s nikým mimo svou stranu. Kéž by věděli, že se do sebe zamilují.
A těď se museli vydat každý jiným směrem. Každý na jednu stranu. A zítra proti sobě pozvednou zbraně jako odvěcí nepřátle.
Oni věděli jaké je to venku. Ale uniknout ze svých bublin nemohli.

Obrázek uživatele Arenga

Jed nebyl potřeba

Úvodní poznámka: 

Chtěla bych letos psát i Starmel, zatím neuvažuju o žádné ucelenejší sérii, ale uvidíme, jak to vyjde. Následující drabble volně souvisí s Éseldskou sérii, kterou jsem psala vloni, jen se podíváme trochu dál do minulosti. A ano, začneme trochu drsněji.

Drabble: 

Pohlédl na růžové bublinky, místo, kudy z plic utíkal vzduch – otvorem pod levou paží, který v těle korunního prince Legeldena vyrobil svou dýkou. Pro jistotu ji nechal napustit jedem. Bodl však dobře, jistou, pevnou rukou. Jed nebyl potřeba.

Gidon věděl, že musí zmizet a že to musí udělat rychle. Princ dodýchával, pomoci už mu nebylo. Vina padne na ergelindské, nevadí, že jejich průzkumný oddíl je dosud za kopcem. Jeho samého tu ovšem nikdo nesmí vidět.

Jenže viděl. Wilden z Norivaru, princův přítel.
Blahoslavená rychlosti!
Norivarského výkřik odumřel. Klesl s dýkou v srdci, bezhlesý vedle knížecího syna.
Jed znovu nebyl potřeba.

Závěrečná poznámka: 

Souvislost s Éseld viz drabble Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného (http://www.sosaci.net/node/23708) a Jen se trochu pobavit (http://www.sosaci.net/node/24495).
S tímto drabble pak volně souvisí i toto drabble napsané v rámci akce 4D na téma "Prašivé pryšce"

Jedna vražda nestačí


"Paliatsky prýšč, oreladsky dávivec," vysvětloval apatykář. "Je to taková prašivá rostlinka: v malém množství léčí, ve větším… zvracení, hnačka, blouznění, křeče, nadměrné pocení, třas, motolice…"
"Působí pomalu anebo rychle?" zajímal se Gidon.
"Spíš pomalu."
"Děkuji." Nůž na rozdíl od dávivce působil rychle. Nepotřeboval, aby to apatykář vykládal i někomu jinému.

O měsíc později zemře oriadský korunní princ Erendias během epidemie černé horečky. Stejně jako stovky dalších obyvatel hlavního města bude trpět průjmem, zvracením, blouznivými stavy a svalovými křečemi.
Nikoho nenapadne, že on černou horečku nedostal.
A Gidon netuší, že dal svému "mecenáši" do rukou další trumf, jímž ho bude vydírat.


Erendias byl mladší bratr oriadského prince Legeldena, s nímž byla Éseld zasnoubená. Dlouze jsem o tom přemýšlela, ale nakonec mi to dost logicky sedlo do příběhu: věděla jsem, že Erendias stál v cestě, věděla jsem, že ho z ní kdosi nejspíš odstranil (jinak by ta epidemie přišla zatraceně vhod), tušila jsem i kdo, jen jsem nevěděla, jak přesně to udělal. A ano, psát Starmel na tohle téma byla docela výzva ;-)

Obrázek uživatele Killman

Obětní pejsci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není součástí žádné série

Drabble: 

Operátor Yaramus Graitin byl mírně nervózní.
Za zády mu stála vědecká ředitelka Siana Almagorda a sledovala údaje na displejích.
Vyťukal vstupní parametry a spustil se krátký odpočet.
Při nule bylo do testovacího prostoru vstřeleno malé množství gelu.
Ve slow-time poli bylo vidět jak se gel začal po dopadu okamžitě měnit na tisíce bublinek, které s jasnými modrými záblesky praskaly až dokud se látka celá nevypařila.
Trojice obětních psů opodál se v mžiku vypařila též.
Graitinovi jich bylo trochu líto.
Na druhou stranu, jejich smrt byla milosrdně rychlá.
Zdaleka ne každé pokusné zvíře má takové štěstí.
Pokus byl vyhodnocen jako úspěšný.

Závěrečná poznámka: 

Kertinax - Druh nestabilní látky podobné gelu, která na vzduchu i pod vodou velmi rychle těká a rozkládá veškerou organickou hmotu. Používá se jako munice do hlavic či granátů, anebo přímo ve zbraních na podobném principu jako vrhače plasmy. Je to zářivě modré s problesky do bílé. Při odpařování vytváří biogenní radiaci, která ale rychle mizí a tak zasažené území není ničím zamořeno. Kertinax vynalezla do té doby téměř neznámá Daevonská firma Kertina Labs, jež prodejem této technologie získala značné jmění. První větší použití zbraní na bázi této technologie nastalo ve válce proti Mytnaxu. I dnes se jedná o poměrně raritní technologii.

Stránky

-A A +A