DMD č. 27. pro 27. 4. 2017. Téma: Jen ať ti to nezůstane!

Co z toho kluka bude?

Fandom: 
Drabble: 

„Bože, Frantíku, co je s tým klukem? K práci není, ani se do chlíva na krávu nende podívat, jen jakési drátky ho zajímají.“
„Maminko, ale však prácu udělá.“
„Ale až ho k temu přinutíš. To Otóšek, ten se k práci měl, všechno sám udělal, říkat se mu nemoselo, o všechno se zajímal, hospodářství rozuměl.“

„Laďo, co to zase děláš? Nekázal jsem ti snad, abys jel ke stařečkům pomahat? Zase se v těch zgarbech přehrabuješ a k práci nési!“
„Ale tato, já sestavuju krystalku, podívej, už to budu mět hotový.“
„Zhnilé si a dělat se ti nechce! Co z tebe bode?“

Závěrečná poznámka: 

Laďa má dnes 40 registrovaných patentů v oblasti výkonové elektroniky a bezpočet zlepšovacích návrhů...

Obrázek uživatele Achája

Vrozený talent

Fandom: 
Drabble: 

Už jako malý kluk měl velmi šikovné ruce. Často bavil své kamarády v ulicích různými kabaretními triky, jako vytahování mincí z nosů a uší, nebo sypání karet z rukávu.

Mnohem víc, než nechávat věci se objevit, ho bavilo nechávat věci zmizet. Přesněji řečeno, nechávat je mizet z cizích kapes do těch jeho.

Když ho jednou nachytala maminka, nebyla zrovna nadšená. Když se to opakovalo, uvědomila si, že nemá cenu jeho talentu bránit.

Přihlásila ho do Cechu zlodějů.

Pan Flanelnoha byl velmi vděčný, že se mu dostalo tak dobrého vzdělání.

Spokojený další dobře vykonanou prací vstoupil do své kanceláře představeného Cechu.

Závěrečná poznámka: 

Pan Flanelnoha byl opravdu představeným Cechu zlodějů, lupičů a spojených řemesel a to v knize Nohy z jílu. Jeho osobní příběh však neznám, tak jsem mu jeden vymyslela:-)

Obrázek uživatele Aziz

O ostrých lžičkách a marném doufání (a znepokojivém zjištění)

Drabble: 

Když se Lžička v sekundě poprvé pochlubila, že si na hodinách fyziky brousí lžičku o nůžky, čekali, že ji to přejde.
Když si o pár týdnů později lžičkou dokázala rozkrájet pomeranč, stále byla určitá naděje, že když dosáhla tohohle, bude spokojená.
Jakmile se s ní při broušení omylem řízla do prstu a ještě se s tím chlubila, bylo jasné, že lžička zůstane.
Když s ní začala lidem vyhrožovat, začali se modlit, aby ji odhodila.
Jenže asi jediná naděje, že to Lžičku pustí, byla vejška.

Nebyla. O pár let později na školním srazu ji měla zase. Přes modlitby jí to zůstalo.

Obrázek uživatele Dobi

Romantika na sále

Fandom: 
Drabble: 

Dooperovali pacienta, David pohlédl na Romana vedle sebe.
"Dobrá práce," řekl a povzbudivě se usmál.
Růžičková se napřímila a založila si ruce v bok.
"Slyším dobře, že jste nás pochválil, pane doktore?" Samolibě se usmála.
"Vás ne, zvládnete to jistě sama." Ironicky odsekl David.
"Už se z toho nevykroutíte," pokračovala. "Když teď máme tak dobré vztahy, co takhle v osm v nonstopu?"
"Pro mě za mně, buďte tam, já beru doktora Vilkina na večeři."
Růžičková nasupeně odkráčela, Roman nevěřícně kroutil hlavou.
"Jseš na mě nějakej milej," poznamenal. "Aby ti to náhodou nezůstalo."
"Na tebe vždycky," líbl ho David na tvář.

Obrázek uživatele Nathanel

Hluboká rána

Fandom: 
Drabble: 

„Další šrám?“ pohoršoval se otec, když zrzavá Elis vylezla z vraku letadla. Lýtko krvácelo, jak se dívka pokoušela protáhnout do zadní části stroje. Do cesty se jí připletlo klubko nebezpečně trčících drátů. Vítězoslavný úsměv rychle pohasnul.
„Budu si dávat větší pozor… příště,“ zatvářila se provinile a už už se chystala třít si ránu rukou. Ale pak ucukla. „Pardon… infekce…já vím…“
„Ano, infekce…,“ vytahoval z tlumoku lahvičku s čistým lihem, „A taky by ti zůstaly ošklivé jizvy…“ Ránu důkladně vypláchl. Elis se kousala bolestí do rtu, koulela očima, ale ani nepípla.
„Musíš se to naučit, abys přežila… Já tady nebudu pořád…“

Obrázek uživatele Witch

Ronova "moudra"

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omluvte jistou jednoduchost příspěvku... Už mi docházejí nápady i energie. XD

Drabble: 

Malý střípek z diskuze, která se mohla, ale taky nemusela, odehrát ve Velké síni bradavického hradu…

„Vidíš ho? Zase se nese, jakoby mu to tady celé patřilo!“
„Takhle chodí, co si pamatuju, Rone. To sis na to ještě nezvykl?“
„Zvyknout si na Snapea? Nikdy!“
„To jen kvůli jeho pohybům ses nepřihlásil na Lektvary pro pokročilé?“
„Samozřejmě, že ne! Ale k famfrpálu lektvary zrovna nepotřebuješ, Hermiono.“
„Taky to vůbec není užitečná činnost...“
„Prosím?“
„Nezlob se, Harry, ale víš, že mám pravdu.“

„Přestaňte se šklebit, Weasley, jinak vám to zůstane.“
„To je v pořádku, pane profesore, hůř už vypadat nemůže.“
„No, Hermiono!“

Obrázek uživatele JednoDuše

Nepřenáší

Fandom: 
Drabble: 

V mozku máme podle některých zdrojů až 100 miliard neuronů. A tohle se v něm děje, když máme dojem, že nám to nemyslí.
1: „Ty vooole, dneska je to samej vzruch.“
2: „Nepindej a přenášej! Jak dlouho na to maj ty moje synapse čekat.“
3: „Cože? Co máš v kapse?
2: „Ty se do toho nepleť. Ty seš pseudounipolární.“
3: „Zato Ty seš nějak moc elektricky negativní.“
2: „Sem elektricky negativní, protože nepřenáší.“
1: „Beztak přenáším jen nějakej tik, ťak, tik, ťak.“
2: „No, tak jen ať Ti ten tik nezůstane! Minule ses přecpal neuroregulátorama a přenes si jen půlku.“

Obrázek uživatele Remi

Zlozvyky

Fandom: 
Drabble: 

Ať si to chtěli přiznat nebo ne, všichni tři měli zlozvyky. Více či méně důležité, které více či méně ovlivnily jejich životy; ale nikdo přece není dokonalý.
Sirius si myslel, že dokonalý je. Mnohé děvče by s ním jistě souhlasilo (a v mnohých ohledech by nebylo daleko od pravdy...), ovšem nic se nemá přehánět. Zůstalo mu to? Trochu určitě.
James rád pokřikoval na Lily. Možná, že se změnil, možná si ho vzala právě proto.
Dá se přeměna v "krvelačnou bestii" vůbec považovat za zlozvyk? Pokud ne, tak sebepodceňování jistě.

Všichni měli své "vady". Máme je rádi právě kvůli téhle lidskosti?

Závěrečná poznámka: 

Já určitě ano. :)

Obrázek uživatele Carmen

První krůčky kolem slov

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poslechové ťuk, kdyby se chtělo. (Minimálně soundtrack a jedna scéna v tom filmu jsou moc fajn.)

Drabble: 

Na zem se snáší brk, kapky inkoustu odlétají v piruetkách, dětské prsty se zvědavě natahují.
„Dítě, co to provádíš!“ Počmáraná košilka, rty tmavé od inkoustu bublají smíchem.

*
Pokradmu poslouchá hlasy ze salonku. Potutelně se směje. Večer poprvé rodině čte, co napsala. Ovace vestoje.

*
Dáma ze sousedství, jíž leží na srdci jen dobro všech (a dozírat na ně musí svým patřičně nenechavým nosem), šeptá její matce.
„...děvčata v jejím věku myslívají na vdavky...“

„Prý ať ti to psaní nezůstane,“ slzí smíchy sestra.
„Doufám, že jí vysvětlila, že jsem ztracený případ.“

*
Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž...
(Ovšemže jí to zůstalo.)

Závěrečná poznámka: 

Informační ťuk. Předposlední věta je úvodní větou Pýchy a předsudku.

Obrázek uživatele Rostova

Past

Fandom: 
Drabble: 

Pan Ortega si prohlížel vpichy na svých předloktích. Začal si svědivé ranky škrábat.
„Nech toho, zůstane ti to!“ napomenula ho naoko přísným hlasem manželka. „Řekneš mi už konečně, kdo tě chtěl prošpikovat? Abych mu to mohla oplatit?“
Usmál se na ni a lehnul si k ní do postele. „Než odjedeme, chci jít darovat krev. Sám doktor mi to před časem navrhnul s tím, že bych byl vhodný dárce, tak jsem byl ještě jednou na vyšetření a odběrech.“
Políbila ho na tvář. „Jsi úžasný.“
„Jenom aby mi to nezůstalo!“
Dloubla do něj loktem. „A jak se cítíš?“
„Nikdy mi nebylo líp.“

Obrázek uživatele Piskor

Kdo pozdě chodí...

Fandom: 
Drabble: 

K famfrpálovému hřišti přichází Oliver a Katie, ruku v ruce.
“Ále, Olivere, ty jdeš pozdě? Co se děje? Svět se hroutí!” vítá kapitána Fred, který je, stejně jako zbytek týmu, už dávno převlečen a připraven na trénink.
“Tohle se stalo naposled s Nickem! Tak co jste dělali, holoubci?” přisadí si George. Oliver zrudne a snaží se vymanit ruku z té Katiiny, ale ta ho chytne ještě pevněji.
“Co když to nechcete vědět?” otočí se s úsměvem na dvojčata. Teď jsou v rozpacích oni.
“Sakra! Až tak?”
Oliver se snaží stát polovidem.
“Tak jo. Jen ne, že budeš chodit pozdě pravidelně!”

Závěrečná poznámka: 

Jen krátké vysvětlení - Oliver chodí zásadně včas, spíš dřív. A pak popohání spoluhráče. Proto se dvojčata tak diví, že jde pozdě a bojí se, aby mu to nezůstalo... jakože to pozdní chození. :-D

Obrázek uživatele V.T.Marvin

N483

Úvodní poznámka: 

Pro pochopení je potřeba se trochu pomodlit ke Gůglovi, nebo mít lékařské vzdělání.

Drabble: 

„Tak doufám, že jsi teď spokojená?“

„Ale vlastně ani ne. Ze začátku to bylo prima, ale po dvou týdnech se mi to nějak zajedlo a teď se raději zašiju někde v prádelně a žehlím vyprané košile.“

„A jak se mu to stalo?“

„Vlastně nevíme. I když… víš, jak jsem mu vždycky říkala… nech toho, nebo ti to zůstane… a on se pokaždé ošklivě zatvářil, prej kdybych se postarala já…“

„A může to bejt tim?“

„No, doktor povídal, že prej ne.“

„Fakt divný. Chudáček nemocnej.“

Marek medituje. Vlastně teď už není Marek, Marek zůstal kdesi na Zemi, teď je ON. Priapos.

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, co nechtějí hledat (pozor, fujky obsah, hlavně pro pány ;))

Obrázek uživatele Arenga

Moc informací

Úvodní poznámka: 

nesoutěžně bez bodu

ještě jeden kousek, protože konec dubna se blíží

Souběžně s "Milující dcera" (http://www.sosaci.net/node/27579), následuje "Útěk z Faré" (http://www.sosaci.net/node/24011)

Drabble: 

Éseld žila v eonélském Kamenném domě již osmý měsíc. Skoro osm báječných měsíců klidu!
„Chápeš už, proč jsou Kamenné domy tak bezpečné?“ tázala se jí jednoho dne představená.
„Jsou soběstačné.“
„Jistě. Aspoň z větší části. Soběstačnost ani pevnostní charakter domů však nejsou všechno.“
„Co tedy?“
„Informace, má milá, jsou mocnější než meče. Je důležitější budovat než ničit,“ pousmála se. Vzápětí zvážněla. „Kéž bys tu mohla zůstat!“
Cuklo jí v břiše. „Vědí o mně?“ Jen to ne!
„Obávám se, že by brzy mohli. Moc informací je umět být krok napřed. Posílám tě Faré.“

Faré bude opouštět omámená a zavřená v truhle.

Obrázek uživatele Tess

Sběratel

Drabble: 

První kasičku dostal, sotva mu byly tři roky.
Dal si do ní šupinu z ryby, dva kamínky a máminy náušnice.
Byl ještě malý a hloupý.
Od šesti let dostával kapesné, aby se naučil zacházet s penězi. Stará kasička nestála za nic, a rachotila v ní šupina, kamínky a ty náušnice. Pořídil si novou.
Pečlivě schraňoval. Když mu někdo navrhl, že by mohl něco utratit, zuřivě ho okřikl. Peníze se neutrácely. Peníze se šetřily.
„Budu to mít na stará kolena,“ opakoval, co někde zaslechl, a nadšeně si chřestil.
„Normane, nezapomeň, že lidé jsou důležitější než peníze.“
„Vždyť já vím, pořád.“
Zapomněl.

Obrázek uživatele Keneu

Mystifikátor

Fandom: 
Drabble: 

Jako kluk jsem si rád vymýšlel. Nevím, kde se to ve mně bralo, o příběhy jsem se nezajímal, ale jakmile jsem jen trochu popustil uzdu svým myšlenkám, rozběhly se kdovíkam. Jednou mi utekly tolikrát po sobě, že jsem se nedobral začátku. Stal jsem se jiným chlapcem.

Jako kluk jsem byl pravdomluvný. Vedla mě k tomu maminka. Způsobovalo mi to dost problémů mezi spolužáky, ale nemohl jsem si pomoci. Určitě by se to dozvěděla a vyhubovala by mi. Jako bych ji slyšel: „Když si zvykneš lhát, Billy, nikdo ti už neuvěří.“

Dnes píšu lži tak snadno, že znějí líp než pravda.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Bestie

Uvítací proslov

Drabble: 

Vítejte u 352. letky. Mé jméno je Hughes, generál Hughes. Všichni, co tu teď přede mnou stojíte, jste sem byli přiděleni z jediného důvodu - jste dobří. To mi ale nestačí. Dobrý není dost. Dobrý není dost proti tomu, co vás čeká. Chci, abyste byli ti nejlepší stíhací piloti, co tahle země má. Nevím, na jaký přístup jste zvyklí, ale na ten můj rozhodně ne. Budete létat a bojovat. Na zemi budete trénovat a zlepšovat se. Potom budete zase létat, pořád budete létat. A budete sestřelovat. Nechci, abyste munici vozili zpět. Ta ať vám nezůstane. Ať si ji zpět odvezou Němci!

Obrázek uživatele Dangerous

Kotě

Fandom: 
Drabble: 

Bylo malé. Chlupaté. Roztomilé. Běhalo s žížalkovitým ocáskem nahoře. Nadšeně pískalo, ještě neumělo mňoukat. Dívalo se velkýma rozzářenýma očima.
Vždycky, když šel kolem, se sklonil a ono mu vylezlo do náruče. Snažilo se vrnět a hřálo. Srst mělo jemnější než chmýří pampelišky.
Pravidelně měl po ruce kapsičku, kterou zhltlo na posezení. Nechápal, kam to do sebe dává.
Každý den na něj čekalo. Když se opozdil, vyšlo mu naproti a potom sedělo uprostřed cesty a upřeně hledělo směrem, odkud přicházel.
Až jednou tam nebylo. Našel ho na zadním sedadla svého auta. Potom na svém gauči. A nakonec i ve své posteli.

Obrázek uživatele Arenga

Milující dcera

Úvodní poznámka: 

Následuje po "Zhmotněné myšlenky" (http://www.sosaci.net/node/27239).

Drabble: 

Imberlijskému vévodovi, mému nejdražšímu otci!
Kéž Vám nikdy nezůstanu dlužna svou lásku a oddanost! Kéž se nikdy nezpronevěřím své drahé rodině, jakož to učinila jiná Vaše dcera, otočivši se věrolomně zády ke všemu dobrému a správnému, špiníc čest Vaši i naši. Můj údiv, když jsem dnes tuto osobu, jejíž jméno se stydím napsati, zahlédla při návštěvě Kamenného domu oděnou v modrém šatu! Není mýlky! Přebývá v Eonéle, složivši již první sliby Společenství. Považte tu drzost! Ten výsměch rodině! Vám to však jistě nezabrání tuto ničemnou proradnici potrestati, jak káže čest.

Vaše milující dcera Kaie provdaná Onervolová, toho času v Eonéle.
Obrázek uživatele Teresa

Tůdle nůdle

Fandom: 
Drabble: 

Johana byla houževnatou neřízenou střelou. Brala dětem hračky, ničeho se nebála. Ráda se učila novým věcem, poznávala krásy světa, nenechala si nic líbit. Když měla ve svém okolí někoho, kdo byl o trochu dominantnější než ona a byl takzvaným kňourou, nebo si dovolil z ní dělat šoufky, vyplázla na něj svůj jazyk a celého ho poprskala. Brala to jako takový trest a projev opovržení. Co čert ale nechtěl, jednoho dne se ji zasekly panty a její jazyk už nezastrčila. Plápolal ji skoro až na její růžovou vestičku. Při převozu k doktorovi schytala od rodičů kritiku: "My jsme ti to říkali!"

Obrázek uživatele strigga

Vzpomínám, mami

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez mučení přiznávám, že mě k použití tohohle nápadu popostrčil polovičák. Ale aspoň to skutečně je můj nápad. Jen jsem ho původně chtěla použít na jiný téma. ;)

Drabble: 

"Nedloubej se v tom nose!"
Protočil oči vsloup a odběhl za roh.
"A nešilhej, myslíš, že jsem to neviděla?"
Vyběhl do zahrady a posadil se pod strom. Chyba.
"Nemni si to oko, proboha, chceš si ho vydloubnout?"
Raději odběhl úplně. Vrátil se navečer, kolena sedřená, ve tváři škrábance, na jednu nohu došlapoval opatrně, měl pocit, že si do ní něco zapíchl.
"Tobě to jednou zůstane, říkám ti, že ti to zůstane! Až ti bude padesát, bude ti chybět kus nosu, oko a půlka nohy, tak si na mě vzpomeň!"

Alastor Moody se na sebe ušklíbl do zrcadla.
"Nojo, vzpomínám, mami."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Petr

Fandom: 
Drabble: 

Nejdřív jsem chtěl bejt myslivec, pak Vinnetou, pak tuším Robin Hood. Na základce jsem šéfoval partu. Lez jsem po stromech, střílel z luku, rval se a čural vestoje. Pak mi máma zakázala hrát si na kluka. Tak jsem to dělal tajně. Taky nemusí vědět všechno.
V patnácti jsem to už nějak nezvlád. Naučil jsem se udělat si perfektní mejkap a nehty, pořídil si šatičky, punčošky a boty na podpatku a konečně zažil něco jako přijetí. Sbalit jakýhokoliv kluka bylo v podstatě snadný.
„No ještěže jsi dostala rozum, my už jsme si mysleli, že jsi nějaká divná.“

***

Teď se jmenuju Petr.

Obrázek uživatele tif.eret

Maska

Fandom: 
Drabble: 

Chtějí po mně, abych sundal tu masku z tváře. Prý se mě lidé děsí už na první pohled. Prý se mi všichni přátelé začnou vyhýbat.
Hm. Opravdové přátele jsem nikdy neměl. Jen známé, kteří se se mnou stýkali i tak jen sem tam. Teď se s nimi nejspíš už neuvidím vůbec.
Maska na tváři je vlastně něco jako zkouška lidských vztahů, člověk hned zjistí, jak moc ho ostatní mají rádi. Teď to tedy poznám na vlastní kůži.
Jak rád bych masku sundal. Nejde to. Ta zjizvená hrůza, kterou mám namísto obličeje, je moje skutečná tvář a zůstane mi už navždy.

Obrázek uživatele Wolviecat

Skot, co postavil zeď

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Warning +15, Jack Harkness a John Hart

Drabble: 

"Tohle už není náhoda, tohle už je vážně problém," povzdechl si Jack, zatímco se probíral lékárničkou. John se i přez zranění dokázal tvářit jako král celého vesmíru.
"Při takovém počtu by se to stalo každému," nafukoval se: "to je otázka statistiky."
Možná by dodal ještě něco, ale Jack ho bez varování polil dezinfekcí. Zařval tak, až se roztřásla okna.
"Já jen, že si o tom už povídá půlka galaxie," poznamenal Jack a rozbalil krabičku náplastí: "Jestli ti někdo vymyslí přezdívku, tak už se jí nezbavíš."
"Přezdívku?" odfrkl si John: "Jako John - Lamač Srdcí?"
"Spíš něco jako John, co ošustil radiátor."

Závěrečná poznámka: 

Ano, vychází to z toho starého vtipu :D.
Edit - až po upozornění jsem si všimla, že tam mám přeházená jména. Takže jestli to někomu nedávalo smysl - velmi se omlouvám. Nemají ti **** mít tak podobná jména.

Obrázek uživatele Esti Vera

Smítko prachu na kabátu

Fandom: 
Drabble: 

Tajemná dámo z kamene
Chtěl bych být k tobě blíž
Třeba jak nechtěný prach na kabát
Snášet se stále níž a níž

Každý den tě vídám. Tak nedostupná, vzdálená, až z toho srdce krvácí. Občas si přeji s tebou promluvit, ale příliš se bojím neúspěchu.

Vím, že by jsi mě odmítla
Jen ať ti ta smítka neulpí na drahé látce
Ať nezůstanou tady déle
Smeť je pryč, dolů, jak největšího zrádce

Kdysi jsem doufal a snil. Ale pak mi řekli, že je čas dospět a zapomenout na hloupá dětská přání.

Strach z neúspěchu ničí mou naději
Že jednou bude krásněji

Obrázek uživatele hidden_lemur

Někdy to zkrátka nevyjde

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moje mladší sestra. No comment.

Drabble: 

Jako první - dávno před křečky, čolkem, potkany, nebo nedejbože leguánem - se dostavili šneci. Nasbírala je na zahradě a v teplácích propašovala do prázdné krabice. Máma měla zrak jako ostříž, ale tentokrát neměla šanci. Brzy ráno mazaní plži zavětřili průvan zvenčí, uprchli z krabice a jako živoucí mozaika dekorativně pokryli dveře. Je jasné, že tím mámin odchod do práce dostal zcela jiné grády. Ségřin příchod ze školy pochopitelně také.
Sledovali jsme, jak roste, a doufali, že jí to chovatelské obžerství nezůstane.
Nedávno jsem ji navštívila. Provedla mě novým domem a zmínila větší terária a humánní sekačku na pozemek.
Pořídí si lamy.

Obrázek uživatele Julie

Nezapomenuté

Úvodní poznámka: 

Věnováno Birute, která mi dotyčnou knihu doporučila. Nevím nakolik drabble funguje bez její znalosti (knihy, ne Birute), ale rozhodné doporučuji k přečtení (knihu, ale Birutiny drabble taky)!

Drabble: 

Střípky. Zlomky. Útržky.
Malé kousky životů.
Vůně, o které si byla jista, že ji nikdy předtím necítila (protože některé věci cítíte jen jednou za jeden život).
Kus kůže, který bolel, jako by na něm měla modřinu vždy, když vykvetly vistárie (protože některá zranění dokáží překonat čas i prostor).
Sněhová vločka, co prý je jedinečná.
Pamatovala si je. Byly známé. Zůstávaly.
Bezvýznamné drobečky.
Ohraničovaly velké kusy osudu. Uzlové body. Chvíle, kdy mohla změnit všechno (jakkoli nevěděla jak a musela zkoušet jednu špatnou volbu po druhé).
A pak tu byli lidé.
Teddy, Jimmy, Frieda, Pamela, Hugh...
Láska k nim byla stále stejná.

Obrázek uživatele Akumakirei

Bylo a je

Fandom: 
Drabble: 

Je mu pět; matka vytahuje jeho palec z úst a odmítavě vrtí hlavou, slyší - neví.

Je mu osm, zlověstně se šklebí na rozšlápnutého pavouka, co praskl jako nafouknutý balónek, opět přichází matka a cosi říká, slyší ne, ne a víc se ztrácí.

Je mu deset a svět hoří, rodinu svázali plameny, jeho klecí. Smích probodává bubínky; tentokrát si pamatuje, zní horce. Lepkavě.

Je mu patnáct a spokojeně pozoruje sluhovu práci: rozbouraný dům, zoufalství v nepřítelových očí, co chápe, že svět dnes hoří po Jeho, a znovu nalézá onen zakázaný, necitelný škleb. Teď je brněním a rád ho staví na odiv.

Závěrečná poznámka: 

(Stále vycházející) Příběh o chlapci, který zaprodal duši démonovi (onen sluha) výměnou za pomoc s pomstou rodinného neštěstí. Tak co třeba jednou takhle :)

Obrázek uživatele Birute

Smečka

Úvodní poznámka: 

Budoucí AU. Taková pohodička to asi nebude, ale potřebovala jsem si napsat něco optimistického.

Drabble: 

Sandor zaplatil za to, že hrubě podcenil devítiletého chlapce, kterého vychovávali divocí na Skagosu, a tudíž věděl, že když mu někdo vyrazí meč z ruky, ještě má zuby.
Sandorovo klení přitáhlo pozornost značné části Zimohradu a zdálo se, že místní pobavilo, když viděli, jak se snaží Rickona setřást.
Vlče mělo zatraceně silný chrup, jak dosvědčovaly rozesmáté ranky na Sandorově předloktí.
„Budu si s Rickonem muset promluvit,“ povzdechla si Sansa, když mu je čistila. „Takhle se pán ze Zimohradu nechová. Snad po tom kousnutí nezůstane jizva.“
„Už jsem na tom byl hůř,“ ujistil ji suše Sandor, ale ochotně se nechal opečovávat.

Išek, který byl napůl

Fandom: 
Drabble: 

Byl jeden Išek a ten byl jen napůl. Nebyl chytrý, ale jen chyt, nebyl šikovný, ale jen šik, a místo odvážný byl jen vážný.
Vymyslel si to sám a vydrželo mu to dlouho. Maminka mu často říkávala: "Jen ať ti to nezůstane, v dospělosti se ti to nebude líbit."
Ale Išek si pořád dělal, co chtěl. Nepsal krasopisně, ale jenom opisně, nebyl chlapec, ale jenom pec...

Když vyrostl, kluci se mu posmívali: "Išek je chyt! Išek je pec!"
Iškovi se to nelíbilo, a řekl si, že maminka měla pravdu.

Začal si říkat František, a byl chytrý, šikovný a odvážný chlapec.

Obrázek uživatele Šmelda

Mezi Skyllou a Charybdou

Fandom: 
Drabble: 

"Uč se. Jdi do hospody, kdy si naposledy viděl kamarády?" říká čert na mém rameni.
"Sklapni."
"Napíšeš to," snaží se mi pomoci anděl z druhého ramene.
"Tohle není krize třetího týdne, to je krize pátýho roku."
"Aspoň letos nebyla žádná kytka," přidá se druhý anděl. (Kolik andělů může tančit na jednom rameni?)
"Když mě se od rána drží tak blbej nápad. Nemůžu napsat Pána prstenů ve sto slovech. Jo, devět chlapů vrací šperk, ale to není z mý hlavy. Ale nedostanu to z ní!"
"Tak napiš o tom, jak se tamtoho námětu nemůžeš zbavit."
"A jdi do hospody," nařídí čert.

Stránky

-A A +A