Bylo nebylo,
v Království snů žila princezna. Krásná by byla, kdyby jí tvář nehyzdila rudá skvrna.
Její královští rodiče si zoufali.
Masti, lektvary, vonné obklady...
Nakonec povolali kouzelníka.
"Pohřběte ji spící!" pravil. "To ji uzdraví."
(Miloval ji, bloud.)
V den pohřbu krkavci kvíleli jak smyslů zbavení.
Ty jsi tady nová
krasavice snová
krví podlitá?
Větrem klopýtá.
Za pár let práchnivé kosti začaly odpovídat. Tichým, děsivým šepotem.
Když jsem byla malá,
ach, jak jsem se bála,
že sova pálená
je jen stesk bez jména.
Z nebe opadal lesk. Princezna vystoupila ven. Trhavým krokem se vydala k zámku, místo očí rudou skvrnu.