DMD č. 26. pro 26. 4. 2017. Téma: Překovat meče v pluhy

Obrázek uživatele Llyan

Nepůjde to po dobrém...

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zase

Drabble: 

Aang se pokusil s veliteli Dai Li domluvit. Fakt to zkoušel.
Samozřejmě popřeli, že kdy slyšeli o nějakém Rocovi (ačkoli jeho rodiče posílali nahoru jeden zoufalý dopis za druhým), a zabouchli mu před nosem.
Zjevně už zapomněli na Toph Beifongovou.
Zpacifikovala je několika málo okázalými pohyby a když se na ni vyřítila záložní jednotka, sebrala jim meče a přetavila je v pluhy, poznamenajíc, že by se jim možná měli věnovat spíš.
Hope měla tu čest být u toho a jen valila oči.

Najít Roca byla ta nejtěžší část celé operace. Nebyl s ostatními rekruty. Jako by se do země propadl...

Obrázek uživatele JednoDuše

Bez houslí

Fandom: 
Drabble: 

Od malička mě zajímalo, co to vlastně mezi tím mečem a pluhem je.
"Na takový blbosti vůbec nemáme čas!"
"Drž ty housle pořádně! Mečem na ně nehraješ! A nehrb se!"
Závěr z dětství zněl: jestli něco mezi mečem a pluhem je, housle to rozhodně nebudou.

Dospěl jsem.
Bez houslí.

Asi sem si přál platit.
"Takže dvě a jedno zavěšený, pane vrchní."
Vlastně je docela hezký pozvat někoho, koho vůbec neznáte.

"A dáte si ještě kávu? Upekla jsem ten štrúdl."
Cestou od rodičů domů mě napadlo, že jsem na housle dlouho nehrál.
Možná v té skříni ještě jsou.

Nedozvěděl jsem se...

Obrázek uživatele Owlicious

Stručná historie

Fandom: 
Drabble: 

Koutek země oddělený jen pro ně.
Bohatá pastva pro stáda a pole, která mohli obdělat.
Nomádi poznali pohodlí a dostatek.
Přivedla je sem nouze a láska.
Ale nebyl to domov.

Své místo ztratili, nové ještě nenašli.
Válečné vozy v patách a zrní padající z nebe.
Osvobození otroci táhnou přes žhnoucí písek a bouřící vody.
Pouští je vede plamen a oblak.
Cestu domů otevře meč.

Země zaslíbená a rozdělená, jejich.
Čas se usadit a znovu sít a sklízet.
Vyvolení vyhnanci však nedokáží odložit meče.
Pohromadě je drží zaslíbení a tradice.
Domov však není rájem, který čekali.
Ten může dát jen Hospodin.

Závěrečná poznámka: 

Jeden Izraelský národ a jeho oscilace mezi meči a pluhy.

Sny

Drabble: 

Ohnutý meč překovaný v pluh. To chci být. Zažít bytí dvěma věcmi, mít dvě identity a to ne díky falešné občance.
Já bych nechtěl být pluh. Teda mečopluh. Protože ten se zarývá do země. Je to ponižující.
Pořád je lepší se zarývat do země než do lidských těl. Podle mě by to byla změna k lepšímu.
Něco na tom bude. Jako důchod pro meče. Nepracuješ na poli válečném, ale na poli pěstitelském. Jen jde o to, jestli to není větší práce. Asi je. Jsem meč.
No já...

Přišel kovář. Vzal si jeden meč a překoval ho. Bohužel si je spletl.

Závěrečná poznámka: 

Snad jste pochopili, že překoval meč, který chtěl být meč. Ten druhý meč zůstal mečem.
Takový je život (ostrý jako břitva, spíš ale jako meč). Život je nespravedlivý. Život je zlý profesor IVT.

Obrázek uživatele Tora

Taková malá nenápadná špionáž...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Riga (toho času ve švédském držení), 1697

Drabble: 

Vojáci hledí zamračeně z věží rižské pevnosti. Pod hradbami chodí nějací lidé s podivnými přístroji. „Zavolejte velitele! Nemají tu co dělat. Ať rozhodne, co s nimi!“

„Nechte nás na pokoji!“ Švédští vojáci nerozumí, co jim Rusové říkají, ale vědí jedno. Velitel si nepřeje, aby někdo přeměřoval pevnostní opevnění, příkopy a přístav. Taková drzá očividná špionáž! „Pochytejte je, půjdou s námi!“

Než se strhne boj, prodere se dopředu impozantní muž.
„Ustupte! Jsme tu v míru! Jsem Petr Veliký, car vší Rusi.“

Druhý den je car i s doprovodem za asistence švédské posádky naloděn na loď. Musí odjet.
V Rize není vítán.

Závěrečná poznámka: 

Po bojích proti Osmanské říši, Krymskému chanátu a Tatarům obývajícím stepi při severním pobřeží Kaspického moře vyrazil car Petr Veliký na velkou cestu po Evropě. Poselstvo mělo šířit slávu Ruska a šířit zvěsti o carově velikosti. Vedlejším (i když spíše možná hlavním) důvodem byla špionáž, kterou provádělo poselstvo cestou, a dále získávání kvalifikovaných řemeslníků a učenců, kterých bylo v Rusku nedostatek.

Petr Veliký (opravdu byl veliký, měřil přes dva metry) plánoval jet anonymně s nimi. Anonymita mu však dlouho nevydržela. Už v Rize, kde byli členové výpravy málem zajati švédskou posádkou, se musel car prohlásit a jen díky tomu nebyla expedice vsazena do vězení pro špionáž.
Celkem trvala cesta poselstva dva roky. Získali řadu řemeslníků (např. vzdělanců, kteří projektovali Petrohrad), dovezli do Ruska evropské vynálezy (např. kolovrat) a díky francouzským inženýrům se v Rusku začaly stavět cesty a chodníky.
Sám car byl novými technologiemi nadšen. Naučil se rozebírat hodinové stroje. V pruském Královci absolvoval kurs dělostřelectva. V Nizozemsku se vyučil tesařem, v Anglii kormidelníkem a všude sbíral diplomy nebo výuční listy, které si po návratu hrdě vyvěsil v Kremlu.

Obrázek uživatele Teresa

Jak kováři přestali kovat meče

Drabble: 

Janek měl prořízlou pusu a nebál se používat to, co měl v hlavě. Vždy říkával, že slova jsou mocnější než zbraně. Jeho rodiče se křižovali, když se zapojoval se sousedy a známými do různých debat. Měli strach, že ho odvedou a už nikdy neuvidí. Měl spoustu nápadů, jak se dá žít lépe, v zemi, plného utiskování, bojů, nespravedlnosti. Jeho hlas nabyl u lidí na síle, až se jeho ozvěna roplynula o královy uši.
Měl smyčku kolem krku, stál na pranýři uprostřed náměstí. Král dal znamení. Jeho rozkaz ale nikdo neuposlechl.
Od toho dne nastal v zemi nový řád a mír.

Obrázek uživatele KattyV

Ještě netušil

Fandom: 
Drabble: 

Severus zkontroloval, zda Hermiona opravdu spí. Jednak se potřebovala vyspat, jednak… nemusela vědět všechno.
Poodhrnul peřinu, položil dlaň na její vzduté břicho a pod prsty ucítil pohyb… Jeho syn rozhodně nespí. Ucítí jeho magii?
Ano!
„Budeš nejsilnější ze všech, naučím tě ty nejmocnější útočné kletby,“ šeptal, rty přiložené k teplé kůži.
Do vlasů se mu zabořila hebká ruka a uslyšel ospalý hlas své ženy.
„Severusi, válka skončila před sedmi lety. Nemohl bys naše dítě naučit něco jiného? Třeba uvařit lektvar proti kašli?“
Neochotně souhlasil.
Ještě netušil, že bude mít dceru.
Ještě netušil, kolik radostných chvil s ní stráví v laboratoři.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Édesem

Úvodní poznámka: 

bohužel jsem právě zjistila, že píšu bez nároku na bod, jelikož jsem si špatně přečetla téma (myslela jsem, že zní jenom "Překovat meč"). Nemám čas nic přepisovat, takže prostě vkládám, co mám. Ach jo...

Drabble: 

Zabila se sama. Ale nikdo neví proč. Nikdo ji neviděl. Našli ji ráno. Zabila se sama. Byla to pravda, která pronikla hluboko do duše jako čepel meče.

Manžela našla polonaloženého v lihu.
„Přišla jsi za mnou! Édesem!“
„Odjedete z Vídně. Já s vámi neodejdu.“
Zavyl jako raněné zvíře. „Nemůžeš mě opustit!“
Bez odpovědi se otočila a sáhla po klice.
„Erzsébet taky chtěla.“
Zastavila se, jako by ji přikovali. Miklós byl s Alžbětou, když skočila...
„Ona se nezabila,“ zašeptala dost hlasitě na to, aby ji slyšel. Meč jí vyklouzl z rány, aby se zaryl hlouběji než předtím.
Srazil ji k zemi.

Závěrečná poznámka: 

Nemluvím maďarsky. Google je váš přítel.

Obrázek uživatele Šmelda

Kariéra

Fandom: 
Drabble: 

Stará žena na konci tisíciletí ve svém domě na Floridě během dlouhého telefonního hovoru přechází kolem vystavených fotografií svých manželů a plakátů svých filmů. Je ve velkém domě sama, s šestým manželem, rozvodovým právníkem, se rozešla před pětatřiceti lety.
Ukončí hovor, ale mobilní telefon pořád drží.
Jiná herečka, její vrstevnice, se proslavila tím, že skočila z písmene H v nápisu HOLLYWOODLAND. Ona se proslavila tím, že se svlékla.
Za mlada milovala techniku, i bez technického vzdělání vymyslela inovativní způsob navádění torpéd. Škoda že z toho nic nebylo.
Její mobil ještě připomíná cihlu. Netuší, jaký rozvoj komunikačních technologií přinese její vynález.

Závěrečná poznámka: 

Peg Entwistle byla herečka, která v roce 1932 spáchala sebevraždu skokem z písmene H v nápisu HOLLYWOODLAND, podle pověsti na ní doma čekal dopis, který ji zval na druhé kolo konkurzu.

Hlavní hrdinka drabblu, Hedy Lamarr, byla původem rakouská herečka, která je dnes nejznámější díky své odvážné milostné scéně v československo-rakouském filmu Extáze.
V Paříži, kam utekla od svého první manžela, se seznámila s agentem firmu MGM, odstěhovala se do Spojených států, kde pokračovala její herecká kariéra až do konce padesátých let.
Kromě hraní se zabývala vynalézáním, známý aviatik Howard Hughes jí svěřil svůj inženýrský tým, ona mu na oplátku vymyslela nový design křídel. Její hlavní objev ale je ale technologie FHSS Frequency hopping spread spectrum , které nerozumím, ale umožňuje přenos bezdrátového signálu způsobem, který zabraňuje jeho rušení metodami tehdejší době. Na vynálezu Hedy spolupracovala se svým známým, původní účel byl k navádění torpéd odolných proti rušičkám, americká armáda ale technologii převzala až během Kubánské krize, dnes se technologie používá k mírovým účelům, pro wifi vysílání a bluetooth přenosy.

Obrázek uživatele Keneu

Odkoukat od budoucích

Úvodní poznámka: 

Ale tak jo, tu představu, že v lesích mezi Brnem a Blanskem, v Lesnickém Slavíně, je taková malá obdoba Ryhopského lesa, mám ráda. A ačkoli to asi není pravda (a z mobilu se mi nedaří dohledat), přísahala bych, že tu máme i ty Veverky.

Drabble: 

Pravěká tlupa z Býčí skály opět vytáhla proti osadníkům ze Starých Hamrů. Jejich šance byly malé, ale hnal je strach z těch ostrých blýskavých věcí.
Po boji, tedy hlavně pokřikování, si Hamřané uvědomili, že jejich příliš vzdálení sousedi sídlí příliš blízko na to, aby mohli setrvávat v nenávisti.
Dary a obezřetným seznamováním se dosáhli porozumění a začali své starší přátele učit. Každý pomocník se hodí, zvlášť když se právě pouštěli do výroby ruchadla. Ano, i osadníci dokázali využít své pozice mytág a z památníku bratranců Veverkových odkoukat, jak na to.
Blýskavé věci v rukou pralidí zkrotly a začaly vyrábět jídlo.

Problémy se sebekontrolou

Fandom: 
Drabble: 

Drak s princem se pod rouškou tmy konečně dostali domů.
„Dej sem manžela.“ ozvalo se jim za zády.
„Je to svobodná bytost. Pojďme překovat meče v pluhy a vyřešit to dohodou.“
„Tohle je MŮJ manžel, ty přerostlá ještěrko!“ ukazovala Popelka vztekle prstíčkem. Takřečený se schovával za drakem a snažil se dojít neviditelnosti, ač mu k tomu scházely všechny atributy.
„No dovol! Začínám ztrácet trpělivost!“ vykřikl drak a z nozder mu vystoupal dým. Ozvaly se jeho staré problémy se sebekontrolou.
Popelka dál podupávala nožkou. „Naval ho sem!“
Drakovi se zatmělo před očima a sežehl Popelku…doslova na Popelku.
„Ups.“ procedil drak.

Obrázek uživatele Jeřabina

Probolet na dno

Úvodní poznámka: 

Skácel pro dnešek:
všechno se jednou probolí
na vlastní dno a zmizí strach
krásné jsou staré stodoly
prázdné po dávných úrodách

Drabble: 

Večer nezapálili oheň. Sergej ležel na studené zemi. Nespal – pozoroval své rodiče, ležící na vzdálenost sibiřské stepi. Nevyřčená slova posledních dní stékala do vodopádů.
„Na co myslíš?“ zašeptala Annelise.
„Na ně,“ pohodil hlavou. „Sbližuje je jenom válka.“ Zaváhal. „V normální době by se nikdy nevzali.“
Zamrkala jako kočka. „Jako my, myslíš?“
Sergej mlčel.
„Nikdo nemusíme nést břemena svých rodičů. Ani nemůžeme.“ Vzdychla. „Kadete, mezi námi je přece víc!“
Natáhla ruku.
„Kdybys… šel se mnou… mohli bychom to zkusit.“ Usmála se: „A třeba opravovat auta!“
Sergejova dlaň překryla její.
„To mohli. Teda, ta auta,“ zakoktal se. „A… a to druhé taky.“

Závěrečná poznámka: 

Následuje po Jako břízce bílé

Obrázek uživatele Karin Schecter

Meče z pluhů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zrovna takový téma dneska... no, řekněme, že to byla jen třešnička na dortu. Snad to není moc velká blbost.

Drabble: 

Většinu národů, které nebyly majetné, už vyhladili. Byly to snadné terče, jako když plácačkou zabijete mouchu. Neuměli se bránit.
Ty, které ještě na mapě zůstávaly byly nuceny improvizovat, aby měly alespoň minimální šanci na přežití. Zásoby jídla se tenčily, ale i tak všichni začali sundávat radlice z pluhů a tavit je, aby z nich mohli vyrobit meče. Dalšími zbraněmi musely být vidle a další zemědělské náčiní.
Začali cvičit k boji chlapce i dívky, muže i ženy. Každý se musel zapojit. Zemřou v boji nebo zimou a hlady. Byli připraveni riskovat obojí.
Pokaždé totiž nelze nastolit mír a musí přijít válka.

Obrázek uživatele Arenga

Mečouny a kaše s pluhy

Drabble: 

„Stlejdo! Takový nádhelný mečouny!“
Gusta se usmál. Neteř hlídal rád. „To jsou mečíky do jednohubek.“
„Plopícháváš houbičky? Ploč?“
„Jednohubky jsou malé obložené chlebíčky. Aby všechno drželo pohromadě, takhle se to připíchne.“ Demonstroval na kolečku rohlíku, šunce a rajčátku. „Chceš na večeři jednohubky?“
Zavrtěla hlavou. „Blambolovou kaši a žízeček.“

Když mu během večeře zazvonil telefon, šel si hovor raději vyřídit na balkon.
Po návratu nevěřil vlastním očím. V každém kousku rozkrájeného řízku byl zapíchnutý mečík, kaše uhlazená a zbrázděná mečíkem, který holčička držela v ruce.
„Koukni, jak pěkně jsem tu kaši zolala!“ ukázala radostně. „Udělala jsem jednohubky a kaši s pluhy!“

Obrázek uživatele Tenny

Na konci tvé cesty

Úvodní poznámka: 

Jedno takové vzpomínací.

Drabble: 

"A maminko, kdy bude mír?"
"Až budeme moci vzít naše meče a překovat je v pluhy," řekla Gilraen. Aragorn tehdy nevěděl, co je pluh. Dúnadané zem neorali, neustále v pohybu. Elfové se živili tím, co jim země sama dala.
Poprvé pluhy viděl, když byl na stráži v Kraji. Pozoroval malé lidičky, jak se lopotí v poli a radují se z plodů své práce.
Trvalo ještě mnoho let, než měl to, co oni. Rodinu. Klid. Možnost odložit zbraně a začít se starat o vlastní zem.
Pak poslal dopis do Kraje panu starostovi Křepelkovi, jestli by mu neposlal nějaké knihy o farmaření.

Závěrečná poznámka: 

Nevím tedy, jestli elfové orali nebo ne, ale nějak si je nedovedu představit, že to dělají.

Obrázek uživatele tif.eret

Po roce

Fandom: 
Drabble: 

„Podívejte se na něj. Docela krasavec, že? A jak mlsně kouká po slečnách.“ Obdivný pohled.
„Jo, ten nenechá žádnou sukni na pokoji. Ale je pravda, že moc práce mu to dobývání nedá. Hodně ženských mu samo nadbíhá.“ Pokývání hlavou.
„To se nedivím, vypadá fakt dobře. Asi stojí za hřích, jak se říká.“ Povzdech.

Uběhl rok.
„Pamatujete na toho krasavce, jak měl na každém prstu deset ženských? Tak konečně ho jedna dotáhla k oltáři.“
„Opravdu? Jak to dokázala?“
„Netuším. Ale kde je ten bývalý bojovník a dobyvatel teď? Nadobro pryč. Tak si ho omotala, že s ním může orat i vláčet.“

Železo

Fandom: 
Drabble: 

Psal se rok 2080 a na Zemi rapidně ubývaly zásoby železa. Deset miliard lidí bydlelo v železobetonových dvaceti až třicetipatrových mrakodrapech a bylo zapotřebí dalšího a dalšího železa. Náhradní materiály se příliš neosvědčily a brzy korodovaly. Jelikož vlaky jezdily na vzduchových polštářích, začaly se hromadně rozebírat staré koleje.
A pak nastala prekérní situace. Nebylo dost železa na výrobu zemědělských strojů. Za tímto účelem se sešla Rada světové organizace pro výrobu železa (Council of the World Organisation for Iron Production). Usnesení této rady znělo: Překovat meče v pluhy.
A tak ze všech muzeí zmizely všechny železné zbraně uchovávané tam od nepaměti.

Obrázek uživatele Bilkis

Z deště pod okap

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Do skonání - http://sosaci.net/node/27252

Nastává finále. Alespoň jeho část. Kéž jsou mi další témata milostiva!

Děkuju Eill a nev za konzultaci.

Drabble: 

Staré obětní kouzlo není uzpůsobené pro práci s nestabilní ohnivou magií. Je jako voják, kterého pošlete obdělávat pole. Nehodí se k tomu.
Karl horečně dokresluje poslední kruh. Hořící pastelku zahodí do trávy, prudce Česťu obejme. Strhne ho do vody. Horko vystřídá chlad zalézající do kostí, mají sotva půl hodiny.
Voda šeptá Karlovi do ucha. Nebo je to něco jiného?
Zatřese hlavou, vyhledá pohledem Česťu a rázně kývne. Česťa vydechne. Na okamžik strne, pak nechá vodu vniknout do nosu a úst. Pálí, protéká do plic, bodá.
Karl na nic nečeká, povolá si Česťovu duši. S ní vyjde z těla i magie.

Obrázek uživatele ReiNatus

Knihovníkova mise

Drabble: 

Královská kuchyně. Knihovník se ošívá, v hlavě kostrbaté věty, kterým se nechce přes ústa.
Kuchařka, tato vládkyně tajemných receptů a alchymických procedur, čeká.
Konečně knihovník začne.
"Já... vím, měli jsme neshody..."
"Nazval jste mě čarodějnicí!" zasyčí kuchařka.
"Omylem," vyhrkne knihovník. "Přišel jsem... zakopat válečnou sekeru."
V očích kuchařky se divoce zableskne. Tohle si vychutná. Slova odkapávají jako med:
"Vy starý, opelichaný, plesnivinou páchnoucí knihomole, nelžete?"
Knihovník poslušně zavrtí hlavou.
Vládkyně se vítězně usměje.
"Cha!"
A proto jí unikne knihovníkův kradmý pohled ke spíži. Koláče... sýry... legendární domácí marmelády.
Pokud se tato smírčí mise podaří, nepozná knihovník již nikdy více hlad.

Závěrečná poznámka: 

Snad je tam téma dostatečně.

Obrázek uživatele Rebelka

Balada o stroji strašlivém

Fandom: 
Drabble: 

Tu noc padla mlha. Chlapec, kterého není třeba pojmenovávat, neb za okamžik zemře, vzal svoji dívku na romantickou procházku po poli. A ano, sice měl postranní úmysly… ale stejně si nezasloužil to, co přišlo záhy.
V tom se s řevem přihnal obrovský kombajn, světla pronikavá jako oči šelmy. Přejel chlapce i dívku. A potom zařadil zpátečku a přejel je znovu. A znovu. A znovu.
„Jachachá!“ zvolal Voldemort za volantem a plácl si se Sauronem, který seděl vedle. „Víš, když předseda stanice poprvé přišel s těmi mírumilovnými kecy o překování mečů v pluhy, zuřil jsem… ale má to něco do sebe.“

Obrázek uživatele Effatha

Stanu se pluhem

Fandom: 
Drabble: 

Za prvé: Meč slouží k záhubě, pluh pomáhá živit lidstvo. Je užitečný!
Za druhé: Bez válek by nám bylo líp, bez jídla nikoli.
Za třetí (pravil jsem já): Meč smí být i vznešený. Meč smí být i vznešený, ale spíš je svobodný. Pluhem se otročí. Jste otroci.
Za čtvrté: Nejsme otroci, leda vlastního těla, že chceme jíst.
Za páté (pravil jsem já): Vždyť jen právě to jsem řekl.
Za šesté: Rozejděme se v dobrém, vždyť i tebe překují, k čemu meč v dnešní době?
Za sedmé (pravil jsem já): Sbohem tedy, stanu se pluhem. Dříve však, už nebude koho živit.

Mise v Evropě

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na příhody ze svého života, které vypráví Azirafal v zahradní restauraci po (Crowleyho) třetím pivu.

http://sosaci.net/node/15900
http://sosaci.net/node/15302
http://sosaci.net/node/9062

Drabble: 

Jednou jsem měl jsem probudit bandu chlápků, která spala pod jednou horou … vázala se na to taková nějaká místní pověst.
Přišel jsem, vzbudil strážného, ten začal troubit na poplach, otevřeli zbrojnici a zjistili, že je plná zemědělského náčiní: byly tam pluhy, rádla, ruchadla … V rohu jsem zahlédl dokonce i kombajn. No jo, povídá strážný, to bylo tehdá to nařízení, drátěný košile a helmy jsou taky v čudu, teď abychom zachraňovali českej národ v podvlíkačkách.
Ptám se, kde je velitel, jdu ho vzbudit, otevřel jedno oko a povídá, klídek, voni nás určitě Francie s Anglií nedaj, planej poplach, a spal dál.

Obrázek uživatele Lee

Kým jsi

Úvodní poznámka: 

Opět nebodík. Pardon, ale tak krásné téma...

Drabble: 

Čas všednosti. Čas překovat meče v radlice, hroty šípů v násadky per, vyměnit vládu za podřízenost, trůny za nepohodlné školní škamny. A přece se v nich něco změnilo. Všichni to vycítili.

„Víš,“ zakoktal se chlapec, který jí chtěl zřejmě složit poklonu, „ty jsi jiná než ostatní holky. Jsi hrdá… skoro jako královna.“ Trefa do černého. Co na to říct?
Po chvíli ticha se usmála, s nečekanou lehkostí odhodila tu rozumnou Zuzanu a řekla: „Protože jsem královna.“
Hoch na ni s nepochopením zazíral, a když ho míjela, nezmohl se na slovo. Věděla, co si o ní pomyslí. Potrhlá „královna“. Tak ať.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že je to ohrané, ale znovu ve mně včera ta věta (once a king or queen...) díky ef77 zarezonovala.

Obrázek uživatele Akumakirei

Měli bychom se nechat jít

Drabble: 

Pustila jsem je. Kočky a psy na ulici, rybičky do výlevky, ptáky z oken. Pustila.
A oni šli.
A už se nikdy nevrátili.

Po letech jsem se dívala do synovy tváře. Do vnukovy - hledala sebe a viděla Tebe.
Tuším. Všechny ty věci, cos do mě napíchal jako miniaturní jehly, nemizí.
Zmizel jen Thomas. Prázdná je rakev a plná zem pod troskami Dvojčat.

Mám nanicovaté oči, ale vidí tě, zestárlého a zasmušilého přede mnou. Co dnes ve mně hledáš? Nejsem moje sestra.
Chtěla bych tě vzít a pustit.
Aby ses už nikdy nevrátil.
Abys odešel, že Já chtěla.
Chtěla najít klid.

Závěrečná poznámka: 

Přistoupila jsem k tomu jako dramatu dvou a pokusu o přetavení zlých, minulých věcí. Kdo nezná: Oba zažili válku, při bombardování Drážďan Jí zemřela sestra, Jeho těhotná přítelkyně, což ho velmi poznamenalo. Po letech se náhodou sešli v NY; vzal si ji s tím, že nikdy nebudou mít děti. Slib porušila, proto odešel. Tehdy vypustila všechna zvířata. Po smrti syna Thomase, asi čtyřiceti letech, se vrátil... Ta kniha je skvělá, doporučuju (a není jen o nich).

Obrázek uživatele Faob

Když složité hovory

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez nároku na bod.

Drabble: 

"Řekni mu, že je špína chlap a zbabělec!"
"Tím asi nezačnu..."
"No promiň, opustit ženskou s malým děckem, to chceš omlouvat?!"
"Vždyť já ho nehájím!"
"Vzkaž mu, že už ho nechceme do smrti vidět!"
"Uvidím..."

"Myslíš si, že tu svoji taky občas nechci zabít?"
"Nevypadáte na to! Zuzka si nedá pokoj ani na veřejnosti!"
"Aspoň ti ostatní neklepou na rameno, jaks to vyhrál!"
"Ale představ si, že..."
"To já mám pořád!"
"Fakt?"
"I horší věci, kámo."
Přibarvoval? Trochu.

Vratil jsem se, pípla mu druhý den esemeska.
Vyhrál bitvu, nikoli válku.
Ale tomu klukovi, svému kmotřenci, o pět let prodloužil dětství.

Obrázek uživatele Zuzka

Sedlák a slečinka

Úvodní poznámka: 

haha, přesně na první zátah :)

Drabble: 

Zaskočil do panského domu jen na chvilku, doslova od pluhu, od zimní údržby. Přesně v tu chvíli myšlenky nazrály. Vracel se s cinkavou nadějí, srdce jásalo souhlasnou radou. Jednal hned.
Ona také. Meče a dýky, ohavná rána. Slunná vyhlídka na jaro zhořkla. O železo si ve vzteku nakopl palec. Srdce se zamklo do schránky z oceli.
Oči však viděly. Lítost a zmatení. Pochopil, kdo je tu vojevůdcem.
Své malé odpustil, se sněhem roztál. Doufal. Odvážil se až po žních.
Sluncem ujištěná radost pak odemkla i pro jeho budoucí paní. Na vlastní svatbě mu slíbila, že jim příští rok pomůže zapřahat.

Obrázek uživatele Profesor

Výtěžek vlastních rukou

Drabble: 

Na začátku 128. žalmu je prezentován otec jako pracující, který dílem svých rukou může podporovat fyzický blahobyt a poklid své rodiny: „Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře“.
--- Amoris laetitia, z čl. 23---

Živobytí v horských obcích bylo vždy tvrdé. Kamenitá půda nevydávala mnoho plodin, nerada se vzdávala nashromážděných minerálů. Kolonisté, kteří se svými povozy přijeli do brdských lesů, museli vzácné meče překovat do pluhů, sochorů a seker, aby vyrvali přírodě svá políčka.
Možná kvůli jejich námaze byla pole i po letech, kdy je nikdo neobdělával, v krajině stále znát. Poutníci postáli u jednoho z nich.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování (mezihra) zde.

Obrázek uživatele Scully

Pryč s klasiky

Úvodní poznámka: 

Kašlu na metafory, řekla múza a napsala mi v hlavě toto.

Drabble: 

V historii jeho země bylo mnoho malířských mistrů, Jeroen Bosch, Rubens, Rembrandt van Rijn, všechno klasikové, obdivovaní, zbožňovaní. Jen témata se měnila, bohové, obrazy biblických postav, rytíři s meči... ale to Vincentovi už nepřipadalo zajímavé. To podle něj nebyl ten život, který cítil, ten život, který chtěl zachycovat na papír, ten život, který mu byl blízký.
Nechtěl malovat pány ve španělských límcích, žádné noční hlídky ani pekelná zjevení. Dokonce ani idylická zobrazení venkova, byť to mu bylo blíž.
Ne, on chtěl překovat meče pánů v srpy a pluhy obyčejných lidí plahočících se na poli.
Protože to byl ten opravdový život.

Závěrečná poznámka: 

Vincenta velmi inspiroval francouzský malíř Jean-François Millet, kterého často kopíroval. Další inspirací mu byl krajan Jozef Israëls, který byl o generaci starší.

A ještě taková hnidopišská poznámka na závěr: Bosch se nečte [boš], ale [bos] :)

Obrázek uživatele ioannina

Křivolaká cestička k srdci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Arengu.

Drabble: 

Když chansonští zjistili, že je mistr Hjalmar podvedl a že celou dobu plánoval věci tak, aby na jejich hradě Mandala vznikla, byli tak roztrpčení, že jim nestačilo Mandalu jen zapečetit.
Začali ji nenávidět.
A byla to právě Elvíra Sánchez, ta, jež se Mandaly od začátku nejvíc bála, komu začalo být mladičké a hned už umlčené Mandaly líto. Chodívala si sednout na její obrubu, protahovala ruku mezi žebry magických pout, povídala si s ní, dokonce jí někdy broukala jako dítěti.
Mandala jí odpovídala tak, jak ve svém stavu mohla. Mlžnými obrazy.
A Elvíra zjistila, že se z nich dá úspěšně věštit.

Obrázek uživatele Simbacca

Mír místo mečů

Úvodní poznámka: 

#novej_kánon, kde Champbaccu nemohl zabít vymazaný Darth Caedus a on si tedy stihl pořídit čtyři levely Jedi artisana.

Drabble: 

Simbacca si chvíle, kdy pomáhal tátovi v jeho dílně, rychle oblíbil. Sice naprosto nechápal, podle jakého vzoru tam starší Wookiee kombinuje exotické dřevo nebo kov s lahvovým sklem, ale aspoň měli příležitost dohnat ta léta odloučení.
[„Napadlo tě někdy,“] nadhodil a vůbec ho neznervózňovalo, jak mu pár centimetrů od prstů krouží svářečka vedená slepcem a bývalým alkoholikem, [„že jednou přijde doba, kdy budeš moct všechny ty meče přestavět na zemědělský náčiní, protože zbraně už nikdo nebude potřebovat?“]
Champbacca si odfrkl.
[„Jo, to je v tomhle vesmíru hodně pravděpodobný,“] ucedil a další dvě hodiny se nad tou představou oba moc nasmáli.

Stránky

-A A +A