DMD č. 20. pro 20. 4. 2017. Téma: Krásné starosti

Obrázek uživatele Teresa

Možná se tak narodila?

Fandom: 
Drabble: 

Krásné starosti jsou, když si žena po padesátce kontroluje na tváři další novou vrásku na obličeji a shání sebedokonalejší krém, který neexistuje. Každá vráska má svoji historii zrození, skrývá svoji bolest i radost. Vrásky jsou taková mapa našich vzpomínek. Čím jsme starší, tím jich bude přibývat. A s tím se každý musí smířit a vypořádat po svém. Je úsměvné, když muž ženu chválí, jak je krásná, špitá ji do ucha, jak ji má rád i s těmi rytinkami na fasádě. Žena se na to konto zašklebí se slovy: „To tak!" Nemá se ráda natolik, jako ji má rád její muž...

Závěrečná poznámka: 

Hola hola, síly dochází.

Obrázek uživatele Eurydiké

Srpen - měsíc stoslůvky

Drabble: 

Ráno v šest běžím do trafiky pro Lidodemo. Že zemědělci sklidili v rekordním čase mě nezajímá; ale mezi Zasedáním ÚV a Přátelskou návštěvou z KLDR téma dnešní stoslůvky!
Píšem doma všichni. Kdo nemá vymyšleno, nejde na koupaliště.
Tátovi je hej, má na středisku psací stroj sám pro sebe. My píšeme rukou, a nakonec přepisujeme na dvou Consulech. To je rachot!
Večer dopis se stoslůvkama na poštu. Jednou, když jsme nestíhali, musela máma v osm až do Jindřišské, zapomněla, že je 21. srpna a dostala pecku vodním dělem! Ale doma si akorát vyždímala vlasy a řekla, že to jsou krásný starosti!

Obrázek uživatele mamut

Slunce a měsíc

Fandom: 
Drabble: 

Rozpíchané prsty bolí. Všude se povalují odstřižky látky a kousky nití. Šicí stroj vrčí celý den do noci. Ještě kousek zabrat a ještě jednou. Celé to musí padnout jako druhá kůže. Nakonec přijdou na řadu kamínky. Čtyři tisíce blýskavých stříbrných kamínků. Nažehlit jeden vedle druhého. Stříbrný pás lemuje spodní část košile a rukávy. Konečně hotovo.
...
"A na parket nastupuje pár číslo šedesát čtyři."
Ona jako slunce - třásně šatů celé posázené zlatými kamínky, on jako měsíc na noční obloze - černá košile se stříbrnými kameny.
Samba, paso doble, chacha, rumba a nakonec jive. Semifinále, finále.
"Maminko, jsme první!" hlásí mé sluchátko telefonu.

Obrázek uživatele Lejdynka

Dnes je ten den, kdy štěstím budeme spojeni

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trošku jsem si to asi ulehčila. Pardon.

Drabble: 

Vstává s východem slunce.
Hrneček mléka, kousek chleba, a už sedá k vyšívání.
Košile s kvítečky bílá jak labutí peří, a zrovna tak hebká.

Krajky se kadeří na límečku jako živé květy.
Nit se tiše ovíjí kolem popíchaných prstů.

Narychlo zhltnutá miska polévky. Jak já jen to spravím?

Den letí jak pták. Posléze sepne unaveně křídla. Stmívá se.

Ale až ji milý za ruku vezme, vroucnýma hnědýma očima se na ni usměje a závoj pozvedne, bude zase vše dobré.

Poklekne a modlí se za to.

A pak -

„Spíš, má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!"

Jaká radost!

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Já tohle téma asi optimisticky nezvládnu. Doufám, že to o mně něco nevypovídá! :)

Obrázek uživatele Bídák

Nová tradice

Drabble: 

Hostinec byl zavřený a Bídák si užíval svého večerního drinku. Se zavřenýma očima si vychutnával silnou vůni rašeliny z jeho nejoblíbenější whisky.

Pomalu, s ledovým klidem, odložil sklenku na stůl a pokynul rukou. Colleen před nej předstoupila a v rychlosti řekla všechny problémy s holkama. Na chvíli se zamyslel, než rozhodl. Colleen jen kývla a nechala ho, aby si dovychutnal zbytek nápoje.

Líbila se mu tahle nová tradice. Musel sice řešit problémy, ale byl ušetřen poslouchání nesmyslů, které by na něj holky jinak valily. Nakonec začínal být rád, že si Colleen rozhodla vydupat svoje postavení. Ušetřila mu tím mnoho starostí.

Obrázek uživatele Viktorka

Krev mé krve

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pardon, jestli už někoho opisuji, ale hrozně se mi to nabízelo.

Drabble: 

Hlava jí klesá. Nemůže spát. Živé sny se hromadí v koutcích očí, i když je pravidelně vymývá. Nemůže se zlobit.
Jí málo. Není kdy. Živí se očima. Tělo je výjimečně slušné a nebrblá.
Občas zapomíná dýchat. Tiší každý nádech, aby nepřeslechla dech druhého.
Přestává na ní záležet. Cítí to. S každým polibkem se uvnitř napíná a malé úlomky duše jí vylétají z úst.
Necítí bolest. Jen pláč jako by v ní vždy přetrhl nerv. Bolest druhého řeže o to víc, že není její.

Netušila, že by to mohlo být krásné.
Nevěděla, co to znamená pro někoho dýchat.
Dokud neměla dítě.

Závěrečná poznámka: 

Krásné starosti jsou - zdá se mi - jen jiné jméno pro dítě. :)

Růže uprostřed skal

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mimo soutěž. Parafráze známé pověsti.

Drabble: 

Král trpaslíků přecházel po paláci.
Už brzy sem přijde nevěsta. Všechno musí být připraveno, aby se jí tu líbilo.
Aby mu odpustila, zamilovala si ho, byla tu šťastná.
Samozřejmě, zahrada! Musí být ještě větší a krásnější. Taková, jakou nemá žádný jiný král.
Pod mocnými kouzly vyrostly překrásné růže. Vznikl kousek ráje na zemi uprostřed skal a kamenů.
Už zdálky přitahovala zahrada pozornost. Ať všichni závidí.
Když mu nakonec princeznu vyrvali a odvedli zpět domů, zklamaný Laurin rozhodl, že jeho růže už ničí oko nespatří. A zahradu navždy zaklel.
Ale při západu slunce kouzlo zeslábne. A nachové růže září na dálku.

Závěrečná poznámka: 

Masiv Rosengarten v Dolomitech je spojovaný s mytickou postavou trpasličího krále Laurina. Při západu slunce jsou skály jasně nachově zbarvené a říká se, že je vidět Laurinova růžová zahrada.
Vlastně jsem na tuhle pověst už kdysi napsala jeden nepříliš povedený střípek, ale teď se mi ji chtělo podat v klasické podobě.

Obrázek uživatele Nathanel

Dva jsou víc než jeden

Fandom: 
Drabble: 

Joachim byl zmatený, nesoustředěný. Pociťoval podivný neklid.
Po náletu vždy hledal mezi přeživšími její tvář.
Díval se na ni, když o tom nevěděla. Na čele jí vyskočila roztomilá vráska, zatímco soustředěně hleděla do zaměřovače pušky.
Když ho uprostřed noci sevřela úzkostná předtucha, uměla ho utišit tichým zpěvem. Za chladných nocí se u něj sama schoulila a bylo to tak samozřejmé. Její dráždivá vůně ho pak pronásledovala ve snech.
Ty vzácné chvíle, kdy se spolu mohli smát, představovaly jediné šťastné okamžiky v jeho vzpomínkách.
Cítil se silný a slabý zároveň.
Věděl, že tu pro ni chce být už napořád.
Pro Elis…

Obrázek uživatele Iantouch

Co žrát

Fandom: 
Drabble: 

„Máš tam někde metr?“ táži se.
„Je v šuplíku,“ odpovídá nevzrušeně Elrond.
„Tak krk a lýtko 36. Ještě potřebuju nabrat pět čísel přes biceps,“ uvažuju nahlas a zahlížím k hrazdě mezi futry. „A zejtra musim jít běhat, potřebuju shodit ten pupek.“
„Dyť nemáš pupek,“ oponuje Elrond.
„Dokud nejsou vidět svaly, tak je to pupek,“ nesouhlasím a hledím do webu o fitness. „K nárůstu svalový hmoty je třeba aspoň 200 gramů proteinu denně. Potřebuju vymyslet, co žrát.“
„Bych chtěl mít tvoje starosti.“
Ještě před pár lety jsem řešil, co žrát, když mam v kapse 12 korun a exekuci na účtu.
„Viď?“

Obrázek uživatele tif.eret

Krása

Fandom: 
Drabble: 

Když jsme se poprvé setkali, tvá krása mě ohromila. Pohled na tebe dovedl potěšit jako nic jiného. Ladná chůze, vznešené držení těla, dokonalá tvář. Dojem, jaký to vyvolalo, se nedá s ničím srovnat.
Vím, že i jiní tě obdivovali, ale bránit jim a mít tě jen pro sebe bylo mé povaze vzdálené. Stačilo mi vědomí, že existuješ a já se mohu na tebe dívat.
Dnes je vše jinak. Patříš jen mně, i když na to z mé strany nebylo vynaloženo žádné úsilí. Ale stalo se. Mou jedinou starostí teď je, aby se tvá krása, i když jsi po smrti, nerozplynula.

Obrázek uživatele ef77

Nejlepší prázdniny

Drabble: 

Na pláži zachránili balík, který mluvil.
Nalezli v něm papouška a zpívající pavoučici, nové přátele. Zavedli je do utajené země.
Málem se utopili v peřejích, když jim uhlíky z hnízd fénixů propálily člun.
Cvičili jízdu jednorožců, ohnokačeří balony, řídili armádu zdivočelých lasiček, a to všechno za spolupráce čaroděje, který neustále ztrácel brýle a hlavu.
Unikli smečce vlkodlaků, když všude kolem ječely mandragory.
Skončili v tlamě obří mořské příšery, ze které se vyklubal báječný kuchař.
Skamarádili se s dračicí i s mořskými pannami.
Bojovali v existenční bitvě s bazilišky.
Bylo to krásné a taky trochu děsivé.
Byly to absolutně nejlepší prázdniny.

Drakova dilemata

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

pokračujem v dračí sérii...

Drabble: 

Drak pořád nevěděl. Líbil se mu bílý oblek, ale černá zeštíhluje. Levá hlava chtěla motýlka, pravá kravatu a prostřední rozhalenku. Ačkoliv tajně snila o závoji. Je lepší přiznávat křídla, nebo se bude nastávající bát, že mu z obřadu uletí? A pak ta hostina. Nebude příbuzenstvo zklamané, že se na rožni neobjeví princezna? Povolují vůbec pohádkové zákony mezidruhové stejnopohlavní manželství? Máme tu žabáka s princeznou, krásku a zvíře, žádný pořádný precedens. Co spolu sakra měli Tom a Jerry? Křemílek s Vochomůrkou? Pat a Mat? Nikdy nic oficiálního. Není hostina ve sluji moc hipsterská? Drak se začal potit. A pak se vzbudil.

Obrázek uživatele Wolviecat

Rodičovský instinkt

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Ona

Drabble: 

Na tohle ji výcvik nepřipravil.
Dokázala přistát s lodí i poslepu, přežít ve vesmíru a zabíjet holýma rukama.
Neměla tušení, co si počít s tím mrňavým, neohrabaným tvorem, který prvních pár měsíců svého života provřískal.
Ne, že by svoje mládě neměla ráda. Jen ji někdy budil sen, že někdo přišel a odvedl ho.
Ona v tomhle věku už dokázala utíkat. Tohle stvoření se teprve naučilo chodit.

Sáhla pod polštář. Byla to jen malá dýka, ale měla by stačit.
Po pár pokusech se mláděti podařilo sevřít prsty kolem jílce a odtlapkat do kuchyně.
Usmála se. Teď už snad nemusela mít starost.

Závěrečná poznámka: 

Bohužel se mi do limitu už nevešel ten nevěřící jekot, který se z té kuchyně potom ozval...

Obrázek uživatele Simbacca

Taktické trable

Úvodní poznámka: 

#novej_kánon

Drabble: 

[„Tohle nemůžeme přežít,“] sýčkoval kapitán Simbacca při pohledu na taktický hologram a po předchozích šesti hodinách vypadal poněkud unaveně.
„A co přesunout tvého tátu do sektoru bé čtyři?“ navrhl Max, zvýraznil inkriminovanou část mapy a vysloužil si Simbaccovo odfrknutí.
[„Tam ho utlučou během pěti minut.“]
„Tak mu jako podporu pošleme Sedmičku a Žabáka.“
[„Ty potřebuju v kuchyni, nikdo jinej tu čtyři ruce nemá...“]
Zavládlo bezradné ticho.
„A nezbyla nám ještě trocha toho uspávacího plynu?“ mňoukla náhle Shavari, ale kupodivu pro svůj návrh nesehnala velkou podporu a museli přemýšlet dál.
Ono použít ho na svatbě vlastního kapitána se přece jen nehodilo.

Obrázek uživatele vatoz

Jak zabalit dárek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Můžete tipovat, v jakém pořadí jsou rady.

Drabble: 

Prasátko postupně žádalo o radu, v jaké nádobě dát Púovi med k narozeninám.

-„Jest evidentní, že nádoba samotná není důležitá, důležitý je obsah.“
-„Není to jedno, nádoba stejně praskne a rozbije se.“
-„Pú ho sní z té i té. Důležité je nemít úzké hrdlo.“
-„Med není zdravý na zuby, přidej mu k tomu i zubní kartáček.“
-„To je hezký nápad, snad ta baňatá, ale možná že ta šišatá.“

To už bylo na jedno malé hloupé Prasátko moc. Vyrazilo k Púovi.
Ten ho ani nepustil ke slovu, rozzářily se mu oči, vzal obě nádoby a přidal k medům od ostatních zviřátek.

Závěrečná poznámka: 

Jsou to sova, Ijáček, králíček, klokanice, Kryštůfek.

Obrázek uživatele Kumiko

Bezedná jáma naší žádostivosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ano, je to prvoplánové...

Drabble: 

Přišel za ní zničený, ruce zatnuté v pěst.
"Chápeš to?! Takový RNG! Má posledních 5 životů a Mind Vision mu dá Rena! Jako really? A samozřejmě mi shipne Confesorku... Typický!"
Nerozuměla třičtvrtině z toho, co řekl, ale vyslechla, polaskala, povzbudila.

"Mamí! Já prostě nevim, co mám dělat... Zejtra je ve škole focení a já bych si chtěla vzít ty nový modrý šaty, ale k nim musím mít ty černý sandále, ale k těm se zas nehodí to červené bolérko, které si mám vzít..."
Usmála se, otevřela skříň, poradila.

A vzpomínala na to, jak řešila, že se nedá sehnat toaletní papír.

Mikulášská nadílka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět Marie Terezie. Původní nápad vlastně nebyl moc veselý, protože rodinné vztahy měly ve skutečnosti k idyle často hodně daleko. Ale nějak se mi chtělo napsat radši něco milého, a tak vzniklo tohle.

Drabble: 

I panovnice je stále jen žena a matka. Zvláště když je obdařena tolika dětmi.
Vláda, zahraniční politika ani války nemohou zatlačit do pozadí rodinu. Děti je potřeba dobře vychovat. Je s nimi mnoho starostí a bohužel i útrap: zlá nemoc řádí i v nejvznešenějších rodinách.
Ale jsou také jiné starosti.
Nastává den svatého Mikuláše, je potřeba nachystat nadílku pro nejmladší děti. Potěšit i napomenout.
Nadělování se ujme velká dcera. Tonička a Maxík se radují z dárků, ale nešťastnému Ferdíkovi ukazuje sestra metlu na zlobivé děti. Za zády už ale schovává košík s dobrotami.
Rodiče tomu přihlížejí a láskyplně se usmívají.

Závěrečná poznámka: 

Tento výjev víceméně odpovídá obrazu, který se připisuje samotné nadělující - arcivévodkyni Marii Kristýně, ale možná ho namalovala její švagrová Isabella z Parmy. Nadílku dostávají tři nejmladší děti - Marie Antoinetta, Ferdinand Karel (později vévoda modenský) a Maxmilián František (později kolínský arcibiskup).

Obavy a důvěra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zdravou stravu - http://sosaci.net/node/26384

Drabble: 

„Jsou tam už strašně dlouho,“ ozvala se ustaraně Hermiona, která konečně opustila knihovnu a přidala se k ostatním v salónku. „Co když se jim něco stalo?“
„Třeba se pozabíjeli mezi sebou…“ ušklíbl se Kingsley.
„To není vtipné,“ zamračila se na něj Tonksová. „Víš, jak šílená byla Bellatrix. Trezor je určitě plný smrtelně nebezpečných překvapení.“
„Přesně,“ přikývla i Minerva. „Měli jsme tam jít všichni.“
„Je opravdu dojemné a krásné, jak si o ně děláte starosti,“ bavil se dál Kingsley. „Měli byste jim ale taky trochu věřit. Vsadil bych se, že pohár mají dávno v kapse a teď někde zapíjejí svůj úspěch…“

Obrázek uživatele KattyV

Kam s ní?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Megan je jedenáct a blíží se její nástup do Bradavic. V jaké koleji asi stráví příštích sedm let?

Drabble: 

„Skončí v Nebelvíru,“ usoudí Hermiona. „Je jediná, kdo se ti dokáže postavit, když zuříš.“
„Kromě tebe.“
„Taky jsem Nebelvírka.“
„Bude Zmijozelka! Je naprosto celá po mně. Navíc jsi teď hlavou zmijozelské koleje! Dohlédneš na ni.“
„To by ji JISTĚ potěšilo.“
Severus pohlédne na Moudrý klobouk.
„Tvůj názor?“
Klobouk se nenamáhá odpovědět.
„Nepokusíš se ho ovlivnit, že ne?“ ujišťuje se Hermiona. Ví sice, že klobouk rozhoduje sám, s občasným přihlédnutím na přání dětí, ovšem Severuse to nemusí zastavit. „Na Havraspáru se shodneme, co říkáš?“ navrhne nakonec smířlivě.
Severus nerozhodně přikývne.
Za dveřmi poslouchá nohatá postavička. Tak to tedy prrr, pomyslí si.

Závěrečná poznámka: 

Budoucnost našich dětí jsou krásné starosti. Ne vždycky ji dokážeme naplánovat tak, jak si představujeme. Děti mají svou hlavu.
Jak to dopadne? Já vím, vy si počkejte.

Obrázek uživatele cptdrake

Blacklist

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

!!! Nesoutěžní drabble, bez nároku na bod !!!

Drabble: 

Ráno rozespale mžourám na zeď za klavírem, ze které na mě z fotografií zírá několik desítek mladíků. Vypadá to jako přehlídka nejhledanějších zločinců z centrály Interpolu.

"Co to je?"

"Blacklist," odvětí Sára, "všichni kluci, kteří mi kdy ublížili. A seznam jmen, jejichž nositelé jsou dle Choleina, mého a Lauřina výzkumu idioti."

Přistrčí ke mně list, který délkou hravě strčí do kapsy kdejakou účtenku EET.

"A jakou metodou bude výzkum pokračovat, kolegyně?" zeptám se věcně Sáry, novopečené odbornice na vztahy.

"Pokus - omyl."

"Tak ještě že máme tolik zdí," zamumlám vděčně. Mojí jedinou starostí je, kam dáme všechny ty obrazy po prababičce.

Obrázek uživatele ioannina

Touha a naděje

Fandom: 
Drabble: 

Na myšlenku uzdravit Písečnou mandalu zevnitř přišel Hjalmar už jako vcelku mladý. Toulával se tehdy v Mezisvětí celé hodiny, sestavoval si sám pro sebe něco jako periodos – a podařilo se mu přijít k Písečné mandale, když měla zrovna nehybné období.
Úplně ho uchvátila. Její kamenné květy a dokonale vykroužené arabesky jako by se z našeho světa propadávaly skrz jednotlivé elementární kruhy a v tom pádu náhle zamrzly, každý jinak vysoko. Hjalmar je obcházel, hladil špičkami prstů a tiše přitom šeptal, že pomůže, že se postará...
Kdyby věděl, jakou cenu zaplatí, možná by byl raději utekl.
Ale možná ani tak ne.

Obrázek uživatele Rebelka

Oni se neutopí

Úvodní poznámka: 

Kdyby se někdo chtěl zaposlouchat ke čtení: https://www.youtube.com/watch?v=C96FWo3TMkk
Když ona je hrozně opomíjená postava, tak jsem potřebovala napsat aspoň jedno drabble, které je na ni hodné :).

Drabble: 

Než ji dohonilo vyčerpání z namáhavého dne, Titty nezavřela pusu. Usnula v půlce nedokončené věty o objevování neznámých kontinentů.
Zuzana se pro sebe usmála a tiše vyklouzla ze stanu. Teď ještě nakouknout ke klukům, přikrýt Rogera, který zase napůl vylezl ze spacáku, vytáhnout spícímu Johnovi mapu z rukou, zkontrolovat oheň a připravit si v hlavě jídelníček na další den.
Posadila se doprostřed tábořiště a slastně natáhla nohy před sebe. Hvězdy nad její hlavou hořely jasným světlem.
Byl to dlouhý den, ale byl moc fajn. Radši se utopit, než být ňouma, ale oni se neutopí.
O to už se Zuzana postará.

Obrázek uživatele angie77

Starosti různého druhu

Fandom: 
Drabble: 

„Chová se jako divoška! Dělá nám jen ostudu. Řekni jí něco, otče!“ dožadovala se jedna.
„Nebudu se oblékat do těch směšných šatů! Nedá se v nich hýbat,“ protestovala zamračeně druhá.
„Měla by ses konečně začít chovat jako dáma,“ reagovala Sansa a upravila si sukni.
„Nechci být dáma. Jsem vodní tanečník!“ dupla Arya vztekle nohou.

Ned si povzdechl a pomyslel si, že nebylo nejrozumnější volbou vzít do Králova přístaviště obě své tolik rozdílné dcery.

Když však později čelil Cersei… když ho podvedl Petyr Baelish… když trávil nekonečné dny v temné kobce… uvědomil si, jak krásné a jednoduché starosti musel dříve řešit.

Obrázek uživatele Jeřabina

Panychida

Úvodní poznámka: 

Jednu Achmatovovou pro Annu:
Cesta, kudy odvezli mi syna
cesta, kde tak často dohasíná
i poslední jiskra naděje.
Cesta dlouhá jako panychida,
cesta, kterou sibiřská zem hlídá
křišťálovým tichem závěje.

Drabble: 

Od Sergejova návratu se Anna snažila, seč mohla. Láska je ale dovednost – když ji neprocvičuješ, odvykneš si.
Jestli v ní někdy byla dobrá matka ze slabikářů, umřela v krvi. Nechala za sebou nemocnou dívku z Paříže, pozorující svět za špinavým sklem. A sibiřskou stopařku – kterou její syn nepotřeboval.

Ted ji však mladík s jejíma očima – Bože, kdy tak vyrostl? – omýval proudem zoufalých vysvětlení a pohledem z oceli ji pozorovala cizí dívka.
Poprvé po letech pohlédla Anna na svého syna.
„Vyrazíme popozítří. Aljoša jim půjčí šaty. A deky,“ rozhodla.
Dívka otevřela ústa.
Anna ji utnula: „Potřebujete stopaře. A já jsem nejlepší.“

Závěrečná poznámka: 

Ne že by to většina z vás už neuhádla :)
Navazuje na Stín

Obrázek uživatele strigga

Týnin tatínek

Fandom: 
Drabble: 

Je jí sedm a s obrovským soustředěním píše domácí úkol. Dává si záležet, chce být ve škole co nejlepší.
"Týno?" ozve se za zády a ona leknutím přetáhne.
"Tati!"
"Strejda Richard má lístky do akvaparku."
Táta se usmívá. Týna si skousne spodní ret.
"Nemám hotový úkol..."
Táta spiklenecky mrkne. "Na to budeš mít čas potom."
Týně trvá jen pár vteřin, než pochopí a s radostným zavýsknutím se vyřítí z pokoje, aby si sbalila věci.

Teprve v šestnácti, až bude zkoprnělá stát uprostřed laboratoře a s hrůzou sledovat tikající přístroje, pochopí, že všechen ten čas, který dostávala navíc, nebyl vůbec její.

Závěrečná poznámka: 

Souvisí s tímhle, teda přinejmenším obsahuje stejné postavy. K téhle konkrétní už jsem se vracet ani nechtěla, ale ona si dupla :)
Snad mi strachování se o domácí úkol v kontrastu s tím, co přišlo později, jako krásná starost projde :)

Obrázek uživatele Tenny

Co se děje ve Vídni k večeru

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní!

Toto sím není oficiální pokračování, nýbrž fanfikce na tento fandom! Tak doufám, že proti tomu autorka nic nemá a že to není příliš OOC....

A je to... 18+? Asi? Tedy, nic dospěláckého se tam neděje, ale rozhodně je to naznačováno. :D

Drabble: 

Mohl to být perfektní okamžik, ale Wilhelm měl hlavou plnou starostí. Leželi všichni tři na posteli, z jedné strany k němu byl přitulený Alexander, z druhé Aneta, která tiše podřimovala.
"Spi už, je pozdě," zamlumlal Alexandr ospale. "Cítím tě, jak přemýšlíš."
Ale Wilhemova mysl se zaobírala tímto problémem a nechtěla ho pustit.
"Měli bychom koupit větší postel. Tohle už začíná být nepraktické," zašeptal. "Jenže kde takovou postel sehnat, aby se lidé netvářili podezřívavě?"
To vzbudilo i Anetu. "Ty máš ale starosti," zasmála se. "Asi jsme tě předtím málo unavili."
"Navrhuji to napravit," souhlasil Alexandr, který byl náhle mnohem víc čilý.

Závěrečná poznámka: 

Do tónu originálu se tohle asi nehodí, ale je to fanfikce, takže proč ne. :D

Obrázek uživatele Witch

Nezvyklé plánování

Úvodní poznámka: 

Malé nostalgické okénko do světa mojí HP tetralogie, odehrávající se na téměř úplném konci Poslední naděje...

Drabble: 

„Zpočátku bude spát s námi, ale pokoj připravíme předem. Jižní křídlo je teplejší...“

„Tohle sídlo má několik staletí, drahá, takže nějaké zateplení...“

„Přinejhorším ho vytopíme kouzly. Výmalbu zelenou. Postýlka je ve víceméně slušném stavu...“

„Je to rodinné dědictví! “

„Samozřejmě, chápu. Pak hračky...“

„Ty nebudou potřeba.“

„Zmijozelský přístup už od kolíbky?“

„Tak jsem to nemyslel... Určitě jich dostane tunu od tvých přátel.“

„Našich přátel, lásko. Dál... Nové závěsy a taky...“

Pak se ozval ten zvuk. Žádné cynické uchechtnutí, ale upřímný smích.

Angela zvedla šokovaně hlavu.

„Neboj, nezbláznil jsem se,“ ujistil ji Draco. „Jenom... Je hrozně fajn řešit s tebou takové starosti.“

Závěrečná poznámka: 

Nějak jsem si nemohla pomoct... Omlouvám se všem, kdo nečetli a jsou nejspíše poněkud zmateni. ^_^´

Obrázek uživatele Lee

Čaj o páté

Fandom: 
Drabble: 

Gentleman na zemi mu dělal starosti. Ale těšilo ho to. Měl ho svým způsobem docela rád. Pokynul rukou a gorily ležícího muže zvedly.
"Omluvte, prosím, jejich hrubost, ale potřebujeme vaši odpověď," pronesl laskavě.
Muž ztěžka nadzvedl hlavu a usmál se.
"Nezlobte se, skutečně mě to mrzí, ale nemůžu vám pomoct," snažil se vyslovovat, ale chroptěl.
"Nechceme po vás nic víc než odpověď, to mi snad nemůžete mít za zlé," pokračoval v mírném tónu.
"Je mi nesmírně líto, ale... nic nevím."
"Odpusťte mi, ale já vám to tak docela nevěřím," pokynul gorilám, které srazily muže zpět na zem.
Zbytečně. Nic nevěděl.

Závěrečná poznámka: 

Psáno podle snu. Chtěla jsem zachytit ten zvláštní, až nestvůrný pocit sympatií, jaký může oběť cítit ke svému trýzniteli. (Nevím, zda se mi to povedlo, chm.)

Obrázek uživatele Zuzka

O budoucnost

Drabble: 

"Rozhodně doporučuji Bath," uzavřel Shepherd tirádu.
"Společnost tam patrně nebude tak různorodá. Ale i v Londýně bych těžko hledal tváře oku lahodícího vzhledu," odvětil sir Walter, uhlazuje si vlasy.
"Ale papá! Hlavně vybrat pěkné místo. Nejnovější nábytek. Závěsy, které oslní. A koberce. Určitě koberce," Elizabeth už se viděla. Paní domu ve městě.
"Budete centrem pozornosti, nepochybně," mazala paní Clayová medy.
Stále opakovali totéž. Staré sídlo kolem nich se rozplývalo ve vzdušné zámky.
"Vaše starosti na mou hlavu," zoufala si Anne. "Krása, elegance, třpyt. Nechte mi vykořenění a bolest vzpomínek. Co ještě může mi být krásným, než jméno, které shledáváte nepodstatným?"

Obrázek uživatele galahad

Pestún

Fandom: 
Drabble: 

Malá Táňa chvíľu obzerala svoje nové módne dielo. Potom sa rozhodla zelenú sukničku vymeniť za ružovú. Robot apaticky nastavil ruky, aby ho mohla prezliecť.
„Modráčik,“ oslovila robota.
„Áno, slečna?“
„Máš ma rád?“
Modráčik nevedel, ale mal príkaz.
„Musím vás mať, slečna.“
„Ocko sa so mnou nechce hrávať. Vraví, že som otrava.“
Robot si výrok zaznamenal.
„Ty si to tiež myslíš?“
„Nemyslím si to, slečna.“
„Rád sa so mnou hráš?“
Modráčikovi plnenie príkazov ľudí, pokiaľ to boli nekonfliktné príkazy, plnilo ukazovateľ slastného pocitu. Podľa programu, čím vyššie číslo, tým lepšie.
„Veľmi rád, slečna.“
Táňa naklonila hlavu a po chvíli robota objala.

Závěrečná poznámka: 

Modráčik sa vyskytol aj tu.

Stránky

-A A +A