„Zpočátku bude spát s námi, ale pokoj připravíme předem. Jižní křídlo je teplejší...“
„Tohle sídlo má několik staletí, drahá, takže nějaké zateplení...“
„Přinejhorším ho vytopíme kouzly. Výmalbu zelenou. Postýlka je ve víceméně slušném stavu...“
„Je to rodinné dědictví! “
„Samozřejmě, chápu. Pak hračky...“
„Ty nebudou potřeba.“
„Zmijozelský přístup už od kolíbky?“
„Tak jsem to nemyslel... Určitě jich dostane tunu od tvých přátel.“
„Našich přátel, lásko. Dál... Nové závěsy a taky...“
Pak se ozval ten zvuk. Žádné cynické uchechtnutí, ale upřímný smích.
Angela zvedla šokovaně hlavu.
„Neboj, nezbláznil jsem se,“ ujistil ji Draco. „Jenom... Je hrozně fajn řešit s tebou takové starosti.“