Už při prvním pohledu, do těch očí hnědých, věděl jsem, že utonu, že by stály za hřích. Obě, no jako z čokolády, i když hořké příliš, neměly mne očka rády, chlapče, tak to vidíš. Koukat do nich, to je zrada, na to si dej pozor, vždyť můžeš vidět jenom záda, ale je to jen můj názor.
Očka se sic chvíli smály, potom jak když utne, co na tom, že „trošku lhaly“, no, není to smutné? Prý jen krásné starosti, a prý to bude v pohodě, jen náhodné známosti, na přátelské dohodě. Nemůžu se hýbat z místa, jsem však hloupý optimista.