Červený trpaslík

Střely z bazukoidu páraly vybavení Kosmiku na padrť.
„Co do tý plechový hlavy zase vjelo?“ kvílel Kocour schovaný za dveřmi na záchod. „Udělal mi díru do obleku. Ohořelá rozhodně není barva sezóny!“
„Neskuhrej pořád, kocoure, aspoň jsi celej. To se se o mně říct nedá,“ odpověděl mu Lister a ukázal si na čerstvě ohořelou holou hlavu. Mezitím dozněla palba, jak střelec začal přebíjet.
„Nejde mi to do hlavy, negátor jsme mu přece vyměnili. Já věděl, že nemáme brát náhradní od toho replikanta, určitě tam nechal virus nebo něco."
„Humr a hnědý kečup?!“ zařval Kryton a znovu začal střílet po kabině.

„Ještě jedna věc,“ řekl kapitán na závěr porady, „tepelný štít je ve špatném stavu. Bude třeba ho opravit. Kdo si to vezme na starost?“
Mezi důstojníky se rozhostilo velké ticho doprovázené rozpačitým rozhlížením, ale žádný dobrovolník se nepřihlásil.
„No dobře, někoho pověřím sám,“ rozhodl kapitán. „Ale teď už přetahujeme, takže pro dnešek porada končí.“
Všichni se začali rozcházet a kapitán svižně vyrazil do své kajuty, protože za pět minut začínal ženský box nahoře bez. Opravou tepelného štítu může pověřit prvního, kdo ho naštve…
Na chodbě 143 však uklouzl po nudli a padl na zadek přímo do kaluže slepičí polévky.
„Rimmere!!!“

Arnold Rimmer ležel na palandě, emoce kolísaly mezi znechucením a sebelítostí. Na pár vteřin byl živý…

Musí to jít!

Málem zavařil mozek. A pak nápad. Jeho problémy mohl vyřešit fotostroj času. Krytonovi jistě nějaká ta podivná břečka ve fotokomoře zbyla.

Vloupal se tam, když všichni spali. Svítil si baterkou, hledal správný materiál.

Vybitá!

Vložil snímek do roztoku. Neviděl, co na něm je, když ho vkládal do přístroje. Vstoupil do děje.

Banda mužů u večeře. Nejedli. Čekali. Nedošlo mu, komu narušil banket.

„Tak pánové, nehlašte se všichni!" Myslel, že salutují jemu.

„Donrvetr, je tu špión! Zastřelit!"

Kníratý pán se netvářil přátelsky.

Na Červeném trpaslíku probíhalo nudné odpoledne. Rimmer si četl, Kryton umýval nádobí a Kocour se ládoval rybou, když se zevnitř lodi ozvalo hrůzostrašné skřípání.

Kryton leknutím upustil talíř a Kocourovi málem zaskočilo.

"Co to je?" vykřikl Rimmer.

"Možná je to únavou materiálu," hádal Kryton. "Vzpomeňte si, jak je tahle loď stará!"

"Rozpadá se loď?!" vyděsil se Kocour. "To se mi zmuchlají obleky!"

Než ale panika stihla zajít moc daleko, hluk ustal.

"O čem se tu bavíte?" zeptal se Lister, který vešel do místnosti.

"Ty sis nevšiml toho skřípání?"

"Skřípání?" podivil se Lister. "Přes hraní na kytaru jsem to asi neslyšel."

"Viděl jsi to?" otázal se Rimmer vstupujíc do kajuty.
"Co?" probral se Lister z četby.
"No toho zablešence. Kocoura! Běhá chodbou, prská a zuby trhá knížku."
"Jo ták, to neřeš," odvětil Lister. "Říkal jsem mu, že kdysi kočky na Zemi chytaly všechno možný, třeba i pavouky, tak to chtěl vyzkoušet."
"A proč tedy likviduje knížku?" zbystřil Rimmer.
"No žádnej hmyz tu přece není, tak jsem myslel, že když se knížka jmenuje PAVOUK, mohlo by to stačit.
"Tys mu dal moji učebnici Poměrně Aktuální Vysvětlení Obecných Úkazů Kosmu?!" zděsil se Rimmer.

A tak Rimmer druhý den popadesáté neudělal zkoušky z astronavigace.

„Fujtajbl!“ zašklebil se Rimmer poté, co poprskal celý bar koktejlem, který by podle chuti mohl z fleku figurovat na seznamu zakázaných chemických zbraní „Co to je?!“
„To je můj vlastní recept - Pavouk,“ ohradil se Lister, který tu pekelnou směs popíjel bez mrknutí oka.
„Tak teď už je mi jasné, z čeho to děláš...“
„To ne,“ bránil se Lister. „To je zkratka – Pivo, Absint, Vodka, Okena, Urea a Kari.“
„Urea?“ zděsil se Rimmer. „Ve kterém rauši tě napadlo dávat do koktejlů močovinu?“
„Původně tam měl bejt cukr,“ přiznal Lister, „ale nemoh jsem ho najít, a tak jsem si říkal ,bílej prášek‘...“

Cizí očí sledovaly nezvyklou scénu.

„Co dělá ten dutohlav?“

„Pokouší se cvičit.“

„Fakt? Já myslel, že mele z posledního.“

Jejich holografický rádoby důstojník se kroutil, jako by jeho střeva tančila čardáš a žaludek je dirigoval. Nedalo se poznat, jestli jásá nebo trpí.

„Proč to dělá?“

„Víš, kocoure, to je takovej jeho rituál. Myslí si, že pak bude odolnější nebo tak nějak.“

„Fakt? A to zabírá?“

„Ne, ale von si to myslí.“

Rimmer skončil válečný tanec. Netušil, že ho pozorují. „Výborně, Rimmsy!“ Pohladil si paži odshora dolů. „Nádherný periferní bicáček! Dobrá práce!“

Holly by v tu chvíli nejraději prorazil hlavou obrazovku.

„Co to je?“ podivil se Kocour zelené tekutině v Listerově půllitru.
„Absint. Chceš ochutnat?“
„Co v tom je?“
„Alkohol, pelyněk, …“
„Pelyněk? Paráda! Pták, co žere ryby, určitě chutná jako ryba a pták dohromady!“
„To je pelikán. Pelyněk je bylina.“
„Rybožravá bylina? Stejně to zkusím!“
Kocour si nalil plnou sklenku.
„Měl bych tě varovat…“ začal Lister.
„Tak hele, opičáku, já okusoval kytky, když ty jsi ještě tvrdnul ve stázi!“ naježil se Kocour a kopl do sebe všechno naráz. Po chvíli vytřeštěného zírání se s šíleným řevem vyřítil z místnosti.
„Pokecal jsi mu oblek?“ zeptal se Rimmer, skrz něhož ve dveřích proběhl.

Kapitán Hollister nebyl spokojený s tím, co slyšel. "Rimmere, vy jste neopravil tepelný štít? Uvědomujete si, že tu kvůli vám všichni zemřeme?!"

Rimmer zasalutoval. "Omlouvám se, ale rád bych protestoval! Ano, přiznávám svou část viny, ale je tu zcela jistě ještě jeden člověk, který má na této pohromě stejný podíl, a to technik Lister. Není tady, aby mi asistoval a místo toho se fláká ve stázi! Když se nad tím zamyslím, byl jste to vy, kdo ho tam zavřel. Takže bych to, s prominutím, nazval kolektivní vinou."

Kapitán by něco řekl, ale v dalších několika sekundách se proměnil v prach.

"Víš, Krytone, bývaly to příjemné dny - tady na lodi. Slibná kariéra, patrně bych brzy potkal ženu svých snů. Často jsem slýchal, že na mně - nebo se mnou? - něco je. Mou hnusně ukradenou minulou budoucnost stranou, měl jsem tělo. A když mě nutíte, NUTÍTE připomínat triviální směrnice, například tu o vhodné leštěnce na tlačítko 3 automatu K456R - trpím. Skutečně trpím a... "
Kryton pocítil podivný opakovaný výboj v krajině očního víčka.

*
"Kryťáku? Proč dutohlav mlčí... a bliká jako past na epileptiky?"
"Propánakrále! Zřejmě mu omylem naskočil výukový program sebereflexe. Podle všeho právě program vyvolává vzpomínky... na ty příjemné dny tady na lodi."