DMD č. 3. pro 3. 4. 2017. Téma: Zbraň civilizovanější doby

Atomovka vs. bohové

Drabble: 

Jsme přesvědčení o tom, že atomovka není tak hrozná.
Stačí se nad tím zamyslet. Co může udělat? Jenom vyhladit většinu, možná i všechno lidstvo. Ale ve vedlejším světě je kupa dalších bytostí, ke kterým my nejsme schopni se dostat.
Proto jsme unesli Lithii, vnučku původního Boha. V žilách jí koluje Bílá krev, která dokáže mimojiné oživovat mrtvé.
My se rozhodli oživit staré bohy.
Za to nás Zeus a ostatní bohové určitě odmění. Budeme se mít dobře.
Oni se zatím budou mstít. Začnou válku s druhým světem. Atomovka je jen tak nezničí.

Později...

Sakra. Sice nás odměnili, ale Lithia nás zabila.

Obrázek uživatele akai

S úsměvem

Drabble: 

Pamatovala si dobu, kdy ji pár rozhněvaných slov dokázalo zahnat do bezpečí jejího pokoje, pod tlustou deku s tygřím vzorem.
Dnes se namísto toho napřímila v ramenou a ukázala celému světu široký úsměv. V odpověď na hrubá slova úsměv zjemněl, ze rtů lehce splynuly smířlivé věty.
A přestože je to neumlčelo, jejich následné urážky a otrávené protáčení očí už nedokázaly zranit, protože ona měla svoji hodnotu ukrytou jinde než v jejich pohledech či gestech. Nic z toho nebylo důležité; záleželo jenom na její odpovědi, jejím úsměvu.
Ten nakonec dosáhl až k očím.
Naučila se bojovat proti světu svým vlastním způsobem.

Závěrečná poznámka: 

Internet stále nefunguje. Výmluva trvá. A výjimečně jsem slova přidávala namísto osekávání. Jinak "kéž by realita" vyjadřuje vše.

Obrázek uživatele HCHO

Nová zbraň

Úvodní poznámka: 

Zcela vážné upozornění - je to horor (o to horší, že ne vymyšlený, ale skutečný) s jen mírně optimistickým závěrem.

Drabble: 

Chachá, člobrdíku, tak už mě tu zase máš! Seš nerad? Se ti nedivim! Umím se prima množit a hru na schovku s imunitním systémem už mám taky v malíčku, dokonce jsem si ho ochočil, že mi vytváří cévní zásobení, abych se mohl pěkně šířit. Na mě si už s nějakou kudličkou nepřijdeš, kdepak! Ani s chemoterapií! Posledně jsem se ji naučil pěkně vyplivovat z buněk, s tim už na mě taky nechoď!
Protilátka? Proti mýmu receptoru na růstový faktory?! Ale ten přece nikdo jinej nemá! Jak budu růst? A ještě mě to označkuje imunitnímu systému! Uáááá!
No, vyhráls.
Pro tentokrát…

Závěrečná poznámka: 

Drabblátko na téma biologická léčba. To je asi nejnovější typ (nejen, ale nejčastěji) protinádorové terapie. Využívá vybraných jedinečných znaků tumoru, na které se naváže nějaká účinná látka a ta pak cíleně působí pouze na nádorové buňky. Výhodou toho selektivního působení je minimální množství nežádoucích účinků při zachování dobré účinnosti terapie, mimo jiné to umožňuje dlouhou dobu podávání takovéto terapie. Asi nejdéle používanou (a asi i terapeuticky nejúspěšnější) takovouto látku je trastuzumab (Herceptin), je to protilátka proti HER2, což je receptor na růstové faktory, který je genetickou chybou zmnožen v některých typech karcinomu prsu. U všech pacientek s karcinomem prsu se standardně vyšetřuje přítomnost tohoto receporu, protože pokud je přítomen, terapie trastuzumabem mívá velmi dobré a dlouhodobé výsledky. Podobných látek je celá řada, některé z nich se nádoru nakonec také podaří nějak obejít. Další (dost smutnou) nevýhodou je velká finanční náročnost takovéto terapie…
(kdyby to někoho zajímalo http://www.dedenik.cz/2010/10/14/rozhlednik-nador-co-s-nim-4-novejsi-ter... )

Na zabití

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Můj první drabble, berte to prosím s rezervou. Tento příběh si nikdy nestal.

Drabble: 

Po letech jsem měl vidět kamaráda ze střední, Jirku. Plán byl jasný. Hospoda. Usadili jsme se a sympatická číšnice přišla pro naši objednávku. "Dvanáctku!" zaznělo jednohlasně. V mžiku byla zpět i s dvěma půlitry "tekutého chleba". Pomalu jsme upíjeli jak konverzace plynula. Na Jirkově notebooku jsme zrovna prohlíželi obrázky jeho dětí, když naši pozornost upoutal postarší, alkoholem poněkud více ovlivněný štamgast. S uširvoucím zpěvem se přibližoval k našemu stolu. Jakmile přišel, začal zpívat a bouchat do stolu v rytmu své písně a můj půlitr se posouval k okraji stolu až spadl na zem. V momentě jsem popadl notebook a vší silou dědka praštil po obličeji až se skácel k zemi. Jirkův nevěřícný pohled mluvil za vše. K mému štěstí však notebook přežil.

Obrázek uživatele Rostova

Extrakce

Fandom: 
Drabble: 

Nervózně si odkašlal, než konečně zvedl oči ke svému nadřízenému.
„Podařilo se mi extrahovat cizorodou látku z těla toho muže. Bohužel nejsem schopen ji identifikovat. Samozřejmě na tom stále pracuji. V tuto chvíli mohu konstatovat pouze to, že byl v podstatě otráven.“
„To jsou velice vágní závěry,“ konstatoval velitel. „Žije ještě?“
„Žije. Kdybych si nemyslel, že to bude znít absurdně, řekl bych, že jenom spí.“ Chvilka sbírání odvahy v tichu. „A o to je ta látka nebezpečnější.“
„Jak to myslíte?“
„Je stále ještě naživu, ale my ho nedokážeme probudit. Vražda bez mrtvoly. Elegantní a civilizované.“
„Nemluvte nesmysly a najděte lék.“

Obrázek uživatele Bestie

Rytíři nové doby

Drabble: 

Když jsem byl malý kluk, fascinovaly mne historky pilotů z první světové války. Byl jsem tím tak zaujatý, že mi otec jednoho dne k narozeninám dal paměti jednoho takového pilota. Tu knihu jsem nepustil z ruky - nikdy. Byla pro mne tím nejsvatějším předmětem, jaký jen může malý chlapec vlastnit. Celé hodiny jsem pročítal ty neuvěřitelné kousky, odvážné činy, bláznivé a nervy drásající souboje. Ale co mne vzrušovalo nejvíce, bylo to jedinečné rytířství a smysl pro gentlemaství, které letci tehdy měli. I když byla letadla ve smyslu zbraně zcela nový a smrtonosný nástroj, byla rovněž zbraní člověka se smyslem pro čest.

Zvědavec

Drabble: 

Když si jí vzal, byl si jist, že vyhrál hlavní cenu v loterii života. Záhy však zjistil, že stejný pohled jako on k ní vysílá každý druhý muž na ulici. Začalo to nenápadně. Občas jí prohlédl mobil. GPSka v jejím autě mu posílala data. Hacknul městské kamery, aby viděl, co, kde a s kým dělá. Hodiny ji sledoval v práci přes webkameru. Koupil jí brýle, díky kterým konečně mohl vidět všechno to, co ona. Všechny ty moderní zbraně mu byly k ničemu. Viděl jen pár zklamaných pohledů mířících jeho směrem. Nepřestala ho milovat kvůli někomu jinému, ale kvůli němu samotnému.

Obrázek uživatele Jeremy

Interview

Fandom: 
Drabble: 

“Další otázka. Jaká je podle vás nejlepší zbraň v současné době?” Zeptal se moderátor a díval se střídavě na oba pány před sebou.

“No,” začal Steve, “kdybych si měl vybrat nějakou zbraň, tak hudbu. Třeba týrat někoho tím, že ho svážu a pustím mu Kelly Family, to není úplně špatný nápad,” řekl, podíval se po očku na Bruce a trochu nervózně se zasmál.

Bruce se na něj díval vcelku pobaveně, se zdvihnutým obočím. Nakonec i on odpověděl na otázku: “Já bych asi i dneska volil nějakou sečnou zbraň,” pronesl, a pro zdůraznění svého prohlášení začal Steveovi mávat před obličejem příbory.

Závěrečná poznámka: 

Netuším, jaká z dvou zmíněných zbraní se dá považovat za zbraň civilizovanější doby, ale snad alespoň jedna. Ačkoliv Kelly Family asi nejsou úplně civilizovaná zábava (alespoň podle táty). Týrat tím někoho si dokážu predstavit, ale moje myšlenkové pochody tohle asi úplně neobjasnilo.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Salónní řeči

Úvodní poznámka: 

Dnes to asi nebude nic moc. Ale je tam nějaká zápletka, bacha na ni!

Drabble: 

„Odpoledne na mě pak zaútočil váš manžel,“ dodala Greta s lehkostí sobě vlastní k výčtu menších i větších životních událostí.
Wilhelm se důstojně a nenápadně přidusil čajem. Hraběnka počastovala mluvčí pohledem, který přesně vyjadřoval, co si myslí, a zároveň tuto nepříjemnou skutečnost umně skrýval. Zbytek společnosti pochopil, že padlo něco nepřípustného.
„Zaútočil čím?“ promluvila konečně hraběnka. Striktně. Konverzačním. Tónem.
„Cigaretovým kouřem. Věřili byste tomu?“
„Ach tak.“ Dvě slova platná souvětí. „Zbraň civilizovanější doby.“
Pousmála se.
Vteřiny plynuly.
Pod oknem projela drožka.
Pak na stole v salónu přistál šálek kávy.
„Nebudu vás už déle zdržovat.“
Některé věci by neměly nikdy zaznít.

Závěrečná poznámka: 

Echo pravidelným čtenářům: mám pocit, že mi to letos zatím nějak nejde. Myslete na mě, ať se to zlepší, jinak budeme všichni nešťastní :/. Jo, taky si brzy budu měnit ikonku, tak se nelekněte.

Obrázek uživatele Queen24

Žijeme v civilizované době

Úvodní poznámka: 

Začátek tohoto dubna, zdá se mi poněkud nešťastný... Nějak si ten svůj dubnový čas budu muset zorganizovat lépe. Včerejší téma jsem nestihla vůbec a dnešní jen tak tak... Takhle by to tedy dál nešlo! :D

Drabble: 

Poprvé měl po ruce jen kámen. Obyčejný šutr. Popadl ho a flákl s ním zvíře. Měl večeři. A také první zbraň...
Čím ostřejší předmět, tím líp. Tak vynalezl oštěp.

Vzdálenost byla taky důležitá. Tak vznikly šípy. Už však nešlo jen o lov zvířat. Bylo třeba si hájit území, člověk člověku se stává nepřítelem...

Souboje. Bitvy. Výpravy. Války.
Nože. Dýky. Meče. Šavle.

Doba pokročila. Objevy, vynálezy.
Střelný prach. Kanóny. Děla.
Revolvery. Pušky. Kulomety.

První světová válka, první tanky.

Druhá světová válka. Atomová bomba.

Listopad 2015, Paříž: ,,Teroristé provedli šest útoků střelnými zbraněmi a čtyři sebevražedné bombové útoky. 130 mrtvých, 415 zraněných..."

Závěrečná poznámka: 

Žijeme v civilizované době.
Nebylo by nám líp, kdyby nás maximálně tak někdo mohl bacit šutrem?

Obrázek uživatele Ampér

Přednáška

Fandom: 
Drabble: 

„Vážení studenti, ve své dnešní přednášce se budu věnovat problému řešení manželských a partnerských problémů v dějinách lidstva,“ začal svůj seminář profesor Liška. „Jak všichni víte, problémy v partnerských vztazích existují od počátku lidstva. V pravěku agresivnější páry používaly mlácení kostmi mamuta či jiných divokých zvířat, zatímco ty mírnější na sebe vrčely. Ve středověku vrčení nahradily slovní hádky, v kursu byla rákoska. A v našem osvíceném novověku tyto praktiky přetrvávají, k hádkám nám přibylo vzájemné osočování se a urážení se na sociálních sítích, k rákosce přibyl váleček na nudle. Sami si teď odpovězte na otázku, jaké zbraně přinesl rozvoj civilizace.“

Obrázek uživatele Dia

Konverzace o lidskosti

Drabble: 

„Proč se lidé nenávidí?” zeptala se Hvězda
„Kvůli spoustě věcem,” usmál se kosmonaut.
„Ale hlavně asi proto,

že mají hodně času.”

„Pf,” pirát si odfrkl.
„Myslej si, že sou vyšší inteligence.
Sou jak hyeny, co se perou,

a ještě se tomu smějou.”

....

Jeho maminka si vždy vyčítala,
že ten moment,
kdy jeho tatínek zemřel,

nestihla.

Chtěla být s ním
do posledního okamžiku.
Ale přesto, že nebyla,

byla s ním v jeho srdci.

Od té doby kosmonautovi říkala,
že nesmí plýtvat časem
a neotálet, protože

zítra může být pozdě.

....

„Víš jaká je nejlepší zbraň?

a vždycky bude?”

pirát zavrtěl hlavou.

....

Láska

Závěrečná poznámka: 

občas jsem cynickej pirát.

jindy zase nadějnej kosmonaut.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Naposledy

Fandom: 
Drabble: 

Zlehka přejel prsty po chladivé oceli. Jen zlehka, aby neublížil sobě ani svému jedinému věrnému společníkovi. Vděčil mu za několik životů. Jemu a tomu, kdo ho pro něj stvořil. Dokonale vyvážený kousek jemu na míru.
Miloval zvuk, jaký vydal vzduch proťatý jeho ostřím. Lahodilo mu cinknutí kovu o kov, když se střetl se soupeřem. Chřípí mu vždy polechtala slaná vůně potu, to když pevně svíral jílec.
I přes svůj věk byl stál ještě blyštivý a plný sil. Na rozdíl od toho, kdo tě léta nosil, usmál se starý rytíř melancholicky a rozklepanýma rukama uložil svůj milovaný obouruční meč do truhly.

Nový význam

Fandom: 
Drabble: 

Když jsem přemýšlela nad svým dětstvím, nebyla jsem ani pacifista, ani militarista. Prostě jsem normálně střílela z luku, vzduchovky, tak jak to děti tenkrát běžně dělaly. Uplynulo hodně let a já jsem nyní byla v pozici rodiče.

Slovo zbraň získalo najednou úplně nové významy. To co za našeho dětství bylo naprosto normální, tak teď musel člověk mnohem více zvažovat. Možná z pohledu politiků byla tohle civilizovanější doba, ale z pohledu rodiče se mi zdálo, že mnohem víc než jaderné bomby a biologické zbraně, které se mě dotýkaly zpovzdálí, bylo skutečnou zbraní – dítě.

Kult dítěte, který panoval, totiž mohl přivést zkázu.

Obrázek uživatele St. Jack

Lekce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Můj děda. Seznamte se.

Drabble: 

Venkovský nedělní ráno. Hrdličky, soused túruje cirkulárku, do pantoflí leze vlhkost, když s dědou vyšlapáváme rozpukaný schody ze dvora a prolejzáme stínem ke starýmu angreštišti. Angrešty jsou tmavě červený a tenká slupka snadno puká. Pouštíme se do trhání.

„Takže,” zabručí děda, „vopakuj mi, co jsem ti řek.”

„Že takový slova se neříkaj.”
„Sprostý slova jsou akorát pro poseroutky. Asi jako házet šutry.”

„No jó,” bráním se, „jenže co když se chtěj prát?”

Děda se usměje. „Neřikej to babičce. Ale JÁ bych jim normálně rozbil držku.”
Bylo mi tenkrát šest. Ale už tenkrát jsem tušil, že cennější lekci v životě nedostanu.

Obrázek uživatele Sapfó

Pohodlně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pomalý rozjezd, začínám letos poměrně neoriginálně. :)

Drabble: 

Delilah po celém dni práce konečně zasedla k nakupování, dnes vůbec nic nestíhá.
Konektory zapadly na své místo ve zdířkách její šíje, což ji od dětství pokaždé lehce rozechvělo, i když si už dnes vlastně ani nebyla jistá proč.
Procházela teď interaktivní simulací své obvyklé drogerie.

Nějaké vitamínové přídavky?
Někde v dáli jemné píchnutí samplovací jehly a něžné vibrace simulátoru, analyzujícího její krev.
Ano, nedostatek 83 % esenciálních prvků. Sedm typů přípravků, do 10 minut u vás.

Prostředky intimní hygieny?
Nepříjemný pocit mezi stehny.
Ne, za 16 dní.

Feromony?
Slzy v očích.
Ne, žádný kontakt s lidmi posledních 894 dní.

Obrázek uživatele Aveva

Archeolog

Fandom: 
Drabble: 

Štětečkem trpělivě odkrývá vrstvy prachu.
Objevující se ornamenty potvrzují stáří odhadnuté podle vrstvy uložení.
Uzavřená schrána. Neporušená.
Vzrušení mu zrychlí dech, ale ruce jsou pevné.
Ornamenty nejsou písmem, ale svůj význam mají.
Sáhne po papíru. Začne překládat.
Hospoda. Sedí sám. Pije. Děvče u vedlejšího stolu vede přednášku o moudrosti starých národů mírumilovně žijících v souladu s přírodou.
Schrána uložená v aktovce ho děsí. Všechny poznámky spálil.
Nikdo se nesmí dozvědět, co je uvnitř.
Lidé byli vždycky krutí a nemilosrdní.
Nikdo ji nesmí otevřít.
Najdou ho ráno na dně řeky s polovinou ozdobně ryté nádoby z 15. století před naším letopočtem.

Obrázek uživatele Elrond

Moderní zbraně

Drabble: 

Celegorm měl ten den narozeniny a dokonce se na ně těšil, což bylo neobvyklé.
Jeho otec bral narozeniny svých synů jako záminku k velkolepé oslavě, na níž sezval spoustu svých vlivných přátel.
Přál si totiž helmu ke svému kostýmu na LARP a těšil se jakou mu otec vybral.
Konečně nastala chvíle, kdy bylo vhodné předat dary.
„Synu, přehodnotil jsem svůj názor. I tohle může být sport, který se hodí pro dítě z lepší rodiny,“ řekl a hrdě předal objemný balík.
Celegorm nedočkavě roztrhal a papír a vytáhl z něj helmu na moderní šerm. Začínal tušit, co bude v podlouhlém dárku.

Obrázek uživatele Ilian

Proč to dělat jednoduše...

Drabble: 

Pan Norrel seděl v kruhu dam a už se nesnažil vnímat přívaly slov, které se na něj hrnuly ze všech stran. Litoval, že se vůbec nechal Childermassem přemluvit, aby sem chodil. Chtěl jenom obnovit anglickou magii, ale říkal si, jestli tohle není moc velká oběť.

Jak tak poslouchal štěbetání dam kolem něj, pan Norrell měl v hlavě úplně prázdno. Ty bláboly, co tu vykládaly byly tak nesmyslné! Začal si říkat, proč se magie ve válce vlastně využívá k dešťovým iluzím a viděních na vodě. Vždyť by stačilo poslat Napoleonovi do pokoje tohle hejno užvaněných slepic a bylo by po starostech!

Závěrečná poznámka: 

Nevešla se mi tam zmínka o Norrellově knihovně :-(

Obrázek uživatele kytka

Bezpečnost nade vše

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

U vchodu do školy se tvoří fronta. Než všichni žáci projdou vstupní kontrolou, chvíli to trvá. Jedna aktovka za druhou projíždí skenerem, školní komisařka pro bezpečnost a zdraví (dále jen ŠKBZ) odškrtává položky ve formulářích L-I-16 a P-4b. Žáci podepisují protokoly s informovaným souhlasem a prochází bezpečnostním rámem.
Všechno jde rutinně, dokud nezačne kvílet varovný signál. ŠKBZ připraví formulář L-II-16. Školník navlékne bezpečnostní rukavice a obratným hmatem vytáhne z tašky zbraň naší civilizované doby, zbraň, kterou asociální občané ohrožují nejen sami sebe a svoje zdraví, ale kterou obrací i proti svým nejdražším, proti svým dětem.
Housku s máslem a medem.

Závěrečná poznámka: 

Pro šťastné neznalé:
největším problémem našeho školství je momentálně prodej (ne)zdravé výživy ve školních budovách, nově dokonce upravený tzv. pamlskovou vyhláškou.

Když lidé slyší dusot kopyt, čekají koně, ne zebru

Fandom: 
Drabble: 

„Vítám Vás na konferenci, konané za mimořádných bezpečnostních podmínek. Žádné informace neuniknou. Účastníci byli prověřeni.“ zahájil prezident USA kongres hlav států.
„Ještě mě vyfoťte při podpisu dohody, ať má tisk něco k dispozici z této bezprecedentní dohody o odzbrojení malých států.“ kývl na mě ruský ministr zahraničí. „Samozřejmě. Můžeme.“ A zvěčnila jsem jeho podpis na dohodě.
O měsíc dříve:
„To je nemožné, nepustěj dovnitř nikoho, vše je utajeno.“
„Věř mi, mě ano. Mám to vyzkoušené.“ usmála jsem se na svého šéfa.
„A jak asi?“
„Umím být neviditelná. Tu dohodu budeš mít dřív, než ji ti parchanti podepíšou.“
Největší zbraň - neviditelnost ;-)

Závěrečná poznámka: 

Uvádím, že je to ze života. Ne, že bych tedy byla někdy na nějakém podobném kongresu, to ne. Ale jako fotografka mám tu zkušenost, že lidé si fotografů většinou fakt nevšímají. A když, tak jen dbají na to, aby byli hezcí na záběru, když je fotím. S foťákem v ruce se tak hezky zneviditelňuju. A můžu se většinou pohybovat i v místech, kam by se nikdo nedostal. Inspirovalo mě to k dnešnímu tématu, kdy podle mě největší zbraň moderní doby je, dostat se nepozorovaně k informacím, lidem, zkrátka nebýt vidět. Ale zároveň být všem na očích. Pod svícnem tma :-)

Obrázek uživatele Piskor

Taktika

Fandom: 
Drabble: 

Jednoho pošmurného pondělního rána seděl kapitán nebelvírského famfrpálového družstva ve společenské místnosti a usilovně přemýšlel nad novou herní taktikou. Naneštěstí ho nenapadaly žádné inovativní způsoby, zaručující vítězství nad Zmijozelem. Dalo by se říci, že poněkud trpěl depresí.
Zmuchlal další pergamen a zadíval se do plápolajícího krbu. Zamyslel se. Hlavním problémem bylo, že střelcům často vypadával camrál ze spocených rukou.
Zavrzal portrét. Do společenky se nahrnula skupinka prváků, kteří si byli venku užít posledního sněhu. Kriticky je přejel pohledem. A pak ho cosi ozářilo. Rukavice! To byl geniální plán. Už jenom najít střelce a seznámit je s touto novou civilizovanou zbraní.

Závěrečná poznámka: 

Tak doufám, že jsem splnila téma...

Obrázek uživatele Kleio

Božská

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Na kolena, bídný tvore, slyšíš? Ty mi snad nerozumíš? Proč neležíš v prachu u mých nohou? Kde jsou mé oltáře, mé sochy? Kam se poděla bázeň, kterou jsi přede mnou měl? Tušíš, jak jsi bezbranný před mou mocí?
V potu tváře se přede mnou plazily tisíce a tisíce. Chci úctu. A chci ji hned!
Božstvo burácelo, ale efekt... nepřišel. Smrtelník nejenom že nebyl plný úcty, bázně a obdivu, ba naopak jevil známky čehosi, co se z jeho očí dalo vyčíst jako pobavení.
Božstvo se nakonec vzdalo a muselo se uchýlit k lacinému triku. "Meowwww?" Jak já postrádám Egypt, vzdychla kočka.

Obrázek uživatele angie77

Co je moc?

Fandom: 
Drabble: 

„Moc je moc!“ řekla Cersei pohrdavě a se zavířením šatů odešla.

Druhý den se mu všichni za zády posmívali. Věděl to. Cítil to. Nebyl na posměch zvyklý… teď už ne. Kdysi slíbil sám sobě, že nedopustí, aby se mu ještě někdy někdo posmíval. Měl vztek. Na druhou stranu… těšilo ho, že se smějí jen za jeho zády. Zase tak bezmocný nebyl, zdaleka ne.

Samozřejmě, měl chuť se té blonďaté čubce pomstít ihned. Ale ne… nezahodí léta plánování pro takovou malichernost. Však nepotrvá dlouho a Lannisteři se nebudou stačit divit.

„Informace jsou moc,“ zašeptal si pod vousy. „Mocná zbraň. Dokonalá. Civilizovaná.“

Závěrečná poznámka: 

Nejsem si jistá, jestli ta Malíčkova věta byla do češtiny přeložena skutečně jako "informace jsou moc". V originálu to bylo "knowledge is power"... Aneb jedna z mých oblíbených scének z filmu se dvěma mými velmi oblíbenými záporáky :-)

Civilizovaná doba

Fandom: 
Drabble: 

"Nemůžeš jen tak krást ovce. Žijeme v civilizované době, ovce jsou majetek. Nedají se krást."
Calder si zapálil dýmku a Ascobolus na něj zatím mlčky a nevyzpytatelně zíral. Pak se rozvalil v trávě a už zase se tvářil spokojeně.
"Proč používáme v boji dlouhokřídlatce?"
Caldera ta náhlá změna tématu zaskočila. "Kvůli jejich bojovým schopnostem, ovšem."
"Myslíš kyselinu?"
"Jistě."
"Tu, kterou dlouhokřídlatci prskají na nepřátelské draky a která se pomalu prožere za nesnesitelných bolestí lebkou do mozku, pokud je někdo z milosti dřív nezastřelí?"
Calder neodpověděl.
"Ach, miluji tu dnešní civilizovanou dobu!" pohodil Ascobolus hlavou a jeho hlas byl plný výsměchu.

Závěrečná poznámka: 

Na Ascobolův způsob argumentace bych potřebovala trochu víc než sto slov :D

Obrázek uživatele Nathanel

Velvyslanec míru

Fandom: 
Drabble: 

Toho rána se Geiger necítil dobře. Dokonce i na holografického kocoura vypadal dost průhledně. Několikrát denně vydávil odpudivý chuchvalec přebytečných dat z mezipaměti, která se záhy rozplynula. Bohudík.
„Rekognoskuji… lokalizuji…,“ prskal výboje statické elektřiny. Náhle něco připoutalo jeho pozornost. Kostra muže v obleku sedící u vraku Fordky.
„Když miluješ mír tak moc, že jsi ochoten za něj bojovat…,“ deklamoval kocour zasmušile. Reklamní slogan připlouval odkudsi z hlubin elektronického vědomí.
„Ukaž, co to tady máš?“ Nathaniel se sklonil k ostatkům. Bedýnka vykládaná slonovinou…
„Peacemaker, ráže 45… Podívejme!“
Geiger naříkavě zamňoukal. Radiace byla na nule. Jeho digitální duši však zaplavil nekonečný smutek.

Obrázek uživatele Birute

Vývoj postavy

Fandom: 
Drabble: 

Zneškodnit malou čarodějnici. Nic složitýho, protože čarodějnice byla opravdu malá. S kudrlinkami, na jejichž koncích probíjela černá energie.
Jenže vtom ta temná moc vyšlehla a Petr a Zrzek šli k zemi. Ostatních se zmocnilo cosi, z čeho se mi zvedl žaludek. Když čarodějnici strhli k zemi a chytili ji za ruce a nohy, zařval jsem: „Ne!“
Pak šéf tasil nůž a já po něm skočil. Jenže blbě.

Když se místnost znovu zaostřila, skláněla se nade mnou holčička s okudlanou půlkou hlavy.
„To neměli,“ řekla a ukázala na lysinu, ze které se zvedaly černý úpony. „Teď mi dosáhne až na hlavu.“

Závěrečná poznámka: 

Snad je v tom téma upgradu malé čarodějnice na zbraň hromadného ničení poznat.
Ale jistě bude žít šťastně až do smrti.

Obrázek uživatele Champbacca

Radost a rakety

Úvodní poznámka: 

(mezitím v roce 2222)

Drabble: 

Sotva měl kníže pekel za sebou poslední pozdrav slunci, sbalil si matraci, nastoupil do kočáru a vyrazil za svým zplozencem do Německa. Jeho kolegové už mu snad všechno vysvětlili, teď jen doručit ten dárek ke třiatřicátým narozeninám a bude veselo.
„Synu,“ spustil na Antikrista hrdě, „je čas konat velké věci, tady máš...“
„...planoucí meč?“ přerušil ho ten Ježíš, co se měl spíš jmenovat Damien, s očima plnýma očekávání.
„Meč? Tfuj, copak jsme vopice?“ odplivl si kníže pekel a podával synáčkovi úhledně zabalený balíček s mašličkou. Nebyl moc velký, ale přenosné zařízení na odpalování jaderných hlavic se do něj vešlo hravě.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Danae

Zřetězení důsledků

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Julii opožděně k narozeninám.

Drabble: 

Klekí Petra vidí dále než jiní. Je to dar. Vidí následek za příčinou, řešení za problémem.
Klekí Petra vidí dále než jiní. Je to prokletí. V prvním činu zahlédne zřetězení důsledků vedoucí k nevyhnutelnému.
Nevinné tyče zeměměřičů jsou v jeho očích strašnější než naostřená kopí. V jejich stínu jdou zástupy nádeníků, kteří staví cestu vlastní krví. Za nimi se řítí monstrum požírající zemi od východu k západu. Pro ně se otevírají další doly a hutě, vybíjejí statisíce bizonů. Pro ně je rudý muž hnán po stezce slz k smrti nebo vyhnanství.
Ví, že nemají šanci. Přesto do tábora zeměmeřičů sestoupí.

Závěrečná poznámka: 

Celé jsem to bezostyšně vykradla z čehosi, co jsem zaslechla (?) o víkendu (?) v rozhlase (?) - snad ukázka z nějaké knihy. Poukazovala na to, že právě stavba železnice a to, co se na ni nabalilo, byla tím základním hybatelem nevratné změny, kterou USA v 19. století prošlo. Parní mašinky mi na chvíli přestaly připadat romantické. (Nevíte někdo, co to mohlo být za pořad nebo knihu?)

Obrázek uživatele Lejdynka

Ist das die Schuld?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračujeme v optimistickém duchu.

Drabble: 

Otevřeným oknem prší dovnitř. Ledový vítr se vtírá do nozder.
Pčík.
Podrážděně si mne nos. Špatně se mu dýchá. Neměl tam chodit.
Shrbená ramena. Strniště. Špína kloubnatých rukou. Za to můžeš ty.
„Už nejsi jako dřív, mein Schatz,“ řekla mu a zapínala si přezky na střevících.
Pak mu věnovala poslední váhavý úsměv, a klap, byla pryč.
Chtěl ji zachránit. Zachránil by ji. Na sicher.
Ale teď? Když ho opustila kvůli jinému?
Plnicí pero skřípe pomalu, zvolna.
Když píše jméno své ženy, ruka se mu přeci jen chvěje.
Snad ji miloval.
Ist das die Schuld?
Vina. Povinnost. Dluh.
Deborah Hässel. JUDE.

Závěrečná poznámka: 

Němčináři prominou a případně mě opraví.
Čtenáři taky prominou.
Zbraní "civilizovanější" doby je v tomto případě pero, slovo a jméno.

Mein Schatz - miláčku
Na sicher - určitě
Ist das die Schuld? - je tohle vina/povinnost/dluh? (a vo tom to je)

Stránky

-A A +A