Odria

Profesorka Magdura Soniever upřela unaveně vypadající oči na měšťanku: "Ne, není posedlý, pod vlivem žádného kouzla, v kontaktu s Mocnostmi pekel - co mé skromné znalosti sahají, a ani nebyl v poslední době cílem telepatie."
"Ale co jsou tedy ty hlasy? Syn je slyší i několikrát denně!" plačtivě lamentuje nešťastná matka.
"Za předpokladu, že si to nevymýšlí?"
"Je to jen dítě!"
"Děcka dokážou lhát kolikrát lépe než zatvrzelý zloděj! Pokud nelže, tak ty hlasy nejspíš přecházejí z hlubin duše. Pak je buď ESPer, a to mu buď vydělá jmění, nebo dožene k šílenství, anebo blázen, a skončí jako umělec, nebo žebrák..."

Vpadl do místnosti a zasypal rychle se pohybující terče modrými blesky.
Pokračoval chodbou, obratně se vyhnul kyvadlovým čepelím.
Kouzlem vylétl na věž, přičemž bravurně promanévroval protiběžnými vzdušnými proudy.

Profesor Leydenforz v pozorovatelně přikývl: "Dobře si vede Hastridson!"
"Ještě není u konce," poznamenal Ardanek.

Magickým štítem odklonil blesk, druhý jej zasáhl do boku.
Rozhodl se, popadl jeden z klíčů.
Skočil druhou stranou z věže, volný pád brzdil těsně nad zemí.
Prosmýkl se chňapavými šlahouny.
Vběhl do chodby, kinetickou vlnou odrazil překážející sochu.
Další místnost, zasáhl pět ze šesti cílů.
Přiskočil k zámku, vložil klíč, kousla jej hadí hlava.

"Rychlý, ale pitomý..."

Profesoři Leydenforz, Ardanek a Grebthagillaz už zase U zlatého zvonu zvedali tržbu.
"Co ty tvoje dluhy, kolego?" zabrousil Leydenforz do Grebthagillazova kuřího oka.
"No né každej má barák plnej artefaktů. Ale co. Já zas mam za ušima. Inovuju. Vymejšlim něco, jako kočičí krystal, ale aby to odpuzovalo i krysy, hmyz, pavouky a tak - prostě havěť. Něco co by se třeba pověsilo do místnosti a..."
"Pověsilo?! Zatraceně, sedm kleteb od věže!" zbledl a otřásl se Ardanek, "mě doma visí milenka svázaná na hácích u stropu - už dva dny! Zapomněl jsem na ní jak na truhlu na půdě! Ta mě snad prokleje!"

"Tak jaký byl dnešní dozor?" optal se Leydenforz Hydraščuka v jídelně.
"Dopolédne jsem chytil trojici studentů, čmárat na stěénu v mezipatře. Nejdřív jsem myslél, že chtějí invokóvat Žonglodémona, ale ukázaló se, že to byly jen sprosté vulgárity," posteskl si a sebral talíř s třesoucím se pudingem.
"Inu, dobrá práce," popošel Leydenforz a naložil si pikantní šneky.
"Odpolédne jsem chytil šmíráka v dámských sprchách."
"A jak na to šel? Neviditelnost? Jednosměrná průhledná zeď? Kouzlo Oko? Náhled z mentální roviny? Nebo snad Scryer, či dokonce fázový posun?" projevil profesionální zájem Leydenforz.
"Ne, měl kólovrátek a provrtal se skrz tenkou stěénu z pánských."

Přiběhl k manželce štkající u ozdobného sloupu: "Takže Suratak nepomohl," polkl smutek, pak si všiml skvrny na šatech, "Udělal ti něco?"
Zvedla krhavé oči: "Nabídla jsem vše co máme, když Miorofa vyléčí. Jen se smál! Poručil mi abych se vysvlékla. Studem jsem se mohla propadnout, ale pak... ," otřela bolestí zkřivenou tvář, "řekl, že malého vyléčí, když si sama uříznu prso," sotva pro pláč vyřkla.
Manžel zděšeně zalapal po dechu: "To ne!"
Manželka poodhrnula háv halící krvavou zasychající ránu: "Nedokázala jsem to! Bolelo to tak strašně moc! Nedokázala jsem pokračovat! A teď kvůli mé slabosti Miory umře!" její žal nešlo utišit.