DMD č. 23. pro 23. 4. 2016. Téma: Nad propastí

Uprostřed lesa

Fandom: 
Drabble: 

Kateřina šla lesem. Všude něco kvetlo a ptáci zpívali své árie. Z toho všeho ji bylo na zvracení. Právě se rozešla se svým přítelem, zjistila, že nejlepší kamarádka ji pomlouvá, nedařilo se ji zbavit akné, matka ji odmítla koupit bledě modré šaty za čtyři tisíce a ve škole ji to moc nešlo, zvláště ji štvala nová, mladá češtinářka.
Blížila se k hluboké propasti. Otevřené ráně uprostřed lesa. Pohlédla do hlubin. Na okamžik ji napadla myšlenka, že to skončí. Zaplašila ji. To by neudělala.
Postrčení. Řev. Než dopadla dolů, rozbila se o stěny.

On se jen usmál, když si sundával rukavice.

Obrázek uživatele Kraken

Ukolébavka s kalendářem

Fandom: 
Drabble: 

Padá Antonín, padá Sára, padá Jonáš, padá Jáchym, padá Didi, padá Šimon, padá Kateřina, padá Jaroslav, padá Robert, padá Stanislav, padá Blažena, padá Jan, padá Petr, padá Kryštof, padá Vladimír, padá Jana, padá Filip, padá Vítek, padá Zdeněk, padá Patrik, padá Veronika, padá Berenika, padá Klára, padá Ivan, padá Eva, padá Adam... Spíš?
Ne, tati! Povídej dál!
Padá i Pavel, padá Šárka, padá Bořek, padá Markéta, padá Jindřich, padá Luboš, padá Martina, padá Magdaléna, padá Kristýna, padá Jakub, padá Anna, padá Gustav, padá Dominik, padá Roman... Všichni, úplně všichni prostě padají do jámy!
Tati!! A co je vlastně pod jámou?!

Obrázek uživatele Lejdynka

Kdo vypráví ten příběh?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že je jasná i ta abstraktní propast.

Drabble: 

Žil, byl jeden pěkný pár, ona princezna, a on byl král.
Byl malý a nemyslel si o sobě nic hezkého. Bál se, že ho princezna opustí a on už nebude mít nikoho.

Měli se velmi rádi, a chovali se ve vzájemné úctě.
Ona ho bila. Nikomu to neřekl.

Bydleli spolu v krásném paláci, oni a jejich psí smečka.
Král moc chtěl děti. Ale princezna ne.

Nakonec král princeznu požádal o ruku.
Hodila po něm vázou. Měl podlitinu ještě týden.

A žili šťastně až do smrti.
A když už to král neunesl, vydal se k přehluboké propasti a skočil do ní.

Obrázek uživatele Saphira

Stín na zdi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doporučuji k poslechu.

Drabble: 

Stanul před královnou. Srdce mu divoce bušilo, na rtu ještě cítil pachuť protivníkovy krve. Skoro nedýchal.
Vteřiny ubíhaly, ale čas se zastavil.
Teď to udělá. Buď ho přijme, nebo ho odvrhne. Stál nad propastí a musel udělat krok do prázdna.
Zhluboka se nadechl a rukou si sundal přilbu.
Úder srdce.
Visel nad prázdnem.
„Odveďte mi ho z očí,“ proťala vzduch svým hlasem. Z očí jí šla zloba.
Čas se zase rozběhl.
Nebyl pro ni víc než obyčejný špeh. Stín na zdi.
Jako ve snu se otočil k odchodu, ale pořád nedokázal vstřebat to, že vykročil a teď padá do propasti.

Když stojíš nad propastí... Skoč

Drabble: 

Mlčky jí podal jointa.
Potáhla si, vyfoukla kouř: "Víš, Joe a já jsme si tam, na protějším kopci, chtěli postavit dům. Teď tohle všechno smete jaderný výbuch, a Joe válčí někde mezi hvězdami. Cítím se jako nad propastí, jako, že se chystám udělat ten poslední krok."
Tomas se na ni vážně podíval. Pak se zahleděl na ostrov, který považovali za svůj nový domov.
"Nechci se toho všeho vzdát."
Mayra pokrčila rameny: "Co nám zbývá."
"Když stojíš nad propastí a musíš udělat další krok... Skoč!" dal jí ruku na rameno a slavnostně se napřímil, "ten dům si s Joem postavíte, slibuji."

Obrázek uživatele Elrond

Postel

Úvodní poznámka: 

15+

Drabble: 

Stál jsem nad propasti. Byla to ta stejná propast do které spadl Gandalf. Byla to ta stejná do které spadl Frodo i Bilbo. Byla to alkoholová propast. Po sedmi pivech přišli paňáci. Po paňácích přišlo víc paňácích. Potom už jsem byl opitý, nehodný jiných elfů. Tak jsem došel k té propasti. Ztracený ve světě alkoholu dopotácel jsem se k posteli. Půjdu spát, říkal jsem si. Ale Maglor měl jiné plány. Čekal na mě s údem nažhaveným. Řekl jsem si okay, tak jo. Bylo to zepředu, zezadu, i z jiných stran. Jaké překvapení bylo, když po tom všem jsem zeblil postel.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Moudřejší vítězí aneb český Honza opět boduje

Fandom: 
Drabble: 

Byl jednou jeden král, měl dceru a hledal jí ženicha. I sjelo se do království mnoho uchazečů nejrozličnějších.
"Poslyšte," pravil král, "princeznu a půl království dostane ten, kdo se nejlépe zhostí tohoto úkolu: přejet na kole po laně nejhlubší propast v království."
A kandidáti vjížděli na kole na lano, avšak dříve či později se zřítili do propasti a nabodli se na některý z kamenných jehlanů na dně.
Tu však jeden z nich, český Honza, praví:
"Pane králi, nechte si princeznu, na kolo nesedám, život je mi milejší."
"Zvítězil jsi, neboť jsi z nich nejmoudřejší, a princezna je tvoje!" zvolá král.

Obrázek uživatele Stevko

Malý Dodo v cirkuse

Drabble: 

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či do dediny nezájdeme, cirkus prišiel. Malý Dodo sa doňho prihlásil.
- A dívíš sa mu? Odkedy videl v televízore toho, čo cez Veľký kaňon po lane prešiel, tak si povedal, že aj on musí.
- Veruže poctivo trénoval. Každý deň ti ho bolo medzi kostolom a kultúrnym domom na lane vidieť. Akurát teraz v cirkuse nebude na lane?
- Hybáj, a to už prečo?
- Cirkus je zahraničný, nerozumeli mu. Ako im furt ten Veľký kaňon spomínal, tak pochopili, že chce z kanóna vystreliť.

Nová žačka

Drabble: 

Problémy se šikanou jsme na škole nikdy neměli. Pak nastoupila do šestky Maruška Sováková. Přistěhovali se do Prahy teprve nedávno. Do dětí něco vjelo, na sociálních sítích se množila její zesměšňující videa.

„Poslední roky se mi tohle stává stále častěji,“ přemýšlí Maruška. „Dříve jsem nebyla tolik nápadná. Teď se hned jde s každou maličkostí hned do médií. Tohle je balancování nad propastí. Nemůžu si dovolit skandál každý druhý rok!“

„Budeme se muset stěhovat,“ oslovila své krkavce. „Chce to nějaké velké, multikulturní město. Třeba Londýn. Je tam sice draho, do školy pojedu přes hodinu, ale jedna malá čarodějnice se tam ztratí.“

Jen jít

Fandom: 
Drabble: 

Nejde o to nalézt cíl, cesta sama o sobě se stává cílem. Každým krokem se něčemu přiblížíš a něčemu jinému vzdálíš, ale podstatné je, že nezůstaneš stát. Prostát život nejde, stejně na tebe nepočká, ale proběhne kolem ani nevíš jak. Musíš jít s ním. A doufat, že pokud sejdeš z cesty, nebude to ta jediná pravá cesta a pokud přece jenom byla, dokážeš se na ní vrátit. Nakonec člověk vždycky někam dojde. Navzdory tomu, že mu spousta věcí nedošla. Žádná cesta nezačíná velkým dramatem, ale prvním krokem. Je jedno jak malým a kam vede. Pokud člověk zrovna nestojí nad propastí…ííííííííííí…

Obrázek uživatele Dobi

Náhlý pád

Drabble: 

Šel, jak nejrychleji mohl, ji vláčel s sebou, téměř ji táhl po zemi.
Kolem nich hustý, neprostupný les, sem tam z mechu vykoukl kus tvrdé skály.
Už tam téměř byli.
Cesta stoupala prudšeji a on ve svém vzteku přehlédl varovnou tabuli.
Byl zadýchaný, plíce ho pálily, ale nezastavil se, ani nezpomalil. Občas se rozhlédl, aby se ujistil, kde je.
Došel na vrchol kopce, pod ním se rozprostíralo koryto řeky, které vymílala voda po dlouhá léta. Odtud mohou pokračovat.
Prudce se otočil, na ni zapomněl. Chvíli nic, pak se ozvalo žuchnutí.
"Sakra!" Zaklel.

A přesně takhle spadla Nerostovi pláštěnka ze srázu.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Můstek

Fandom: 
Drabble: 

„Nemůžeš projít,“ řekl. „Jsem služebník Tajného ohně, vládnu plamenem Anoru. Nemůžeš projít. Temný oheň ti nepomůže, plameni Udûnu. Vrať…“
Uprostřed zcela jistě dobře nacvičeného monologu to balrog nevydržel a švihnutím důtek vytrhnul Gandalfovi hůl z rukou. Ten se jen zatvářil překvapeně, ale to už se balrog napřímil do plné výšky a společenstvo ovanulo horko jako z výhně. Napřáhnul plamenný meč k úderu, Gandalf se pokusil ránu odrazit Glamdringem, ale náraz ho smetl z můstku do hlubin.
„Utíkejte, hlupáci!“ ozvalo se jen táhlé zakvílení.
Ale to už se po můstku dlouhými skoky hrnul balrog a za ním hordy šklebících se skřetů.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Pád do štěstí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trocha toho básnického patosu :)

Drabble: 

Má drahá, od chvíle co znám tě balancuji nad propastí lásky,
jestli zahučím tam dřív či pozděj, přátelé už berou sázky.
Chechtaš se mi na mou věru, jak ten škodolibý smíšek, 
asi baví tě jak blekotám, že mám závrať z výšek.
Celý svět se se mnou houpe, při tom točí se mi hlava,
v přítomnosti žen se to prý často mladým mužům stává.
Zamrkáš a usměješ se, já už přesně vím co cítím,
ochotně a s lehkým srdcem se do propasti řítím.
A tak letím volným pádem, nekoukám se kolem,
vím že s otevřenou náručí lásko čekáš na mě dole.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Dva a jeden

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble se odehrává nějakou dobu po posledním (vyjma medailonku samozřejmě), Alexandr už si může vyjít na špacír a je čas taky na těžkosti jiných lidí. Většina z vás, mých věrných čtenářů, asi má představu, o čí problémy se jedná.

Drabble: 

Byli podivná trojice. Starší muž, malá dáma a mladý pán na vycházce. Na první pohled kombinace libovolná.
Uběhlo jen několik týdnů od chvíle, kdy se takto procházeli poprvé. Teď bylo ale všechno jinak. Od listí, které jim šustilo pod nohama, po ten prostý fakt, kdo ke komu patří. Stejně jako tehdy byli dva a jeden navíc.
Wilhelm a Alexandr zapředli hovor, z kterého postupně vypadla. Jejich slova byla daleko. Rozhlížela se po promenádě ve stínech kostlivých stromů a hádala, kdo z procházejících lidí stejně jako ona visí nad propastí, která se pod ní otevřela.
Má jim zazlívat, že jsou šťastní?

Závěrečná poznámka: 

V kurzívě na začátku vykrádám sama sebe a své drabble Kombinace libovolná.

Cestou necestou

Fandom: 
Drabble: 

Stáli jsme na vrcholu hory a já proklínal svou představivost. Před námi byla jediná sjízdná cesta. Všude jinde byly obrovské závěje sněhu, s nimiž si ani našich tři sta tun nedokázalo poradit. Cesta nebyla zase až tak velký problém. Problémem bylo, že vedla nad propastí, hlubokou několik set metrů. Úplně dole v počínající tmě se tyčily zubaté vrcholky skal. Pokud Saladin sklouzne, budeme mrtví. Úplně jsem viděl, jak jdeme několikrát přes bok a jak mi hlavu rozdrtí uvolněná pračka. To byl ten příjemný způsob smrti.
"Tudy ale musíme," zabručel jsem, povzbudivě mrkl na Jonáše, zavelel, "vpřed" a zbaběle zavřel oči.

Obrázek uživatele Jeremy

Close to the Edge

Fandom: 
Drabble: 

Právě konali koncert k jejich pátému studiovému albu. S jeho názvem přišel Bill.
“Prostě mi to přijde jako, že nás to aktuálně vystihuje. Souhlasíte všichni?” Nikoho by v té chvíli nenapadlo, že je Bill chce opustit.
Ten koncert byl všemi přijat velmi dobře i navzdory Billovu odchodu.
Rick měl na sobě svůj třpytivý plášť a tvářil se velice zasněně, jako ostatně vždycky. Vypadal jako vodník. Chris, Steve a Alan (jejich nový bubeník) si to taky značně užívali. Jon stál uprostřed mezi všemi a tvářil se velice roztomile. Tedy kromě toho, že také připomínal něco mezi vílou a skřítkem z pohádky.

Závěrečná poznámka: 

Můžete hádat kapelu a album, ale asi je nikdo tak dobře neznáte. Ani já ne, musel jsem se ptát táty (a wikipedie), protože ostatně tohle byl jeho nápad. Prozradím vám tedy o jakou kapelu a album se jedná, protože je to asi dost esenciální k pochopení toho, proč nás tohle téma napadlo. Kapela se jmenuje Yes a tohle je, jak už název drabble napovídá, o jejich albu Close To The Edge z roku 1972. A nepovídejte, že byste jeho název nepřeložili jako "Nad propastí" (dobře, možná je to spíš "Blízko k okraji" ale vidíte kam tím mířím...)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Marek

PRO past

Fandom: 
Drabble: 

Tom se ďábelsky usmál. Poslední část plánu byla vymyšlena. Ihned začal shánět všechny nutné propriety, které umisťoval dle plánku. Tom nad svou PRO pastí (jak by řekl nejeden pubertálně laděný mozek) strávil mnoho času. Díky tomu si byl jistý, že tu zlotřilou, hnusnou, malou, špinavou myš konečně zlikviduje.
Mezitím Jerry sledoval se vzrůstajícím nepokojem Tomovo počínání ze své díry v kuchyni. Tom stavěl cosi, co se mu vůbec nelíbilo. Rozhodl se tedy zakročit.
Ve chvíli, kdy šel Tom do kumbálu pro žehlící prkno, které potřeboval k sýr ví čemu, vyběhl, popadl tužku a v plánu ležícím na zemi něco změnil.

Obrázek uživatele angie77

Pohodová dovolená

Drabble: 

„Že já ti na všechno skočím. Prý pohodová dovolená… Nejdřív nefunguje lanovka, takže místo 500 metrů zdoláváme trojnásobek, pochopitelně v plné polní. Nocleh u ledovcového splazu, jak romantické… jen nám navlhne úplně všechno a batoh je zase těžší. Celý den leje, ale my stejně pochodujeme. Padne mlha a nevidíme na krok, ani to nás nezastaví.“
„Jsme prostě strašně moc dobrý, statečný a vůbec nejvíc nej,“ vstoupím do monologu.
„Tak to každopádně,“ ušklíbne se, ale pak kategoricky zavrtí hlavou: „Ovšem na tuhle stezku nad propastí mě nedostaneš ani heverem, s tím nepočítej!“

Jet do hor s osobou trpící závratěmi bývá napínavé…

Nehoda

Drabble: 

Nad Štítem zuřila bouře. Kapky deště dopadaly na střechy věží a mořské vlny narážely do kamenných stěn pevnosti. Provazový most spojující dvě věže se nebezpečně houpal.
Balon Greyjoy toho nedbal. Byl Železný. V žilách mu kolovalo moře. Bouře byla jeho život.
I přes hustý déšť si všiml, že na mostě někdo stojí. Pán Štítu k postavě neohroženě zamířil, ale jak se přibližoval, jeho krok zpomaloval. Nemohl nepoznat tvář svého bratra.
„Proč jsi přišel?“ zastavil se přímo před ním.
„Přišel jsem si vzít to, co je moje.“ Odpověděl s úsměvem Vraní oko.
„A co to je?“
„Štít, ostrovy i království. Všechno!“

Obrázek uživatele Aveva

Diplomatická mise

Fandom: 
Drabble: 

Nahoru k Propasti kráčel pomalu a vzpřímeně. Nerozhlížel se. Muži jeho doprovodu ho tiše následovali.
Nesměli dát najevo slabost.
Nad Propastí zastavili. Měli čekat na povolení ke vstupu, ale Vitislav chtěl v obyvatelích Propasti probudit respekt a strach.
Zdánlivě ledabyle uhodil holí do země. Dosud klidná hladina vnitřní tůně se rozvlnila.
Uhodil holí podruhé. Voda vystříkla ve vysokém gejzíru.
Uhodil holí potřetí. Voda se při dopadu spořádaně seskupila do schodišťových stupňů.
Vytvořit pohodlný vchod do chřtánu Hranické Propasti ho stálo mnoho sil, ale nedával to najevo.
Věděl, že cena za magii bude vysoká. Ale někdy je třeba budoucí platby pominout.

Závěrečná poznámka: 

Stejná propast jako u Julie jen o nějaké půlstoletí dřív.
Další ze střípků Útěků.

Obrázek uživatele Quartermaster

Zásek

Drabble: 

„Pst!“
„Co je?“
„Fufán. V kuchyni.“
„No a?“
„Předstírej, že ho nevidíš!“
Facepalm. Co je to za blbost? Proč nemám ve vlastní kuchyni vidět vlastní kočku?
„Tak ať, já chci kafe.“
Potřebuju probrat, takže rázně vejdu do kuchyně. Probírám se i bez kafe. Fufán se rozpíná mezi stolem a křeslem. Zadníma nohama se drží křesla, nohy přední balancují na hladké překližce. Těsně mimo jejich dosah je miska oliv, cíl zpackané loupežné výpravy. Fufánův cemr se pohupuje jako balón asi metr nad parketami. Fufán sám nepřítomně hledí z okna.
Tiše si udělám kafe.
Tiše odejdu z kuchyně.
"Tohle se nestalo."
"Nestalo."

Závěrečná poznámka: 

Stalo. Trapnil se pak za to půl dne. A vy víte, jak se kočky dovedou trapnit...

Bojové přípravy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Prastarou magii http://sosaci.net/node/21870

Drabble: 

„Rodová magie, silné číslo sedm… To by mohlo fungovat,“ mumlal si pod vousy Aberforth.
„Je to riskantní,“ podotkl Lucius. „Náš plán…“
„…byl riskantní taky, jen jinak,“ odbyla ho Minerva. „Navíc tohle ho samozřejmě neruší, jen doplňuje.“

Všichni seděli v salonu a přemýšleli. Bylo jim jasné, že mají jen jeden pokus. Když se jim nepodaří Voldemorta zabít teď, bude příště mnohem těžší ho někam vylákat.

„Mám pocit, že balancuju nad propastí,“ vyjádřil Kingsley pocity snad všech.
„Chci už to mít za sebou,“ povzdychl si Bill. „Kdy spustíme akci?“
„Zítra,“ navrhl Severus. „Všichni se potřebujeme připravit. A já radši dovařím nějaké lektvary.“

Rytíř

Fandom: 
Drabble: 

Vítek musel vynaložit všechno sebeovládání. Nehodí se, aby budoucí rytíř poskakoval radostí jako kůzle na pastvině. Už nebude pouhým panoškem, pan Jan jej bere s sebou. Mají dohodnout smír mezi Janovým bratrem Jakubem a panem ze Zástřizl. Nebude to snadné poslání, ale pan Jan je dobrý diplomat a Vítek bude jeho očima i ušima. Konečně se Máří přestane ušklíbat nad jeho horováním o rytířském stavu.
---
"Co tu slídí to cimburské štěně?" hřmí z úst ježatého zbrojnoše nad rozechvělým Vítkem. "Mám ho shodit z ochozu?"
"Zasloužil by, ale..." a zástřizlský nařizuje Vítkovi, co má vyřídit svému pánovi, nechce-li skončit pod hradbami.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování příště...

Obrázek uživatele Solast

Adapťák

Drabble: 

"Ne, tohleto já nedám," kroutí hlavou Kateřina, "já se prostě moc bojím."
Skupina spolužáků, která postává dole, nedbá žádných pokynů a Káču nemilosrdně hecuje: "Skákej! Nebuď srab! To zvládneš!"
Kačka sjede pohledem na vteřinku dolů, na tváři jí z té hrůzy vyskočí kapičky potu a běduje: "Nekecejte mi do toho!"
"Kačko, v klidu si to rozhodni sama. Všichni jsou dole připraveni," uklidňuje ji instruktorka, "zpevni si ruce a nohy a řekni, až to půjde."
Skupina ani nedutá. Všichni napjatě vyčkávají. Kačka se nadechne, zavře oči a padá z plošinky na stromě dolů. O těch půl metru níž jsme ji chytli.

Obrázek uživatele Queen24

Kamarádky

Úvodní poznámka: 

Až děsivě snadné, jak do toho lze rychle spadnout...

Life is your choice.

Drabble: 

Nerozlučné kamarádky. Seděly spolu od první třídy, svěřovaly si všechny tajnosti.

Čas letěl. Móda, líčení, kluci... Všechno řešily spolu.

Vybraly si stejnou střední. To napětí, ty nervy. A obrovská radost, že jsou obě přijaté! Slíbily si, že budou zase sedět spolu.

Noví spolužáci. ,,Pojďte s náma večer na pivo!" ,,Já bych šla!" ,,Já nepůjdu..." ,,Neblbni, bude prdel! Půjdem s nima." ,,Vždyť běž, jestli chceš. Já se radši ještě podívám na tu chemii..."

Maturity. Někdo udělal... Někdo však ne...

Potkaly se až po pár letech.

Jedna držela skripta, jela zrovna z přednášky.
Druhá držela cigáro, jela na noční.

Sotva se pozdravily.

Závěrečná poznámka: 

Někdo se strhnout nechá, někdo ne. Ale z tý propasti se pak leze ven hodně těžko...

Obrázek uživatele Tess

Bezmoc

Úvodní poznámka: 

Racek. Přímo navazuje na tohle drabble.
Zkracovat ze 144 bylo vražedné...

Drabble: 

Nemělo smysl cítit vztek, to by situaci nijak nezměnilo.
S propíchnutou plící by si poradil během několika minut.
Jenže zlomená páteř, to si počká dobré dva dny.
Nijak zvlášť to nebolí. Racka nejvíc mrzí, že zatímco on leží tady dole (to byl ale pád!), tam nahoře ho potřebují.
Tam nahoře se dějí všechny důležité věci.
Tam nahoře se rozhoduje válka.
On nemůže dělat nic. Jen ležet a čekat, až se zase bude moct pohnout.
Nudit se.
Nebo přemýšlet. To může.
Hodně toho viděl, všímal si. Měl přemýšlet o čem.
Nahoře končila bitva. Jatka. Z první generace Přeměněných nezůstal nikdo naživu.

Závěrečná poznámka: 

(Ano, já vím, že se měl probudit až druhý den, tak tohle byl takový záblesk mezi dvěma bezvědomími.)

Obrázek uživatele Iantouch

Isildurova zhouba

Drabble: 

Vzduch se vlnil, páchnul popelem a sírou. Elrond několikrát polkl, ale ústa měl docela vyprahlá. Na čele se perlil pot.
„Isildure!“
Křičet bolelo.
Isildur zvedl Prsten do výšky a dlouho na něj hleděl.
„Isildure!“
Elrond spolkl několik slz. Byl zoufalý, vyčerpaný, šílený žalem. Ereinion byl mrtvý. Nic už nemělo smysl. Chtěl jenom, aby to skončilo.
„Isildure!“
„Ne,“ usmál se princ.
„Ne?!“ vykřikl Elrond.
Isildur zavrtěl hlavou.
Elrond váhal jen chvíli. Isildurovi synové byli naživu, nejmladší Valandil bezpečně v Roklince. Královská linie vydrží.
Teď nebo nikdy.
„Vybral sis sám,“ pronesl Půlelf.
Isildurův výkřik ztichl rychle.
Dolů do lávy se Elrond nepodíval.

Závěrečná poznámka: 

Já vim, že by pak JRRT nenapsal Pána prstenů, ale ono mi to prostě nedalo...

Obrázek uživatele Sammael

Spear of Praetoria Ep. 23: Výškový let

Drabble: 

Kapitánu Uxbridgeovi se povedlo vyhrát v kartách zbrusu nový jetpack, a hned si ho chtěl vyzkoušet.

Vydal se do podpalubí, kde na to bylo dost místa, a odstartoval. Chvíli poletoval sem a tam, až se najednou jetpack zadrhl a kapitán zůstal viset nad šachtou, která byla mnoho metrů široká a jejíž dno mizelo v nedohlednu.

„Zasekly se mi horizontální klapky!“ volal. „Pomozte mi!“

Nakonec magos poslal desítku servolebek s provázky, a ty ho jako balónky odtáhly do bezpečí na pevnou palubu.

Kapitán dal jetpack opravit, a při příštím testování už si ohlídal, aby pod sebou neměl víc jak deset metrů.

Obrázek uživatele Jeřabina

Den vhodný k umírání

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Takový už je svět

A jestli chcete ne tak úplně soundtrack, ale takovou tematickou píseň co si pustit PO přečtení drabble (ke čtení spíš nedoporučuju, není to náladovka), tak zde je Náš tatíčku Masaryku.
Varuju předem před nekonečnou pompou a patosem, ale prostě... Česká družina, no.

Drabble: 

Celý den balancuji jako provazochodec – síla a obratnost mi brání spadnout do prázdnoty, ale postupně ubývají pod tíhou strachu.
Zase běžíme. Za námi střelba, světlice. Dostihli nás, naši pronásledovatelé, krvavá armáda. Tak blízko cíli, jenom kousíček doběhnout.
Ale síly dochází, slabost zakaluje smysly, lano praská. Zpomaluji. Klopýtám. Padám.
Bratři mě chytí, ale střelba se neúprosně blíží.
Vojáci nás míjí, jde jim o život, nemají čas na soucit.
Náhle jedno družstvo zastavuje.
„Bratře Záboji, pomož jim. My cestu podržíme.“
Podpírá mě, silnější než bratři.
Zezadu slyšíme křik: „Česká vpřed!“
Záboj se ohlíží, na tváři slzy – ale nezastavuje.

Společně běžíme ke světlu.

Závěrečná poznámka: 

Vyděsil vás titulek?
Nebojte, to je jenom dnešní Skácel.

V hodině naší smrti
až přijde den vhodný k umírání
Budeme trhat koukol

Ze studničky dětství
Zvedneme svatý obrázek
A sotva dotkneme se vody
Ze studničky dětství

V hodině naší smrti
Až přijde den

Den vhodný k umírání
Usměje se malomocný král

Obrázek uživatele Martian

Za krásami naší vlasti

Drabble: 

Jelikož chodíme do čtvrté třídy, pan učitel pravil, že je načase, abychom poznali krásy naší vlasti, pročež vzal celou třídu na výlet.
Cestou jsme viděli pozoruhodný výtvor přírody zvaný Čertova jáma.

A když jsme stáli až úplně nahoře, pan učitel začal vykládat o jiných propastech tak hlubokých, že dna nelze dohlédnouti. Pročež Zilvar vzal klican a hodil ho dolů. Otakárek Soumarů chtěl taky hodit klican, ale vítr mu přitom sebral námořnickou čepici s nápisem Miramare. Otakárek začal nabírat do bréče a pan učitel pravil, aby si ji příště lépe hlídal.

Pročež mu do té jámy spadly jeho zbrusu nové brejle.

***

Stránky

-A A +A