Cesta Krve

Cesta 2.0

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První Kulhánek z mnoha, doufám že je Vás tu jako fandů více. A těším se na další témata.

Drabble: 

První půlka druhé cesty do Jihoafrické republiky proběhla v klidu, takže jsem mohl stránky nového deníku naplnit větou: Dnes se nic zvláštního nestalo. Tentokráte jsme měli přístupové kódy k vojenským satelitům (počítač při čekání v Rufusově pevnosti lámal jedno zabezpečení za druhým). Ze sna mne náhle vytrhlo počítačovo varovné hlášení. Jen co jsem dopnul bezpečnostní pásy v křesle, pokusila se nám jedna vibrační mina přilepit na břicho. Jako vždy se na nepřilnavém povrchu neudržela a následný výbuch nás posunul o pár desítek metrů kupředu. Pak bylo ticho.
"Asi náhoda," poznamenal Ten druhý.
Vzápětí před námi vyrostl podobných náhod celý les.

Obrázek uživatele Marek

Jsem prostě tvrďák

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A/N: Posledního Kulhánka v tomto roce, chci věnovat Terese. je mi velkou oporou v životě i v práci. Nehledě na to, že má za sebou korekturu přesně 31 drabbles :D Díky!

Drabble: 

„Když jsem se před lety vzbudil na chatě, svět skončil a všude chodili zombie. Překonal jsem odpor ke zbraním a pár zombíků postřílel. Pak jsem sehnal super štábní vozidlo a postřílel jich víc. Po zajetí jsem bojoval v džungli a jedl pavouky. Pak mi ustřelili část nohy a já utekl. Provedl jsem amputaci zbytku nohy nožem. Na brambory. Přešel půlku Sahary, vytáhl 300 tunové vozidlo z 15 metrové díry. Teď sedím ve vývojovém centru v Mnichově s prototypem funkční nožní protézy.“
Na ramena jsem hodil dvě náhradní nohy a za větru pískající v lebkách padlých nepřátel, odkráčel vstříc dalším nepřátelům.

Obrázek uživatele Marek

Probuzení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB na Kulhánka... ach Bože, kam ten duben spěje.

Drabble: 

Večer jsem šel spát s tím že jakmile se ráno vzbudím, zjistím že uplynulé dva dny se mi vlastně jen zdály a já se probudím ve své posteli v chatě po strýci Damiánovi s jediným problém, jak se zbavit pavouků na půdě.
Celou noc jsem sebou pohazoval z místa na místo, jak jsem neustále viděl hostinského Kozáka přes hlavneň.
Ráno jsem se vzbudil do krásného tichého dne. V hlavě mi tepalo a krk jsem měl opuchlý až mne bolelo každé polknutí. Bohužel jsem zjistil, že poslední dva dny se mi nezdály. Nebolet mne tak strašně v krku, křičel bych hrůzou.

Obrázek uživatele Marek

Takový normální boj

Úvodní poznámka: 

Rating 18+
Klasická Kulhánkovina. Nechutnější scény?
A/N: Spojil jsem trochu Divoké a zlé (Patejl) s Cestou krve (3. díl od Martina Moudrého).

Drabble: 

Přepnul jsme do bojové rychlosti. Svět se zpomalil. Přesněji řečeno, svět se pohyboval normálně. Já byl jen hrozně rychlý.
Roztočil jsem řetězy přidělané na rukou a vykročil.
Konec řetězu narazil Protivníkovi do těla a projel jím jako máslo. Respektive než jsem se vzpamatoval, z protivníka zbyl aerosol.
Těch Protivníků bylo víc. Trochu. Hodně. Fajn, bylo jich vážně hodně.
Vzal jsem to tedy dost zeširoka. Představte si sněžnou frézu. Jen kvílení rotujícího řetězu muselo být hrozně demoralizující.
Vypnul jsem bojovou rychlost a rozhlédl se. Zajímavé.
Na zemi se stékaly dva mozky a jedna oční bulva se na mne dívala dost vyčítavě.

Obrázek uživatele Marek

Problém jedné lahve

Fandom: 
Drabble: 

„Pšítaši. Hej Pšítaši!“ zamumlal jsem na nejmodernější elektronický systém na světě.
Žádná odpověď.
„No tak, nernech se pjošiš.“ Opakoval jsem šeptem.
Abych to trochu osvětlil. Před chvílí jsem dopil lahev poslední Whisky, co jsem do Saladinu naložil. Oslavuji totiž zjištění, že mám dceru. Problém je, že Singhaia už spí a já jí nechci vzbudit. Proto se snažím šeptat. Bohužel po té době abstinence, se mi nemluví zrovna nejlépe.
„Pšítačši,“ zkusil jsem jinou výslovnost, „pjoumalou vžed!“ zavelel jsem.
Počítat konečně pochopil, že mluvím na něho, takže mi odpověděl. Bohužel nahlas: „Příkaz syntakticky nesrozumitelný.“
„Pšššt!“ okřikli jsme ho s Tím druhým současně.

Obrázek uživatele Marek

Problém v hlavě

Fandom: 
Drabble: 

„Teda, teď jsi to úplně rozsekl. Ne vážně. Jestli tohle zjistí generál Rufus, začne ve velkým skupovat hnědý trenýrky.“
„Cože? Co se ti zase nelíbí?“ Zeptal jsem se nechápavě Toho druhého. Vždy mne dokáže překvapit s tím, čím se vytasí.
„To jako vážně pojmenuješ další stroj třídy Superkiller jako Mlátička?“
„No a proč ne?“
„Ten poslední byl Drobek! Drobek a Mlátička. Dvojka k popukání. Nebýt konec světa, mohl jsi začít psát romantické komedie.“
„Cože?“
„No jasně! To si takhle jeden zabijáckej stroj Drobek, najde druhej zabijáckej stroj Mlátička a mají spolu třeba malinkatej vraždící stroj jménem…,“
„Lopatička,“ doplnil jsem rychle.

Závěrečná poznámka: 

Díky všem, co se prokousali až nakonec.

Obrázek uživatele Marek

Debata s Tím druhým

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

15+ Vulgarita (Kulhánek)

Drabble: 

„Proč tam stojí ta pumpa?“
„Jaká?“
„Tamta.“
„Tamta?“
„Ne ta druhá. Jasně že tamta.“
„Tak to nevím. Co myslíš ty?“
„Já se ptal tebe.“
„Někdo jí tam postavil?“
„Panebože. To je úvaha. Jasně že protože jí tam někdo postavil, ale proč zrovna sem?“
„Aby si lidi mohli natankovat?“
„Uprostřed pouště?“
„No i na poušti lidi tankují.“
„Uprostřed Sahari? Jasně! Jsme obklopeni tolika zabijáckými stroji, že by to stačilo na rozpoutání třetí světové.“
„Čtvrté. Třetí už byla.“
„Fajn čtvrté a lidi si tu budou tankovat.“
„Skončil jsi?“
„Ne!“
„Fajn tak co chceš ještě říct?“
„Proč tu do hajzlu je tam pumpa?“

Obrázek uživatele Marek

Bitva století

Fandom: 
Drabble: 

„Takže co?“
„Takže jsem tam prostě jednoduše naběh a řval u toho, jako když ti v šesti přetáhli trencle přes hlavu.“
„Vážně skvělí. Jak jsi běžel, když jsi neměl nohu?“
„To není podstatný. No, kde jsem to přestal. Jo! V ruce kulomet, náboje z něho lítaly na všechny strany a do toho tam přilítlo pár Popelnic a začaly to tam s těma anténkama čistit.“
„A pak?“
„Pak tam nalít Saladin a začal nám krejt záda. Fakt to bitva století. Měls tam bejt s náma.“
„Ale já jsem tam byl. Byl jsem v tvé hlavě to si nepamatuješ?“
„To není podstatný.“

Obrázek uživatele Marek

Dilema

Fandom: 
Drabble: 

Další velká vrata v montážní hale, jsem raději neotevřel. Temné hučení za nimi, se mi totiž vůbec nelíbilo.
„Co kdybys šel přepočítat ty mouchy tady odtud?“ snažil se mi radit Ten druhý.
„Proč jako?“
„No abys věděl, kolik jich tam bude,“ trhl mou hlavou požadovaným směrem.
„To jsou mi fórky.“
Otevírat vrata se mi vážně nechtělo.

O týden později:

„No dobře tak šup,“ přikázal jsem počítači otevřít vrata a psychicky se připravil.
Bylo to ještě horší, než v hale pár dní předtím.
Těch much, bylo vážně hodně. Přelévaly se z místa na místo, bzučely a tvořily obrovské hemžící se hromady.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Marek

Průhledné cosi

Fandom: 
Drabble: 

Pomalu jsem s vesmírnou lodí přistál. Tedy ne já, ale Saladin. Musím si ale také připsat nějaké zásluhy. Navíc jsem k přistání dal svolení, takže jsem vlastně přistával já.
„Počítači,“ pohladil jsem tunýlek vedle nohy, „zatančíme si s nimi.“
„Příkaz syntakticky nesrozumitelný.“

O 35 minut později:

„Jů! Školka popelnic!“ zavýskl jsem radostí a věnoval popelnicím pozornost Vulkánu.
I tyhle malé vybuchují hezky.
Po vjezdu do nákupního centra mi poklesla brada. Popelnice tady byly průhledné a já konečně viděl jejich obyvatele.
Malí a oškliví, připomínající lidské embryo.
„Na takovou ohavnost se nemíním dívat.“
Pár tříštivých granátů a můj problém byl vyřešen.

Obrázek uživatele Marek

Poklidná cesta

Fandom: 
Drabble: 

Sedím v Saladinu a dokonale komfortní křeslo už mi začíná připadat nepohodlné. O Jonáše jsem přišel dávno, o nohu taky a jediné co mám teď na práci je prohrávat šachy s počítačem, tloustnout a číst si svůj vlastní deník.
Možná bych ho měl trochu doplnit. Cesta zvolna ubíhala, Saladin se jen drobně chvěl a nové Mischelinky odváděli naprosto dokonalou práci. Holt jsem si žil, jako poslední člověk na světě v supertajném štábním vozidle, jedoucí vstříc svému osudu.
Otevřel jsem deník na příslušné straně a napsal první z mnoha stejných zápisů, jakými byl již deník plný.
„Dnes se nic zvláštního nestalo.“

Obrázek uživatele Marek

Chvíle okamžiku

Úvodní poznámka: 

Já prostě romantické scény neumím, takže jsem vyplodil co se dalo. Přeji hezké počtení.

Fandom: 
Drabble: 

„Já nechci umřít!“ zabědoval Ten druhý.
„Myslíš, že já jo?“ zavrčel jsem.
„Ale, ale když já si ještě nic neužil. Ze života jsem nic neměl!“ nenechal se přerušit.
„Tak já ti něco řeknu!“ rozhodl Ten druhý. „Byl jsi ten nejlepší člověk, jakýho jsem kdy potkal!“
„Že jich moc nezbylo,“ poznamenal jsem sarkasticky.
„Nekaž laskavě chvíli okamžiku jo?“ Poprosil mne plačky. „Já tě mám rád! Fakt!“
„No jo, vždyť já tebe taky. “ Polkl jsem a zadíval se na monitor. Saladin seděl na dně Seiny a proud proti nám hnal balvan, několikrát větší než my.
„Kolizní kurz!“ ozval se do ticha počítač.

Neviditelný fandom: 
Cesta Krve
Obrázek uživatele Marek

Nový kamarád

Fandom: 
Drabble: 

„Proč zrovna já mám tu smůlu, že narazím na oblevu,“ díval jsem se smutně na Saladin, zabořený až po spodek v zarostlém poli.
„Jasně! To máme jednou poušť, pak zase močál, zemědělská půda tady ještě nebyla!“ kopl jsem naštvaně do radlice.
„Že já vůl nejel v nějaký hezký řece!“ začal mi svět rudnou vzteky. Otevřel jsem kryt, sebral lopatu a jal se svého miláčka vyprošťovat.

O několik hodin později:

„Ještě jedno kolo a půjdeme pá,“ zašišlal jsem na druhou lopatu, zapíchnutou násadou v zemi. Měla nakreslený hezký obličej a klobouk proti úpalu. Šílenství se mi toho dne stalo třetím kamarádem.

Neviditelný fandom: 
Cesta Krve
Obrázek uživatele Marek

První bitva

Úvodní poznámka: 

Tak název se mi odvíjí nejen od děje, ale i od toho že DMD začal. Jako každý rok to byl boj, ale já se nevzdám. Všem přeji hodně úspěchů a tady, je jeden Kulhánek do začátku...

Fandom: 
Drabble: 

„Hoří letadlo! Šálalálala!“ prozpěvoval si Ten druhý, zatímco zbytky šípovitého stoje narazily do lesa.
„Forsáž!“ ignoroval jsem jeho snahu o překousnutí mého vlastního jazyka.
Akcelerace mne zamáčkla do sedačky, až amortizér přetíženě zakvílel. Rázem jsme se řítili rychlostí přesahující sto kilometrů za hodinu, po cestě, na kterou bych si netroufl ani na kole.
Výbuch stroje připomínal východ druhého slunce. Tlaková vlna nás vykopla do výšky a já si opět užíval bezmotorového letu v tři sta tunovém vozidlu.
Dopad byl impozantní. Nevím, jak jinak pojmenovat bláto, stříkající několik metrů na všechny strany.
Počet nepřátel na obrazovce klesl na dva. Zábava začíná!

Závěrečná poznámka: 

Je to kostrbaté, nemastné, neslané ale doufám, že pro začátek stačí :-)

Obrázek uživatele Marek

Souhrn...

Když se ohlédnu zpět na to, co jsem za těch pár let dokázal, musím se pochválit. Jo a samozřejmě, také Toho druhého. Bez něho by to nešlo. (Ne, že by pomohl, otravoval tak dlouho, že jsem ho sem napsal.) Kdybych chtěl vše napsat, vydalo by to na tři knihy. Co se vlastně stalo?
Až na konec světa, nic zvláštního. To je jen taková maličkost. Za koncem světa stála mimozemská rasa, která veškeré obyvate planety, proměnila na chodící mrtvoly. Pak jsem našel Saladin (super tajné štábní vozidlo) a nakopal jim zadky. Na vyprávění, bych ale potřeboval mnohem více než 100 slov.

Fandom: 
Obrázek uživatele Marek

Doprava...

"Zprava dobrý," zahihňal se přitrouble Ten druhý.
"A zleva bagr ne?" zavrčel jsem mu v odpověď. V poslední době, mi začíná pěkně lézt na nervy.
Právě jsme projížděli pouští. Fakt dobrá hláška.
"Počítači? Kolik ještě zbývá do cíle?"
"Při dodržení této rychlosti a přímého kurzu, během 12 hodin 35 minut."
"Fajn. Vzbuď mě kdyby něco. Nejdéle ale hodinu před dojezdem." Natáhl jsem se na palandu.

Najednou mě vzbudilo houkání a hlavou jsem narazil do stěny.
"Jau! Co se děje?"
"Cíle 1,2,3 na dvanácti hodinách. Cíle 4 a 5 na jedenácti."
"To je ten tvůj bagr," zase se zahihňal ten druhý.

Fandom: 
Obrázek uživatele Marek

Nesnáze...

*Kulhánek = vulgarismy*

"Kurva! Kurva! Kurva! Kurva!" zařval jsem a kopnul do Michelinky, která mi sklouzla ze zdviháku a rozjela se po hale. Ještě štěstí, že se nepoložila. Už bych jí nezvedl.

"Kterej debil vymyslel, že to kolo bude vážit 2 tuny?" znovu jsem kopl do Mishelinky. Moje umělá noha při tom zavrzala, až jsem měl strach, že jsem jí zničil.

"Klid, uklidni se," uklidňoval jsem sám sebe, "nádech, výdech."

Po třech hodinách, jsem měl nervy v kýblu. Ta hnusná pneumatika mi spadla ještě pětkrát. Chvíli jsem řval, chvíli brečel. Nakonec se mi to povedlo. To byla první. Zbylých sedm pneumatik mne čekalo.

Fandom: 
Obrázek uživatele Marek

Všichni jsou mrtví…

Fandom: Cesta Krve
Poznámka: Vážně už nevím, co tvořím. Berte to s rezervou, jako poslední snahy o záchranu z potápějící se lodi.

Včera, jsem se odhodlal jít si do nejbližší vojenské základny pro náboje a doplnit zásobu neprůstřelných vest. Úplnou náhodou jsem tam našel i prototyp T-Klíče. V krásném plastikovém kufříku. Pak se stala nějaká chyba a naběhly na mě snad všechny popelnice ve městě. Trvalo skoro pět hodin, než mě odtamtud Saladin dostal. Přišli jsme zbytky Amorfních krystalů. A teď už se hodinu snažím ten kufřík otevřít.
„Co to má být! Návod na použití a otevření přibalen uvnitř?“ Ti Japonci mi lezou na nervy, i když jsou už všichni mrtví.
Začal jsem do toho mlátit kladivem. Samota vážně leze na mozek.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Marek

Miss ekologie…

V jezdeckých brýlích, jsem koukal na to, jak třistatunový stroj válcuje sněhem zasypaná auta, rozestavená podél silnice.
Čtení vybledlých billboardů podél cest byla jediná zábava. Ke každému se vázala reklama, v dřívější době více či méně oblíbená. Vlastně více byli oblíbené jen ty, co podporovali Ekofašos. Teď už se to nebojím říct.
Zrovna jsme projížděli kolem jednoho, na kterém byla vyfocená modelka, kandidující na Miss. Již od pohledu bylo všem jasné, že je zastánkyně ekologie. Aby se náhodou někdo nezmýlil, měla pod sebou obrovský titulek: Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny. Volte mě a já změním hlad na ekologii.
Vzpomněl jsem si, že dva dny před koncem světa s ní byl rozhovor v televizi. Počítač sice řekl, že může stáhnout záznam. Já nechtěl riskovat, že nás lokalizují, tak jsem, od toho upustil.
Zrovna když mě počítač drtil v další partii šachů, jen tak mimochodem prohlásil.
„Cíl jedna na jedenácti hodinách. Výška 1,5 kilometru. Vzdálenost deset kilometrů, devět, šest. Cíl na dostřel. Zahajuji útok.“
Jen tak tak, jsem se stihl připoutat, když na monitoru zablikalo Forsáž. Následná akcelerace mě zarazila hluboko do sedadla a nad hlavou se mi rozeřval Vulkán.
Zajímalo by mě, co by na to řekla ta modelka.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Marek

Kdo zmáčkl to červené tlačítko…

Doběhli jsme do temného průchodu. Všude kolem, bylo slyšet bzučení popelnic a pleskot mrtváckých nohou.
„Říkal jsem ti, abys na nic nesahal.“ Otočil jsem se k Jonášovi, který před chvílí odpálil cvičnou raketu, proti jedné z hlídkujících popelnic.
Chlapec, na mě koukal očima se třpytícími se slzy.
„Co brečíš? Velcí kluci přece nepláčou.“ Ozval se ve mně hlas dospěláka.
„Á Velký Vzor se zase ozval.“ Prohodil Ten Druhý.
Ani jsem se nenamáhal ho okřikovat. Radši jsem sledoval, co mi Jonáš ukazuje. Pak jsem pochopil, že tam v tom spěchu zapomněl D-Mana. Jedinou vzpomínku na rodiče. No co. Potrestal se sám.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Marek

Každodenní rutina...

Poznámka: Upozorňuji na typické, Kuhánkovské, násilné scény. Prosím berte v potaz...

Poslední výstřel, který urval mrtvákovi spodní část obličeje i s nosem, provázel ten druhý klasickou větou.
„Dej si Aerways a volně dýchej.“
Jenže pak jsem se nadechl já.
„Co to tady tak smrdí?“ udeřil mě do nosu hrozný puch rozkládajícího se těla přede mnou.
„Hmm, mrtvý zajíček Azurit to nebude.“ Prohodil přemoudřele Ten Druhý. Jemu se mu to mluví. On to dýchat nemusí.
Popadl jsem lahve s vodou a otočil se ke dveřím. V půlce cesty k Saladinu, se mi v uchu ozvalo.
„Cíl jedna, dvě, tři na šesti hodinách. Vyhodnoceny jako popelnice.“
Přidal jsem do kroku. Začínám si zvykat.

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A