DMD č. 12. pro 12. 4. 2016. Téma: Cena dospělosti

Obrázek uživatele Eillen

Problémy pracujícího člověka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Sedm ráno - příchod do práce, odchod do kuchyňky. Zapnout kávovar a uvařit si ranní životabudič.

Sedm deset - usednutí k počítači, zapnutí firemního programu. Pozvolné upíjení kávy a třídění a tisk denních úkolů.

Sedm čtyřicet - poposednutí si.
Sedm padesát - poposednutí si.
Osm dvacet - zvednutí se maskované za potřebu umýt nádobí ze snídaně.
Osm padesát - poposednutí si.
Devět třicet - zvednutí se maskované za toaletu a uvaření nového čaje.
Deset patnáct - poposednutí si a přemlouvání času, ať rychleji běží, aby už byla pauza na oběd.
Jedenáct třicet - radostný výskok ze židle. Radost hned přestává s uvědoměním dalších tří hodin na té proklaté židli.

Závěrečná poznámka: 

Ač mám v práci kvalitní židli, stejně už nevím, jak si na ní sednout, aby mě nebolela záda. Opravdu co deset až patnáct minut měním polohu a doufám, že už bude padla.

Jak moc mám ze sedavého zaměstnání (a bohužel i sedavého dojíždění trvajícího denně skoro tři hodiny) zničená záda jsem si uvědomila až dnes na masáži. Rok jsem nebyla a ta bolest při rozmasírování zatuhlých svalů byla opravdu děsivá. Rozmasírováno je tak 10% problémů. Když se k tomu přidá o centimetr delší levá noha, kterou jsme zase "ukotvovali" zpět do kloubu, je mi jasné, že mi čeká náročná léčebná procedura.
Už aby bylo léto a mohla jsem si rovna záda při plavání v rybníku.
Tohle je podle mě ta nehorší možná cena za dospělost... Zničené tělo prací.

Obrázek uživatele Carmen

Utřídění priorit

Fandom: 
Drabble: 

PROČÍST V PŘÍPADĚ POCHYBNOSTÍ
Zaprvé: Všechny ty účty, které se musí krmit.
Zadruhé papírování: Daně z tohohle, támhletoho a tenhletononc. Formulář na vydání formuláře k vydání formuláře.
Zatřetí ta zodporvědnost. Nemůžete jen tak vylézt na lampu a sedět na ní, natož z ní skákat.
Začtvrté tyhlety trestní to. I když jste na ten kočár z té lampy nechtěli spadnout.
Zapáté to otravné nezdraví. Lupání v zádech, škubání v koleni, křupání v kotníku, šelestění na srdci, šumění v uších.
Zašesté... (čmáranec třpytivým prachem)

A ne a ne a ne! Vem to žralok.
Co je v porovnání s tímhle jeden tikající krokodýl!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dia

Hledám krásu v dospělosti

Fandom: 
Drabble: 

Co je to bejt dospělej?

Nasadit si masku na svůj dětskej obličej,
která říká: „Jsem dost starej na život.”

Ale vlastně nejsi a nebudeš.

Je to další dětská hra,
ze který se už ale nevymotáš.

Kterou musíš dohrát do konce.

Jsou to velký gesta na důkaz lásky,
místo papírku kolujícího po třídě s nápisem: „Moc se mi líbíš.”

Ten papírek fungoval líp.

Je to uvědomění, že deprese mají i ostatní,
a že ty s tim nemůžeš nic dělat.

A to bolí nejvíc.

Nakonec je to ale jenom v tom,
že si můžeš objednat pivo.

Ale musíš si ho sám zaplatit.

Závěrečná poznámka: 

nedaří se.

a taky vymýšlím nějaké to velké gesto. (to se taky nedaří)
papírek bych ocenila.

Obrázek uživatele vatoz

Přímý přenos

Úvodní poznámka: 

Snažil jsem se o něco optimistického.

Drabble: 

Milí posluchači, vítám vás u přímého přenosu z Velké ceny dospělosti.
Hráči právě vyrazili. Jsou ve skvělé formě, první překážku - porodní a novorozeneckou úmrtnost - zvládají s přehledem, diskvalifikovaných je minimum.
Mám teď čas, nejbližších zhruba deset let závodu, zmínit, že pravidla se oproti minulosti poměrně změnila, WHO oficiálně vyřadila například dříve tak obávané pravé neštovice.
Někteří hráči už dobíhají na dostřel od reprodukčního věku, ovšem střílet
mohou dle pravidel až od osmnáctého milníku.

A máme to tady, naši borci probíhají cílovou páskou, ovšem dle záznamů z kamer doběhli nastejno.
I tento ročník končí remízou a všichni dostávají zlatou cenu dospělosti.

Obrázek uživatele Saphira

Cesta za posláním

Úvodní poznámka: 

Nebodík, bonusové drabble, nápad mi straší v hlavě už od včera.

Drabble: 

Měl do života skvěle nakročeno. Strýc Cent mu domluvil práci u Goupila. Poznal kus světa, byl ve styku s uměním. Jenže po čase v tom přestal cítit poslání, obrazy mu přišly plytké a zákazníci příliš snobští.
Obrátil se k víře svého otce, chtěl se stát duchovním. Konečně ve své duši cítil, že se zase zaplňuje! Ale víra žaludek nenaplní.
Nikde ho nechtěli, nezajímali se o něj. Když se pokusil dospět a živit se malováním, po jeho obrazech neštěkl pes. Theo mu každý měsíc posílal peníze.
Zemřel s tíhou na duši, že nikdy nebyl samostatný.
Dnes si jeho slunečnic nezměrně cení.

Závěrečná poznámka: 

Vincent za svůj život kromě pár kreseb prodal asi dva obrazy. Dnes se jeho dílo prodává za stovky milionů korun a jako malíř je velmi uznávaný. Za svého života třel bídu s nouzí a nebýt jeho o pět let mladšího bratra Thea, který ho finančně i psychicky podporoval v uměleckém tvoření, asi by nikdy nevznikla všechna ta nádhera, kterou nám tu po sobě zanechal.

Obrázek uživatele Doktor

Košín na konzultacích

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble ze včerejška.

Drabble: 

Dneska v noci se mi zdálo o Košínovi. Potřebovala s někým probrat své předsevzetí být na Želvíka hodnější.
"Jsem na to stará nebo ne?"
"Je ti dvanáct."
"Čtyřiaosmdesát."
"Prosím?"
"U koček se to přece násobí sedmi, ne?"
"Spíš pěti. Domácí kočka žije šestnáct až osmnáct let."
"Tak šedesát. Pořád o deset víc než tobě."
"Každopádně jsi dospělá. Za to se sluší platit jistou zodpovědností."
"Na druhou stranu... Říkáš, že do čtyř až šesti let umřu?"
"Tedy..."
"Tak proč si zbytek života kazit snahou o něco, co stejně nesvedu?"
Sen skončil, ale Košínův úlevný smích mi zněl v hlavě ještě dlouho.

Sleva

Fandom: 
Drabble: 

„Aby ten plán vyšel, nemožné jest.“ Sykl mistr Yoda, když se zastavili před kasou coruscantského kina. Mistr Windu, ale jeho námitky nebral v úvahu a otočil se na muže v okýnku.
„Jeden dospělý a jeden dětský na nové Star Wars, prosím.“
Muž za pokladnou se vyklonil, aby si je lépe prohlédl. Mistr Yoda byl navlečený v kraťasech a kšiltovce, jež mu měla dodávat dětský vzhled, ale prodavač lístků se zdál nepřesvědčen.
„Zmrzlinu koupíš mi?“ zatahal mistra Windu za rukáv velmistr řádu tak, jak si to ještě v chrámu nacvičovali. Trik zjevně zabral.
„Dobrá, dospělý a dětský. To dělá 2 kredity.“

Obrázek uživatele Sammael

Spear of Praetoria Ep. 12: Upgrade

Drabble: 

Magos explorátor si prohlížel katalog nových augmetik, který si nechal poslat z nejbližšího forgeworldu.

Přemýšlel, jaký implantát si vybrat. Co třeba balistický mechadendrit? Nebo další bionickou končetinu? Nebo Calculus Logi upgrade? Pro členy Adepta Mechanika byly augmetické implantáty nenahraditelnou součástí jejich těl, a ultimátním cílem jejich existence.

Všichni jsme děti Omnisiáše, a každá další mechanizace našeho těla nás posunuje blíže dospělosti v jeho očích, zamyslel se zbožně. Bez nich bychom zůstali otroky našich těl, a tělo jest slabé.

Pak si všiml, kolik by jeho vybrané augmetiky stály peněz, a zachmuřil se.

Doufám, že mi kapitán ty modifikace autorizuje, pomyslel si.

Obrázek uživatele Kraken

Dospělost má výhody i nevýhody

Fandom: 
Drabble: 

Dost se těším, až budu velkej, rok bych nehrál na počítači, za to kdybych se hned mohl stát vojenským pilotem nebo vojenským stratégem, to by mě bavilo.
Kreslit, jak zaútočíme na nepřátelské vojsko, to by byla sranda.
Manipulovat s letadlem a střílet torpéda do nepřátelských letadel.
Ale samozřejmě počítám s tím, že to bude pěkná dřina, budu se muset naučit, jaký páčky a tlačítka co dělají a jak se míří a střílí torpéda a rakety, jak se píšou jména pozicí vojáků, jak se kreslí různé hrady, tábory, pozice vojáků, louky, lesy, stany s doktory, děla, katapulty a další různé stroje.

Obrázek uživatele Solast

Jak je důležité míti Filipa

Drabble: 

"Koukneme se dnes na další slohovky, budu potřebovat celou tabuli."
Místo kříd nacházím jen samé 'vajgly', tak hledám v šuplíku: "Co je tohle?"
"Pane učiteli, to je banán," vysvětluje Adam.
"Ne, to je kus housky."
"A není to samice hrabáče?" ujišťuje se.
"Fakt ne. Filipe, nemáte tu někde schované další křídy?"
"Nemám, ale viděl jsem je."
Propadám zoufalství: "Je to ale neštěstí, takové neštěstí."
Filip zachraňuje situaci: "Budu mít zase zlatý vlas, maličkou nožku, útlý pas,
okrouhlý bok a ňadra dmoucí, dědečku ty náš vševědoucí."

A takhle to, moji milí, vypadá ve čtvrťáku dva týdny před koncem. Diagnóza - maturitní běsi.

Obrázek uživatele Stheno

Carefreedom

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

This identity does not claim points.

Drabble: 

“I was actually always the responsible one,” I complain. “What happened to me?”

“You know the theory, Eve,” replies Genet – magnanimous, benevolent, sage. “Stressor, break, cycle-”

I’m being compared to a serial killer. Beautiful.

When I was a kid, it was all ‘you must understand losses’, ‘you must make the hard decisions’, ‘you must realise the consequences of your actions and accept them’. And I did.

I’ve been adult long enough. I’ve accrued fatalism and cynicism to fill several lifetimes. So, by rights, now I should get to be carefree…?

Genet’s phone beeps.

“Another body. Same M.O.”

I follow.

Obrázek uživatele Jeremy

Constantinův život

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Constantine přece mluví sprostě, takže tentokrát 15+...

Drabble: 

“Kurva”, zaklel John, když uviděl pokoj ve kterém se probudil. Pokoj byl v dezolátním stavu. Ne, že by v něm byl obyčejný nepořádek. Ze zdí odpadávaly kusy omítky, stropem zatékalo a na posteli, pokud se tomu ještě dalo říkat postel, byly místo peřin kusy hadrů a noviny. Opatrně se jal hledat své svršky, snažil se nešlápnout na myší trus (a zřejmě i jejich ostatky), které byly všude na podlaze. Včerejší noc si pravděpodobně užil, všechno ho příjemně bolelo.
Byla ale tohle pro něj opravdu dospělost, nebo prostě jen jeho život? Nechová se pořád jako teenager? A byl někdy vůbec dítě?

Obrázek uživatele Quartermaster

Doopravdy

Úvodní poznámka: 

Nejsmutnější drabble, které jsem kdy napsala.

Drabble: 

Personální oddělení. Sedačka z IKEI, decentně bublající zásobník vody. Komisní komise střílí poslední otázku.
„Kde se vidíte za pět let?“
Nadechnu se. Doopravdy?
Vidím se řídit vozítko na Marsu.
Vidím se dosedat na trůn Nadsmrťase Joea. Král je mrtev, ať žije král!
Vidím se prorážet svou robotickou pěstí půl metru silnou zeď. Kdo je, sakra, Bucky?
Vidím se popíjet martini v baru šanghajského hotelu a vyměňovat si pohledy se sexy bondboyem. Dat ass! Za Anglii!
Doopravdy?

Vydechnu. Usměju se. A servíruju poslední odpověď.
„Samozřejmě na pozici, kterou ve vaší firmě uznáte za vhodnou a odpovídající mým pracovním výkonům a kvalifikaci.“

Obrázek uživatele ioannina

Trysk po stupních dospělosti

Fandom: 
Drabble: 

Pogrom. Zachránil se ve studni, on a jeho dva sourozenci.
Bylo mu devět, nemohl se o ně ještě starat sám. Každý skončili jinde.
Po otci mu zůstalo jen málo. Přesto s dědictvím nesměl nakládat. Bude mu vydáno v patnácti – nebo po absolvování aprobací.
Spěchal, co mohl. Zvládl to ve dvanácti letech.
Za odměnu dostal hubený podíl z posledního otcova obchodu a povinnost platit školné. Troje.
Odjel do Bjørkhallenu. Sourozence přehlásil tamtéž, aby se mohli občas vídat.
Bydlet spolu smějí, až mu bude jednadvacet nebo až získá pečeť.
Dokázal to v devatenácti.
Dostatečně včas, aby aspoň jim mohl dopřát zbyteček dětství.

Závěrečná poznámka: 

Jakkoliv to dělám nerada, tady bude poznámka nutná.
Mí čarodějové žijí průměrně 150 let; dospívají později než nekouzelní lidé. A hlavně jinak - na etapy. Dětská magie bývá neusměrněná a nevyzpytatelná, takže mají pravidlo, že se o dítě nesmí starat jiné dítě.
Rozeznávají tři stupně dospělosti. Čaroděj je:
- svéprávný v 15 letech nebo po složení aprobační zkoušky (důkaz, že je schopen cílené magické práce): pak smí kouzlit v nezajištěných prostorech a smí volně nakládat se svým majetkem;
- zodpovědný v 21 letech nebo okamžikem zapsání (řemeslnické nebo nižší mistrovské) pečeti: pak smí dohlížet na kouzlení nezletilých, uzavřít sňatek s plně dospělou osobou a vychovávat děti z vlastní rodiny;
- rozumný ve 33 letech nebo okamžikem zapsání vyšší mistrovské pečeti: pak smí už všechno včetně adoptování cizích dětí.
Prvním předělem čaroději končí pravé dětství, posledním začíná pravá dospělost.
Urychlit to jde jedině tak, jak to udělal tady v drabblíku Jakob. Absolvováním příslušných předělových zkoušek předčasně.

Obrázek uživatele Lagertha

Úkol => odučit naučené a znova

Fandom: 
Drabble: 

Dospělost je takové dětství naruby. Člověk se jen učí a učí, paradoxně opak toho, co se učil jako malý.

Jako děti, se učíme, že lhát se nemá a nemáme se bát kdykoli ozvat. Jako dospělí se učíme, že lhát se někdy musí, například : ,,Miláčku? Nejsem v tom tlustá?"

Jako děti se musíme o vše dělit, jako dospělí si musíme dávat sakra pozor, co komu půjčíme.

Jako děti musíme chodit po obědě spát, nedej bože, aby to udělal dospělý, vždyť je tolik práce, která se musí udělat!

Jako děti prahneme po svobodě dospělosti, jako dospělí po bezstarostnosti dětství. Život je zmatený...

Obrázek uživatele Kumiko

Vanitas vanitatum

Fandom: 
Drabble: 

Seděla na náplavce, bosé nohy ponořené v chladivé vodě. Kolem ní teplá letní noc, blížila se třetí hodina ranní. Poslední hosté byli pryč.
Oslavy osmnáctých narozenin jsou zlo. Musíte se postarat o všechny své přátele, urovnávat spory, neustále se usmívat. Nakonec nejste oslavencem, ale pouze hostitelem.

Ušklíbla se.
Měla bych být šťastná. Přesto se mi do očí derou slzy. Jsem dospělá. Volná! Můžu si dělat, co chci. Už mi nikdo nemá co poroučet! Avšak...
Náhle zatoužila po jediném - skočit do temné Vltavy. Zmizet pod hladinou. Navždy.

Vyskočila a oklepala se.
Měla bych jít domů. Ostatně, zítra píšeme test z chemie.

Závěrečná poznámka: 

Další záludné téma. Tváří se jako neškodné, ale nápad nikde.

Obrázek uživatele Queen24

Ty se tak máš!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jeden roztomilý rozhovor, který opravdu proběhl, loni v létě u koní... To téma mi ho prostě připomnělo :)

Drabble: 

Uvážu poníka k hrazení a začnu hřebelcovat. ,,Ty se stejně máš," povzdechne si malá Káťa, která hřebelcuje z druhé strany. ,,Joo?" Opáčím. ,,Proč myslíš?" ,,No, že už jsi velká..." Pousměji se. ,,Jak, velká?" ,,Prostě dospělá." ,,A ty myslíš, že se mám, jo?" ,,No jasně! Můžeš si dělat co chceš, chodit pozdě spát, řídit auto, pít alkohol..." Rozesměji se. ,,Tak auto a alkohol dohromady, to teda nevím!" ,,Nee, to ne, ale... no prostě se máš! Já už chci být taky dospělá." Uzavře.

Povzdechnu si. Co jí má na to člověk říct...?
Trenérka proběhne kolem. ,,Pomůžeš jí prosím i nasedlat?" ,,Jasně..." ,,Děkuju!"

Závěrečná poznámka: 

...aneb dětská představa o dospělosti ;)

Obrázek uživatele Keneu

Předčasně dospělá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já si Krylovu Zkoušku dospělosti broukám už od ocelového tématu, takže tohle mi opravdu padlo do noty.

Drabble: 

Pět. Učíš se lhát a říkat tomu „udržet tajemství“.
a lež co první směnka úvěru pro dospělé
Osm. Učíš se nespoléhat na druhé. Jedině na ty, které jsi sama vymyslela.
namísto dětských snění dospělé kompromisy
Deset. Učíš se být jiná. Chválená a neschválená.
v nedělním oblečení nastoupíš před komisi
Třináct. Učíš se nikomu nevěřit a myslet dvojitě.
trojhlavé neotázky, čtyřhlavé odpovědi
Šestnáct. Učíš se zatnout zuby a jít dál. Nevěřit na pohádky.
tak tanči, lásko sladká, protanči večer celý
Devatenáct. Život tě naučil dost. Až se vrátíš od maturity, nauč jej něco o smrti.
ten bál je křižovatka, dospělí nedospěli

Obrázek uživatele Wendyses

Škola života

Úvodní poznámka: 

O tom, jaký život má taková budoucí Smrt...

Drabble: 

Poprvé Smrtí potkala v šesti letech. Zemřela jí babička a Smrt, která si přišla pro její duši, se na malou dívenku povzbudivě usmívala.

V devíti dorazila jiná Smrt, kterou malé dítě nezajímalo. Dokud nezjistila, že ji vidí. To na ni spiklenecky mrkla a pak odplula i s duší její matky.

Ve třinácti si lidé z její vesnice začali všímat, že je jiná.

V patnácti se jí všichni vyhýbali. Do té doby potkala ještě tři různé Smrti.

Když jí bylo sedmnáct, v kraji vypukl mor.

Hledal se viník. Označili ji za čarodějku.

Když pomalu hořela na hranici, neumírala.

Dospívala ve Smrt.

Obrázek uživatele kytka

Ztraceno v překladu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Krácení je zlo! Doufám, že tam téma zůstalo.

Drabble: 

Maturantka Machatá loví z hlubin paměti cokoli o moři, a pokud možno i něco o starci.

Obávaný profesor Potměšil zatím za zády předsedkyně pantomimicky předvádí boj starce s rybou, zdařile napodobuje útok žraloků a nakonec přesvědčivě zahraje vyčerpaného rybáře.

Machatá zkouší z této posunkové řeči tlumočit, nicméně část děje je ztracena v překladu. Komise se dozvídá, že žraloci starci ukousli ruku, ale tomu se přece jen podařilo rybu dopravit na břeh, kde ji vesničané snědli. Rybář pak vyčerpáním zemřel.

Ačkoli to slečně Machaté ke složení zkoušky dospělosti nestačilo, komise se shodne, že profesor Potměšil by za svůj výkon zasloužil Oskara.

Závěrečná poznámka: 

Možná to zní přehnaně, ale přísahám, že výkon maturantky je zcela autentický.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Rád jako my

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Stojí mimo mou letošní sérii.

Varování: Obsahuje popisy emočního a fyzického týrání.
Abyste je nezahlédli omylem, je drabble vloženo neviditelně. Pokud si je chcete přečíst, natáhněte jeho tělo myší do bloku nebo rovnou hoďte Ctrl A.
Závěrečná poznámka je bezpečná, jenom tak trochu spoiler.

Drabble: 

„Nikdo tě nebude mít rád jako my!"

„Ručíš mi za to, že tu bude pořádek."
– „Jaktože jsou všude odstřižky? A neber sestřičce nůžky!"

Otec sedící obkročmo na osmiletém hrudníku. Marně se snažím nadechnout.
„Koukej se uklidnit, jinak tě nepustím!"

Kopance do obličeje. Matka nosí korkové pantofle. „Přiznej se, co bereš!"
Nedokážu si nic vymyslet, takže to ještě schytám.

„Nemůžu docentku sehnat, aby mi dala termín."
„Nikdy tě nevidíme se učit! Jestli tu zkoušku nebudeš mít do středy složenou, letíš z domu!"
Za oknem mínus patnáct.

Vstoupím do předsíně a zamknu za sebou. Jsem tu sama. Můj byt.
Ta největší výhra.

---

Závěrečná poznámka: 

Nemohl by ten narativ, jak je dětství šťastné a bezstarostné životní období, už konečně jednou chcípnout?

Obrázek uživatele Aziz

Po Bologni

Fandom: 
Drabble: 

Byl mladý a naivní, když dychtivě přijal za své myšlenky Viklefovy, když se za ně hádal a s plamennou vášní je hájil. Když se směle, plný troufalé naděje, že vše vysvětlí, možná změní smýšlení svých žalobců, vydal do Bologne.

Místo toho ho uvěznili a mučili.
Měsíce jej změnily jako dlouhé roky.

Na koncilu dospěl. Pochopil, že je lépe jít s mocnými, nechat zchladnout mladická zahoření. Vrátil se vyspělý, zmoudřelý. Vystrašený.
Jeho přátelé - hlavně Jan a Jeroným - byli stále plni tvrdohlavosti a iluzí z mládí.
Tou dobou ještě Štěpán ani Jan netušili, že jejich nové neshody přivedou Jana až na hranici.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Mělo být dávno zhojené

Drabble: 

Na stráni si skupina dětí staví z písku a kamení.
Rázem jsem na kolenou a vrtám se v zemi. Vychovatel mě beze slova pozoruje.
„Je divné, že si chci hrát s nimi?"
„Vůbec ne," usměje se. „Obzvlášť vojáci to dělají často. Zdá se, že se rádi vracíte do doby, kdy jste neznali ani nebezpečí, ani opovržení."
Něco, co mělo být dávno zhojené, zabolí. Zahledím se do dálky, přes hřebeny na západě.
„Stalo se něco?" ptá se účastně.
„Neměla jsem dětství," řeknu tiše. „Ne takové."
Přejede pohledem moje tetování. „Narodila ses Divoká?"
„Ještě dřív."
Podá mi lopatku. „Důkladně si to užij."

Obrázek uživatele Profesor

Pulčí závody

Fandom: 
Drabble: 

„Hele kluci! Kdo bude dřív u toho slepence pod dubovým listem?!“ hecoval mladý pulec své kamarády.
„Já!“ „Já!“ „Já!“ vykřikovali jeden přes druhého. Houf černých torpéd s pružnými ocásky se jako jeden muž vrhl kupředu.
„Vítěz!“ „Vítěz!“ „Vítěz!“ pokřikovali jeden přes druhého, ačkoli nikdo nevěděl, kdo doopravdy vyhrál.
Vyzývající pulec se spokojeně drbal zadní nohou u žaberních štěrbin.
„Tak co, komu už rostou přední nohy?“ ozvalo se z houfu.
„Mně!“ „Mně!“ „Mně!“

Až jim upadne ocásek, bude konec pulčím hrám. Budou dospělí, ale dají život novým pulečkům. Pokud je nesežere čáp. Ale i taková už může být cena žabí dospělosti.

Obrázek uživatele Lejdynka

Tak trochu jiná zkouška dospělosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Napadlo mě toho hodně, takže se obávám, že tohle je teprve první.

Drabble: 

Tak to přišlo, konečně!
Tak dlouho na tu chvíli čekal, těšil se na to a přemítal, jak asi bude vypadat jeho další, dospělý život.
Někteří mu říkali, že není o co stát, že začnou starosti, bude se trápit, bude toužit po návratu do dětství a dalších nemožných věcech. Ale on jim nevěřil. Věděl, že ho čeká krásný život.
Vždyť co by se mohlo stát tak strašného?
Tenkrát nevěděl, že to může být tak snadné.
Stačil jediný okamžik.
Nůž ve tmě.
Jeho dětství odplulo po vlnách, zbarvených krví hosta.
Plul s ním, bylo mu dvacet, byl dospělý a přál si zemřít.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Otec a syn

Drabble: 

Já vlastně neměl žádný dětství. Fakt.
O mámě nevím. Táta se na mne zvysoka vykašlal. Nikdy se mnou nehrál fotbal, nevysvětloval mi, jak to chodí. I ta zvířata jsem si musel pojmenovat sám. Jak mám potom vychovávat vlastní kluky, když nemám pořádnej vzor!
Prý jsem mu podobnej. Nevím, nikdy jsem ho neviděl. Párkrát se mnou mluvil (naposledy mi strašně vynadal).
Dal mi hodně, vím, ale nejsem silnej jako on. Možná dovedu rozpoznat dobré a zlé, ale k čemu mi to je, když nevím, co si s tím počít.
Doufám, že jestli někdy budu mít bráchu, tak k němu bude laskavější.

Závěrečná poznámka: 

Přiznávám velkou inspiraci biblickými drabblaty a fanfiction, co píše Rya, takže jí toto tímto věnuji :)
Na to navazuje volně http://sosaci.net/node/21679
K otázce matky viz https://sosaci.net/node/38172

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dugi

My si vás vážime

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nie až také dávne časy bez internetu

Drabble: 

-Dobrý deň.
-Vitajte. Chcete si len niečo vypočuť, alebo si chcete niečo kúpiť?
-Tentokrát kúpiť. Vy si tiež predsa potrebujete zarobiť, bolo by škaredé k vám chodiť toľko počúvať a nič nekúpiť.
-Dobre teda, čo si prajete?
-Chceli by sme Tomb of the Mutilated od Cannibal Corpse.
-Hneď to donesiem... hm... tu je... pozerajúc sa na ten obal... máte už osemnásť, chlapci?
-Áno, áno.
-Neverím. Ukážte občiansky.
-Zabudli sme si ich doma. My si vás ale vážime, preto by vám aj zaplatili viac.
-Dvojnásobok, pane.
-No dobre. Ale nepovedzte to nikomu.
Tristo korún. To je cena dospelosti za jedno cédečko.

Závěrečná poznámka: 

Ak nemáte 18, nepíšte to do googlu. Ak už máte, radšej to tam nepíšte aj tak.

Obrázek uživatele Bilkis

Závist

Úvodní poznámka: 

Bez Malvíny by to pro mě nebylo DMD. :)

Drabble: 

Jonáš brzy pochopil, že Petrovi vlastně celou dobu závidí. Ne tu jednoduchost, s jakou bral věci ve svém životě. Nebo to, že měl holku, která sice byla šílená, ale nenosila žádnou růžovou, kdežto on měl kluka, který sice byl normální, ale růžovou nosil často a rád. Ani to, že ho rodiče brali jako toho zodpovědnějšího, navzdory tomu, že měl ve škole menší úspěchy než Jonáš. Záviděl mu klid, rozvahu a smíření.
Petr neměnil věci, které se Jonáš změnit snažil.
Opouštěl věci, jichž se Jonáš držel zuby nehty.
A nové věci vítal s nadšením, jakého se Jonášovi nedostávalo.
Prostě už dospěl.

Závěrečná poznámka: 

Jonáš je dětinská mrcha. Mimochodem, Jonáš je hebrejského původu a znamená to holub. A první, co mě napadlo, když jsem se dozvěděla, že švagrová pojmenovala syna Jonáš (je mu 27 dní), bylo, že se nesmí dozvědět, jaký je jmenovec jejího synka hajzlík. :D

Obrázek uživatele Aplír

Pokus

Drabble: 

Kde jste to dneska lítali, podívejte se na tu nebohou němou tvář, vždyť ten chudák Jonatán by mohl dělat hrnčíře, co má na tlapkách bláta, takhle ho přece nemohu pustit domů, lamentovala paní Kadrnožková a Mach už nemohl poslouchat ty stížnosti na dnešní mládež, vyndal sluchátko a řekl, prosím vás, my bychom s Šebestovou potřebovali být dospělí.

Jak je libo, pravilo sluchátko.

Dům se otřásl, chodbu zavalil hustý černý dým, ozýval se pronikavý křik, brácho, co blbneš, ten pokus ti nevyšel, mamííí, tatííí, kde jste, pomóóóc, z bytu Machových šlehaly plameny, dospělá Šebestová omdlela a Mach si otřel pot sluchátkem.

Obyčejný voják

Fandom: 
Drabble: 

Bylo mu pouhých 19 let.
Zažil mnohem víc, než zažije spousta lidí na této planetě.
Prošel téměř polovinu Evropy a mohl si říkat profesionál.

Ovšem jeho zážitky za uplynulý rok války nebyly zrovna slavné.
Kolikrát byl postaven před volbu - zabij, nebo budeš zabit.
Prostě musel. Zabil již mnoho lidí a to ho poznamenalo na celý život.

Viděl masakry celých vesnic, viděl jak dopadli jeho kamarádi ze začátku války.
Viděl mnohé. Zažil nevídané.

Měl noční můry. Bylo jasné, že už nebude žít normálním životem.
Mohl za to Hitler. On byl jen jeho nástrojem. Vojákem wehrmachtu.

To byla jeho cena za dospělost.

Stránky

-A A +A