Na krásném modrém Dunaji

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Na krásném modrém Dunaji

Vídeň, valčík, noblesa, drama, láska, sex, drogy a střelné zbraně! A nějaký ten fluff.

A méně akčně, neboť tato upoutávka se ukázala být pravdivou pouze v několika případech ;). Na krásném modrém Dunaji je můj vlastní příběh odehrávající se na konci 19. století ve Vídni a je to v podstatě telenovela.

Z Prahy přijíždí Alexandr Stern, student práv a nižší soudní úředník. Ubytuje se u vzdálených příbuzných, konkrétně u otce Anety, takové normální chytré slečny, která by měla zářnou budoucnost, kdyby se narodila tak o sto let později. A tihle dva kolektivně vpadnou do života soudce Wilhelma Sternbacha. Co následuje si budete muset přečíst :).

A jestli se vám v mém příběhu zalíbilo, potěší vás, že k němu existují také fanfikce :). Nenechte si ujít Co se děje ve Vídni k večeru od Tenny ani Rodičovské starosti, Ztracen nebo Ve ztichlém salónku od Eillen.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Elegie ve žlutém

Úvodní poznámka: 

Opět udávám oba fandomy, jelikož pokračujeme v pohřbívání postavy takřka neviděné a patřící do mého staršího příběhu více než do toho současného. Módním expertem v něm nebyl nikdo jiný než Otto Werner, vztáhnuto k Vídeňské krvi dědeček Liny a Williho.

Drabble: 

„Vždycky jsem myslel, že mě přežije.“
Majitel oděvního podniku Werner procházel mezi látkami. Každou promnul mezi prsty, prohlédl, pak znovu uhladil do dokonalosti. U drobného květinového vzoru na světle žlutém podkladu se zastavil nejdéle.
„Zajímalo by mě, v čem ji pohřbili. Jestli tam někdy nosila šaty ode mě. Žluté byly její oblíbené.“ Uhladil látku a posunul se k další. „Ale to už je opravdu hodně dávno.“
Madam Dvorak nejistě přešlapovala na druhé straně stolu. Zavolali jí od Sternbachů a před chvílí sdělila zprávu o smrti svému zaměstnavateli. Nebyla si jistá, co dělat dál. Pan Werner si ale naštěstí vystačil sám.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Coffea braziliana

Úvodní poznámka: 

Tentokrát si dovolím označit oba fandomy, protože ten první, původní, je v tomto drabble prostě důležitý.

Drabble: 

Květy kávovníku jsou jedním z mnoha divů přírody, které vydrží jen na chviličku, mrknete a přijdete o to. Jeden dva dny bílé krásy s vůní jasmínu a citrusů. Pak pád ze stromu a konec. Po půl roce místo uvadlých květů obsadí kávové třešně a v nich zrna, zlatý grál.

Aneta se vypravila na poštu pro obvyklý balíček proclené brazilské kávy od matky, kterou přes třicet let neviděla. Ven vyšla bez balíčku, zato s dopisem psaném v cizím rukopisu.
Wilhelm jí vyšel naproti, když si všiml, jak se ve dveřích tváří. Ukryla se do jeho objetí. Žádná další káva už nedorazí.

Závěrečná poznámka: 

Název vychází z latinského označení nejběžnějšího kávovníku, coffea arabica.

Kdyby vás zajímalo, jestli jsou k něčemu kávové třešně, tak se dají zalít horkou vodou jako čaj. Chutná to pak dost jako ibišek a seženete to pod názvem cascara.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Na krásném modrém Dunaji : souborně 2020

Úvodní poznámka: 

Co je Na krásném modrém Dunaji?
S oblibou toto své dílo nazývám historickou telenovelou, protože pro telenovely svého dětství planu čistou láskou a vyrostla jsem na Sáze rodu Forsythů a Sňatcích z rozumu. Ocitnete se ve Vídni konce 19. století a potkáte řadu tajně queer katastrofických postav, které tak nějak tvoří jednu trochu divnou rodinu :).

Drabble: 

Letos jsem se opět vrátila do Vídně, byť mírně neplánovaně až s osmým tématem a silně nepravidelně, a stejně jako loni jsem rozhodla drahému čtenářstvu nabídnout souhrnný soubor v pdf.

Najdete ho zde: Dunaj 2020
Nabízím rovněž loňský ročník: Dunaj 2019

Možná časem hodím do úvodu do fandomu souhrnné vydání všech pěti (O_O) ročníků. Tedy pokud o to bude zájem (dejte případně vědět v komentářích).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

O kočkách a etiketě

Úvodní poznámka: 

Rozhodla jsem se do autorského výběru vybrat toto dramatu (téměř) prosté drabble, které lze číst i bez znalosti fandomu :).

Drabble: 

Lina Sternbachová celý svůj krátký život sledovala rodiče při vítání hostů, obvykle tajně, s jistotou tedy přistoupila k roli hostitelky v dětském pokoji.
„Jak se jmenujete?“ pronesla důležitě k návštěvnici.
„Jak se jmenuješ ty?“ řekla návštěvnice a rozšlapala společenskou strukturu.
„Já se ptala první!“
„Já se ptám druhá,“ založila si podospělácku ruce.
Lina si ji pečlivě změřila. Porušení etikety vyžadovalo netradičních řešení. „Dáš si čaj?“
Pokrčení rameny. „Mám radši kakao.“
„Hm... Chceš si vyrábět masky zvířátek?“
„Tak dobře,“ souhlasila nepředstavená. „Budu kočka.“
„Ne ne! Já chci být kočka!“
Vetřelkyně výhrůžně zamňoukala. Sepraly se. Ale nakonec v pokoji byly kočky dvě.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Princ ve žlutém kabátě

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 1: Zachovejte paniku.

Řekli jste si o to, tak to máte :). Příští rok se posuneme do roku 1910. A vymyslím tomu vlastní fandom á la pokračování Sňatků z rozumu. Ale to až někdy později ;).

Drabble: 

Prinz Heinrich ve žlutém kabátě se řítil prašnou cestou mezi poli. Jeho osazenstvo, soustředěná šoférka ve středních letech a tři mládežníci (dva výskající, jedna křečovitě svírající klobouk), si vyrazilo na testovací jízdu.
„Rychleji!“
„Tenhle model víc nevydrží,“ poznamenala motoristka. „Takhle kdybychom jeli Antoinettou...“
„Kdyby ji někdo nenechal v příkopu...“
„Do cesty mi vběhlo hejno husí!“ bránil se nejmladší účastník výpravy.
„Nemůžeme, prosím, zpomalit?“ zasípala Lina z prostředního sedadla.
„Jak pomalu by sis představovala?“
„Radši bych se vůbec nehýbala, děkuji.“
Nora Sternová se zasmála a letmo pohlédla na Juditu: „Tak zrychlíme.“
Karoline Sternbachová, mladá dáma, zavřela oči a začala se modlit.

Závěrečná poznámka: 

V autě sedí samozřejmě Lina, Judita a dosud nepojmenovaný Linin bratr. Je jim 19 (holkám) a 15.
Antoinetta je model automobilu, který zkonstruovala sama Nora, bylo to zmíněno v některém drabblu loni.
Aktuálně řízený krasavec vypadá takto, více si o něm můžete přečíst zde

Obrázek uživatele Ancient Coffee

August Rätzel odchází

Úvodní poznámka: 

Původně jsem si chtěla napsat něco emočně drásavého, ale nakonec mě napadlo toto :). Třeba na to ještě dojde v doplňovacím bonusu.

Drabble: 

August Rätzel seděl v parku vedle svého zákonného manžela a se zamyšleným výrazem pozoroval děti honící se za míčem a manžela svého muže, kterak odolává touze se k omladině přidat. Slunce se pomalu klonilo k západu, lehký vítr rozebíral účesy chodců i impresionistických povalečů.
„Na co myslíš?“ zeptal se Wilhelm, už notnou dobu pozorující svou pozorující choť.
„Příští týden vyjde Rätzelovi poslední feuilleton,“ pronese rozhodně, bez náznaku zaváhání. Přece trochu smutně.
„Nastal čas?“
Usmála se do slunce. „Chci, aby mě lidé znali.“
Když odcházeli z parku, nechali Rätzela sedět na lavičce. A poslední spisek z nejposlednějších si pověsili na stěnu.

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem původně ani neměla v plánu Dunaj psát. Přemýšlela jsem o něm, ale nevěděla jsem úplně, kam se dál ubíhat, protože jsem už víceméně všem dala jakés takés šťastné konce a logickým pokračováním by bylo skončit zcela, nebo to zase všechno rozbít. A za to byste mě asi ukamenovali ;). Budiž tedy něco jako kompromis. Moc vám všem, mé čtenářky (jestli je tu nějaký muž či nebinární entita, nechť se přihlásí), děkuji za zachování přízně, bez vás by to nešlo <3

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Nemrtvé

Drabble: 

Zemřely si. Každá na své hoře z pravdy a pýchy. Rozdělily si dýchánky, matiné, večeře i procházky v parku. Snažily se jedna druhou nevidět. Ale stejně se pořád měly před očima. Nenápadně kradly slova, věty, příběhy. Co asi dělá ta druhá mrtvá? Jak tráví své dny, své noci? Kde a s kým? A myslí na tu druhou, mrtvou, myslí na to, že by něco udělala jinak? Že by neutekla? Od minulosti? Od budoucnosti? Proč metafyzikou trpí nejvíc přítomnost?

Chybíte mi. Vraťte se. Prosím.
Nejistou rukou odkládá pero, vpíjí lásku do inkoustu. Probudí nemrtvou?
Papír končí v krbu. Dnes ještě ne.

Závěrečná poznámka: 

Já jako autorka si myslím, že jedna strana je jasně v právu, ale trpí tím obě stejně.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Alexandr Stern, práce všeho druhu

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 25: Práce všeho druhu

Přesouváme se řekněme o pár týdnů dál.

Drabble: 

Kamaráde!

Velké novinky – máme novou spolubydlící. Je jí pět let, je tvrdohlavá a pěstuje si závislost na šlehačce. S Norou si dobře rozumějí. Mě bere na milost, i když kvůli ní dělám všechno možné: chodím s ní do parku, sháním jí potravu (bojím se, že bude vyrůstat na hospodské stravě, asi našetříme na kuchařku), dokonce mi někdy dovolí, abych jí četl. Víš, že Lině můžu číst jen málokdy, takže jsem za to rád. Tu naši mademoiselle ovšem zřejmě nudím. Vždycky usne.

Slyšel jsem, že se chystáš na Moravu. Rád bych tě zase jednou viděl.

Tvůj Alexandr,
otec práce všeho druhu

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Nokturno

Drabble: 

Judita ležela pod peřinou, ale nespala. Ve vedlejším pokoji svítila lampa a přes prosklené dveře dovnitř jako průvod tančících prasátek vplouvaly úlomky teplého světla.
Klaply vchodové dveře. Světlo na chvíli zmizelo, pak se ozvaly hlasy. Judita napnula uši.
„Nevyděs se, ale asi máme dítě.“
„Děkuju pěkně, teď se bojím. Ta malá?“
„Karoline... Ne, nechci o tom mluvit. Zkrátka se o ni musíme postarat.“
Zatajila dech.
„To bude někdo muset začít vařit.“
Malá špehující se obrátila na druhý bok a zavřela oči. Možná to nebude zase tak zlé. Prasečí tanečnice se pokusily o poslední piruety. Pak je v objetí sevřela noc.

Závěrečná poznámka: 

Byla jsem zděšená a pak jsem si uvědomila, že existují světelná prasátka.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Z bolesti krutost

Drabble: 

Vracela se s obavami, které ji předbíhaly a nutily k poklusu. Hraběnku uviděla před vchodem do hotelu.
„Jste v pořádku!“
„To je relativní,“ odtušila nepřítomně, ale na pár vděčných chvil propletla své prsty s Nořinými.
„Co se děje? Co je zač ta holčička?“
„Prý manželův parchant. Dovedli mi ji na výchovu.“ Zasmála se té absurditě.
Nora maně o krok ustoupila. „Co s ní bude?“
„To je mi, má drahá, zcela lhostejné. Nechci ji už nikdy vidět.“ Její hlas má ostré hrany. Čpí krutostí zrozenou z bolesti.
„Musím jít.“ Není povinností milujícího chápat vše.
„Počkejte!“ slyší za sebou, ale neotočí se.

Závěrečná poznámka: 

Zakopaný pes je v otázce „Co se děje?“, snad je to idiomaticky dostatečné.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

O kočkách a etiketě

Drabble: 

Lina Sternbachová celý svůj krátký život sledovala rodiče při vítání hostů, obvykle tajně, s jistotou tedy přistoupila k roli hostitelky v dětském pokoji.
„Jak se jmenujete?“ pronesla důležitě k návštěvnici.
„Jak se jmenuješ ty?“ řekla návštěvnice a rozšlapala společenskou strukturu.
„Já se ptala první!“
„Já se ptám druhá,“ založila si podospělácku ruce.
Lina si ji pečlivě změřila. Porušení etikety vyžadovalo netradičních řešení. „Dáš si čaj?“
Pokrčení rameny. „Mám radši kakao.“
„Hm... Chceš si vyrábět masky zvířátek?“
„Tak dobře,“ souhlasila nepředstavená. „Budu kočka.“
„Ne ne! Já chci být kočka!“
Vetřelkyně výhrůžně zamňoukala. Sepraly se. Ale nakonec v pokoji byly kočky dvě.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Spiritus diaboli

Úvodní poznámka: 

Když autor začne používat přechodník minulý, víte, že jde do tuhého.
(aneb konečně jsem vytáhla hraběnku z pokoje)

Drabble: 

Vešla zaklepavši, to samotné mu napovědělo, že je něco v nepořádku. To a fakt, že neměla ani klobouk, ani rukavičky. Takřka vyšla na ulici v negližé.
„Čemu vděčím za vaši návštěvu?“
Bez odpovědi přešla k dřevěnému glóbu u okna v záchvatu zájmu o geografii. Poznal, že naléháním by ničeho nedosáhl. Vstal a připojil se k ní.
„Myslíte, drahý, že přemíra alkoholu a opia může vést ke zvýšení porodnosti?“
„Jistě záleží na kvalitě a kvantitě.“
„Tuším korelaci v konzumaci nejlevnější pálenky,“ řekla temně. Zaváhala. Pak... „Můj manžel mě pronásleduje i z hrobu.“
Jako by se setmělo. Duch hraběte naplnil všechny kouty.

Závěrečná poznámka: 

Název míří k duchu (svatému) i tvrdému alkoholu.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Co asi chystají?

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 12: Malí a (ne)škodní.

Drabble: 

Popolední slunce zvědavě shlíželo na vídeňské ulice a pokradmu spalovalo hlavy neprozřetelně prostovlasých.
Alexandr si po cestě pobrukoval neurčitou melodii. Když vcházel do bytu, očekával prázdno. Našel malou slečnu olizující lžičku od šlehačky. Zarazil se. Jejich pohledy se setkaly v intenzivním boji o to, kdo bude víc překvapený.
„Noro?“
Jeho choť křikne z kuchyně: „Co tady děláš? Nemáš mít soud?“
„Zapomněl jsem si nějaké papíry. Co tady dělá...“ kývne poněkud nevychovaně k děcku, které na něj vyplázne jazyk.
„Tohle je Judita. Judito – Alexandr, také tu bydlí.“
Alexandr se nervózně usměje. Lina je jako jeho, ale cizí děti... Co asi chystají?

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Judita

Úvodní poznámka: 

Pokračujeme :).

Drabble: 

Oči jako velmi temné lampiony zkoumaly.
Nora si po návratu dechu odkašlala. „Stojíš tu dlouho?“
Pokrčení rameny, čas se nepočítá, když neumíte číst v hodinách.
„Jak se jmenuješ?“
Dítě zaváhá, moudře zvažujíc důvěryhodnost tazatelky. „Judita.“
„Kde ses tady vzala?“
Holčička se zamyslela. „Přišla jsem po schodech.“
„To ano, ale...“ Nora zastavila samu sebe ve výslechu. Zhluboka se nadechla. Výslech... Rekonstrukce kriminálního případu... „Půjdeš se mnou domů.“
Odbojné obočí.
„Uvařím ti kakao.“
Mraky na její tváři se rozptýlily. K Nořině překvapení byla náhle držena za ruku. Ohlédla se po dveřích do ložnice. „Karoline? Odcházíme. Ale vrátím se.“ Až kakaem podplatím svědka...

Závěrečná poznámka: 

Dovysvětlení tématu pro kontrolora: na rekonstrukci v tomto smyslu pomyslela, protože je vdaná za právníka a zná jednoho soudce (kteří to oba s dětmi umí lépe než ona). Následovala tedy logicky myšlenka děcko odvést domů.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Pět let

Drabble: 

Když jí ta žena směsí maďarštiny a lámané němčiny řekla, že jí vede dceru jejího popraveného manžela na výchovu, neměla daleko k mdlobám. Pět let bez něj – myslela si, že může zapomenout, předstírat, že se nic z těch hříchů nestalo, že jeho smrt je vysvobození.
„To... není možné,“ skoro zašeptala. Stařena neztrácela čas, jedinkrát pohladila děvčátko po vlasech a bez dalšího slova zmizela. Nebyla schopná ji zastavit. Cítila v očích slzy.
„Madam?“ slyšela jako z velké dálky.
„Nemůžu...“ Zabouchla za sebou dveře ložnice. Jako ve snách zamkla a sesunula se na zem.
Jestli je to jeho dítě, všechno bylo zbytečné.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Mezi kalinami

Úvodní poznámka: 

Temnější kousek, odehrává se v roce 1891, pět let před dobou, kde se letos pohybujeme...

Velkou inspirací mi byla ukrajinská lidová (prý), která se měla objevit na letošní (zrušené) Eurovizi. Píseň zde s textem a s anglickým překladem. Tam jsem nabrala například ty kaliny.

Drabble: 

Přivezl si ji s sebou z lovu. Byla drsně krásná, světlé vlasy až k pasu a oči temné jako krkavčí. Ulovil ji na palouku, cítil, jak se bojí. Jen trochu, vyzývavě, živelně. Takové mají být ženy, Karoline, takové! Co se bojí svého Boha! Vzal si ji tam mezi kalinami a pak kolikrát chtěl v manželském loži. Neviděl ji pro ni samu, před očima svoji nehodnou ženu, kterou tolikrát zavraždil v myšlenkách. Hledal v ní cit, jakýkoli, ale byla tvrdá jako socha. A ta holka? Přestala ho bavit a vyhodil ji jako psa. Vrátila se domů, s hraběcím dítětem pod srdcem.

Závěrečná poznámka: 

Detektor citů jsem si ve svém 19. století přebrala jako hledání citů. Projde mi to? Napětím nedutám!

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Plakala

Úvodní poznámka: 

Pokračuji v zápletce. Jsme zcela v současnosti, ale jestli se něco dozvíme... No uvidíte ;)

Drabble: 

Nora Sternová dorazila do foyeru hotelu pár minut před polednem, usadila se v rudě oděném křesle očekávajíc módně pozdní příchod její hraběcí milosti. O půl hodiny později již ovšem přestala býti trpělivou.
Otevřela jí pokojská, oči navrch hlavy. „Madam se zavřela v ložnici!“
„Řekla vám proč?“
Zakroutila hlavou. „Můžu odejít, madam? Mám ještě další práci.“
Přikývne a ona odcupitá.
„Karoline! Karantény se nenosí,“ zvolá zlehka a zaklepe na zavřené – ne, zamčené – dveře. „Čtyřicet dní na vás čekat nebudu.“
Ticho. Nepříjemné, tíživé. Pak se za jejími zády ozve hlásek: „Plakala.“
Nora vyskočí jako čertík z krabičky. V rohu pokoje stojí dítě.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Sny plné cukrkandlu

Úvodní poznámka: 

Sice jsem letos nevěděla, jestli budu Dunaj psát, ale pro případ, že ano, jsem si nějakou tu malou zápletečku nachystala...

Drabble: 

V ponuré uličce u krčmy seděla na dřevěných bednách stařena zabalená v šátcích a asi pětileté děcko s očima tmavýma jako ta ulice, podle sukní děvče.
„Na, vem si sýr,“ vybalila žena ze zdánlivě nekonečné řady kapes balíček s jídlem. Děvčátko nezaváhalo, toho dne jedly jen málo.
„Uvidíš, až budeš u panstva, tam budeš mít jídla habaděj! Maso, omáčky, všelijaké sladké.“
„I marcipán a perník?“ rozjasnily se oči netajenou touhou.
„Určitě,“ usmála se její opatrovnice. „Samá zdravá strava.“
A my nebudeme mít už na krku cizího parchanta. Ať si ji vezmou jiní...

Na Vídeň padla noc. A sny plné cukrkandlu...

Závěrečná poznámka: 

Kdo to je? Proč tam je? Co bude? Tolik otázek!

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Večeře

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 7: Kopr

Drabble: 

Toho dne se advokát Stern domů vracel, právě když rozžínali lampy. Nora seděla s plecháčkem čaje v ruce ve svém studijním doupěti a cosi zuřivě přeškrtávala. Kaňky plnily stránky jako hvězdy tmavnoucí oblohu.
„Špatný den?“ zeptal se Alexandr a neesteticky se rozložil na pohovce.
„Ne,“ zalhala ostře a své zničené poznámky odhodila do neurčita. „V kuchyni máš koprovku.“
Alexandrova tvář se roztáhla v úsměvu. „Od paní Valihrachové z přízemí?“
Jejich domácnost nevařila, ze zásady a z nedostatku umu.
„Až jí ten kastrol budeš vracet, laskavě jí dobře vysvětli, že koprová omáčka je odporný zločin, co by měl zůstat v Čechách.“

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Zrození adamity

Drabble: 

Bytem se lehoučkými stužkami vůně šířila pověst o čerstvé kávě. V kuchyni kdosi obřadně cinkal šálky. Lahodné odpoledne.

Alexandr si oddechl. Podnos s kávou dorazil na stůl bez úhony.
„Zapomněl jsi na cukr,“ poznamenal Wilhelm, jenž trávil své chvíle v osmanském sedu – jejich dcerka se rozhodla, že nejlepší podložka pro kreslení je podlaha.
„Heretiku,“ odvětil uštěpačně Alexandr, který si vštípil zvyk nesladit, ani kdyby měl hořkostí skonat.
„Tati, co je to heretýk?“ zvedla hlavu od imprese Lina.
Wilhelm se nadechl k odpovědi, když tu se otevřely dveře od ložnice a dovnitř vklopýtalo nahé batole. „Zdá se, princezno, že tvůj bratr.“

Závěrečná poznámka: 

Možná si pamatujete, že se Aneta loni (tedy asi loni, nejsem si jistá) zapisovala na univerzitu v jiném stavu. Oba tyto faktory mají vliv na dnešní výjev ze Stern(bach)ova klanu ;).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

List s vůní vína

Drabble: 

Milý příteli,

doufám, že se Ti dobře daří a že mi píšeš – cestuji v poslední době tak často, že se ke mně listy dostávají v balíčcích až zpětně.

Právě trávím tři týdny cestami po Řecku. Slunce mě zmáhá, ale víno mají naštěstí dobré a nic jiného ostatně nepotřebuji. Včera jsem pobyl s mnichy v athoském monastýru – je to obdivuhodné místo, nesmějí na něj přijít žádné ženy (to mi, jak víš, nevadí). Myslel jsem, že mniši jsou tiší, tiší jako myši, ale zpívala celá cela!

Kéž bys tady mohl být také. Pozdravuj Noru a celou rodinu.

S láskou zdraví
J. Navrátil

Závěrečná poznámka: 

Athos je poloostrov (prakticky ale ostrov, protože po souši žádná spojovací cesta nevede) s asi dvaceti mužskými pravoslavnými kláštery (v pravoslaví zvané monastýry), na který je skutečně až dodnes zakázán vstup ženám (včetně samic zvířat).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Advenit gloria!

Úvodní poznámka: 

Včera jsme byli v salónu (tedy před salónem), dnes vás zavedu do redakce novin, kam si Aneta (neboli August Rätzel) čas od času chodí pro poštu od čtenářů...

Drabble: 

August Rätzel, feuilleutonista, vkráčel do redakce novin Neue Freie Presse v lehkém obláčku květinového parfému. Zástupce šéfredaktora odolal nutkání váženému kolegovi a kolegyni v jedné osobě na přivítanou políbit ručku.
„Máte pro mne něco, Herr Helbich?“ zeptala se Aneta s úsměvem. Ovzduší redakce ji vždy nenápadně ponoukalo k dobrému rozmaru.
„Obávám se, že máte obdivovatele.“ Uvozovky v jeho hlase křičely jako parní lokomotiva. Podal jí obálku z hrubého papíru. Adresát: August Ratsel, špína. Dopis uvnitř byl stručný: „Až tě podkám, rozbyju ti dršku!! Takovej držkopád si ještě nezažil. Chcýpni.“ Podepsán třemi křížky.
Aneta se rozesmála, Rätzel radostí zapředl – advenit gloria!

Závěrečná poznámka: 

Poznámka první: Advenit gloria znamená „přišla sláva“. Každý ví, že úspěch poznáte podle toho, že máte své vlastní trolly!
Poznámka druhá: Německé oslovení jako tady jsem asi ještě nikdy nepoužila, ale sem se mi hodilo, snad vás neuráží :).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Otevřeno

Úvodní poznámka: 

Mé drahé čtenářstvo si teď možná uvědomilo, že jsem dosud v tomto svém fandomu nic nenapsala. Nebyla jsem si úplně jistá, jak pokračovat, navíc mě učení v časech moru časově (a po všech ostatních stránkách, snad kromě finanční) dost vyčerpává. Ale téma mě inspirovalo, takže lehce navazuji na něco z loňska :).

Drabble: 

Pár let to trvalo, ale nakonec se všichni sešli před novým salónem páně Wernera. Mariahilfe Straße se nezastavila, ač by to událost nepochybně vyžadovala. Krom honorace z řad rodinných – ctihodnost Sternbach, drahá choť tajná žurnalistka, hraběnka Karóly v doprovodu pana advokáta a (jeho) drahé polovičky, nectihodné konstruktérky automobilů Sternové – před obchodem postával asi tucet nedočkavých Vídeňanů v róbách vhodných ku procházce o poledni.
„Vážené dámy, vážení pánové! Děkuji vám za hojnou účast, váš zájem je mým potěšením. Tedy bez zbytečných vytáček...“ Velkodušně zatáhl za provaz odhaluje vývěsní štít, první reklamu každého podniku:

Werner & Dvorak
Le Salon de la Mode
Závěrečná poznámka: 

Pro kontrolu: & počítám jako slovo, zatímco počitadlo ne.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Na krásném modrém Dunaji : souborně

Úvodní poznámka: 

Neznáte Na krásném modrém Dunaji? A máte rádi romantiku? Queer romantiku? Tradiční romantiku? 19. století? Podivné lyrické obraty v prozaickém textu? V tom případě by se vám tento fandom mohl třeba i líbit :). Jen asi radno začít na začátku...

Drabble: 

Dunaj píši už čtvrtým rokem, což je absolutní šílenost, kterou jsem rozhodně neočekávala, když jsem ho v roce 2016 začala psát. Letos poprvé jsem neměla předem vymyšlené, co se bude dít, což bylo paradoxně těžší. U souvislého příběhu se člověk vždycky nějak chytí, takhle jsem každý den tápala. Když jsem ale dávala dohromady všechny drabble, zjistila jsem, že se mi i tak dařilo držet nějaký narativ a nebyly to jen náhodné výkřiky. Musím říct, že jsem sama překvapená!

Budiž soubor.

NKMD 2019

Závěrečná poznámka: 

Ještě jednou děkuji všem čtoucím a komentujícím, bez vás by to prostě nešlo :).

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Vznešenost přírody

Úvodní poznámka: 

Vznešenost přírody je mi blízká zkrátka proto, že popisuje můj vztah k přírodě a obsahuje mou nejoblíbenější ženskou postavu (ano, jako autorka nemusím mít všechny ráda stejně :p), totiž hraběnku Karoline Karóly.

Psáno na téma Nejzářivější hvězda.

Drabble: 

Posledního večera svého dekadentního výletu si vyšly na lov hvězd. Seděly na pochybných sedátkách, protože „země je vlhká, drahá, nebudeme se na ní válet jako kobyly“, a předstíraly dojetí nad vznešeností přírody.
„Miluji komáry, vy ne?“
„K sežrání.“
Ticho. Bzučení v tichu.
„Je zataženo.“
„Vaše pozorovací schopnosti jsou fantastické. Není divu, že máte doktorský titul.“
Nora vylétla ze sedátka a jala se rázovat po palouku.
„Hvězdy,“ řekla hraběnka náhle.
Nora zvedla hlavu a pohlédla do očí vesmíru. Usmála se.
„Jestli mi hodláte říci, že ta nejzářivější hvězda jsem já...“
„Chtěla jsem říct, že si postavím automobil.“
Její drahá se rozesmála.

Závěrečná poznámka: 

Ač se mi letos psalo překvapivě těžce, protože jsem neměla úplně ucelený příběh v hlavě od začátku, s mnohými svými drabble jsou dost spokojená :). A to je nakonec to nejdůležitější.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Hrdina plesu

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji za 25. 4., téma Jeden na všechny
Uvědomila jsem si, že se letos ještě vůbec netančilo. Tak jsem stvořila toto. Letošní DMD bylo vražedné, děkuji vám tedy ještě o to více za veškerou komentíkovou podporu <3.

Drabble: 

Páry kroužily v dokonalé souhře. Ples byl nadpozemský, snad až na profánní množství dezertů na podnosech a talířcích.
Ctihodný soudce Wilhelm Sternbach se pokoušel o věneček, když jej ze zálohy překvapila drahá choť, v tu ránu opouštějíc rámě aspirujícího advokáta Sterna.
„Prosím tě, pojď si se mnou zatančit,“ porušila trestuhodně etikety. Sál byl adekvátně perturbován. „Alexandr je dnes tance neschopen.“
„Ale pozor, teď jsem na řadě já!“
„Přes mou mrtvolu, miláčku.“
Wilhelm se marně pokoušel uniknout se svým věnečkem ze spárů dámského doprovodu. Bylo-li mu souzeno zahynout při valčíku, zahyne alespoň hrdinně. Aneta a Alexandr ho doma jistě zase vzkřísí.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

V království Madam Dvorak

Úvodní poznámka: 

Dejte ženám práci, překvapivě to přispěje k jejich vnitřní pohodě...

Drabble: 

Obdržela stůl z poctivého dubového dřeva, inkoust, razítka, účetní knihu. Výhled na dvůr se stébly trávy. Dokonalý pracovní prostor. Zaměstnance, kteří se třásli před pohledem jejích zelených očí. Poprvé v životě byla ve svém živlu. Měla pré.
„Madam Dvorak, pan ředitel,“ oznámil jí nesměle pomocný účetní.
Otto Werner vešel s květinou. „Dobré poledne, Beatrix!“
Nelíbilo se jí, že ji oslovuje křestním jménem. Také neměla vázu ani čas starat se o kytice. „Dobré poledne. Posaďte se, dejte si rozinku.“
Poněkud zaskočen usedl dle pokynů, zcela zapomínaje, že je ve vlastním podniku. Tady teď panovala Madam Dvorak. A pro hosty měla rozinky.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Autorské prvopočátky

Úvodní poznámka: 

Skutečnou zápletkou tohoto ročníku je dát mým postavám koníčky a zájmy. Konečně jsem na to přišla. Jsem na sebe pyšná.

Drabble: 

„Napadlo mě,“ protáhl Alexandr a na každé slovo kladl zvláštní důraz.
Podívala se tedy na něj. „Napadlo tě...?“
„Chtěl bych napsat povídku. Včera jsem nahlédl na přednášku z astronomie...“
Nora neměla čas na váhavé pauzy, právě si aktivně užívala pauzu kávovou. „Alexandře, prosím pokračuj, nebo za sebe neručím.“
„Vesmírná civilizace na obrácené straně Měsíce. Tvorové, kteří se vůbec nepodobají člověku, s jazykem založeném na trojúhelnících... A zřejmě útočí. Tak daleko jsem se ještě nedostal.“
Uznale pokývala hlavou a usrkla temnoty. „Jak se to bude jmenovat? Záhada vesmíru?“
„Teď si nejsem jistý, ženo, jestli si ze mě utahuješ, nebo ne.“
„Obojí.“

Závěrečná poznámka: 

Někdy si říkám, jestli Alexandra nepíšu jako moc velkého blbce... Ale když on si asi jen nahrazuje dobu, kdy mu bylo dvacet a tím blbcem být nemohl. Tak ho prosím omluvte a mějte ho rádi.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Kradené okamžiky

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 23 – Spoutáni časem

fluff without plot

Drabble: 

Ležel mu po boku a hlavu měl na jeho hrudi. Slyšel tepot jeho srdce jako hudbu, s kterou mísil tu svou. Nechtěl, aby to někdy skončilo. Kéž by žili v okamžiku, mimo čas, mimo starosti, mimo zákon. Bylo by jim tak lehce, tak neskonale nepopsatelně...
„Za chvíli budu muset jít,“ řekl Wilhelm jemně, jakoby ho nechtěl vyplašit.
„Ještě nechoď,“ zašeptal Alexandr a zvedl k němu oči.
Jeho drahý se usmál a vjel mu rukou do tmavých vlasů. „Poutá nás čas.“
„To říkáš schválně.“
„To lidé obvykle dělají.“
Nadzvedl se na loktech a políbil ho. Ukradl si další okamžik. Hodiny ztichly.

Závěrečná poznámka: 

Jestli vám něco anatomicky nedává smysl, tak alespoň vidíte, proč nepíši texty, kde se lidé složitě dotýkají :p.

Stránky

-A A +A