DMD č. 9. pro 9. 4. 2016. Téma: Stopy korýšů

Obrázek uživatele Bestie

KORíša

Fandom: 
Drabble: 

Bavili jsme se o tom, jaké různé potraviny obsahují stopy korýšů. Chleba z Alberta nás totálně rozložil. Jak je možný, aby v chlebu byly stopy korýšů? Never mind…
Venku jsme na korýše navázali.
„Teď si představte, jak by Ríša seškrabával ty korýše z kýlu.“
„Ale to by pak byl… KORíša“

To už jsme smíchy všichni umřeli.

Celou následující cestu na Dejvickou jsme vymýšleli činnosti, které by z Ríši udělali KORíšu.

To už mě smíchy bolela bránice a nekontrolovatelně jsem slintal.

Aneb korýšové jsou všude, i tam, kde je vůbec nečekáte. Mrchy jedny…
A když to není korýš, je to KORíša.

Závěrečná poznámka: 

Asi vám to nebude dávat smysl, ale to je úplně jedno. Věnováno lidem z čajovny. Oni budou vědět. Jste úžasní a jsem strašně rád, že jste mě mezi sebe vzali.

Obrázek uživatele Dia

Déšť

Drabble: 

V noci pršelo. Byl to zcela normální déšť, který ráno po sobě zanechal mokrou trávu a čistý vzduch. Začínala si už myslet, že se jí to všechno zdálo. Kde jinde by přeci po sobě déšť zanechal druhý den moře než ve snu?
V tom snu netoužila po ničem jiném než se vrátit domů. Teď ale doufala, že by se tam někdy mohla vrátit zpátky. Chtěla by zase z okna lovit kraby a chodit podél mořských kolejí.
Ale to všechno byl jen sen. Už tomu začala věřit. Pak ale otevřela okno, aby se nadýchala dešťového vzduchu. Na parapetu našla maličkého kraba.

První večeře

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bodík je bodík, mám za sebou celodenní sezení v autě a zdá se, že se ze mě vytřásly všechny nápady

Drabble: 

Evžen se rozhodl sbalit Máňu jedním jediným frontálním velkopanským útokem, který ji navždy dokáže jeho velkorysost, nadhled, rozhled i výjimečnost. Za tímto účelem utratil celou výplatu za suroviny na parádní večeři. Jenže když zazvonil zvonek, Evžen stál bezradně nad stolem.
Stopy korýšů, kteří se vzepřeli svému osudu a zaveleli k exodu vedly skrz talíř majonézy k ledovému salátu, kde končily. Zdá se, že jejich hlavohruď nebyla zrovna stvořena k vytváření strategických plánů, ale na Evžena to stačilo.
Máňa těžce dosedla na židli osázenou okvětními plátky rudé růže a vzdychla.
„Tohle do mě nedostaneš ani za nic. Nepůjdeme radši na pivo?“.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aziz

Stínkový paradox

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, seriálové.
Mýtické AU.

Předchozí: Co oči nevidí,...

Drabble: 

Přes obě tragédie, svět kolem nich se hýbal dál.
Museli dál chodit na exkurze, zapisovat si poznámky, učit se, a až potom myslet na získání svých schopností zpět. Alespoň se shodli, že exkurze jsou celkem bezpečné místo, s tolika dalšími lidmi kolem. Pokud nebudou zaostávat za zbytkem...

Houba se Snílkou vyrazily na hydrobiologii.

Houba se za skupinou zdržela zkoumáním nepřiměřeně velkého blešivce.
Náhle vycítila cizí přítomnost. Magickou.
Rychle se otočila.
Koutkem oka zahlédla průsvitný mizející oblak.

"Děje se něco?" Snílčin hlas ji dokonale vyděsil.
"Ne, v pohodě."
Snílka se rozhlédla kolem. "Hej, co tu na světle dělaj všechny ty stínky...?"

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Erendis

Zkušební let

Fandom: 
Drabble: 

„Prý zničená atmosféra. Nesmysl, to bychom tady vůbec nebyli. A pokud je se vzduchem všechno v pořádku, co nám brání postavit skutečná letadla, ne vznášedla ploužící se pár metrů nad zemí?“
Nakonec prezidentka Paylorová i sbor guvernérů nově demokratického Panemu odvážný projekt „Zpátky nad stromy“ (ministru pro komunikaci připadal kdovíproč strašně vtipný) povolili.
Po několika dnech se podařilo dohledat trosky prvního zkušebního letounu. Křídla měl podivně zdeformovaná. Podle technické analýzy to nezpůsobil pád.
Po dvou týdnech nalezli černou skříňku s kamerovými záznamy. Neobjasnily mnoho.
Na záběrech byla modrá obloha a pak, než obrazovka zčernala, se objevilo něco připomínající obrovská klepeta.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Technicky nepoškozená

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Naprosto logické vysvětlení tohoto slavného složení chlebu šumava. Neříkejte mi, že to nedává smysl :D

Drabble: 

Pekárna byla nepoškozená. Technicky. Nebyla ale dostatečně netknutá na to, aby šéf neomdlel hrůzou, když dorazil do práce.
„Co jste to provedli?“ zachrchlal, když ho hoši z noční směny propleskli k životu. Tichý Boris pokrčil rameny. Tišší Boris neudělal ani to. Člověk obalený růžovým mimozemským slizem se vůbec těžko pohybuje.
„Došlo k dalšímu otevření portálu,“ oznámila Milada věcně. „V těstě možná budou nějaké zbytky,“ řekla, jako by se ze stropu nechumelily kusy obřích krabů z okraje vesmíru.
„Napíšu to do složení,“ vzdychl šéf rezignovaně, když se konečně posbíral ze země. Postavit pekárnu na časoprostorové trhlině rozhodně nebyl jeho nejlepší nápad.

Obrázek uživatele Erys

Raci prý chodí pozpátku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak se píše drabble s mnoha deci vína v krvi?
(Tečky pouze zneužívám k odsazení, neb systém zřejmě ignoruje taby)

Drabble: 

Raci prý chodí pozpátku.
............... Mluvíme o revoluci, sedmdesátých letech i době těsně po válce.
Ale raci se přece posouvají dál.
............... Z našich rozhovorů vlastně plyne spousta věcí pro léta budoucí.

Na okno narazí můra.
Snad slyší pár slov, nebo to možná není můra, ale můrák.
Rozhodně kašle na naši dámskou jízdu.
Okno zůstane prostě černé.

Raci prý chodí pozpátku
............... a my se slovy vracíme v čase.
....... Jsme raci?

Sklenky vína se mění ve smích a únavu.
............... Raci přece víno nepijí.
....... Ale zkoušel jim ho někdo nabídnout?

Jdeme slovy zpět
............... i vpřed,
....... nejsme raci,
............... připomínáme raky,
horoskopoví jsou emocionální,
....... smějeme se.

Závěrečná poznámka: 

Nemám ráda škrtání.
A děsí mě, že když jsem si chtěla ověřit, že rak je korýš, Google mi kromě matice odpovědnosti (co toto?) raději nabídl Veľkou Raču než opravdové raky.

Obrázek uživatele Samantha

Stopy korýšů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro vegetariány, vegany, Greenpeace a vůbec všechny, kterým není jedno, jak se ke své přírodě lidstvo chová a kteří se snaží přispět svou iniciativou ke zlepšení.

Drabble: 

Veganství. Momentálně je to jedna z důležitých částí mého života a doufám, že se v ní budu zlepšovat. Zatím jsem totiž spíš vegetarián, protože se občas neudržím a dám si mléčnou čokoládu, nebo si nepřečtu etiketu tyčinky a doma zjistím, že je s jogurtem…ale maso už nejím a nemyslím, že ještě někdy začnu...Občas je to vážně složité a někdy se mi díky tomu stávají i vtipné příhody. Ovšem vrcholem všeho je, když si domů nadšený vegan přinese tři pytle mražené zeleniny, začte se do složení a úplně na konci je drobným písmem napsáno: „Výrobek může obsahovat stopy korýšů…“

Člověče, já jsem na tebe nezapomněl

Úvodní poznámka: 

Tato povídka je inspirována příběhy statečných lidí, se kterými jsem mohla na podzim trávit čas v uprchlickém táboře v Srbsku.

Drabble: 

Jeho čelo se dotýkalo studené země, kolena bolela a o zničených zádech ani nemluvě. Přesto se odhodlaně ráno co ráno obracel směrem k Mekce, doufajíc, že tam nahoře je někdo mocnější než beznaděj tohoto davu plného zlomených lidí. Svěřoval Bohu osud své rodiny - těhotné manželky, dvou dětí a naději na nalezení bezpečí. Najednou si všiml něčeho na zemi. Drobní korýši. Radostně se usmál. Dnes je připraví na ohni. Bůh jeho rodině dopřál pokrm v té největší bídě, který by v nějaké luxusní restauraci v Sýrii stál majlant. Tato skutečnost jej naplnila nadějí, že ten nahoře bude mít asi dobré srdce.

Obrázek uživatele Carmen

Bolest nebytí pošlapaná křikem

Úvodní poznámka: 

Varování: Dost frustrující téma
(vinu nese počasí v kombinaci s nechutnou zlou diskusí, kterou jsem dnes měla tu smůlu zahlédnout)
A zkracování je mor.

Drabble: 

Po vyšetření rychle sál, ještě tomu nešlo věřit, spánek.

Probrala se, něco a všechno jinak, něco bylo – už není a nebude, na okno dopadají těžké kapky, zvenku se line křik.
Poslouchá hlasy – vražda, právo, Bůh – třeští jí hlava – vražda a život – vždyť já jsem nechtěla!

Vyjde na chodbu (neměla by). Ve vedlejším pokoji – okno dokořán – pláče dívka.

To okno zavře. Vidí jen deštníky a spoustu noh pod nimi, malé kraby s bezcitným krunýřem navrch.

Tuší, že dívka chtěla, ale na tom nezáleží.
Lehne si vedle ní – společná bolest – čekají.
Přestalo pršet.
Po krabech zbyl ušlapaný trávník a pár jizev navíc.

Oběd s kolegou

Drabble: 

"A co vaše práce, doktore?"
"Našli jsme v Pegasu loď třídy Orion, je dost poškozená, ale můžeme ji celou rozebrat. Je to úžasné," odpověděl mu Zelenka.
Ke stolu přistoupila servírka.
"Já si dám smažák, děkuji," objednal si Tomas a usmál se.
"Pro mě svíčkovou," doplnil doktor Zelenka, "neuvěříte, jak dlouho už jsem ji neměl."
Tomas si dál prohlížel jídelní lístek.
"Stopy korýšů? To si dělají legraci?" vyhrkl a ukázal doktorovi v lístku poslední stranu.
"Jo, to je teďka nové," zasmál se Zelenka.
"Teda, žiji poslední tři roky na cizí planetě, ale jako cizí svět mi to začíná připadat tady doma."

Obrázek uživatele Arengil

Zničit korýše!

Drabble: 

Rozprášení tlupy pirátských mágů vrhlo špatný stín na všechny z nás, kdož s nimi tajně souzněli. Nepřestali jsme v Dvouďábla věřit ani v exilu minus čtvrtého patra, kde se živil jako vylupovač krevet. Údajně si tak přišel na slušné peníze...

Znovu pospolu se pak vydali po stopách zrádných amonitích veršotepců, leptajících do knihovního inventáře své velezrádné rýmy, příčící se nepsaným zákonům Knihovny i všem pravidlům dobrého vkusu.

Včera vyhlásili absolutismus a jeho nejzarytější odpůrci - pirátští mágové v čele s Dvouďáblem (poté co odmítli uznat amonití verše za právoplatné nástupce vogoní poezie) - je pronásledují na souši, ve vodě i ve vzduchu.

Sledování cesty, jako z pohádky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

naprosto čisté a nefalšované BJB. Jak mám asi nacpat korýše do Kulhánka? A to sjem zvědav na toho zítřejšího džina...

Drabble: 

Saladin se poklidně houpe a já usazen v řidičském křesle, s řidičskými brýlemi na očích, dělám řidičské věci. Ne že by to bylo něco složitého. Jedeme po pláži, která vypadá jako z obrázku cestovní kanceláře z minulého století, a já nemám nic jiného na práci, než sledovat zemi a hledat stopy snědených korýšů, které nám jako znamení zanechali poslední lidé z Gussovy skupiny. Netuším, kdo to vymyslel, ale počítač v knihovně našel něco o nějakých bratrech Grimmech.
Ten Druhý se jako vždy nudí a tak otravuje: "Hele klepeto. Je a hele druhý," infantilně komentuje vše, co vidí.
"Sklapni," zavrčel jsem.

Závěrečná poznámka: 

Kdo tu pochopil narážku na Jeníčka a Mařenku a jejich drobečky chleba na cestě? :D

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Zelená jako moře

Úvodní poznámka: 

Hurá - mám název fandomu!
Tak, to je asi konec veselí, neboť tohle drabble není žádná sláva. Zatracení korýši...

Technická: toto drabble je na rozdíl od předchozího z pohledu Alexandra.

Drabble: 

Muž za dveřmi byl jiný, než jak si ho představoval. Bylo mu asi pětačtyřicet, měl světlé vlasy a bradku a oči zelené jako moře na obraze pláže v hale.
„Vítám vás, vaše ctihodnosti. Jsem Alexandr Stern.“
„Rád vás poznávám,“ pronesl soudce melodicky. „Ale to oslovení raději necháme v soudní síni.“ Usmál se. „Mé jméno je Wilhelm Sternbach.“
Písek na obraze byl posetý stopami neviditelných korýšů. Také Alexandrovy myšlenky se rozutekly, když si potřásl rukou s mužem, kterého Aneta povolala na jeho záchranu. Byl na ni tehdy rozčílený, přece není malé dítě.
Teď věděl, že se na ni už zlobit nemusí.

Závěrečná poznámka: 

Tenny má bod ;)

Obrázek uživatele Dobi

Entomologická exkurze

Úvodní poznámka: 

Jako vysvětlení: Hrošice má občas problémy, protože si oblíbila tomku vonnou, což je tráva, která může vyvolávat halucinogenní sny. Dokonce si z ní začala balit jointy. Snad se z toho dostane.

Drabble: 

Dnes vede exkurzi Tesařík. Hrošice je nemocná, nebo to zas přehnala s tomkou.
Přinesl si dokonce určovací klíč.
Jako první všem ukazuje stínku. Ta si své poslední minuty života moc neužívá, zvlášť, když ji Snílka označí za "malou sr**ku".
Strčí nebohé zvířátko do smrtičky, než vyvolá Broučku, aby řekla něco o taxonomii.
Celou dobu, co mluví ji Tesařík sleduje.
Poté, co najdou šestého korýše se nechá Trubec slyšet, že ho to nezajímá, protože nejde o včely.
Tesařík ho praští síťkou a řekne mu, že včela je víceméně taky korýš.
Exkurze končí, Tesařík a Broučka zůstávají.
Půjdou dále po stopách korýšů.

Obrázek uživatele Marek

Těžký výběr

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes jsem se rozhodl s Vámi podělit o jednu historku z mé cesty do Mexika :)

Drabble: 

Copak si to dáme k obědu, zaujatě jsem studoval jídelní lístek a přemýšlel, čím dnes zaženu trýznivý pocit hladu ve svém žaludku. Předevčírem jsem měl chobotnici. Pecka. Sice byla mastná jako Schwarzenegger na kulturistické soutěži, ale jinak mňamka. Pár dní před tím jsem měl kobylky. Ty pálily tak, že jsem hodinu sháněl číslo na mexické hasiče. Takže dneska by to chtělo něco ne tak zabijáckého.

"Takže si dneska dám kraba," oznámil jsem spokojeně česky mexickému číšníkovi. Hmm... zase mi nerozuměl.

Po hodině usilovné dřiny:

Stopy korýše na talíři byly úplně všude. Na tričku, ubruse a ještě mě ten hajzl řízl.

Obrázek uživatele Doktor

Jezero Ohmu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Z filmu Nausicaa from the Valley of the Wind (česky Naušika z Větrného údolí). Jeden z nejkrásnějších filmů (všech žánrů) co znám a nejstrašnější korýši k tomu!

Bez nároku na bod.

Drabble: 

Po šíleném úniku z létající pevnosti a hladkém přistání na jezeře se Kirštana cítila opět paní situace. Vytáhla pistoli a vystřelila do vzduchu. "Tady rozkazuji já!"
Trup malého letadla se rozkymácel. Vynořili se Ohmu, obrovští korýši, strašliví vládci Pustiny.
Kirštaně se zvedl žaludek. V bitvě s Ohmu kdysi přišla o ruku a nohu a málem vykrvácela.
Princezna Naušika roztáhla ruce a šeptala slova omluvy. Ohmu jí zkoumavě ovíjeli zlatými chapadly.
To není možné, pomyslela si Kirštana, copak se s těmito tvory dá vyjednávat?
Konečně Ohmu stáhli chapadla a odpluli.
"Tu pistoli si, s dovolením, vezmu," řekl jeden z princezniných mužů.

Obrázek uživatele Danae

Návštěvník

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Když si nevím rady, povolám muminy :)
Drabble: 

Když se muminek v jeskyni u moře probudil, všichni ostatní byli ještě zachumláni v dekách. Vyšel z jeskyně ven… a znovu tam byly! Stopy šesti nohou o rozpětí aspoň půl metru, které vedly z moře do jeskyně a zase zpět. Chvíli na ně hleděl, a pak je začal pečlivě umetat oháňkou. Tušil, jak by to dopadlo, kdyby o krabím návštěvníku někomu řekl: slečna Ferka by dostala hysterický záchvat a Čenich by se zastavil až doma. Jejich týdenní piknik u moře by byl v troskách.
Malá Mia se pod dekou tiše uchechtla. Speciálně upravené hráblo měla schované u zadní stěny jeskyně.

Závěrečná poznámka: 
Děkuji autorce tématu. Síce jsem se na tom děsně mučila a zahodila asi tři náměty, ale zato jsem se dozvěděla úžasné věci o hrotnance :)
Obrázek uživatele vatoz

Slavná svatba

Úvodní poznámka: 

Varováni: Gastroporno

Drabble: 

Hedvika byla krásná, Fréderic z bohaté rodiny. Fréderic byl urostlý, a Hedvika, ta byla vychytralá.
A chtěla dědit.
Rychle dědit.
Už ve svatebním menu nenechala nic náhodě.
Přípitek: Chateau De Pap (12)
Předkrm: Arašídy v trojobalu, smaženo na korýšovém oleji (1,2,3,5,7)
Polévka: Miso rybí (4,6,11)
Hlavní chod: Slávky au Lupino s celerovým dipem, brambory (8, 9, 13, 14)
Moučník: Dort (1,3,7,8)

Stejně nejdéle vydržel strýc Chosé. Spokojeně se najedl včech chodů, načež s malou dopomocí spadl ze schodů.
Dědictví bylo vysoké.

Hedvika a Fréderic žili šťastně až do smrti.
Čili týden.

Obrázek uživatele Layla TB

Na stopě

Úvodní poznámka: 

Menší epizodka z loňské série. První příběh tady.

Drabble: 

Zastavili jsme na odpočívadle doplnit zásoby na asteroidu mimo schválenou trasu cesty. Hned jak jsme přistáli, ucítila jsem ve vzduchu trable. Poručík si lodi během vykládání prázdných tablet nevšiml, ale stačil by jeden pohled a věděl by, o jaký model šlo.
Po menším pátrání jsem našla majitele sedět v restauraci.
"Zdravím. Vaše plavidlo?" Ukázala jsem na problémovou loď.
"Moje ulita. Jsem tak trochu rak poustevníček. Jde o výzvu, že hledám posádku?"
"Bohužel. Obávám se, že se jí musíte neprodleně zbavit."
"Prosím?"
"Máte pohon na Stres, že? Toho teď budete mít asi dost. Znečištění, nelegální model, nakažení... Vězení nebo dáte informace?"

Závěrečná poznámka: 

Dosud byly příběhy více méně uzavřené/nenavazující. Možná letos udělám výjimku.
Jen základní info: Stres je zakázaná pohonná hmota a hlavní hrdinka je součástí uklízecí čety čistící zamoření tímto palivem napříč vesmírem.
Myslím, že téma tam vidět je, ne?

Obrázek uživatele Aveva

Ztracené schopnosti

Fandom: 
Drabble: 

Když Old Shatterhand dorazil k místu setkání, seznal, že Vinnetou již čeká a zachmuřeně při tom hledí do otevřené plechovky.
“Co trápí mého rudého bratra?” zeptal se starostlivě, když Vinnetou po jeho příchodu ani nevzhlédl.
“Velký Mannitou ode mne odvrátil svůj vlídný zrak Šárlí,” odpověděl Vinnetou smutně. “Už od východu slunce je hledám a stále mému zraku unikají. Ztratil jsem právo nazývat se nejlepším stopařem Západu.”
Povzdechl si, předal Old Shatterhandovi plechovku a zamířil pryč.
Old Shatterhand chvíli jen nechápavě zíral na hladký povrch obsahu plechovky a teprve pak ho napadlo podívat se na etiketu.
Stálo tam: Obsahuje stopy korýšů.

Obrázek uživatele Lejdynka

Humrova píseň

Úvodní poznámka: 

Pokračování povídky Samuela Becketta "Dante a humr". No, teda "pokračování"... :D Každopádně poslední řádky v próze je konec povídky, mnou přeložený do češtiny.
A taky je to inspirace anglickou básničkou "Já konvička malá" - ukradla jsem melodii.
Jo, dneska fakt netuším, co psát, protože jsem na oslavě narozenin a píšu to tam a hrozně se nesoustředím, takže asi bjb.

Drabble: 

Já jsem malý humr vařený,
zde klepítko moje s kořeny
zázvoru, čekanky, kurkumy,
kdo je velký gurmán, ten mi rozumí.

Chci, abys mě hýčkal v ústech svých.
Zachutnal ti luxus? Nejsem hřích.
Na mě nesmíš myslet v kostele,
olizuj se, tvař se vesele.

Na talíři úsměv s šalvějí,
nad omamnou vůní zasmějí
se milenci, láskou zmámení:
kdo mě ochutná, ten zkamení.

Dejte si však pozor, přátelé,
zítra netvařte se kysele.
Na poslední stranu napíšu
pozor dej, jsou ve mně stopy korýšů!

Zbývalo mu posledních třicet vteřin života. No, pomyslel si Belacqua, alespoň je to rychlá smrt, Bůh mu pomoz.
Nebyla.

Obrázek uživatele Arenga

Svět patří nám

Úvodní poznámka: 

dneska druhý kousek
nesoutěžně

Drabble: 

Washington, 2076
„Hladina světových moří stále stoupá, pane prezidente.“
Zamračení. „Vždyť se nám podařilo snížit emise skleníkových plynů o šedesát procent!“
Tajemník krčí rameny. „Vědci se přou, co za tím může být…“

Atlantský oceán, téhož dne
„Pane,“ oslovuje malá kreveta tu největší ze všech, téměř dvoumetrovou. „Zdroj u severního Grónska je zapojen. Může být spuštěn do 24 hodin.“
Velká kreveta spokojeně bručí. „Antarktida?“ ptá se.
„Zdroje jsou umístěny, všech pět. Odpočítávání začne o půlnoci.“
Velká kreveta kýve, spokojeně se drbe na krunýři. Tak málo – jen tak málo chybí a celá Země bude jejich!

Benátky, o týden později
Už nejsou Benátky.

Obrázek uživatele Jeremy

Předávání andělů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na tohle téma mě nic nenapadalo, tak jsem si ho vygooglil. Objevil jsem titulky o tom, že v chlebu z Alberta se našli korýši. Vzdal jsem to a odešel do obýváku.

Drabble: 

“Je dobře, že jdeš, budeme se dívat na Anděly”, oznámil táta. Sedl jsem si vedle něj a díval se na výkon kapely Slza. Když jsem se po chvilce rozhlédl, tak jsem zjistil, že to rodiče baví asi tak stejně jako mě. Tedy spíš nebaví.
“Tak jako, to je fakt dobrý. Táta se dívá na hokej na notebooku a mami, ty si tu čteš chleba. Já myslel, že se díváme na televizi”, táta se zasmál a zaklapl počítač.
“Jsou v tom aspoň ty korýši?” Zeptal jsem se ještě.
“Ne”, podívala se na mě máma přísně. Za chvíli se ale usmála taky.

Obrázek uživatele Wendyses

Může obsahovat stopy korýšů

Úvodní poznámka: 

Inspirace knihami od Hassela a kuchařským uměním Porty, skvělé postavy z jeho knih.

Drabble: 

Nikdo netušil, jak se to Portovi podařilo, ale o to se stejně nikdo nestaral. Již dříve pochopili, že hlavní je, že Porta dokáže najít kuře i na spáleném ruském venkově.
Právě to se stalo i tentokrát, kdy jim Porta servíroval s přehnanou elegancí několik kuřat, která předtím sám připravil. (Přičemž kupodivu nebyl zabit hladovým Drobečkem.)
"Pro tento krásný den, kdy nám ruští přátelé znovu nadělili osvěžujících mínus deset, jsem si připravil tato kuřata s ohnivými bramborami a opečeným ukrajinským zelím. Kuřata mohou obsahovat stopy korýšů," přednesl s hrdostí Porta.
"Stopy korýšů?" podivil se Sven.
"Ruská kuřata. Neřeš to a jez."

Obrázek uživatele Sivaer

Chuť má velké oči

Fandom: 
Drabble: 

Elegantně jsem proklouzl mezi bavící se dvojicí a znovu ho zahlédl. Malý růžový korýš na něčím talíři.
Prvního jsem potkal asi před deseti minutami a od té doby jsem pátral po jejich zdroji.
Rozhlédl jsem se po sále. Probíhala tu slavnost k uzavření míru se sousedním královstvím a spatřil jsem další z těch mořských potvor. Kreveta se mi vysmívala malými očky, krunýř jí zrovna drtil jeden z členů delegace. V duchu ho stihlo mé prokletí.
Omluvným úsměvem jsem umlčel vojenského generála, který se mnou chtěl patrně zapříst hovor. Musel jsem spěchat, stop totiž rychle ubývalo a mně kručelo v břiše.

Obrázek uživatele Tirik

Stopy ve slizu

Drabble: 

„Já jsem si ten kvíteček za čepici dal,“ zpíval principál. S dobrou náladou vyběhl schůdky do maringotky, otevřel dveře, vykročil a pokračoval: „…abych na svou panenku…“ nedozpíval.
Maringotkou se rozlehlo několik ran, sražený věšák lavinovitě šířil zhoubu po okolí.
Principál seděl na zemi, hlava mu brněla a pozadí vlhlo od jakéhosi marastu.
„Zatracený haranti! Co jste to tu prováděli!“
„My???“
Dveře maringotky se znovu otevřely. Principálka zírala na to nadělení s otevřenou pusou.
„Táto! Nestalo se ti nic? Já zkoušela z toho novýho mýdla s rakem dělat prací sliz… teda na prádlo funguje výborně, ale na podlahu se nehodí, koukám…“

Závěrečná poznámka: 

Mýdlo s jelenem znáte určitě všichni, tedy aspoň předpokládám. Ale Ottovo mýdlo s rakem, to byl ve své době velký hit!
http://www.penize.cz/svetova-ekonomika/18365-od-prani-k-mydlu-s-rakem
http://www.manesova54.cz/soubory/obrazky/polozka_velky/2146-aukce-polozk...

Obrázek uživatele Liall

Odchod Deuce

Úvodní poznámka: 

Hollywood Undead kdysi odešel člen. Stále se spekuluje o tom, jaký byl vlastně pravý důvod, proto přináším jednu - ač nepravděpodobnou - verzi.

Drabble: 

„Jsi rozmazlená hvězda, Deuci!“
Deuce se prudce nadechl, aby zahnal silný nával naštvání, který mu na jazyk nosil tuny sprostých slov.
„Sklapni! Jen jsem alergický!“
„Na co, na inteligenci?“
A znovu ten příval neskutečné agrese, která prostupovala každým koutkem jeho těla. Spalující touha nakřičet na člena skupiny byla sice zvladatelná, ale už balancovala na prahu snesitelnosti.
„Jsou v tom stopy korýšů! Jsem na ně alergický!“
„A co by si princezna ještě nepřála? Co takhle červený koberec směřující ven z kapely?“
Tenhle nápad Deucovi vykouzlil úsměv na tváři. Odejít, mít vlastní kariéru, šatnu a hlavně jídlo, ze kterého by se nedusil.

Závěrečná poznámka: 

„The next time you breath you better think of me and your parents thank god for mercy of me.“ - Hollywood Undead

Obrázek uživatele Roedeer

Střívko

Fandom: 
Drabble: 

Podle zablácených šlápot na prahu poznal, že je navštívil Karel Podzimek. Za cestičkou otisků stál proutěný koš s vlhkými raky. Vůbec mu to nepřišlo k chuti – ani raci, ani návštěvy souseda, který za Ivicou chodil nejradši, když měla muže v práci.
Dřel se v továrně a ta poběhlice doma ani vytřít nemohla.
Chtěl vrazit do kuchyně a udeřit na Ivicu, jaké to s Podzimkem bylo, jestli jí to ten šmejd dobře udělal, ale když spatřil, jak žena prolamuje račí ocas a špičkou ostrého nože umně a ještě zaživa vytahuje ze své němé oběti tenké střívko, veškerá bojovnost ho rázem přešla...

Obrázek uživatele Kaisa

Velmi nákladná nauzea

Drabble: 

Lidský žaludek si zvykne na ledasco, myslela si naivně, když klopýtala na deseticentimetrových podpatcích po mohutném schodišti starého rodového sídla jejího nového snoubence. Šaty od nejlepších návrhářů se jí nepohodlně sunuly směrem vzhůru, spodní prádlo se nepříjemně zařezávalo do všech ženských křivek. V ruce svírala sklenku s drahým šampaňským.
Probudila se se strašlivým bolehlavem a žaludečními šťávami rozlezlými po celém horním patře. V krku jí pálilo a v hlavě tancoval nějaký hodně naštvaný trpaslík. Pohledem sklouzla na nevábnou hmotu zdobící hedvábnou látku toho, co bývalo jejím oděvem. Nedokázala to nikam zařadit, než našla jedno malé klepeto, následně ocásek… Proboha! Krevety!

Závěrečná poznámka: 

Memories are hunting horns alas
whose note along the wind is dying
(Hunting Horns - Guillaume Apollinaire)

Stránky

-A A +A