DMD č. 7. pro 7. 4. 2016. Téma: Záblesk

Obrázek uživatele se.id

Troška naděje

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Vteřiny úzkosti

Pokračování: Čaroděj na cestě

Drabble: 

Čaroděj uznale přikývl.
„Nesnažíš se mě koupit lží. Téměř to svádí, abych ti důvěřoval, můj pane.“
„Poznal bys, kdybych lhal?“
„Kdybys své lži věřil, pak možná ne.“
„Nemohu porušit zákony země, ale dám ti…“
„Šetři svými sliby, pane Rakasi. Nechci být svázán opratí vděčnosti. Dopřej mi milosrdenství iluze, že toto rozhodnutí učiním z vlastní vůle.“
Vévoda podrážděně stiskl rty. Nečekal, že mu vězeň bude odporovat.
„Nevyslechneš mou nabídku?“
„Přinesu ti kámen Etrisu. Pak si promluvíme o ceně.“

Tu noc vévoda neusnul. Hleděl do tmy, dokud se na východě neobjevil první záblesk svítání, váhavý a nesmělý jako naděje v jeho srdci.

Magor

Fandom: 
Drabble: 

Zdálo se mu, že ho z tohodle chlapa prostě už opravdu odvezou. Proč ho musel dostat na starost zrovna on? Muž stál zrovna na vrcholu kopce a křičel cosi o svinstvu a bozích. Kolem lítaly blesky, nastal nekonečný a ultimátní chaos. Mrakoplaš nechápal, jak je možné, že do něj ještě neuhodilo. Dvoukvítek se prostě dokázal ze všeho vyvléct. Tak jako on. Jenže Mrakoplaš přežíval díky svým rychlým nohám. A zkuste běžet v bouřce!

Potlačil poslední pud sebezáchovy. „Ty idiote!“ řval na něj, zatímco mu strhával dobře navlhčené měděné brnění, „Že jsem tě tak jednou nazval neznamená, že to musíš zkusit!“

Závěrečná poznámka: 

„No,“ odpovídal Mrakoplaš, „tak docela bych to zase neřek. Víte, kdyby nastal poslední nekonečnej chaos a všude mlátily blesky, tenhle chlápek by stál v dobře navlhčeným měděným brnění na vršku kopce a vykřikoval by: ,Všichni bohové jsou sviňáci.’ Nemáte něco k jídlu?“
Barva Kouzel, asi 10. stránka

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Nečas

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nebodíkové, čtu velmi inspirativní knihu.

Drabble: 

Dvanáct hodin od Terezína byla Rudá armáda.

Vzbudil ho křik, kdosi ho surově zvedl a vystrčil ze dveří. Vojáci si vyměnili několik úsečných pokynů. Ještě před chvílí napůl dřímal, ale náhle měl hlavu překvapivě jasnou.
Vyvedli ho na dvůr a postavili ke zdi tak, aby ho bylo z ostatních cel vidět i slyšet.
"Sind Sie Zdenek Dohalsky?"
Odpověděl hrdě. Česky.
"Žádný Dohalský, ale Zdeněk Bořek hrabě Dohalský z Dohalic a na Miletínku."
Nebe ozářil blesk a následný hrom přehlušil výstřely i poslední slova hraběte.
Nespadla ani kapka. Bouře Terezín minula.

Jedenáct hodin a čtyřicet minut od Terezína byla Rudá armáda.

Závěrečná poznámka: 

Slova hraběte jsou autentická. (Věříme-li spoluvězňům, kteří je slyšeli, a Juliu Firtovi, který je zapsal.)

Obrázek uživatele Aziz

Pozor, vyletí pěnkava!

Drabble: 

Než je osvítí blesk foťáku, mají jen malou chvíli.
Musí být rychlí.
Potřebují se naprosto nemožně zatvářit, udělat nevhodnou pózu.

Záblesk takhle už osvítil: Vítěze národního kola Stříbrného květu (Snílka s Houbou společně v jednom tričku, Žabák dělající Rejskovi parohy, Kobra si rozpustila copy a přehodila si vlasy dopředu po vzoru Samary), Exkurzi ve Slovinských jeskyních (Žabák na jedné straně ve svých rudých šortkách; zbytek na druhé, uctívající jeho pozadí), Mladistvé opravující val u železnice (Rejsek uprostřed, ostatní kolem něj, vrhající se na něj; pár jich drží rýče a hrábě) nebo jen Snílčinu selfie, kde má v puse smrkovou větvičku.

Obrázek uživatele Kaisa

Na dostaveníčko s chemií

Drabble: 

Všechno to začalo poloacetalovou vazbou, která měnila Fisherovy vzorce na Haworthovy. Pravá strana dolů, levá nahoru a ze šestiuhlíkatého sacharidu se jako zázrakem stal pětiuhlíkatý cyklus propojený kyslíkem. Nic složitého.
Ne všichni jsou si ale vědomi, že poloacetál už někde potkali, proto chvilku trvá, než sepnou ty správné synapse. Následně nejistě dodržují těch pár jednoduchých pravidel, co před chvilkou zasvištěla v podobě mechanického vlnění vzduchem. Celí šťastní dokreslí poslední dvojku a pohledem na tabuli se chtějí ujistit o své genialitě.
A ejhle, tam se skví jakási pokažená patlanina pana magistra. A záblesk pochopení se rozplyne jako zlato v lučavce královské.

Závěrečná poznámka: 

Just stop trying to be
what you're not
meant to be
Only carbons can
be diamonds
(Chemical Structure - Nabs)
Obrázek uživatele mamut

Příhoda příkopová

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

V době, kdy svět ještě nic nevěděl o Hanksově Gumpovi, měla má sestřička Německého ovčáka jménem Forrest z Nížin.
Pan pes, plece jako kůň a já před ním byla v pozoru. Doslova.
Dodnes mám před tímto plemenem skoro zbožnou úctu a proto jsem si domu pro jistotu pořídila dobráka berňáka - Bernský salašnický (pes) medvěd.

Drabble: 

Tatínek říkal, že když letí blesk k zemi, najde si kovové předměty rychle.
Když to říkal tatínek, tak to tak bude. Proto kolo, klíče, sponky z vlasů i obojek leží v protější příkopě a my dva se schováváme mezi stromy v té druhé.
Schováváme a čekáme, až dorazí ségra s vozíkem.
„Dědouš“ už nemohl.
Přece jen má nějaký ten psí rok a ta vyjížďka byla na něj dlouhá.
Sedíme a koukáme se na sebe.
Nedaleko se zablýsklo. Bouřka nám vážně chyběla.
...
Stihly jsme to.
Jakmile jsme dojely s vozíkem ke dvoru, ladně seskočil a důstojně kráčel před námi jako král.

Záblesk

Fandom: 
Drabble: 

Bombardér letěl již dlouhou dobu nad mořem.
Směřoval k pevnině s jeho tajným nákladem.
Posádka dobře věděla, co se v pumovnici skrývá.

Všichni na palubě mlčeli.
Bombardér se pomalu sunul po obloze.
Jeho mise byla prostá. Svrhnou svůj smrtící náklad, otočit se, doletět domů.
Nic víc po něm nebylo žádáno.

Ocitl se nad pevninou. Posádka okamžitě začala připravovat letoun ke splnění jeho mise.
Všichni již viděli cíl před sebou. Celé město, které jim mělo brzy padnout za oběť.
Byla válka.
Všichni věděli, že způsobí spoustu utrpení a bolesti.
Přesto to udělali.
Vypustili svůj náklad.

Bombardér Enola Gay splnil svůj úkol.

Závěrečná poznámka: 

Enola Gay je přezdívka amerického bombardéru B-29 Superfortress, který 6. srpna 1945 ráno v 8:15 shodil na Hirošimu atomovou bombu. Puma dostala přezdívku Little Boy.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Opilý mistr

Drabble: 

Skáču, chytám se větve, ale ta praskne. Utrhne se se mnou a já se řítím dolů. Snažím se chytit jakékoliv jiné větve, ale všechny mi unikají. Po pěti metrech volného pádu narážím na zem. Rána, záblesk, ozývá se hrozný zvuk. To byla moje lebka. Jsem dezorientovaný. Co se stalo? Snažím se vstát.
"Ne! Nevstávej, lež klidně." Přibíhá ke mě můj tým. Slyším uspěchané rozkazy a dohady. Všichni se snaží zachránit mi život, přesto, že co se opravdu stalo, nikdo neví.
Krev, cítím jak mi tryská z ucha, jak mi pulsuje v hlavě, už mi teče i z nosu, z úst...

Závěrečná poznámka: 

Ze života Jackieho Chana, herce a kaskadéra (ve zkratce), který dnes slaví 62. narozeniny. Člověka, který mě od dětství inspiruje svou statečností, odhodláním a osobitým humorem.
Jackie si za svůj život zlomil mnoho kostí v těle, ale jeho největším úrazem byl pád ze stromu v bývalé Jugoslávii, při natáčení filmu Armour of God (1986), po kterém si rozbil hlavu o kámen a kus lebeční kosti mu tlačil na mozek. Dodnes má doslova díru v lebce, uměle vyplněnou, a špatně slyší na pravé ucho.
Všechno nejlepší všem dubňátkům z celého světa! :)

Obrázek uživatele Queen24

S bleskem to bude lepší...

Úvodní poznámka: 

...aneb když lidi moc nepřemýšlí...

Drabble: 

Muž s foťákem se prodral k hrazení. Konečně. Jenže je zataženo, fotky jsou tmavé. Zkusím to s bleskem, to bude lepší...

Vysoký hřebec cválá po obvodu velkého kolbiště. Mladá žena v jeho sedle ho navede na první skok. Tribuna plná lidí ani nedutá, ozývá se jen dusot kopyt a odfrkování.

Poslední překážka je přímo před hlavní tribunou. Jezdkyně se soustředí, zbývá asi 10 metrů, 5, 3...

Náhle ji oslnil ostrý záblesk. Kůň se lekl, prudce uskočil. Letí skrz překážku, oba padají k zemi...

Ticho.

Zvíře se pomalu zvedlo. Žena leží. Pořadatelé se sbíhají, lékař už klečí u ní.

,,Sanitku! RYCHLE!"

Závěrečná poznámka: 

Bohužel jsem jednou byla něčeho podobného svědkem na závodech. Sice se kůň ničeho nelekl, prostě mu nevyšel skok, ale spadl na jezdce a ten se fakt prvních pár vteřin vůbec nehýbal... seděla jsem na tribuně JEN jako divák ale krve by se ve mně nedořezal. Několik minut před tím se na mě právě tenhle jezdec tak mile usmíval u stánku s občerstvením...

Obrázek uživatele Wendyses

Srpen

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Inspirováno knihou Wernera Heisenberga: Část a celek, Rozhovory o atomové fyzice.

Drabble: 

Přemýšlel, zda tam byl záblesk. Musel tam být.
Pak složil hlavu do dlaních a snažil se ty myšlenky odehnat pryč. Přemýšlel, co se vlastně stalo. Jak se to mohlo stát. A proč.
Jenže nenacházel odpovědi.
Jeho kolegové se v tichosti procházeli. Snažili se být ho nerušit.
Věděli, co cítil.
Co udělal.
Ale nesoudili ho a to bylo uklidňující, třebaže k uklidnění jeho duše to ani zdaleka nestačilo.
Snad jen čas mohl pomoci, ale ani tím si nebyl jist.
Nevěděl, jak se ospravedlnit.
Byl to on, kdo objevil štěpení atomu.
On, kdo započal cestu k srpnu 1945.
Ke dvěma hrozivým zábleskům.

Závěrečná poznámka: 

Otto Hahn, německý chemik, který v roce 1938 spolu s Fritzem Strassmannem objevili štěpení atomu. Byl to okamžik, který do té doby prakticky nevyužité jaderné fyzice dával možnost praktického uplatnění. Respektive k výzkumům, které pak v USA vedly k sestavení atomových bomb, které byly v srpnu 1945 shozeny na Hirošimu a Nagasaki.
Hahn se v anglickém zajetí po konci druhé světové války Evropě nacházel z toho důvodu, že se údajně podílel na německém atomovém výzkumu (společně například s Wernerem Heisenbergem). Nutno zmínit, že i například Heisenberg nesouhlasil s nacistickým režimem a snažil se zároveň zajistit, aby nacisté atomovou bombu nesestrojili - to ale nebylo ve výsledku nebylo nutné, neboť se její výroba ukázala pro tehdejší dobu velice nákladná. Z toho důvodu bylo pro všechny vědce překvapením, když se dozvěděly, že USA ji vyvinuly - a především použily. Tato událost pak silně otřásla Hahnem, který se cítil zodpovědný za tento čin.

Obrázek uživatele Bilkis

Jasné nebe nad hlavou a bouře v duši

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vydali se do notoricky známých lesů pod rouškou kouzla, které je schovalo před zraky obyčejných. Česťa věděl, že pro Karla to bude složité. Nejen, že se museli držet vody, aby měli nějakou šanci - podle Karla byla voda v PET lahvi mrtvá - ale museli dojít na místa, která Karl důvěrně znal. Nezáleželo na tom, že už uběhlo téměř 70 let. Karla stále pronásledovaly vzpomínky. Když diskutovali o místech, která musí projít, názvy jako Tři Trubky, Valdek, Na Dědku a Kolvín způsobovaly Karlovi zimnici. Česťa nevěděl, co Karl za války dělal. Nezáleželo na tom. Ale cítil starost o přítele. A přicházející bouři.

Závěrečná poznámka: 

Snad je tam poznat téma. Měla jsem s tím problémy a hodně jsem krátila...

Obrázek uživatele angie77

Štěstí v neštěstí

Drabble: 

To ne! Ocitl se na tom zatraceném ostrově už potřetí.

Poprvé, se zásobami rumu, to nebylo špatných pár dnů… nebo snad týdnů? Podruhé měl velmi zajímavou a inspirativní společnost – nakonec Elisabeth odpustil i likvidaci zbývajícího rumu…

Ale co tu, u všech mořských oblud, bude dělat tentokrát? Bez rumu i bez Elisabeth…

Jack melancholicky hloubil jámu v měkkém písku na hranici přílivu. Ne že by snad čekal, že objeví poklad, ale nějak se zabavit potřeboval. I když… že by jeho příslovečné štěstí opět zafungovalo? V téměř stejný okamžik, kdy se v dáli na obzoru zablýskala plachta, zaškrábal prsty o něco kovového.

Obrázek uživatele Lee

Stejnou cestou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnuji své milé tetě Myšce, která je toho času ve Švýcarsku a nemůžu ji tedy na její narozeniny uctít jinak. :)

Drabble: 

Ovládl tě strach a to je zlé. Paralyzuje tě, ale to není zdaleka to nejhorší. Relativizuje.
Existují věci, pro které stojí za to zemřít? Tážeš se na otázku, kterou jsi nikdy dříve nepoložil.
A strach odpovídá rozhodně: ne. Nenaslouchal bys mu, ale jeho odpověď je podepřena realitou hlavně, jejíž ústí spočívá na tvém zátylku.
Zaslechneš zuřivou otázku a víš, že se musíš rozhodnout. Z nadcházejícího bezvědomí tě probere záblesk vzpomínky na den, kdy ses Mu odevzdal. Na nesmazatelný kříž na tvém čele.
Odkudsi tiše, chraplavě zazní: "Credo... Credo in unum Deum."
A ty se modlíš, aby ten hlas byl tvůj.

Obrázek uživatele kopapaka

Recyklace

Fandom: 
Drabble: 

"No sakra... Von zavřel voči, viděl si to?"
"Pořád říkám, že jim tím mazátkem máváš zbytečně blízko před očima. Jenom navnadit, aby se podívali a blik."
"Ti to kecá, ale... No se dívej, zas je zavřel!"
"Ale no tak. Nastavíš vyšší výkon, mávneš a dušička, čistá jako sníh, maže k dalšímu použití... Co je na tom složitého?"
Klik.
Blik.

***

"Doktore..? Vy pijete?"
"Mám po službě!"
"Ale..."
"Tři porody, z toho dvakrát císař, jen proto, že dětičky měly svatozář a křidélka?"
"Ano, ale..."
"A pak mi dítě po porodu řekne, že je docent Vašíček a že to dělám, s prominutím, blbě?"

Obrázek uživatele kytka

Jasné poselství

Úvodní poznámka: 

Další vzpomínka na dětství.
Vyrobila jsem jim fandom.

Drabble: 

Že Tatry jsou slovenské hory, to jsem věděla. Pamatovala jsem si, jak jsme tam s našima cestovali celou noc vlakem a jak za námi kufry dorazily až den před návratem.
Tatru jsem znala taky. Slavný modrý náklaďák brázdil prašné cesty naší obce denně.
Že s auty bývají potíže, to jsem brala jako nevyhnutelnost. Škodovky "vařily" prakticky pořád.
Proto mi byl text slovenské hymny naprosto srozumitelný. Tatrovka má závadu, z motoru se zablesklo. Divo bijó očividně ve slovenštině znamená divně bouchá. Pochopitelně se musí zastavit a počkat, než motor zchladne. Že slovenské děti přestávku uvítají a "ožijí", o tom jsem nepochybovala.

Závěrečná poznámka: 

Fakt. Na mou duši, na psí uši.

Blik

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další kousek skládačky Luciusova života. Nenavazuje přímo na žádný předchozí, ale časově se odehrává za kapitolami z loňského DMD.

Drabble: 

Z té všeobjímající žvanivosti mu bylo téměř fyzicky zle. A to se zúčastnil jen několika schůzí Ptačího klubu. Nechápal, jak to Severus vydržel tolik let.

„Proč plánujeme hledání něčeho, o čem ani nevíme, jestli skutečně existuje?“ zeptal se netrpělivě. „Není lepší zaměřit se na odstranění Temného pána?“
„Musíme přece nejdřív zlikvidovat horcruxy, až pak zaútočíme přímo na Voldemorta,“ odpověděl mu Remus a tvářil se, jako když mluví s idiotem.
„Jste si jisti, že jste pochopili princip fungování horcruxů?“ zeptal se tak neutrálně, jak jen byl schopen.

V ten okamžik se některým v hlavě rozsvítilo. Byla jen otázka, na jak dlouho…

Závěrečná poznámka: 

Uvažovala jsem, jestli tu z členů Řádu (a jmenovitě z Remuse) nedělám moc velké pitomce. Jenže když si připomenu kánon, ono se to moc neodlišuje...

Obrázek uživatele Kumiko

Nemilosrdný

Fandom: 
Drabble: 

Měla být pozornější.
Měla si dát pozor na jazyk a nepít tolik vína.
Měla si správně vyložit jeho rozpačitý smích.
Měla si uvědomit, že o některých věcech se nikdy nežertuje.
Měla pochopit jeho poznámku, že už bude muset jít.
Měla si všimnout temného záblesku v jeho očích, když se poprvé zmínila o Dianě.

Podíval se na své zkrvavené ruce.
Možná toho měla udělat ledacos, ale tím se mu soud přesvědčit nepodaří. Soud, který neodpouští. Neslitovává se. Jeho vlastní svědomí. Svědomí, které teď neúprosně křičelo: "Jsi vrah. Vrah!"
Pomalu třesoucíma se rukama vytočil linku 158.
"Dobrý den, chtěl bych nahlásit vraždu..."

Závěrečná poznámka: 

Aby nedošlo k nedorozumění, Diana je zcela náhodné jméno, žádný hlubší smysl v tom prosím nehledejte. Všem Dianám se tímto omlouvám.

Obrázek uživatele KattyV

Čekání

Fandom: 
Drabble: 

Zatím je v nedohlednu. Jen kdesi, na nekonečně vzdáleném obzoru, vnímám koutkem mysli drobounké jiskřičky světla. Kolem mne je však tma tak černá, až se úzkostí zajíkám.
Ale přece jen věřím.
Věřím a čekám!
Čekám plná dychtivého napětí.
Přijde?
Uběhnou věky.
Nepřichází.
Nevzdávám se. Stále čekám.
Usilovně pátrám po nepatrných záblescích. Nedočkavě se na ně těším. Miluji to jiskření.
Teď?
Nic.
Stále je daleko. Dneska se snad nepřiblíží. Napětí roste…
Pořád nic.
Trápím se.
Čas se krátí.
Najednou nepatrný záblesk?
Přece jen?
Bojím se, ani nedýchám.
Konečně!

Mozkem projel záblesk myšlenky.
Nápad na naplnění námětu dnešního drabble je konečně tady.

Obrázek uživatele Lagertha

Zachránce z Asgardu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes trochu pozitivněji, než je u mě zvykem :D

Drabble: 

Ničitel demoloval vše co mu přišlo do cesty. S rudou září v masce jen hledal, co by mohl zničit. Auta létala vzduchem jako odštěpky dřeva, betonové stavby se řítily k zemi jako domečky z karet.
Lidé křičeli a utíkali do všech stran, nikdo nevěděl co dělat, nikde před jeho žhnoucím pohledem nebylo bezpečno.
Hora kovu pokračovala městem dále a srovnávala vše se zemí.
Nikdo už nedoufal v záchranu, když se náhle za oslepujícího záblesku a dunivého hromu, roztrhla mračna a k zemi letěl Mjollnir.
Všichni věděli, co bude dále, že jsou zachráněni, protože kde je Mjollnir, tam je i on...

Obrázek uživatele Scully

Het Gekkenhuis

Drabble: 

Dny v Saint-Rémy utíkaly pomalu.
Vincent byl letargický, celé dny ležel na svém kavalci a četl si nebo pozoroval ostatní pacienty ústavu. Měl pocit, že tam nepatří. Oni byli skutečnými šílenci, které sem příbuzní odložili, on byl v pořádku. Nebyl šílený, jen v jeho záchvatech občas probleskl náznak běsnosti.
Chtěl vyjít ven a ponořit se do svých barev a pláten.
Doktor mu to ale zakázal. Měl strach, co by s ním další vypětí udělalo. Ne, Vincent se rozhodně nesmí znovu vysilovat.
Dovolil mu psát aspoň dopisy, do kterých občas kreslil perem. Těšil se, až zas bude malovat nádherně žlutá pole.

Závěrečná poznámka: 

gekkenhuis = blázinec

Obrázek uživatele Taarg

Záblesk vzpomínky

Fandom: 
Drabble: 

Přibližující se záběr:
Sníh na Míráku.

Hlavní postava: (Karel)

"Kde jsem ji už viděl? No jasně, na párty před týdnem, ale měla jinou barvu vlasů. Nelíbali jsme se? Neee, to bych si pamatoval. Ale byla hezká. Škoda, že nastoupila do tramvaje. Nikola, asi...?"

Pohled do "šestnáctky":

Kamila se roztřásla. Karla milovala už od léta, ale nikdy si jí prakticky nevšiml. A teď se ohlédl! Roky běhání a fitka se vyplatily! Třeba nám to vyjde...

Záběr na Karlovu domácnost. Tři malé děti si hrají. Jejich matka štupuje ponožky. Těší se na Vánoce.

Pohled na transparent s nápisem Flirt není známost.

Zatmívačka.

Rozpačitě

Úvodní poznámka: 

Letos je to DMD nějak naruby. Místo abych stopovala a štvala témata, témata stopují a štvou mě.
Má to tak ještě někdo?

Drabble: 

Znám ten pohled. To zaváhání.
Když mě přistihnou s knihou.
Když zašplouchá voda v umyvadle.
Když bezděčně podotknu, že jídlo voní.
Když uvidí skřeta plakat.

Někteří z toho udělají důkaz proradnosti a klamu.
Většina sama sebe přesvědčí, že se to nestalo, nemohlo stát, a jestli, tak jen jednou.
A pak jsou ti, co hledí někam stranou, a za pár dnů rozpačitě nabídnou jablečné placky.
S těmi se dá vycházet.

Ale tahle lidska udělala něco, co jsem netušila, že dokážou.
Omluvila se mi.

Dívám se stranou.

Neměla bych mít předsudky.
Vždyť i oni mají duše Arûových dětí.

Rozpačitě jí nabídnu klobásu.

Závěrečná poznámka: 

Ufff, závažné téma. Doufám, že jsem to kardinálně nepodělala. Jestli jo, tak stačí říct slovo a už to tu nikdy neuvidíte.

Obrázek uživatele Aplír

Ti tři

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Daniel 3:8-30

Drabble: 

Otevřeli dveře kruté výhně. Záblesk plamenů ozářil všechny senzacechtivé zvědavce. Vybafl na ně žár sedmkrát silnější než obvykle. Vykonavatelé rozsudku vhodili tři svázané mladíky do chřtánu pece. Sotva splnili úkol, padli mrtví k zemi. Nestačili zabouchnout vrátka.

Rudý otvor fungoval jako děsivý monitor. Je to možné?! Mezi plameny se pohybovali ne tři, ale čtyři postavy.
Ty jo?! Pouta nám shořela. Jsme volní!
Blázníš, za chvíli je z nás popel.
Zvláštní, cítím ledové závany.
Co ten tady dělá?

Na králův příkaz vyšli odsouzenci z ohně - bez popálení. Oděvy jim neshořely, ani nebyly cítit kouřem. Všech přihlížejících se zmocnil děs a údiv.

Obrázek uživatele Rya

Záblesky poznání, aneb stručné pojednání o vlivu zen-kačismu na lidskou rasu

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní (příliš mnoho poznámek...)

Věnováno Carmen a všem milovníkům poznámek pod čarou.

Varování: obsahuje termín, který může být (a v historii také byl) špatně pochopen.

Drabble: 

Lidstvo odedávna tápavě hledalo osvícení; ačkoliv skrytých hlubin původního zen-kačismu nemůže člověk dosáhnout, našli se nadšenci, již se obětavě snažili předat člověku alespoň základy moudrosti. Nejvýznamnějšího vlivu dosáhl filozof Katzcherius, svými lidskými stoupenci nazývaný Pan Kačer. Učení jeho následníků již mělo se zen-kačismem pramálo společného; vžil se pro ně název pan-kačismum.*
Přežívající subkultura takzvaných pankáčů dosud vykazuje znaky kachního vlivu: nesvázanost společenskými konvencemi, zvukové projevy cizí lidskému uchu, tendence sdružovat se v hejnech, barvitost vzhledu i specifický slovník.**
Badatelů tíhnoucí k mysticismu odvážně tvrdí, že jakákoliv (i nahodilá) spojitost s libovolným kachním atributem zvyšuje šanci příslušníka lidského druhu dosáhnout proslulosti.***

Závěrečná poznámka: 

*Krátce byl užíván také z angličtiny pocházející termín mrdakismus, nesprávný výklad názvu hnutí však vedl k excesům během skupinových meditací, proto bylo od tohoto pojmu upuštěno.

**Například výraz číro je odvozen od názvu čírky hottentotské (Anas hottentota), ačkoliv vysoký chochol odkazuje spíše na kachničku mandarinskou (Aix galericulata )

*** V této souvislosti je často zmiňován první lidský dobyvatel vesmíru nebo populární zpěvačka Lady Gaga.

Obrázek uživatele Carmen

Poodhrnutí závoje

Fandom: 
Drabble: 

Vodou zlehka vlaje závoj světýlek, prsty slunce se tříští a hladí je jemně po kůži.
Snaží se světýlek dotknout a tiše se směje.
Záblesk. Pohyb vody.
Zvědavě nakloní hlavu. Slyší hlasy. Jiné. Něco třpytivého padá do vody, hmatatelné světýlko, které by mohla chytit.
Matčiny ruce se k ní rychle natáhnou a strhnou ji k sobě.
Utíkají od světýlek i hlasů pryč.
Mamince tečou slzy.
„Nesmíme za těmi hlasy nikdy chodit,“ šeptá jí večer.
„Nepatří k nám.“

*

Dívá se za záblesky stříbra, dokud se nerozplynou ve vodě.
Jinak se rozloučit nedovede.
Kolem něj se prochází něžně šeptající vítr – zvláštně konejšivě jiný.

Závěrečná poznámka: 

(Silně sporná, mizivá souvislost, ale nemůžu tohle dostat z hlavy.)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dugi

Strach

Fandom: 
Drabble: 

Do okien základne bili dažďové kvapky vedené silným vetrom letnej búrky. Pochmúrne počasie dopĺňalo pochmúrnu náladu vojakov. Vojna sa vyvíjala zle a nebola najmenšia nádej na zlepšenie.
-Ako myslíte, že to dopadne, čatár Našiname?
-Američania vyrobili Zbraň. S veľkým Z. Nemáme žiadnu šancu. Ja to vidím na harakiri. Jeden záblesk a je z vás spálená mŕtvola, kapitán, ak ste v tieni, umriete v troskách...
Hneď na to ich oslnil silný záblesk svetla niekde zvonka.
-Použili ju. Za sekundu nás zabije tlaková vlna.
-Nemáme čas ani na harakiri.
S výrazom absolútnej paniky na seba hľadeli, neschponí pohybu.
Potom sa ozval hrom.

Zelený záblesk

Fandom: 
Drabble: 

Myslel jsem si, že jsme v bezpečí. Už celý rok se schováváme.
Začínám se těšit, až tohle jednou skončí. Konečně pak budeme moct volně chodit po světě. Svému synovi ukážu, jak to venku vypadá. Ukáži mu Příčnou ulici. Konečně uvidíme znovu svět.
Ale teď našeho syna musíme hlavně udržet v bezpečí kvůli jednomu podivnému proroctví. Snad to zvládneme.
Náhle se ozve rána z předsíně.
"Lily, to je on! Vezmi Harryho a běžte. Já ho zdržím!" křičím. Vybíhám dveřmi do předsíně.
Stojí tam muž v tmavé kápi. Spatřím jeho znetvořený hadí obličej.
Svět už jsem pak nikdy nespatřil. Jen zelený záblesk.

Návštěva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A ještě jednou NESOUTĚŽNĚ, ať si splním svou osobní pohádkovou výzvu.

Drabble: 

Záblesk pekelného ohně následovaný oblakem dýmu Adélu nepolekal. Za rok manželství si už zvykla.
„Petře, máš tady návštěvu!“ zavolala do vedlejší místnosti.
„Má návštěva patří i vám, kněžno,“ uklonil se před ní kudrnatý muž. „Přináším vám pozdravy od vaší sestry - a blahopřání k narození syna.“
„Jé, to je Angelína hodná, že si na mě vzpomněla.“
Petrovi, který zrovna vešel do dveří, neunikl Jankův provinilý výraz.
„Skutečně si Angelína vzpomněla?“ zeptal se, když osaměli.
„Ne. Ale potřeboval jsem záminku k cestě na svět. Co se náš kníže oženil, je to doma opravdu peklo. Nebude ti vadit, když zaletím na návštěvu častěji?“

Obrázek uživatele peva

Zvuky

Úvodní poznámka: 

Predchádzajúce: V lese

Drabble: 

Keď sa v tichu ozvalo zapraskanie, reflex ho prinútil otočiť sa za zvukom. Zovrel pevnejšie svoju zbraň a vytreštil oči. Chvíľu takto zostal, ovládajúc strach, čo mu zvieral hrdlo, a snažil sa pozorne počúvať. Tak ho to učili. Ale tma, pocit nebezpečia a jeho vyšponované nervy urobili svoje. Keď zbadal na zemi rýchlo sa pohybujúci tieň, panika ho ovládla úplne.
Bolo to myš, uvedomil si vzápätí. Príliš neskoro.
V okamihu, keď sa jeho nohy rozbehli najkratším smerom k táboru, les ožil zvukmi cudzích krokov, ktoré sa blížili k nemu.
Bežal rýchlejšie, než považoval za možné.
Záblesk, tma a milosrdné bezvedomie.

Obrázek uživatele Birute

Smečka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Historické AU z 2. světové války pro Julii (dodatečně k Vánocům).

Varování: násilí, celková bezútěšnost

Drabble: 

Peter dětem rozdával chleba a vyptával se jich na jména v jazyce, kterému nerozuměly. „Polska? Belgique? Czechoslovakia?“ zkoušel.
Před baráky ležel v kaluži krve obrovský uniformovaný muž. „Toho jsme nedostali my,“ věděl Sirius. Jeho krk…
„Francie,“ ozvalo se vedle něj. „Lupin.“
„Mluvíš anglicky?“ vyhrkl Sirius. Ten mladík mohl leccos vysvětlit. Tu krev. Mrtvé vojáky. Proč se ostatní děti dívaly na chléb jako na neznámou věc. Byly hubené, ale ne podvyživené.
Vtom James zavolal: „Chtěli zničit dokumentaci. Většinu jsme zachránili. Šlo o nějaké experimenty.“
Mladík potřísněný krví zpozorněl a v očích se mu zablesklo.
„Zvíře připravené utéct, nebo zaútočit,“ pochopil Sirius.

Stránky

-A A +A